A každé ráno je cesta domů delší a delší

Je to velice křehký příběh, který v sobě nese silné poselství.

Příběh se odehrává v mizejícím světě. Doslova. Sledujeme dědečka a vnuka Noaha. Dědečkovi se v hlavě rozlézá zapomínání – jeho vzpomínky jsou jako náměstí, které se postupně zmenšuje.

V tomto příběhu, se píše o strachu z toho, že zapomeneme na ty, které milujeme, a o tom, jak těžké je pro ty, co zůstávají, sledovat, jak se jim milovaný člověk vytrácí před očima. Není to ale depresivní čtení. Je v tom strašně moc lásky, humoru a pochopení pro lidské slabosti.

Kniha v sobě nese silné poselství o tom, že naše identita je tvořena vzpomínkami. Z příběhu jsem cítila, že je důležité se smířit s nevyhnutelným. Backman nám ukazuje, že láska nemusí zmizet jen proto, že mizí paměť.

Zajímavé je, že Backman tuhle knihu původně vůbec neplánoval vydat. Napsal ji jen pro sebe, aby se vyrovnal s vlastními pocity a strachem ze stárnutí a ztráty blízkých. Nakonec se ale rozhodl ji sdílet se světem a veškerý výtěžek z prodeje ve Švédsku šel na nadaci pro výzkum mozku a demence.

Backmanův styl je v této novele úsporný, což mi trochu vadilo. Nikdy jsem žádnou autorovu knihu nečetla, tak nevím, zda je toto jeho typický styl psaní.

K této knize jsem přistupovala velmi opatrně, protože toto onemocnění jsem zažila 2x v rodině. Je zde ale velmi laskavě popsáno uvědomění si své situace, když to ještě jde. Nevím, kdo si to stačí - nebo vlastně chce - uvědomit? Stačí k tomu odvaha? Co jsem si vzala z knihy pro sebe? Být vždy tady a teď, mluvit se svými blízkými otevřeně a o všem. Snad se mi to daří

Téma skvělé. Hodně se mě osobně dotklo. ALE…já prostě nedávám Backmanův styl. Nebaví mě, jak píše. Až mi to vyloženě vadí. Dala jsem mu 3. šanci a už se do jeho další jiné knihy nepustím. Stačilo mi :)

Novela je úsporná, ale emotivní, staví spíše na atmosféře než na ději. Jde o nenáročné, přesto podnětné čtení o paměti, blízkosti a loučení.

20.01.2026

4 hvězdy jen za to, že to nebylo delší

Dojemná knížka, hezky napsaná.

Rozsahem je to naprosto miniaturní kniha, přesto je tato novela tak něžná, okouzlující a jímavá, až se tají dech. A stejně tak dokonalá je i obálka.
Vlastně nemám díla Fredrika Backmana ráda, většinou mi jeho příběhy připadají prvoplánové, ale tentokrát to bylo jiné. Snad je to způsobené tím, že můj otec poslední tři roky svého života díky Alzheimeru už nebyl tím kým býval …a nebo je prostě toto dílko tak dobré.
Vzpomínky na chlapce, otce a dědečka, které se prolínají a pro dědečka občas není jasné, kdo je syn a kdo je vnuk, to jsou přesně ty momenty, na které jsem si vzpomněla. Vzpomínky na to jak na sklonku svého života moje babička oslovovala mou dceru mým jménem a připomínala jí “jejich společné chvíle” z dob mého mládí.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a pět hvězdiček je určitě zasloužených.
Stručně: dojemné, bolestivé

“ …smrt je pomalý tamtam. Počítá každý úder. Nemůžeme s ní vyjednávat o čase.”

,,Žij svůj život. Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu pořád ještě je.”

Toto byla krásná a hodně dojemná knížka.

Abych pravdu řekla, z této knihy jsem měla obavy. Téma vážné, hodně smutné. Představovala jsem si nějaký drásavý text útočící na city, ale bylo to napsáno vkusně, něžně. Na těch nemnoho stránkách jsem našla krásné myšlenky, krásné formulace.
Nemůžu se ale zbavit pocitu, že tak idylické a klidné to ve skutečnosti není, to pan Backman bezpochyby ví. Napsal to, jak to napsal. Za mě krásně.

Fredrik Backman je spisovatel, na kterého nedám dopustit. Jeho knihy, plné emocí a lidských osudů, mě nikdy nepřestanou udivovat.
A tato kniha není výjimkou. Alzheimer je opravdu nepříjemná a krutá nemoc. Krutá nejen k pacientovi, ale hlavně k jeho blízkým, kdy mozek umírá dřív, než člověk samotný. Kdo má v okolí někoho takového, mi jistě dá za pravdu.
Na toto téma bych doporučil film „Med v hlavě“.

Milá knížka o odcházení blízkého člověka... Krásná, ale úderná a silná.

Čtení této knihy bolí, ale krásně, tak jak to umí Backman. Pokud máte nebo jste měli v rodině někoho, jehož duše zmizela dřív, než zemřelo tělo, bude to asi trochu těžké. Každopádně jsem za tu knihu vděčná.

Myslím, že každý by měl číst knihu v určité fázi života, aby pronikl do hloubky jejího "univerza". Já ji četla v pravý čas a vryla se mi do srdce.

Útlá knížečka a tak silný příběh! Čte se svižně, lehce, přestože se tady pojednává o těžkém tématu, když nám blízcí odchází, ale ještě nejsou pryč... Dojímala jsem se, doporučuji!

Knihy od Backmana mají vždy hluboké téma. Tohle byla rychlovka na jeden den a jako vždy těžké téma, když se nad tím člověk zamyslí.

Nádherná kniha, která mapuje, jak může postupovat demence a jak se to odrazí ve vztazích v rodině.
Doporučuji všem, kdo tím prochází.

I přes to, že dle autora kniha neměla jako kniha vůbec vyjít, jsem ráda, že nakonec nezůstala zapadlá jen na nějakém blogu. Málo stránek, ale přitom tak důležité slova. Krásný, přitom bolavý příběh o tom, jaké je to opustit někoho, kdo sic ještě fyzicky žije, ale jeho mysl už je jinde, než v jeho fyzickém těle. Stejně tak byl skvěle napsaný pohled osoby, které se to vše v hlavě odehrává. Opravdu krásná knížka, kterou bych doporučila všem, protože život je nevypočitatelný a člověk se musí naučit a smířit se se všemi jeho strastmi a radostmi.

Pěkný dojemný příběh o odcházení, ztrátě paměti a pomoci v rodině.

Podle komentářů jsem čekala něco víc.