Dům na samotě

Kniha je čtivá od začátku do konce.

Po roce a půl jsem se vrátila ke Klevisové, která mě navnadila prvním případem Josefa Bergmana, Kroky vraha. Ostrov šedivých mnichů mě ale dost zklamal, tak jsem ráda, že jsem to nevzdala. Klevisové rukopis je zřetelný, zařadila bych jej do kategorie román pro ženy s kriminální zápletkou. V případě starého mlýna – domu na samotě – se autorce dle mého podařilo vybalancovat obě preferované románové roviny. Současně v tomto případu důmyslně zachycuje několik paralelních linií a udržuje potřebné napětí.

Opět musím ocenit, že se v kriminálním prostředí pro docílení napětí autorka obejde bez potřeby vytvářet krvavé scény a vrahům připisovat touhy své oběti krutými způsoby mučit. Vražda je zde spíše výsledkem neúnosné osobní situace, osobnostní poruchy či dokonce náhody. Přitom velmi dobře pracuje s psychologií člověka. Dům na samotě je tak spíše psychologické drama než detektivka. Vlastní strachy člověka jsou totiž často jeho největším nepřítelem. Bergman sám však není bůhvíjak výjimečná osobnost, jakkoli by jí měl být z pohledu úspěšné kriminalistiky. Tady bych uvítala, kdyby byl tou hlavní/nejdůležitější postavou románové série. Ale není tomu tak, a možná to nejvíce rezonovalo/uškodilo následujícímu případu na ostrově mnichů. Jsem docela zvědavá na Zmizelou v mlze.

Co je typické pro příběhy Michaely Klevisové? Autorka líčí svým čtenářům napínavý detektivní příběh a zároveň se snaží vždy o to, aby jej zasadila do krásného malebného českého prostředí. Do krásné přírody, která nás donutí vnímat všechny krásy světa navzdory všemu tomu, co se kole nás děje. To je to, co spojuje detektivky této autorky (ty, které jsem doposud četla). Určitě sáhnu zase po nějaké další knize Michaely Klevisové.

Já bych řekla, že Prokletý kraj byla o trochu lepší kniha,ale i tak to nebylo špatné.
Na detektivkách od M. Klevisové je hezké to, že si dokážeme ten příběh živě představit.
Tedy za mou osobu .....
Nemohu si tolik představit příběh třeba v New Yorku, protože jsem tam v životě nebyla :-D
Jo, ale taková obyčejná Smrčina, tak to už je jiné "kafe" :-)
Zápletka tam je celkem dobrá, mělo to i ten pomyslný šmrnc.
Jen jednu věc nechápu...
Lidi, nepište obsah děje ve svém hodnocení.
Divím se, že někteří nenapíšou rovnou, kdo vlastně vraždil.

Detektivní příběh, spousta rozvíjejících se zápletek, vražda ve Smrčině odkrývá tajemství jejích obyvatel.
Znásilnění Vandy, tajemství osamělého mlýna u lesa, milenku Jiřího.Vše se postupně odkrývá a získává na intenzitě.
Kniha je velmi čtivá, nenudí, doporučuji všem.

01.05.2026

Třetí díl a moc mě bavil. Opět skvěle napsané charaktery postav, které vás přímo přenesou k nim do vesnice a chvíli tam s nimi jste, ale určitě není o co stát. Zase se našlo pár osob, s kterými jsem nesympatizovala. Ostatně jako v životě.
Detektivky Michaely Klevisové jsou velmi reálné a ráda poslouchám zamotané vztahy postav, které se postupně rozplétají a padají z toho mrtvoly.

Opět skvělá detektivka, jako vždy od MK. Těším se na její další knihy. Píše fakt skvěle. Za mě je to aktuálně nejlepší česká autorka.

Zatim nejlepsi z prvnich tri v serii.

I tohle byla super detektivka!! Fakt napínavá a místy jsem se i bála. Napsaná byla nepodbízivě, prostředí i postavy byly skvěle vykreslené, což je přesně to, co od tohohle žánru očekávám. Díky.

Mám ráda spletitost dějových linek a nekonečné možnosti jejich rozuzlení, které se odhalují až do úplného konce.

Moje třetí přečtená kniha od autorky a za mě zatím nejlepší.
Příběh byl čtivý, zápletka zajímavá, kdybych mohla tak přečtu na jeden zátah.
Za mě super oddechovka, akorát mi chybí vysvětlených pár věcí. Třeba co se stalo Radimovi?

(SPOILER) Pozitivní zpráva je, že se autorka ve svém psaní hodně vylepšila. Protože její detektivky z poslední doby, které jsem četla, se mi docela líbily. Ze starší tvorby už moc nadšená nejsem, Ostrov šedých mnichů mě zklamal a u této knížky - Dům na samotě, která vyšla před dávnými 15 lety, rozpaky ještě větší.
Vztahy zjednodušené, postavy ploché, kauza manželka – manžel – milenka – kamarádka plná klišé, vlastní, zprvu zajímavé téma sériového vraha Kadeřníka zmizelo po prvních kapitolách a zcela náhodně se vyřešilo na posledních stránkách.
Plus za koně, možná i za drobné happyendíky ve stylu Agathy Christie, žádné drasťárny, zmar a hrůza. Zvířata v jejích knihách netrpí, za to taky palec nahoru.
Na autorku asi úplně nezanevřu, její poslední detektivky se mi zdály přece jen docela fajn, klidná čtivá oddechová četba, i když ano, podle hodně obdobného vzoru. Způsobem psaní a povedenými popisy v nich mi autorka připomněla Annu Sedlmayerovou.
Ke starší tvorbě se ale už vracet nebudu.

Osamělý starý mlýn, stáje... to bude něco pro mě, říkala jsem si. Nakonec mi ale vrtalo hlavou něco jiného než kdo je Kadeřník. "Všechny postavy jsou smyšlené", jistě, ale jedna z nich mi někoho hodně připomínala. Trochu mi to zkreslovalo vnímání zápletky, ale bylo vlastně fajn, mít v příběhu i svou vlastní záhadu.

Musím říct, že mě kniha moc nenadchla, tuctový příběh, asi jsem po zdejším hodnocení čekala víc.

Opet skvele. Jen mi tam chybel zaver linky Radima-co se s nim stalo? Kde je? Zije? Kdo ho zabil, pokud nezije?

Parádní česká detektivka. Jen mě trošku mrzí, že jsem už kdysi viděla film, tudíž jsem vraha tušila.

Kniha se četla jedním dechem, jako i jiné od autorky. Vřele doporučuji přečíst

Přečteno jedním dechem, zatím jeden z nejoblíbenějších dílů z celé série.

Pěkně se četlo, kniha je napínavé napsaná, konec mě překvapil. Ale hvězdičku ubírám za naprosto stejný vzorec s ostatními knihami ...... malá vesnička, vztahy obyvatel propletené dávným tajemstvim.... Jinak ale doporučuji.