Ristridin komentáře u knih

Je až fascinující, jakým způsobem dokázal Orwell na příkladu zvířat znázornit podobenství komunismu, u něhož se do té doby prý zatím příliš netušilo, do jaké míry je svým praktikováním šílený. Určitě se již mnohé muselo prosáknout na povrch, ale naprosto mě dostalo, kam až se svou takzvanou bajkou dokázal zajít. Závěr je za mě naprosto famózní, paralela prasat a lidí je velmi trefná, a to nakonec pro každou dobu a formu vlády. Smekám, ačkoliv kniha není nijak dlouhá.
Navíc doporučuji si přečíst Svědectví o životě v KLDR (a další věci s podobnou tematikou), praktiky “prasat” jsou tam popsány často velice stejně - a to jsme se posunuli o několik desítek let dopředu.

28 06.01.2022

Co říct… Knihu čtu už popáté a pokaždé jsem z ní víc a víc rozebranej. Skvělý pohled do jedné duše z mnoha a mnoha tisíc malých postav světové války, které bojovaly prakticky pro nic a buď nesmyslně zemřely a nebo už se z takového zážitku nikdy nevzpamatovaly. Brutalita v celé své nahotě a přesto strašně lidské dílo.
I dnes kniha působí drsně a mrazivě a co teprve musela způsobit před téměř sto lety…

27 21.11.2022

(SPOILER) Recenzi jsem chvíli odkládal a nechával v sobě knihu uzrát. Tak na mě zapůsobila.
Nevnímal jsem ji jako horor, ale opravdu se jedná o super mysteriózní příběh, který je tak sugestivní, že jsem občas střídal pasáže, že si to autor fakt vymyslel, s těmi, kdy jsem o tom i trochu pochyboval. Nyní s odstupem a nadhledem už mám názor jasný, ale po dočtení jsem se cítil nezvykle zaražený.
Víc než že bych se bál, mě děsilo, jak Karika dokázal popsat ztrátu vědomí, racionálnosti a příčetnosti. Ztráta jasného vědomí je něco, co mě vždy děsilo a tady mi z toho nebylo moc dobře. O to víc mě rozbila zmínka v úplném závěru o tom, že při velmi hlubokém stadiu změny vědomí se lidem zakódovaně zobrazují spirály Což se mi samotnému stalo, když jsem byl dřív vážně nemocný a dostal jsem se vyčerpáním do stavu halucinací.
Prostě skvěle podáno, skvěle příběh funguje a je úplně jedno, že k tomu (alespoň dle mého) nedošlo.
Autor zde působí velmi důvěryhodně a se čtenářem si celou dobu hraje. Měl jsem taky nějakou představu, co je důvodem tzv. tribečské záhady a ono to nakonec nedopadlo.
Následně jsem zkusil i film a ten bych tedy určitě nedoporučil, z kvalit knihy pobral o mnoho méně.

21 05.10.2023

(SPOILER) Dlouho mě nic tak nerozebralo jako tahle kniha. Ten rozjezd z dob spokojeného dětství a plného lidského zdraví to ještě víc umocnil. Koncentrák popsán “pouze” na 30 stranách, ale hutně. Kolik utrpení je třeba zažít, kde se to v lidech bere?
Zlomená a téměř k smrti přivedená Zuzana si navždy na těle ponese následky války a osud se s ní dál nepáře, protože rodové jméno už jí v životě k ničemu není a spojí navíc život s takovým parchantem. A to ani nevěděla, kdo ji udal gestapu…
Hrozně jsem chtěl, ať to už radši pro mé dobro skončí a zároveň mi ten konec absolutně nestačil, je tam spousta nedořčeného.
Nádech a výdech, tohle bude mnou ještě dlouho rezonovat.

21 11.12.2022

Dle mého hezky sepsaný a dobře dějově postavený příběh, kde se autorka snažila svést čtenáře na více postav jako potenciálních vrahů a určitě někdo asi nečekal toho pravého, ale od jistého bodu se to dalo už od půlky knížky očekávat, ač jsem taky někdy ztrácel jistotu.
Mělo to to, co to mělo mít, bavilo mě to a jako první kniha třídílné série v pořádku. Je zde i patrný další budoucí vývoj hlavních dvou postav, snad to autorka v dalších knihách uchopí dobře.

16 14.01.2024

Kniha, která mnohým příliš nenabídne. Spíše odpočinkové čtení. Postavy mi byly víceméně sympatické a působilo to na mě lidsky a téměř ze života. Pozadí zajímavé, Petr byl ale pěkný sráč a nevím, zda taková razantní změna v životě by se bez léčení dala zvládnout, ale existují takoví jedinci. Působil na mě jako Jekyll a Hyde.
Nedá se Javůrkovi upřít, že umí hezky psát. Stejně jako v Chaloupkách se mu navíc podařilo navodit tu správnou atmosféru Krušných hor a dělá jim tu nejlepší reklamu, protože jsem víc než motivován si je pořádně prochodit.

15 11.03.2024

Slepá mapa mě asi “vzala” víc, ale je obdivuhodné, jak ty knihy baví, přitom Mornštajnová píše o poměrně běžných věcech s trochou dramatu v rodině. Moc se mi líbilo, že od začátku už víme, jak to dopadne a přitom vlastně nevíme vůbec nic a o to je to zajímavější. Propojení začátku a konce bylo skvělé. Drobné detaily, které odkazují na již přečtený obsah, potěší a názvy kapitol podle Seifertovy básně jsou originální. Jen tak dál.
Vždy je ale hrozně zvláštní, že Mornštajnová píše o postavách poměrně hodně a vykresluje jejich charakter a pak na pár řádkách jen tak mimochodem zmíní, že ta a ta postava už zemřela a jede se dál v příběhu :)

15 18.08.2022

Nejdřív jsem si říkal na prvních 100 stránkách, že je to hezky a plynule napsaný a baví mě to, ale není to nic, co by mi dávalo něco navíc po přečtení. Vyprávění je ale zkrátka autorčina silná stránka a vzhledem k tomu, že jsem kapitoly dávkoval postupně, jsem vždy přemýšlel nad možným pokračováním a často jsem byl překvapen, kam se děj nadále ubírá. Na pozadí českých dějin zajímavě popsané a prolnuté osudy jednoho “rodu” a dalších do příběhu zasazených lidí, jejichž osudy byly utvářeny úplně jinak a nakonec se životem museli probojovat podle svého a najít si ten kus štěští jinak.
Alžběta mi nakonec byla i velmi sympatická. Nečekal jsem, že se s knihou natolik sžiju.
Čtu ve vydaném pořadí knih Mornštajnové a těším se na další.

15 13.07.2022

Moc smutné téma o šílenostech, které by se neměly vůbec dít, ale jsou dnes staré (stále jen) 80 let. Novodobá historie, o které se ví velmi málo.
Tyhle příběhy z války jsou (zní to blbě) “vděčné téma - čtou se strašně rychle, nelze přestat a v průběhu z nich není člověku moc příjemně.
To, čím si museli projít lidé z Životic a okolí a jak to museli vše zvládnout, mě naplňuje smutkem.

Během čtení jsem to viděl na 4/5, ale vykreslení situace v pohraničí v poslední třetině knihy včetně poučného náhledu do historie to u mě vyšvihlo výš.
V první polovině mi děj přišel, že rychle utíká, velice stručně a svižně byly popisovány osudy jednotlivých postav bez většího rozvinutí, ale vše to směřovalo k tomu, jak se jednotlivé postavy zachovají a co se jim stane po Mnichovské dohodě.
Ve výsledku se na malém prostoru podařilo autorovi popsat osudy lidí nejen v Chaloupkách ale i nastínit sociální situaci a náladu v pohraničí i ve vnitrozemí v době před a po 1. světové válce, změnu uvažování (převážně německého) pohraničního obyvatelstva po tom, co se Hitler stal kancléřem, a období roku 38, které bylo pro celé Československo neblahé.
To vše zasazeno do krásné přírody Krušných hor, ve které jsem se cítil jako doma.
V průběhu čtení byl mnohokrát zmíněn “krvavý pes Frank. Nevěda toho tolik, kolik by bylo vhodné, začal jsem si v průběhu čtení předem hledat nové a nové informace o něm, SdP, Sudetech obecně, a nacházel jsem najednou pro mě nové zmínky o Teplickém incidentu, Bitvě o Habartov, A pak to vše Javůrek taky zmínil okrajově.
I za zmínku těchto událostí, které utvářely atmosféru Sudet, a že mě to motivovalo si hledat více informací, musím dát plný počet.
Navíc mám teď motivaci navštívit údolí Jelení a další okolí, které zde bylo popisováno.
Zaujala mě tato pasáž z knihy (str. 237):
“Němci se chovali jako smyslů zbavení. Útočili na vše české hlava nehlava a další a další Češi prchali pryč. Jako stádo se k těm hrůzám přidávali všichni. Mladí i staří. Slušní i lumpové. Bylo to nepochopitelné. Národ Goethův, národ Einsteinův, kulturní a vzdělaný, se choval jako nejhorší středověcí barbaři, zmámeni psychopatem, který se rozhodl zničit svět. Bylo to neomluvitelné.“

14 20.10.2023

(SPOILER) Možná jsem čekal větší “wow” na konci podle toho, jak bylo budováno napětí v průběhu knihy, ale jednoduše se mi líbil styl psaní i popisování mezilidských vztahů. Prostředí mě strašně bavilo a celá kniha mě vlastně velmi mile překvapila, jak hezky se četla. Klevisová si zaslouží být vysoko na žebříčku.
Mělo to zajímavý nápad a hlavně nevzniklo žádné hluché místo. Žena ze snu byla nejspíš v příběhu nevysloveně sestra Marie Rochové a Linda už asi podle detailu v závěru knihy ví, co si představuje od dalších let ve svém vztahu.
Fakt dobrý, vlastně i celkem odpočinkový, jasně doporučuji!

14 22.05.2022

Příběh zlověstnější než ten předchozí a taky dlouhou dobu nejasný, kdo se za případem skrývá a jak to dopadne. Ačkoliv okruh možných lidí byl očekávatelný. Ale haló, pachatel opravdu nemusel být jediný..
Samotné vyšetřování je zdlouhavé, více do popředí tak jdou osobní problémy vyšetřovatelů, což nepůsobí sice nějak rušivě, ale zároveň je jejich chování trochu na hlavu, jako kdyby se neuměli ovládnout a jednat o něco víc rozvážněji
Tak či tak se na třetí díl těším, nedetektivní linka je otevřená a ač by se mohla zdát, že dopadne šťastně, může se nakonec stát přesný opak.
Kniha nenadchne, ale zabaví.

S tématem, které je popsáno v této knize, se v poslední době mezi autory roztrhnul pytel. Jinde je prostě jednoduše a na férovku popsáno a je to samo o sobě šokující. Pojetí v této knize je ale úplně jiné. Velice citlivě a přes postupné odkrývání uvažování tří hlavních postav. Psychologický román s dejme tomu detektivními prvky a trochou fantasy (které ale příběh nekazí, působí to magicky). Souvislosti se navzájem odhalují a ač závěr člověk čeká, je to až do konce skvělé čtení, ikdyž smutné.
Grafické zpracování všech románů z edice Tvář navíc vždy čtení umocní. Má veliký smysl řešit knihy i ilustračně. Nebo alespoň zajímavou vazbou.

12 31.12.2023

Příběh o dospívající dívce, která není v očích svých rodičů a především matky běžnou puberťačkou, ale "problémové" dítě. Což dostává nevhodným způsobem najevo, ačkoliv věřím, že ji rodiče přesto mají rádi.
Promítání vlastních přání, ambicí a snů do dětí nemusí každý jedinec zvládnout a nemělo by se to s ním přehánět. Vedení je podle mě v dnešní (přiznejme si) až příliš ultrakorektní době s přehnaným důrazem na ojedinělost a nezdravé chválení důležité, ale zase všeho s mírou.
Děti trpí kvůli sociálním sítím a nátlaku společnosti ještě více úzkostmi a depresemi a nesmíme jim na tom přidávat. Naopak je umět tím vést, aby si ve stále složitějším světě našly své místo a byly v něm spokojené. A nelpět na všem, co si myslíme, že je pro ně dobré.
Najít mezi správnou výchovou a dostatečnou podporou vyváženost není lehké a nemusí se to vždy každému úspěšně dařit, ale tahle kniha je zdvižený prst, abychom nezapomínali, že naše chování a přístup je obrazem i pro naše děti a že si z něj mnohdy odnáší daleko víc, než si jsme sami schopni připustit.
Knihu nepovažuji za veledílo, ale za krátký příběh, který zadrnká na tu správnou strunu a odhalí, co má. Každý by si měl přečíst a přemýšlet. Děkuji za zpracování takového tématu a doporučuji všem.

12 03.07.2023

Volné pokračování Kyselých třešní. Přišlo mi intimnější, kvalitou velmi srovnatelné, možná i trochu lepší. Závěr skvělý a nečekaný.
40. léta byla pěkně náročná. Sotva se u nás člověk oklepal z nacistů, vystřídali je zprvu přátelsky tvářící se komunisté. Věřím tomu, že mnoho z nich na začátku plně věřilo myšlence o ideální společnosti, ale kolik poctivých a i inteligentních a progresivních lidí kvůli tomu pocítilo příkoří a bylo potíráno, to není možné už opakovat. Toto období zanechalo na vývoji našeho státu velikou jizvu, která se stále zahojuje.
Chalupová mě oběma knihami velice mile překvapila.

12 04.03.2023

Super, skvělý náhled na HZS v akci, věřím autorovi poměrně solidně nastudovanou oblast. Není to práce, kterou by dokázal dělat každý a určitě je třeba si této složky vážit, protože jsou to borci, kteří musí znát spoustu věcí, než jenom vzít hadici a hasit. Vždy jsem k nim měl neskutečný obdiv, proto mi tato kniha ve spojení s pražským mně známým metrem nemohla uniknout. Začátek solidní, okolo poloviny náboj lehce opadnul, ale v závěru jsem byl úplně stažen do sebe a až jsem se necitil dobře. Kopřiva je skvělý autor. Pokud se neobáváte, že po přečtení už nevlezete do metra, stojí za to si knihu přečíst. Neotřelé téma.

12 19.06.2022

Syrové, drsné, místy dechberoucí. Jako Pražák jsem poslouchal od prarodičů pražské hrůzy a zážitky té doby, přečíst si takto realisticky o věcech, které se udály v Brně a přilehlém okolí a měly by být do jisté míry velmi věrohodné, protože autorka hodně čerpala z archivů, je silný zážitek. Kontroverzní téma poválečné doby a chování Čechů k Němcům vzbuzuje otázky, jak by to dopadlo dnes. Poučili jsme se a jsme humánnější? Ač v to člověk doufá, už dlouho jsme nezažili nějakou velikou tragédii, nechtěl bych tedy někdy dojít k situaci, kdy dochází takzvaně k lámání chleba, protože se přes všechnu naději obavám, že bychom nebyli o moc lepší než naši předci. Máme se sakra dobře, ikdyž ne vždy dokonale, ale stejně buďme za to rádi. Ať už je u moci ten nebo ten, nebuďme malicherní.
Zpět ke knize, závěr byl možná poněkud uspěchaný, ale je jasné, že měl být pouze dokreslením toho hlavního, co zde chtěla autorka vyzdvihnout.

12 29.10.2021

První zkušenost s autorkou. Z nezajímavé Irmy se nakonec vyklubala silná a úžasná žena. Hezky zapracováno do historického kontextu. Dle zadní strany obalu se jedná o příběh podle skutečných událostí? Ocenil bych vlastní závěr autorky o tom, co bylo skutečné a co si domyslela.
Jinak velmi čtivé, název knihy již předem dával najevo, co je hlavním tématem. Překvapení se tak nekonalo, ale nebylo to na škodu. Příběh samotný stojí totiž za přečtení. Velmi lidské a v závěru dojemné. Znám i jeden takový podobný (a též skutečný) příběh. Líbil se mi popis uvažování jednotlivých postav i vykreslení toho, čím je zapříčiněno jejich chování a postoj.
Žánr "Pro ženy" možná knize škodí (i přes značnou popularitu). Ocení ji určitě i muži.

11 29.08.2023

Místy zbytečně rozvleklý děj, ale četl se hezky, takže nelze ohodnotit jinak. Nestárnoucí klasika, která nevtíravým a milým humorem převyšuje například takovou dnešní Aristokratku.

11 02.12.2022

Kniha je skvělá, často srovnávaná se Zuzaniným dechem (či spíše naopak). Vzhledem k výraznému nadšení a převysokému hodnocení (94 % z 13,5 tis. hodnocení, můj ty Tondo...) jsem ale asi čekal o trochu víc, než jsem dostal. Příběh silný, závěr emotivní, postupná gradace - tak, jak to prostě Mornštajnová umí.
Nejde mi nějak pod fousy, že by nebyla Hana schopna alespoň trochu projevit emoce ke svým nejbližším. Lidské mysli sice nerozumím jako profesionálové, ale z toho, jak si Hana své myšlenky sumíruje ve vlastní pasáži, mi vyplývá, že si je toho vědoma, jen se jí asi nechtělo..? Přijde mi to podivné. S kým jiným mluvit otevřeně, pokud jsem stále víceméně při smyslech a komu jinému projevit řádně svůj vděk?

10 21.05.2024