A každé ráno je cesta domů delší a delší

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366045/big_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--YKQ-366045.jpeg 4.4956
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (305)

Kniha A každé ráno je cesta domů delší a delší

andrea7191
20. září

Tohle je tak milé a hezké, že o tom snad nejde napsat nic ani trochu negativního. Celý příběh je plný tak pěkných, i když většinou smutných myšlenek, které nejsou ani trochu nereálné. Jak to musí být krásné, milovat někoho takhle silně po celý život, že i po letech odchodu milované osoby, to člověk cítí tak hluboce.

Lejčís
17. září

Fredrik Backman sbírá obecně velmi nadšené ohlasy, přesto jsem od něj napřed chtěla zkusit nějakou jednohubku, než se pustím do obsáhlejších děl. Tato kniha byla jako stvořená pro můj záměr a s potěšením musím prohlásit, že úvodní testování Backamana dopadlo víc než nadprůměrně :) Pravděpodobně tomu dopomohl fakt, že tohle útlé dílo pojednává o jednom z mých největších strachů, kterým však není strach z odchodu milované osoby, což také není hlavním námětem knihy, jak se mnoho jejích čtenářů domnívá. Tato kniha je o stárnutí, o zapomínání a o tom, jaké to je, když Váš mozek vypoví službu dřív, než Vaše tělo. Částečně mi to připomnělo Zápisník jedné lásky od Nicholase Sparkse. Backman píše s neuvěřitelným citem, pochopením a souzněním, ale nejvíce mě ohromilo, že Vám na 80 stranách dokáže předložit hluboký životní příběh, na který by jiným nestačilo ani 200 stran, aby se Vás dokázali takto dotknout. Klaním se, obdivuji a rozhodně se pustím do dalších Backmanových knih :)


cérka
09. září

Má třetí kniha od Frederika Backmana mě utvrdila v přesvědčení, že Oweho už nic nepřekoná. S každou další knihou se velmi trápím. S autorem jsme hold každý naladěni na úplně jinou vlnu a na svět se díváme jinýma očima. Já tady ty duchaplné a moudrých myšlenek plné knihy nesnáším a tři hvězdičky dávám jen díky dobré myšlence pomoci touto formou nadaci.

Kniha byla pro mě splněním výzvy, zde na DK i pro KMK.

Odchod milovaného člověka je vždy těžký, i pro věřícího člověka. Já budu vždy závidět lidem, kteří dostali čas se na něj připravit a s milovanou, nenahraditelnou a jedinečnou osobou se rozloučit.

Eneo
19. srpna

Neskutečně jímavý příběh o něčem, co většina z nás vnímá pouze povrchově, dokud se nás to přímo netýká. Děkuji za vcítěný projev lidskosti.

Janadvorackova
16. srpna

"Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu pořád ještě je." To je hluboká myšlenka a velká pravda.
Pamatuji, když nás prababička nepoznávala, nebo když babička vyjmenovala všechna vnoučata, až potom si přiřadila správné jméno. A pak jsme se tomu zasmály, protože dál pokračovala v rozhovoru s vědomím, s kým vlastně mluví.

Sonda do mozku člověka, který odchází, musí a nechce, byla místy nesrozumitelná, ale to bude tím, že každý máme jiné zkušenosti, jiné vztahy, osobní vtipy a narážky, které vzájemně chápeme "třeba jen u nás."
Ale musím bohužel říct, že se mi kniha moc nelíbila.
Máma svého času dva roky pracovala v domově pro lidi s Alzheimerem. A to, co kolikrát vyprávěla, mě dojalo víc, než slova autora, který příběh stvořil s dobrým záměrem - podpora výzkumu problémů mysli, abych tak řekla, ale způsobem, díky němuž podstatné nejspíš vyšumí.

Didi15
16. srpna

Smutné a dojemné a velice krásně popsané myšlenky . Moc se mi to líbilo .

LadyBirdx
16. srpna

To bylo tak krásné! a smutné a plné lásky a.... takové jak to umí jen Backman.

E_Lan
06. srpna

Asi se to jinak přečíst nedá než na jeden smutný zátah. Neskutečně originální pohled do duše opuštěného mozku a okolí, které se snaží s tím sžít. Plné fantazie, nádherných vztahů a i několika mouder.

1 ...