Vyhnání Gerty Schnirch

8 28. března

Má poslední kniha od Tučkové, kterou jsem četl. Ano, já vím, je to její prvotina... Zároveň věřím, že nyní by to napsala trošku jinak a možná by se více i zaobírala reáliemi. Nicméně za mě jedinečný skvost současné české literatury! Krásně popsaný příběh, poutavý děj, čte se to samo...

Pokud znáte Brno, jižní Moravu nebo tam dokonce bydlíte a nevěděli jste o odsunu Němců, tak doporučuju přečíst. Sám když teď jdu například přes Dominikánské náměstí v Brně, kdysi "Rathausplatz" a představím si na radnici Beneše, který je pro odsun nevinných Němců pryč z Brna, tak mně běhá mráz po zádech.

Jediné co mě na knížce možná mrzí jsou zbytečné dlouhé nezajímavé pasáže o osudu jiných postav, které v ději nehrály úplnou roli. I tak ale pět z pěti. :)

6 22. března

(+ SPOILER) Podle mě celkem dobře napsaná kniha o (alespoň do doby 1. vydání) méně literárně zpracované kapitole našich dějin. Ani k jedné postavě jsem si za celou dobu nevytvořila žádný hlubší vztah, brala jsem je spíš jako "nositele" dějin, i když ne v tom slova smyslu, že by to byly jen "figurky". Spíš takové "archetypy" své generace - Gerta se "omluvy" nedožila, po válce spěchala s tím, aby vše vytěsnila (ale režim jí to jaksi neumožnil), Barbora byla věčně nespokojená a spíš chtěla "zapomenout" a dělat, že se vlastně nic neděje a že se jí to netýká. Třetí generace Blaničky se jala situaci řešit po svém - povzbuzeni svobodou projevu se k tématu odsunu vrací a chtějí ho oživit, očistit od nánosů, nezapomenout. Ani jedna generace však ve svém snažení tak úplně neuspěje. V závěru jsem cítila trochu marnost...
Líbilo se mi, že se vypravěč neomezil jen na tento trojlístek a nechal po válce žít i další postavy a postupně připomínal i jejich příběhy. Románu to dodává na jakési "živosti", uvěřitelnosti. Určitě doporučuju přečíst.

4 20. března

Nejsem si jistá, že by mně kniha bavila číst. I takhle jsem se dost ztrácela v ději. Nevím no. Určitě silné téma. Ale to, že spoustu čtenářů rozsekala, se u mě nestalo. Vůbec mě to nevtáhlo, hodně jsem se vracela, a kdyby knihu nečetla paní Cibulková, tak to možná nedoposlouchám. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco, o čem jsem dosud mnoho nevěděla.
Ale to, kolik toho Gerta za svůj život prožila a jak se jí dotklo snad všechno od války až do roku 1989, tak to mi Silně připomínalo Stoletého staříka. Podobně neuvěřitelné.
Knihu jsem poslouchala namluvenou paní Cibulkovou, a její přednes můj dojem z knihy pozvedl výše.

7 26. února

Asi nikdo z nás si nedokáže představit dobu za války, ...co lidi museli snášet v bídě, strachu a hladu. I samotní Němci to neměli lehké. A proto cením tento příběh "z druhé strany mince". Autorka mě velmi překvapila stylem psaní, ke kterému jsem se v průběhu čtení docela přizpůsobila a lehce jsem si dokázala všechno představit. Asi jako kupříkladu nejvíc první část knihy, která ve mě vyvolávala velké emoce a převážně smutek. Knihu mám zapůjčenou a doporučenou od příbuzné. V mém případě bych po knize normálně nesáhla. Proto jsem mile překvapena a mohu také doporučit. #ctenarskavyzva2023

3 19. února

" Z pravěku"
Nádherný a tragický příběh v jednom.  Nejdřív jsem  si nebyla jistá jak knihu hodnotit je to  přeci jen dávno, co jsem příběh o odsunu Němců četla. Z pohledu Gerty jako matky malé dcery bych napsala tohle : cesta byla velmi náročná,  mnoho lidí - matek jako já- cestou zemřelo na tyfus a další  choroby.  Jsem ale moc ráda, že jsem vše přežila ve zdraví, i když to nebylo vůbec jednoduché. 
Snad můj výstižný komentář stačil. 

7 16. února

Velice silná kniha. Narozdíl od Žítkovských bohyní jsem ji nedokázal přečíst na jeden zátah a musel ji několikrát odložit. Zážitek ze čtení byl umocněn tím, že jsem se k Brnu přistěhoval a ta popisovaná místa znám.
Pokud potřebujete srazit hřebínek a pocit hrdosti k češství, tak tuto knihu jednoznačně doporučuji. Svět prostě není černobílý a tako kniha to krásně ilustruje.

8 13. února

Paní Tučková prostě umí. A tahle knížka je pro mě to nejlepší, co jsem od ní zatím četla. Je hrozné, představit si, jakou bolest a trápení museli lidé prožívat nejen v období válečném, ale i po něm.