Vyhnání Gerty Schnirch

od:


KoupitKoupit eknihu

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika­měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29103/vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg 4.52283
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (563)

Přidat komentář
jana0378
včera

Nádherně napsaná kniha, s dokonalým vykreslením snad všech typů lidských povah. Běžně čtu knihy s válečným tématem nerada, ale tedy jsem se nemohla odtrhnout. Kapitoly psané z pohledu různých osob knihu ozvláštnily a pak si samozřejmě přidalo i to, že velká část se odehrávala v Brně, kde jsem nějakou dobu žila, takže jsem si dokázala představit, kde se zrovna děj odehrává.

Paulika
předevčírem

Velice zajímavá kniha. Vždy mě jako rodilého Brňáka zajímaly otázky, co se stalo a kde jsou tito brněnští Němci. Jsem sice mnohem mladšího ročníku, ale z doslechu jsem věděl, že byli hromadně všichni transportováni. Ale to za jakých podmínek, jsem opravdu netušil. Tato skvělá sonda do válečného i povaléčného Brna včetně brněnských staveb a míst, které již neexistují, příp. byly zcela jinak upraveny, mi moje otazky zodpověděla. I když vím, že Gerta je čistě fiktivní osoba, vyprávění o ní je dost uvěřitelné. Autorka opravdu velmi pečlivě vetkala její příběh do válečné a poválečné doby.
Nevím proč, ale mně ti asimilovaní předváleční Němci tu v Brně nějak teď chybí. Místo nich v těch jejich luxusních domech a činžácích bydlí cikáni, kteří tehdejší těžce vybombardovanou brněskou čtvrť ještě více vybydleli a zdevastovali. Kdoví, jak by to tu teď bylo, nebýt války a následných krutých let. Jestli by se i nadále tito Němci nad českou většinou povyšovali a pohrdali jí.
To, co mě po poslechu této knihy napadlo jako první, jsou slova Josefa Švejka (Jaroslava Haška): "Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo. Maul halten und weiter dienen!"
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu výborně načtenou paní Vilmou Cibulkovou a mohu jen doporučit.

--SPOILER--
Docela mě překvapilo, že Barbora (dcera Gerty) nebyla nějak zdegenerovaná, když měla za otce vlastního dědu.

anena
14. ledna

Kateřina Tučková je moje oblíbená autorka, každá její kniha je pečlivě propracovaná, plná historických faktů. Téma velmi citlivé.

HonzaRoušavý
14. ledna

Knihu jsem začal číst jednak proto, že dané téma mě zajímá a také proto, že žiju v Brně, takže i místem děje byla pro mě kniha lákavá.

O samotné knize bylo zde napsáno hodně ,takže snad jen několik pocitů/poznámek, které ve mě po přečtení zůstaly:

- každému se s troškou "smůly" může stát, že ho dějiny semelou a on s tím neudělá naprosto nic

- za každým člověkem je nějaký individuální, někdy až neskutečný příběh (v tomto případě spíš prožité zlo). A když občas poznáme někoho, kdo se chová z našeho pohledu divně, nikdy nemůžeme vědět, co a proč ho k tomu vede, co prožil, co ho zformovalo. A dokud to nevíme, neměli bychom ho moc hodnotit nebo odsuzovat. Četl jsem tu komentáře o tom, že Gerta byla ke konci čtenáři už vyloženě protivná. Bez znalosti jejího osudu to platí zcela určitě, ovšem s touto znalostí se asi nelze než nedivit a chápat její chování. Barbora pro změnu znala matku jen jako "ledovou královnu" a tím se jí do značné míry zprotivila. Z vnějšího pohledu by člověk nevěděl, proč tak trochu nesnáší svojí matku, ale se znalostí kontextu a osudů se není co divit. Suma sumárum, ani jedna nedokázala potlačit svojí "historii" a přenést se přes ní (možná Barbora až ve chvíli, kdy matka umírala). Normálně bych napsal něco jako "je potřeba spolu mluvit", ale tady v tom případě je pro mě Gerta přesně ten člověk, u kterého chápu, proč nemluvila.

- jakmile je na nějakou skupinu pohlíženo jen na základě vnějšího znaku (Němec, žid, cikán, na tom nesejde), jsme na nejlepší cestě k obrovskému průseru. Jediná cesta je tedy "neházet do jednoho pytle". Ale všichni víme, jak je to někdy těžké. Snad aspoň s vědomím historie a toho, co se tu odehrávalo (a nejen po válce) se každý dokáže sám sobě a tomuhle (mám pocit, že tak trošku přirozenému) chování ubránit a postavit..

V každém případě tuhle knihu mohu jen doporučit k četbě i lidem (a možná právě a hlavně těm), které dané téma nezajímá z hlediska historie, ale hledají silný příběh.

zimka.r
11. ledna

Dlouho jsem se bála tuhle knížku číst. Naštěstí jsem zjistila, že nebyl důvod a že ikdyž je o krutých skutečnostech naší minulosti, tak je to ale napsané lidsky. Rozhodně je to za 5*

Qadin
06. ledna

Přijde mi to jak pořad na neděli ve 20:00 na čt1, nenadchne, neurazí, hvězda nahoru za téma, které vybočuje z konvenčního židovského utrpení za 2. světové války.

coppacabana
02. ledna

Jak jsem tak o této knize přemýšlela, došlo mi, že to byla jedna z nejzásadnějších knih, které jsem v roce 2018 četla. Při hodině dějepisu (ať už na základce, nebo na střední) je událost, o které kniha pojednává - tedy vysídlení Němců z Čech -, shrnuta prakticky jen jednou poznámkou. Žák se nezamyslí, jak to asi probíhalo a už vůbec ho nenapadne, že to mohlo být takhle odporné, těší se, až konečně zazvoní na konec hodiny a toto téma bude konečně ukončeno. Já o tom totiž také moc neuvažovala a právě proto jsem neskutečně vděčná, že jsem se do knihy i přes všechny pochyby pustila. Otevřela mi oči, vyprávěla mi zásadní část naší historie a docela pěkně si to pohrávalo s mojí hlavou - prakticky jsem Němcům a nám Čechům rozuměla, nesnášela je a bylo mi jich líto a to třeba v jednu stejnou chvíli.
Gertu jako hlavní hrdinku jsem si nedokázala oblíbit. Ale dokázala jsem ji litovat, protože za celých čtyři sta stran se jí prakticky nepřihodilo nic opravdu dobrého. Říkala jsem si, kdy se situace obrátí, kdy se to začne lepšit, ale nestalo se tak nikdy. Proexistovala svůj život, který byl plný utrpení a jen málo radosti.

janulka1310
31.12.2018

Děsivý příběh, unikátní pohled z "druhé strany"... Asi si nedovedu představit žít v době války... dnes se máme jako prasata v žitě a možná by tyto knihy měly být povinnou četbou, aby si to více lidí uvědomilo..

432830
31.12.2018

Ale jo, dám tomu plný počet, Tučkovou mám ráda, Gerta se mi líbila, jak téma znásilnění otcem, tak odsun Němců a poukázání na barbarismus Čechů...nesmírně kontroverzní téma, se kterým každý nevyleze, protože Češi mají ten svůj odpor k Němcům od války v sobě zakořeněný. Ano, je pochopitelná nenávist obecně k těm, kteří posílali tisíce lidí do koncentráků. Ale zas je to všechno o jednotlivcích...prostě Tučková je jednička, že se pouští do věcí, o kterých lidé nechtějí psát...očernit Čechy v tomto tabu tématu je odvaha a velká výzva! Proto ten plný počet...A taky za to, že Gerta zůstala zatrpklá až do konce života a já v tom vidím vlastní babičku, která se nikdy nedostala přes rozvod a pořád dokola nenávidí svět...takže reál jak vyšitý

Rodaw
26.12.2018

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH
Před pár lety jsem byla na divadelním představení (v našem brněnském HaDivadlu:-)) a neskutečně moc se mi to líbilo. Roky uplynuly a já se konečně pustila i do knižní předlohy. Ufff... Myslím si, že máme být na co hrdí, Kateřina Tučková vytvořila knihu, která vypráví nejen silný příběh, ale i historii jako takovou. Myslím si, že každému čtenáři tak trošku otevře oči a seznámí ho s částí dějin druhé světové války, o které se tolik nemluví a neví... Kateřina se pustila do tématu (lehce) kontroverzního a dle mého ho zpracovala výtečně. Odsun Němců asi navždy zůstane takovou temnou částí historie. Po přečtení jsem se dívala na mnoho dokumentů a o tématiku se hlouběji zajímala. Je to hodně složité. Asi to bylo nevyhnutelné, ale špatně provedené.. Schytali to často (a většinou) nevinní lidé, třeba jako Gerta... Celou tuto situaci skvěle shrnuje název druhé části: "Když se kácí les lítají třísky".
U čtení Gerty jsem často vzpomínala na film Habermannův mlýn (mimochodem doporučuji), který jsem letos viděla poprvé a musím říct, že ten konec mě celkem psychicky rozložil a nebo přinejmenším aspoň polo-rozložil.:-D Takže pokud jste ho neviděli a o druhou světovou válku se zajímáte, určitě se na něho podívejte.. Jsem si jistá tím, že jsem ho neviděla naposledy..Líbilo se mi, co řekl Karen Roden- že to není o tom, zda je člověk Čech nebo Němec, že je to o charakterech lidí... Je to pravda. A díky tomu je to vlastně pořád aktuální, což je děsivé...
Gerta jako taková je hrdinka, u které si nejsem jista tím, zda si ji čtenář dokáže oblíbit natolik, aby s ní ve všem souhlasil a fandil ji. Na jednu stranu k ní samozřejmě cítíte lítost, na stranu druhou ona je tak strašně zahořklá.. opravdu v knize je hodně cítit pocit vyhoření, ta obrovská nespravedlnost a zkažená budoucnost. Příběh se odehrává v průběhu mnoha a mnoha let - jde o desítky let - takže prožijete nejen druhou světovou válku, ale třeba i nástup socialismu a dál... Což bylo zajímavé. Mě ze všeho nejvíc samozřejmě bavila válka - hlavně ten samotný odsun Němců...
Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která ve Vás vyvolá otázky a dokáže člověka donutit zamyslet se nad určitými věcmi.
Je to kniha těžká, řeší závažná témata a ukazuje, že někdy už prostě není cesty zpátky...
Co se týká české tvorby a prostředí druhé světové války, u mě stále vede Hana, ale Gerta byla taky super!! Jsem ráda, že jsem si ji přečetla..:-)

Rihatama
25.12.2018

Beznaděj, bída, zoufalství, utrpení, zlo a zloba. Opět jedno přespříliš nelehké čtení. Při čtení osudů odsunutých sudetských Němců, převážně žen, dětí a starých lidí německého, česko-německého či dokonce jen českého původu, z tehdejšího poválečného Brněnska, ihned jsem si vybavila knihu obdobné vysoké kvality a významu, tedy příběh Gity Lauschmannové z knihy Peníze od Hitlera od Radky Denemarkové. Obě díla jsou stejně výjimečná, obě přibližují tytéž události kolem odsunutých Němců v rovině osobních životů i dějin národa, na které bychom někdy raději zapomněli, a přece jsou zcela odlišně pojatá. Tučková, často více faktograficky, než literárně, nelíčí toliko komorní příběh jedné osoby či rodiny, která se stala nevinnou obětí doby, lidské msty a chamtivosti. Souběžně s životním příběhem Gerty Schnirchové se zaobírá hned několika osudy odsunutých německých rodin, které nacismus buď mlčky tolerovaly, nebo během něho udělaly kariéru, či jej dokonce podporovaly.

Obě autorky nám připomínají jedno a totéž. Co se stalo, nedá se odestát. Bez odpuštění a smíření nový začátek stěží nastane. Je patrné, že vztah mezi Čechy a Němci se ani po více jak šedesáti letech ještě zcela nezahojil. Proto se musíme vracet do minulosti, nepolevovat a mapovat skutečný stav věcí.

„Ta doba umožnila oběma stranám chovat se nelidsky. Proto není možné vidět jen válečné zločiny nebo naopak jen mstu za ně. Jsou to spojité nádoby“, říká autorka v jednom z rozhovorů nad knihou.

Ivanka83
20.12.2018

To budu vstřebávat ještě dlouho...
Děkuji paní spisovatelce za tak silný příběh. Překvapilo mě, jak málo z toho jsem věděla, jak málo se o tom mluví, jak málo se o to učí...
Děkuji čtenářské výzvě, díky které jsem po knize v knihovně sáhla.

zuzana4291
20.12.2018

Kniha je rozdělena 4 časových pásem, z toho první 2 jsou úžasná a máte pocit, že knihu nemůžete odložit, je to hodně emotivní a smutný příběh, bohužel, další 2 pásma jsou nudnější a slabší, na jednu stranu si říkám, že kdyby autorka ty 2 pásma popsala na 2 stránkách bylo by to lepší. Ale i tak knížku doporučuji ke čtení.

Anie.M
19.12.2018

Knihu lze označit za mistrovké dílo a to i přes to, že z ní čiší zoufalství, beznaděj, vyhoření lidskosti. ačkoliv snesu hodně, vraždy hlava nehlava, vydírání, mučení, u téhle knížky jsem snad půlku robrečela .... nad tou beznadějí, nad něčím co se stalo 73 let zpátky a ať si každý kdo chce co chce říká, stále si tu historii neseme. není dost být Čech, není dost být Němec, a co teprve půl na půl. už je pro mě nepředstavitelné, že pro lidi bylo normální přijmout jak českou tak neměckou tradici a na obě byli hrdí. To, co se stalo pak, nenávratně změnilo všechny, do posledního. U těch čísel jsem skoro knížku odložila ....

Teď tu před ním stála v šátku kolem ramenou, v košili a montérkách, v holinkách špinavých od hlíny a hnoje. Stroj na práci, který už dávno pozbyl ženství. Po pěti dlouhých letech se na sebe podívala cizíma očima a uviděla zanedbanou ženskou od krav, která se den co den probouzí s vděčností za ponižující práci. Otrok, který si zvykl na své okovy. Žena, která mohla být jeho ženou.

Jak to tu teď vypadá? Před válkou jsme tady žili ve shodě, každé dožínky, každé vinobraní, každé Vánoce, neděle v kostele, všichni jsme je trávili spolu. Čech, Rakušan nebo Němec, to bylo jedno.

Mám ořechy, vyměním za citrón. Koupím brambory, případně vyměním za cibuli a česnek. Koupím cukr.

všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.

Můžu vám říct, že mi to bylo jedno, za tři vajíčka, co jsem jednou dostala, bych udělala i víc.

Jako by v mojí mámě byly dvě ženské. Jedna ta ukřivděná německá, co ji vyhnali z domu, a druhá nadřazená německá, co se Čechoslovákům, mezi kterými žije, jen posmívá. A ta česká, co v sobě vždycky viděla, ta jako by někam zmizela.

rajen
08.12.2018

Když si vybavím tuto knihu, jako první mi v mysli vyvstane pocit marnosti. Ten asi nejvíc vystihuje život hlavní hrdinky. Nedokázala se přenést přes křivdu, která byla na ní dobou spáchána a zbytek jejího života byla prostě marnost. Je to skvěle napsaný román, který je o událostech, o kterých se nemluví. Ale i to je součást naší historie a autorce za to velké dík. Přes těžkost tématu je to čtenářský zážitek. Doporučuji všem všemi deseti.

rysavas
05.12.2018

Pohled na konec 2. světové války z jiného úhlu...aneb kdo je lepší? A za co všechno člověk nese vinu, jenom tím, že je určité národnosti? .....poutavě napsané, styl psaní mi hodně připomínal Hanu od Mornštajnové....jen přiznávám, že většina knihy je podávána z pohledu Gerty a když najednou bez jakéhokoliv označení začne být kapitola z pohledu někoho jiného, je to trochu matoucí.....ale pak si zvyknete, že těch úhlů pohledu se objeví víc a je to dobře, jelikož zjistíte, jak stejná věc, různě ovlivňuje.

klokan.1905
05.12.2018

Vyhnání Gerty Schnirch...
Má první kniha od Kateřiny Tučkové... Jsem velice rád, že jsem po této knize sáhl... Přiznávám, že to pro mě bylo docela těžké čtení... Nicméně, nelituji... Vůbec... Domnívám se, že by si knihu měl přečíst každý... Je to takový pohled na dění po válce z německé strany... Hlavní hrdinkou knihy je mladá žena Gerta Schnirch, která je maminkou několikaměsíční dcerky Barbory... Gerta Schnirch je potomkem české ženy a německého otce... Gerta je po válce odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň... Vyčerpávající pochod pro ni skončí v Pohořelicích...
...Úmrtní kniha... Zvláštní kniha úmrtí obsahovala karty zemřelých... Když jimi listoval, zjistil, že se neliší ani jediná... Dysenterie... Dysenterie a marasmus senilis, tedy stařecká sešlost... Dysenterie a marasmus senilis... Desetkrát, dvacetkrát, ve čtyřech stovkách... Stejné úmrtní karty... I u žen narozených ve dvacátých letech... I u dětí... Dysenterie a marasmus senilis...
... jen v okolí Brna bylo plno zmrzačených mrtvol lidí, kteří byli z většiny usmýkáni, ubiti, utýráni nebo zastřeleni ranou do týla... mimo to v Pohořelicích zahynuly tisíce... podle velmi skromných odhadů zahynulo při pochodu téměř deset tisíc lidí...
Smutná četba... I přesto doporučuji...

vonMalik
05.12.2018

Silný příběh, který nám ukazuje válku zase z jiného úhlu pohledu. Tyhle příběhy by neměly upadnout v zapomnění...

Marci70
03.12.2018

Velmi silný příběh, který nutí k zamyšlení. Moc pěkně napsané. Poklona paní spisovatelce.

Ilonidas
30.11.2018

Tohle je velmi silný příběh.
Zase další kniha, kterou jsem musela číst velmi pomalu a pomalu zpracovávat.
Popravdě.. Vůbec jsem tohle nevěděla. Nebo snad zapomněla? Nevěděla jsem, co se dělo s Němci, žijícími na našem území, po válce. Prostě jsem myslela, že koncem druhé světové války tohle zlo a peklo skončilo. Že se z toho lidé poučili.
Klaním se autorce a děkuju za to, že jsem se díky ní zbavila té naivity a nevědomosti. Z té brutality se mi dělá zle ještě teď.
Nevím, zdali bych vůbec chtěla všechny ty hrůzy, které se Gertě staly, přežít.
Člověk nikdy neví, jak by se zachoval, kdyby tam byl. Kdyby to zažil.

n.ezn.amy
29.11.2018

Z téhle knihy mám velmi rozporuplné pocity. Kniha naprosto výborně napsaná akorát hodně drsná a smutná, když si člověk hlavně uvědomí, že to byla krutá a pravdivá realita. Násilný odsun německých žen, dětí a starců, kteří z větší části nic neměli společného s nacismem. Nikdy nelze vzít kolektivní vinu ani v tom případě co se dělo za druhé světové války. Nelze se k lidem chovat takto brutálně a systematicky ničit jejich lidství. Smekám před autorkou, že se nebála otevřít pandořinu skříňku českého národa, kdy natvrdo ukázala, že lidé tohoto národa nejsou vždy jen utlačovaní a pokorní, ale že se dokáží chovat mstivým a odporným způsobem. Ač je mi z knihy hodně smutno, považuji jí za naprosto skvělou

Radvana
26.11.2018

Poklona paní Tučkové.

pavčape
24.11.2018

Přemýším co ke knížce napsat... V každém případě je třeba tyhle události, které autorka popisuje, nezapomenout. Vysídlení Němců z poválečného Československa je v poslední době zpochybňováno. Nevím, jistě nebylo vždy vše spravedlivé a podle zákona. Jednalo se o překotnou akci, kdy byla spousta lidí - žen, dětí a starců, odsunuta neprávem. Určitě ano, ale na druhou stranu, čemu se divíme? Za zločiny, které byly páchány během války, holokaust, Lidice a mnoho dalších došlo na odplatu. Nicméně pokud se vrátím k hlavní postavě příběhu - Gertě Schnirsch, bylo mi jí líto. Zpočátku nešťastná doba, nešťastný osud, násilí páchané i od nejbližších na ní zanechalo stopy a z Gerty se stala zatrpklá žena, s přibývajícím věkem stále zatrpklejší. Ke konci už jsem jí měla dost. Soucítila jsem s ní , ale vadila mi. Osud a okolnosti z ní udělaly starou nešťastnou ženu, která se nedokázala smířit s nespravedlivým osudem a v podstatě ani se svými nejbližšími.
Knížka je čtivá, určitě stojí za to si ji přečíst, ovšem příběhy paní Mornštajnové jsou mi bližší

sirojezkin
17.11.2018

Smutné

icewind
16.11.2018

Někdy se člověk bez vlastního přičinění proviní už jen tím, že se narodí do nesprávné doby....krutá kniha s příběhem, při kterém mi bylo prachobyčejně smutno a z jeho poslední věty se mi snad na chvíli i zastavil dech... součást historie naší země, kterou si taky musíme připomínat. Pro mě v krátké době další podnět k zamyšlení (po Krvavých zemích) o historických souvislostech, okolnostech doby a o tom, čeho všeho je člověk schopen a kde se bere všechno to zlo a jak je lehké mu podlehnout a těžké odolat.....

vendy246
16.11.2018

Obdivuji Kateřinu Tučkovou, za mě je to nejlepší současná česká spisovatelka. Nepřestává mě fascinovat svým talentem, inteligencí, vzděláním a odvahou se přes svůj nízký věk pustit do tak těžkých témat.
Dílo krásně napsané, zajímavé, hluboké a opravdové. Měla jsem pocit, že to autorka sama zažila, že to vypráví stará žena. Přečetla jsem za 4 dny.
Co říci k tématu. Nabízí se: zlo plodí zlo, zub za zub, pomsta je sladká, když se kácí les, létají třísky, účel světí prostředky, ale…
Neřešila bych jenom německou otázku. Poselstvím myslím je, že každé zlo a nespravedlivost, plodí zase jen zlo a nespravedlivost. Že nejhorší věci si dělají lidi navzájem. Oproti tomu s úrazem, nemocí, přírodní katastrofou se lze nějak vyrovnat.
Ti, kteří jsou zrovna „na vlně“ a okolnosti jim přejí, neberou ohledy, užívají si výhod, zneužívají situace a profitují. Na oběti nehledí.
Co kdybychom označili komunisty páskou, zabrali jim majetek a poslali je dělat do kravína? Kolikrát jsem slyšela - táta byl u komunistů, ale nikomu nic neudělal, nebo on byl ten hodnej (… ?) Vykládejte to někomu, komu vystěhovali rodiče a zabrali veškerý majetek. Komu rozkradli sousedi, co se dalo, zatímco byl v lágru a jeho žena zavřená a nadopovaná v blázinci. Těm lidem, jejichž rodiče se nedožili ani vlastních vnoučat a děti vychovali v takovém strachu, že pochopíte spisovatelčinu Gertu. A nakonec i Barboru.

Dorry
16.11.2018

Velmi čtivá kniha. Jak je již předem jasné, z děje občas budete naštvaní, zhnusení, vzteklí, ale to vše udělalo z této knihy dobrou knihu!

vevu.
15.11.2018

Těžké téma, těžká četba. Odhodlávala jsem se k ní dlouho, protože to fakt nebylo veselé čtení. I styl psaní paní Tučkové není pro každého, její čeština a stavba vět je krásná. Věřím, že pro někoho mohly být zmatečné chybějící uvozovky v dialozích.

Osobně jsem se občas ztrácela, když skončila kapitola, já jsem čekala rozřešení v další a ejhle, další kapitola byla z pohledu jiné postavy.

Místy vyprávění plynulo velmi rychle, místy bylo zase pomalejší - jako proud řeky. :)

Za mě rozhodně skvělé dílo!

EL.ZA
11.11.2018

Drsné, nevěděla jsem, že odsun Němců z Brna byl až takový. Ve válce se tyto věci bohužel dějí. Vidět ale po válce fotografie z koncentračních táborů, tak se za svůj národ, být Němkou, hluboce stydím (slabé slovo). Johanna se snažila své děti vychovávat v hrdosti na své němectví, jak bylo několikrát zdůrazněno. To nedávám. Oni nic, jen malé kolečko v Hitlerově mašinerii. Být Němcem, mluvím o 2. světové válce šeptem.

renefer
08.11.2018

Tak tohle bylo obtížné čtení. Vidět brněnské ulice ve světle tak ne úplně dávné minulosti bylo velmi zvláštní. Vůbec se mi nechtělo znovu nořit do válečného a poválečného světa a prožívat s Gertou její osudy. Bylo to strašně depresivní. Člověk se ale musí zamýšlet, tento příběh není takový, jako přečíst a během další knihy pustit z hlavy. Pořád ve mně zůstává.