Vyhnání Gerty Schnirch

od:

Vyhnání Gerty Schnirch

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika­měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29103/vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg 4.52082
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (512)

Přidat komentář
huhuhu
dnes

Tak předně jsem ráda, že si autorka pro svůj román zvolila téma odsunu. Téma citlivé, choulostivé a v beletrii dost opomíjené. Za komunismu naprosto tabuizované. Dnes už se o něm sice mluví více než dřív, ale stále je to něco, co není příliš v obecném povědomí. Ve školách se o odsunu neučí a většina lidí jen ví, že "proběhl". Vlastně je to stále určité tabu, část naší novodobé historie, ke které se nechceme moc znát. Radši se my Češi vidíme jako ti chudáci, kterým ostatní vždycky jen ubližovali. Nebo jako mírumilovní dobráci, kteří se i se Slováky rozešli v míru a pokoji... Ale nic není černobílé a existuje i pohled z druhé strany, jak román skvěle ukazuje.
Nebylo to jednoduché čtení. Ne, nevadilo mi, jako mnohým, střídání vypravěčů, je spousta knih, které jsou po této stránce mnohem komplikovanější. Tady, co se týče formy, nic obtížného nebo netradičního nebylo. Ani v událostech kolem postav jsem nezaznamenala žádné nejasnosti (kdo je Barbořiným otcem, je celkem brzy naprosto jasné). Kniha se čte dobře, brzy mě pohltila, ale - je to všechno strašně depresivní! Drsné, kruté, mrazí z toho. Zvlášť když člověk ví, že tohle se doopravdy dělo...
Chudák Gerta. Vůbec ji neviním z toho, že se časem stala hrozně pasivní, že měla komplikovaný vztah s dcerou, že se pořád vracela k tomu, co prožila, a nemohla to překonat a žít dál... Vždyť jenom to, co jí dělal její otec, by vystačilo na celoživotní trauma. A ona toho na bedrech nesla mnohem, mnohem víc. Jen proto, že se "špatně" narodila. Jak si pak člověk váží toho, kdy a kde žije.
ŽB jsem přečetla jedním dechem, Gertu jakbysmet. Za oběma knihami je znát spousta práce - obdivuji, kolik toho autorka prostudovala. A ještě jednu podobnost pozoruji - v obou knihách jsou obětmi především ženy, ty vždycky všechno schytají. A skoro všichni chlapi jsou všiváci.
Zaujaly mě osudy ostatních odsunutých žen (jak se s touto životní tragédií vyrovnávaly každá po svém), dojímala mě dobrota paní Zipfelové, zajímalo by mě, co se stalo s Karlem, překvapila mě Janinka.
Citát: "A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat." (Hermína)

Jane100
včera

První kniha, kterou jsem od Kateřiny Tučkové četla, a jsem příjemně překvapená. Chytlavý příběh, který rozhodně přečtěte :-)

Alexxxka
18. září

Zlo plodí jen další zlo.... A bohužel to na 99% odskáčou nevinní lidé. Dofám, že se nikdy ničeho podobného nedočkám. Doporučuju k přečtení. A jsem vděčná, že je letos Výzva jaká je. K této knize bych se jinak nedostala.

Maanna
10. září

Pro mě výborný příběh člověka, kterého zcela semlely dějiny a vzaly mu veškerou minulost, budoucnost a perspektivu. Je to trochu nepohodlné čtení, protože bychom byli rádi, aby se dobrým lidem děly dobré věci a zlí byli potrestáni, což tady tak úplně nefunguje. Pro čtenáře i v reálném životě je to někdy těžké přijmout, ale je dobré, že nás některé knihy nutí ke konfrontaci i s touhle drsnou realitou. Oceňuji také historickou stránku knihy.

DJANKA
04. září

Kniha je hodně zajímavá svým obsahem i dějem. Co mi však vůbec nesedlo, byl styl vyprávění. Jednak bylo hodně popisu Brna, což asi ocení místní (já někdy celé odstavce přeskakovala, jelikož Brno vůbec neznám), v textu byla německá slova a věty (někdy bylo přeloženo, ale ne vždy) a co mi hlavně vadilo: čtete, příběh plyne, narazíte na další kapitolu a najednou to vůbec nedává smysl. Po půl stránce totiž zjistíte, že příběh je už u jiného hrdiny. Jednu kapitolu jsem dokonce četla dvakrát, protože mi to opět nedávalo smysl a myslela jsem si, že mi něco uniklo. No neuniklo, vysvětleno to bylo až za několik dalších kapitol, nepochopila jsem důvod. Taky mi chyběl osud jednoho hrdiny, asi jsme si ho měli domyslet. Ale jinak paní Tučková určitě psát umí, protože pokud takto nepřeskakovala, tak se četlo moc hezky, moc mě to bavilo a hlavně to opravdu bylo zajímavé. Děsné, kruté, ale zajímavé. Nevěděla, jsem, že se něco takového dělo. O co tedy byli Češi lepší než Němci? Někteří o nic.

Veramark
03. září

Tak tohle byla síla. Kniha byla opravdu velice těžká na čtení. Musela jsem si asi uprostřed dát 3 týdny pauzu, než jsem se odhodlala k pokračování. Nebylo to způsobeno jen obsahem, od kterého opravdu bylo nutno si odpočinout, ale také stylem autorčina psaní, který mě na jednu stranu trochu rozčiloval, ale na druhou stranu fascinoval. Právě uspostřed příběhu byla část, která mě moc nebavila a četla jsem opravdu z donucení, ale nakonec se to ještě vyvinulo velmi dobře. Gertin příběh byl ozvláštněn pohledy jiných postav, zjistili jsme spoustu dávno zapomenutých věcí. Celkově knihu hodnotím kladně. Opravdu stojí za přečtení, ale je třeba se připravit na hodně silný příběh.

Briseovna
03. září

Doporučuji tuto skvělou knihu.
... nad krutostí lidí jsem plakala...

Jupijow
03. září

Nevím, ale s paní autorkou a jejím stylem psaní se těžce míjím. Po ŽB druhá kniha a do další se už pouštět nebudu. Velmi zajímavá a pro čechy ostudná část historie, bohužel zpracování mě nechalo poměrně chladnou.

Nikííís
03. září

Tahle knížka je úžasná. Tolik emocí ve mě dlouho žádná jiná neprobudila. Ve tři ráno jsem seděla na posteli a střídavě jsem nadávala na tu tehdejší situaci a střídavě jsem brečela, že jsem ani písmenka nemohla přečíst. Hrozně moc doporučuju

Pomko
28. srpna

Rozhodně doporučuji k přečtení

Glivuska
28. srpna

Od autorky jsem četla Žítkovské bohyně (které mě na rozdíl od okolí moc nenadchly). Tato knížka ale patří k mým nejoblíbenějším. Úžasný popis českého pohraničí. Příběh o tom, že kdysi Němci a Češi dokázali žít pohromadě, a jak to události 20. století natrvalo změnily. Knížka by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří mají tendenci vidět svět černobíle. Neuvěřitelně čtivá.

Verkavcelka
26. srpna

Moje první kniha od této autorky. Skličující na příběhu odsunu brněnských Němců je chování našich českých lidí. Vždy jsem jen slyšela, jak se chovali Němci, ale že by i naši byli tak krutí... Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, doporučuji.

loudomar
26. srpna

Po delší době zase jedna kniha, která ve mě zanechává dojmy ještě na několik dní možná i týdnů dopředu. Při čtení vám rozhodně bude běhat mráz po zádech. Nevím jak je to možné, ale kniha mě postihla silněji než kdejaký válečný román. S největší pravděpodobností i proto, že mé povědomí o odsunu brněnských Němců bylo do přečtení této knihy minimální. Nějak si neuvědomuji, že by se nám o tom zmiňovali na střední škole, ale je pravda, že historie a hodiny dějepisu nepatřily mezi mé favority a tak jsem danému tématu možná jen nevěnovala žádnou pozornost. Válka musela být strašná, ale páchané poválečné zlo na prakticky nevinných ženách, dětech a starých lidech je dechberoucí. Tolik zbytečně zmařených životů odsouzených na smrt jež se omlouvá kolektivní vinou. Opravdu to není pěkné počtení a kniha je velmi depresivní, má však své kvality a vysokou faktickou hodnotu pro čtenáře, kteří si chtějí rozšířit rozhled o poválečném Brně a náladě ve střední Evropě.

Monnyska
25. srpna

Je to opravdu velmi silný příběh a o odsunu (sudetských či brněnských) Němců toho nebylo napsáno moc. Většina válečné beletrie se formuje kolem holocaustu, ale o tomhle ví málokdo, o tomhle se ani nemluví, nebo spíš nechce mluvit... Příběh jsem musela číst postupně, protože mne to vskutku hodně zasáhlo. Gerta Schnirch je opravdu zajímavá postava, se kterou se život nemazlil a vztah s Barborou také nebyl jednoduchý, už jen z toho hlediska, s kým ji měla... Ale není to jen příběh samotné Gerty, můžete zde naleznout mnoho různých střípků i celých životů. Vzpomeňme na Hermínu, Johannu i Teresu, kterou jsem velmi obrečela.
I když byla kniha velice čtivá, musela jsem přemýšlet, jaké dát hodnocení, protože to pro mne bylo místy matečné, jednou povídala Barbora, poté Teresa, hned zase Friedrich... Nebylo úplně lehké se vyznat. Ale přesto dávám pět hvězdiček, a doporučuji ji všem, kteří mají rádi silné příběhy :)

Radka_p
25. srpna

Mám pocit že príbehov o utrpení v koncentračných táboroch je v poslednom období množstvo, o čom sa ale hovorí málo a priznám sa, že nebyť tejto knihy tak ani ja neviem o utrpení Nemcov. Tých Nemcov, ktorí nesmypatizovali s Hitlerom no napriek tomu stáli na stranne vojnových zločincov. Autorka geniálne vykresľuje život týchto Nemcov na jednej konkrétnej žene, Gerte Schnirch a neskôr ponúka aj pohľad jej dcéry Barbory. Veľmi sa mi páčilo ako opisuje jeden život na pozadí konca druhej svetovej vojny, neskôr nástupu komunizmu, socializmu, normalizácie a dokonca aj prevrat v 89-tom. Bol to smutný príbeh no čítal sa veľmi dobre, jedinému čomu nerozumiem, je tá veľmi veľmi škaredá obálka, ktorá nemá s dejom knihy spoločné podľa mňa nič.

DavidKeller
24. srpna

Teda , zase po dlouhé době jsem si přečetl něco z domácí literatury a musím říct že rozhodně nelituji. Jedná se o silny rodinný příběh , napříč generacemi, kde je vidět že je jedno , jestli nácek nebo bolševik ..Moc na lidma je prostě svinstvo!

DoDidDone
23. srpna

Tento příběh je jedním z těch, které se ještě dlouho po přečtení uchytí čtenářovi v hlavě kvůli surovosti a osudu hlavní postavy Gerty Snirch. Vzpomínám si, že během čtení mi do hlavy častokrát přicházela věta: „Tahle knížka je odporná.“ A ona je odporná. A nemůže za to tolik autorka a její způsob vyprávění. Její styl psaní je velice čtivý, hlavní postava mi nebyla lhostejná (to snad ani nešlo), dialogy mi připadaly uvěřitelné a příběh se držel jisté struktury a byl napínavý. (První polovina možná více než ta druhá.) Kniha je odporná, protože i když je Gerta Snirch jen smyšlená postava, příběhy podobné tomu jejímu (a možná ještě mnohem horší) skutečně existují a tím pádem se pro mě četba ztěžovala. Moc si cením autorčiných znalostí, které využila při psaní knihy. Ze čtení lze dobře poznat, že autorka o tématu ví dost a dokáže o něm vyprávět. Psaní historického románu (ač do jisté míry smyšleného) je obtížnější, než se na první pohled zdá. Je za tím spousta práce a hledání všemožných informací a autorka to zvládla na jedničku. Před čtením jsem toho o tématu odsunutí Němců nevěděl skoro nic. Vzpomínám si, že ve škole jsme o tom dostali jen kratičký výklad a možná jen jednu větu v sešitě, která mi nestačila napovědět, jaké temné to doopravdy bylo. Rozhodně velmi důležitá kniha, kterou doporučuju, ale sám ji – kvůli své přecitlivělosti – už neotevřu.

Petruš999
22. srpna

Je velmi důležité takovéto knihy číst. Silný zážitek nejen kvůli historii. Autorka si důkladně nastudovala prameny a pak je citlivě a čtenářsky přitažlivě zpracovala.

Leniik33
22. srpna

Drsně napsané... Podobně jako Žítkovské bohyně. Nečekejte žádné šťastné konce, hlavní hrdinka nemá klid ani řadu let po válce. Náročné a neveselé čtení.

shelma
21. srpna

Za první skvěle napsanou polovinu knihy dávám 5 hvězdiček. Druhá polovina byla už taková méně přehledná a už ne tak napínavá. I tak knihu doporučuji.

Malanika
20. srpna

Hobo, pokud má někdo potřebu komentovat komentáře, musí být připraven, že bude též okomentován.
Ještě, že existují polobohové, kteří vědí přesně po víc než sedmdesáti letech, jaká byla přesně pravda. Je přesně tolik pravd, kolik je lidí, kteří s tím měli cokoliv společného a žádná nebude vyhovovat tomu, či tamtomu.
Knihomoli napsala svůj názor, který není nenávistný a má můj palec za pokoru.
Já necítím naprosto žádný podivný tlak na omlouvání sudetských Němců a v Sudetech žiju já i celé předešlé generace mých předků - českých i německých a vím, že dějiny se přes sudetské Čechy i Němce převalily dost nevybíravě bez rozdílu.
Můžeme si zachovat zdraví, ale rozum jedině zdravý.
Přeji hezký mírový den všem!

Radunnie
20. srpna

Je to precizní. Precizní v tom nejlepším smyslu slova - pravá potěcha pro milovníky krásné, krásně psané literatury. Silný příběh, citlivě odvyprávěný, podněcující k různým pohledům na období 2. světové války, ovšem z odlišné perspektivy.
Erudovanost a vzdělanost v oblasti historie, nejen té brněnské, a vyzrálý literární projev jsou vzhledem k autorčině nízkému věku velmi překvapující. Budiž ponecháno na každém, zda-li se autorce podařilo přesvědčit čtenářskou veřejnost o nelehkém údělu odsunutých Němců a o potřebě sympatizování s nimi či nikoliv.

Hobo
20. srpna

pro knihomoli:
Thomas Mann řekl v relaci BBC „Deutsche Hörer“ z 30. prosince 1945:
"Komu již dávno zešedl svět, když si uvědomil hony nenávisti, které se vztyčily kolem Německa, kdo si již dávno v bezesných nocích maloval, jak hrozná bude odplata, která na Německo musí dopadnout za nelidské skutky nacistů, ten nyní v tom, co se Němcům děje od Rusů, Poláků nebo Čechů nemůže se vší lítostí vidět nic jiného, než jen mechanickou a neodvratnou reakci na zločiny, které spáchal lid jako celek, přičemž bohužel nehraje roli ani individuální spravedlnost, ani vina a nevina jednotlivce."
Pravda, v dnešní době jako by byl cítit podivný tlak na omlouvání sudetských Němců. Zachovejme si proto zdravý rozum a neposuzujme literární dílo z hlediska těchto snah, ale čistě z literární hodnoty. Je mnoho děl, která neobsahují plnou pravdu a toto k nim patří.

knihomoli
19. srpna

I když je skvěle napsána, knihu jsem četla s přestávkami, všechno se ve mně bouřilo. Stále si myslím, že odsun byl nevyhnutelný, ale vždy, když se kácí les, lítají třísky. Bohužel těmito třískami jsou v tomto případě lidé. Na druhou stranu selhání brutálních jednotlivců není selháním národa. Děly se strašné věci, ale bylo to čerstvě po válce, po plynových komorách, po vraždící mašinérii neuvěřitelných rozměrů. A ti co zůstali? Copak v té době netrpěli i Češi? Přicházela pekelná 50. léta kdy lidé přeživší koncetráky končili třeba v komunistických lágrechch. Strašná, strašná doba

zuzka894
19. srpna

spíše nudné než zajímavé. Zajímavé leda tak z historického hlediska.

Richisa
15. srpna

Kniha vypráví o odsunu Němců na konci války z Brna. Osud jedné ženy, který v sobě obsahuje osud mnohých. Po popisu doby a samotného odsunu nezapomíná ani na události a nálady poválečné. Ti lidé vlastně nebyli doma nikde a doba byla hrozná.

Zajímavé bylo i číst o vztahu matky a dcerou, který se díky situaci, ale i vnímání matky zvláštně pokroutil.

Pro mě kniha nepřestala být zajímavá koncem odsunu, líbil se mi i pohled více osob, dopisy, povídání.
Každopádně jsem si opět doplnila povědomí o méně známé kapitole dějin České republiky. Děkuji autorce za čtenářský zážitek.

Scathia
10. srpna

Díky čtenářská výzvo, neočekávaně, díky brněnskému tématu, jsem se dostala k tématice vyhánění Němců po druhé světové. Na to jsem se už dlouho chystala. Kniha je velmi dobře sepsána, hlavně popis politických nálad za druhé světové války, vznik socialismu, období po 68. roce, sametová revoluce, až 21. století. Díky díky díky...

madem
10. srpna

Moje smůla. Od knihy jsem čekala mnoho. A první polovina to splňovala. Popis konce války a první dny svobody, odsun Němců je velmi silný. Pak však kniha ztrácí dech. Hlavní hrdinka přestává být sympatickou ve srovnání s ostatními odsunutými. Nebojuje a přestává chtít. Více než němci se řeší, jak bohaté statky dostávají přivandrovalci odnikud, nedaří se jim a tak nově získaný majetek postupně předávají do vznikajících JZD.

lenkaBajza
09. srpna

Příběh mne velmi poznamenal, tak ´skvělé´ čtení jsem nečekala. Ráda jsem se seznámila s novým tematem války, a to z druhé strany, strany ´českých němců´. Neuvěřitelné, co všechno se dělo, jakých činů jsou lidé schopni.
Fascinující znalosti autorky, podala nový náhled na danou problematiku, musí mít skvělé znalosti tématu.
Od příběhu se mi těžko odcházelo, hlavně v jeho první polovině. Druhá polovina už tak svižná nebyla- pro me z důvodu rychlé časové posloupnosti, kdy v první části autorka popisuje jeden rok, ve druhé let padesát. Ale nic to nemění na velkém zážitku z četby. Všem doporučuji.

JarníBouře
07. srpna

Příběh mě velmi zasáhl a od knihy jsem nemohla odejít. Většinu času jsem si říkala, že děkuji Bohu, že nežijí v období války a snad ani žádná nepřijde.