Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4155
901
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Emoce.Šílenství.Bezpráví.Bezmoc.Spravedlnost.Zmar.Smutek.Žal.Smrt.
Na okamžik si to představit.Ztotožnit.Pochopit.
Složitost doby.Ti poražení.Kolektivní vina.Oko za oko.Vlastenci zalezlí.Největší bojovnící za práva.Lynčující dav posedlý psychozou-mstít se.Za každou cenu.Zadostiučinění.Charakter doby.
Není se čemu divit.Temná doba.Umírání a strastí.Jde to vůbec ? Dostat se do myslí dnes nežijících ?
To když se dostane práv obyčejným lidem.Lidové soudy.Patolízalové.Chlouba čistoty mravů.Kšeftující vlastenci.
Fašisti,fanatici,kolaboranti.Náckové.
Převlékači kabátů.Osvoboditelé vlasti.Rudí.Donašeči.Přisluhovači.Ovádi.
Jací by jsme byli my ? Je tak těžké zůstat obyčejným.Co bychom dělali na jejich místě ? Vždyt soudit je tak snadné ...
Zlá doba.My nezažili.Nepředstavitelné věci.Nemusíme být historikem ani politologem,abychom pochopili.Těžko jen těžko křičet z teplíčka domova současnosti.
Tím si prošli.To zažívali.Osudy.Nenaplněné.Na věky poznamenané.Nejen fyzicky,duševně a co člověk.Rozpolcené vztahy.Vazby k druhým.Nenávist.Strach.
Obavy z budoucnosti.A když už si lidi myslí,že nemůže být hůř.Ale ono může.
Především.A o ty lidi jde.Jsou vždy,až na prvním místě.Tak jako tak to stejně odserou.
A co ti nevinní ? Neviní ? Ti jsou snad jen andělé !
Zmar.Bolest.Zášt.Bezmoc.Tísen.Zloba.
Tahle Katčina knížka tohle vyprávění o truchlivé neveselé zlé době naplnuje měrou vrchovatou.To mi stačí při mé inteligenci.
Jo voni lidi dokážou být i svině.
Stačí mě přečíst půlku.Je jasné,co si lidi dokáží dělat navzájem.
Nikdo se tu neospravedlnuje,nezástává němců.Pohled z druhé strany.
Rozpětí od čtyřicátých let až k současnosti je důmyslným mementem.
Občas je nutné číst pozorně.Lecos může uniknout ve vztazích nepřeberných osob.Roztaženost tu má své důvody.Komlexně to do sebe náramně zapadá.Rozmáchlé přes epochy našich novodobých dějin působí působivě.
Uvědomit si a snažit se aspon trochu pochopit.Činy a důsledky.Dá se vůbec ? Generační rozkol.Rozpolcené duše.Nenaplněné životy.Zkažené nenavratné životy.
Jak někomu vysvětlit,něco,když to sám nezažil.Nepřísluší se kritizovat.Jak ožehavé do dnešních dní.
Najdou se popírači.Je to jejich úděl.Ono to takové nebylo: je to přehnané,nadsazené,ohýbá se historie.Modní záležitost,nebo snad poplatné době.Na druhou stranu,co není poplatné.Vždy tam bude nějaký rozpor.Z obou stran.
Co mi dala ? Knížka čtyřsetstránková ? Ponaučení ?
Hlavně,že tohle nechceme jistě nikdo zažít.Žijeme ted a máme se nevýslovně vlastně fajn.A jak dlouho to bude trvat ?
Ti nad nami a tím nemyslím zrovna andělíčky.Ti se o nás postarají aneb: historie se neustále opakuje.
At žijí vítězové !
Každý národ má nějaký ten škraloup.
Svinstvo zůstane svinstvem.Hovno stejně zůstane sračkou.
Tak se neumaž
Letos jsem dohnala svůj obrovský rest - přečetla jsem Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové.
Bylo to opět silné a emotivní čtení… Postavy mi přirostly k srdci a přála jsem jim alespoň kapku štěstí v té hrůze, kterou zažívaly.
Autorka píše skvěle! Pořád u mě vedou sice Žitkovské bohyně, ale její tvorbu má prostě smysl sledovat a číst.
První část knihy byla asi nejsilnější, pak se děj místy trochu táhnul. Stejně jako ostatní knihy, i tato musela dát autorce neskutečné množství práce a času nad poctivými rešeršemi.
(SPOILER)
Po Žítkovských bohyních jsem mileráda sáhla po druhém titulu Kateřiny Tučkové. Věděla jsem, že námět knihy je vážný, že to nebude žádné oddychové čtení. A opravdu nebylo. Nejvíce na mě zapůsobila první třetina knížky a pak její závěr.
Při čtení popisu násilného vyhnání německých obyvatel z Brna očima Gerty jsem se bezděčně mračila a v mých představách mi naskakovaly až neskutečně kruté 'obrázky'. Asi naštěstí pro mě děj zvolnil, když Gerta nebyla v přímém ohrožení a život se jí více méně stabilizoval.
Předem jsem neřešila, kam až se děj rozvine, ale že knížka shrne více než padesát let jejího života a skončí jejím koncem jsem nečekala. Ale když o tom teďka přemýšlím, jak jinak by skončila.
To co se stalo nejde odestát !
Jen je třeba to neustále připomínat , neboť pouze ten , kdo zná historii svou a svého národa , vyhne se opakování chyb svých a svých předků . (Alespoň ti trochu moudřejší...)
Výborně napsaná jedna z kapitol našeho národa . Přečteno jedním dechem . Doporučuji .
Sám jsem psal závěrečnou práci na téma "vysídlení" Němců (vyhnání ani odsun nejsou přesné výrazy, rád používám termín "vysídlení" Adriana Portmanna, kterého považuji spolu s Tomášem Staňkem za největší kapacity pro danou problematiku), proto jsem byl zvědavý, jak autorka téma uchopí. No, uchopila ho s jasně vyhraněným názorem, jenom přesně z opačné strany spektra (Hubert Šenk to vážně nezachrání). Škoda. Mizí tím polemika a nastupuje fáze předchystání názorů. I když to naštěstí není vůbec tak zlé.
"Divoký odsun" byl zlo nad zla, ale byl vskutku nějakým způsobem vyhnutelný? Češi rádi odpoví: "A co Lidice..." A jsme opět ve slepé uličce. Já vám nevím, tohle bych si nikdy netroufal posuzovat. Nu ale k samotnému dílu a tomu, co mě nějakým způsobem oslovilo. Vyhnání Gerty Snirch chce rozhodně šokovat. O tom není potřeba vést diskuse, první, řekněme třetina knihy, je solidní koncentrace hnusu. Je to jasný záměr, jak si čtenáře navést, kam je třeba. Pochopitelně. Jsem rád, že do toho tématu někdo šlápnul, ale ta jednostrannost mě lehce zlobí. Jenže chápeme se... s více úhly pohledu by to zase nemělo ten kýžený efekt. Za první půlku jsem chtěl ohodnotit 3***, druhá půlka však byla lepší, tam už se dostáváme i k marasmu socialismu s lidskou tváří, a to je dnes důležité pomalu ještě víc.
Ale jednu věc si neodpustím. Beneš mi připadá jako tragická figurka českých dějin (zrovna tak jako Hácha). A co dělal po válce je VELMI rozporuplné. Autorka nechá svoji hlavní postavu promluvit (myslet), že Beneš je "tupec", protože to s Mnichovem "prosral a odjel si sám do exilu". To chápu jako velmi zkreslené vnímání. Takové Gerta samozřejmě mít může, ale když s ní celou dobu soucítíme a ona pak pronáší
historické soudy, je čtenář zpracováván zrovna tak, jako ono těsto, které hněte dle autorčiných slov Beneš z tehdejších Čechů. Já bych si možnou genocidu národa na triko taky vzít nechtěl. Čili "předválečného" Beneše nemůžu takto kategoricky historicky ohodnotit. S tím poválečným už je to jinak. Dejme 4**** ale,... ;-)
Velmi silný příběh, ze které ho mrazí. I to je ale část historie, na kterou bychom neměli zapomínat. Díky knížce jsem i lépe poznala Brno, ve kterém už několik let žiji.
Zajímavý příběh plný informací, které běžně člověk neslyší. Tak trošku pohled z druhé strany ať se nám to líbí nebo ne. První dvě třetiny mi utíkaly rychleji, ale i tak se četlo velmi dobře.
Čerstvě po dočtení ve mně rezonuje celý ten šílený kolotoč nejen jednoho života, života ve strachu cokoliv chtít, protože zlovůlí vám to mohou kdykoliv vzít, ale i těch historických událostí. Hrůz, kdy život člověka, jednotlivce, byl nepodstatný a závisel na náhodě, na tom, kdo, kdy a jestli na koho ukáže prstem.
Velmi silný příběh, není to snadné čtení.
Složitá doba, kde opět trpí většinou nevinní.
Je důležité si uvědomit souvislosti.
Kateřina Tučková je neskutečně talentovaná spisovatelka. Historické události města Brna byly dokonale a nenásilně implementovány do příběhu života mladé ženy, která se narodila do špatné doby. Toto téma dalo vzniknout silnému příběhu, který jsem vyloženě žila, jen co jsem vplula do knížky. Bylo mi z toho smutno celou dobu - a poslední stránka to jen podtrhla.
Posloucháno jako audiokniha.
“VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH” je už mou druhou přečtenou knihou od autorky. Tou první byly tolik vychvalované “ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ” a i když je to už delší dobu od přečtení, stále si pamatuji jejich originální námět a obsah, bohužel ale také to, jak jsem se do čtení musela nutit. A s Gertou to bylo stejné; opět velmi oceňuji výběr a dokonale zpracované neotřelé téma (rešerše k jejím knihám musí stát šíleně práce a kopu času), ale ten styl psaní mi prostě nesedí.
Ke Gertě: začátek knihy mě kupodivu vtáhnul do děje velmi rychle, ale postupně se mé nadšení vytrácelo, do konce jsem doposlouchala už vlastně jen ze zvědavosti, jak to s hlavními postavami dopadne.
Mé okolí si teď povětšinou chválí autorčin současný bestseller “BÍLÁ VODA”, ale já vím, že se do ní v horizontu několika let určitě nepustím, možná si jen nechám převyprávět její děj, neboť se opět věnuje něčemu v literatuře doposud málo zmapovanému.
Není náhoda, když se Vám i po druhé u stejné autorky stane, že Vám kniha úplně nesedne. Přitom námětem opět tnula do živého.
Kniha je takovou variací na odpuštění, uzavření stigmat mezi Čechy a Němci tím, že poměrně obšírně vypráví příběh jedné z postav – Gerty Schnirch, která na konci druhé světové války, coby napůl Němka zažila odsun a veškeré ty úzkosti a nepříjemnosti s tím spojené.
Vyprávění je to mnohdy hodně syrové, ale možná i právě proto dost zajímavé. Osobně jsem měl ale právě s tím vyprávěním problém. Ne pro jeho syrovost, jako spíš nepřehlednost. Autorka přeskakuje z jednoho tématu na druhé. Jak kdyby kapitoly psala nezávisle na sobě a pak je nějak pospojovávala, aby dávaly alespoň jakousi logiku. Jako samostatné příspěvky působí hodně zajímavé, ale jako román neuvěřitelně nekompaktně. Během čtení jsem vlastně netušil, kdy a kde se daný problém odehrává, protože se tu nejenom přeskakuje, ale často se i v textu stejné situace opakují. Nebýt jednotlivých částí, které časově rozmezují život Gerty, byl bych úplně ztracen. Nicméně nepřehlednost jsem vnímal asi jako největší kámen úrazu a mrzí mě, že tomu v celkovém kontextu dávám tři hvězdy. V knize jsou momenty, které jsou neuvěřitelně silné.
Celkově vzato se totiž jedná o neskutečně zásadní téma na české poměry. Zásadní v tom ohledu, že zodpovídá otázky o tehdejší době. Je vidět, že paní Tučková si s knihou musela dát neskutečně práce a to, že ten pochod sama absolvovala je na celkové práci asi to nejmenší, byť psychicky pořád asi nejnáročnější. Jen bych tu úplně nemluvil o čistokrevném románu, byť dialogy na knize ze spisovatelského hlediska byly asi nejzajímavější. Těch tam ale pořád bylo výrazně méně než popisu doby.
Silný, hlboký a dojemný príbeh o vine a nevine Čechov a Nemcov počas 2. svetovej vojny. Obdivujem autorku, že dokázala spracovať taký silný príbeh. Je napísané množstvo kníh o tom, ako bolo ublížené Židom počas 2. svetovej vojny. Ale odsúdení nevinných Nemcov za niečo čo nespáchali, sa už málo hovorí. Všetci Nemci sa hodili do jedného vreca a nikoho nezaujímalo, že niektorí Nemci nechceli byť Nemci už vtedy počas vojny.
Je to krásny, pochmúrny a smutný príbeh.
Zajímavá kniha popisující velké těžkosti Němců v poválečném Československu. Kateřina Tučková se nebála zajít i do popisu surovostí, které se děli. Mnoha lidem alespoň dojde, že tehdy nebylo všechno růžové a Češi se také vždy nezachovali správně. Na druhou stranu se člověk nemůže divit, když si uvědomí co dělali Němci za války. Násilí plodí jen násilí. Co velmi cením je, že Kateřina Tučková celý pochod sama absolvovala, aby se byla schopná vcítit do hlavní hrdinky.
Bohužel nechápu to všudypřítomné nadšení linoucí se z recenzí pode mnou a nespočtu lidí, kteří mi tento román doporučili. Kniha mi moc nesedla, jelikož se mi příběh nečetl zrovna nejlépe, působil na mě dosti roztahaně, byla tam spousta zbytečných pasáží, strohé dialogy a postavy takové neslané nemastné - zkrátka moc stránek na tak prostý text. Jsem ráda, že jsem knihu konečně dočetla, protože okamžiky s ní pro mě byly utrpením a poslední část jsem už jen tak prolistovala.
(SPOILER)
Příběh této knihy nám připomíná, že zlo plodí jen další zlo a že ve válce ve výsledku není nikdo vítěz. Jakmile začne válka, znamená to horší budoucnost pro všechny. Celé generace končí zasažené celospolečenským traumatem, dochází k přerámování etických norem všech, kterých se válka dotkne, těch co se účastní přímo i pozorovatelů. Trýznitelů i obětí. Krutost a utrpení se stává běžnou součástí lidských životů. Kdo nezemře, stává se v důsledku méně empatickým až bezcitným. Ze společnosti se vytrácí laskavost a dobro.
Oceňuji kapitoly z pohledu Fridricha a Barbory na konci knihy a celkově originální pojetí příběhu z perspektivy odsunuté Němky. U vyprávění z pohledu Barbory je skvělé, že se dostáváme mimo vnitřní Gertin svět a vidíme najednou i její vnější projevy. To na mě působilo hodně realisticky. Zraněný člověk, který prošel nezměrným utrpením, topící se v bezbřehém pocitu křivdy, vnitřně přesvědčený o své dobrotě, snaží se dělat věci správně, ale ve skutečnosti už kvůli všem traumatům a dlouhodobému přepnutí psychiky do módu "hlavně přežít" nedokáže dát svému dítěti potřebnou lásku a pozornost, ani vlastně rozpoznat, že jí nedává co potřebuje. Navíc podvědomě je pro ní dcera pořád připomínkou otce a traumatu zneužívání. Na okolí působí chladně a možná i povýšeně, což může zase vzbuzovat v lidech nevraživost a nutkání hledat na ní chyby. Tím se Gerta víc a víc utvrzuje ve svém pocitu křivdy a víc a víc se izoluje.
Taky mě zaujala myšlenka toho, že kdo byl skutečně vinný, toho trest nejspíš nestihl. Protože kdo byl vinný, přemýšlel nad tím co ho čeká a buď utekl, nebo spáchal sebevraždu.
Negativně hodnotím pro mě přehnané hraní na city. Až příliš neštěstí a scén s naturalistickým popisem hrůz - opravdu hodně okaté už mi to přišlo třeba u mrzačení kočky cikány, příběh o utopených kuřatech, zánět vemene krávy v JZD. A celkově si myslím, že je v ději až moc těžkých témat a moc tragédie na jeden příběh. Měla jsem z toho občas pocit, že z dobrého příběhu se stává patos, takže jsem nemohla s příběhem plynout a rušilo mě to. Jak už tu bylo mnohokrát zmíněno, nepříjemná je také asi rádoby sofistikováná nepřehlednost děje, např. moment, kdy je najednou Gerta těhotná z ničeho nic a pak spoustu dalších momentů, kdy člověk nechápe "kdo to mluví".
Panebože.. konečně jsem to dočetla! Začátek velice svižný, čtivý - člověk pořád čeká, kdy se to pokazí… a pak to přijde. Nekonečná nuda a místy zmatek v tom, kdo to vlastně mluví?
Značnou část knihy zabírají pasáže z Perné, kdy se vlastně vůbec nic nestane - toto mě opravdu ničilo. Nelze odhlédnout ani od očí bijících geografických nepřesností (proč autorka do té Perné alespoň nezajela?).
Konec byl podle mě vyloženě odfláklý… Co se vlastně stalo s ostatními postavami, jejichž psychologický profil byl v knize mnohokrát servírován??
Ano, poválečný odsun Němců (ať už s jakýmkoliv vztahem k nacismu) a německých Čechů (ať už s jakýmkoliv vztahem k nacismu) je důležité a často opomíjené téma. Velmi si cením, že autorka do této “třaskavé” problematiky zabrousila. Nicméně, nemít tuto knihu na dovolené, asi bych ji odložila a přešla k jiné. Hvězdu dávám jen za shora zmiňovanou “válečnou část”.
První polovina byla skvělá a já byla rozhodnutá, že tohle dílo ode mě rozhodně dostane 5 hvězdiček. Jenže v druhé polovině se to svižné a neskutečně zajímavé vyprávění nějak zadrhlo a já najednou zvažovala, jestli to vůbec bude na 4 hvězdy. Jakmile Gerta odešla z Perné, ubylo přímých řečí a vyprávění přešlo v podstatě jen do vnitřních monologů, kdy se postavy střídají tak rychle, že je často čtenář zmatený, a chvíli trvá, než si uvědomí "kdo to mluví", kniha pro mě podstatnou část svého kouzla ztratila. Možná je problém v tom, že zatímco první polovina pokrývala jen období několika málo poválečných let, do druhé poloviny se autorka pokusila nacpat příběh dalších 50 let. Pak je jasné, že jinak, než zkratkovitě se něco takového popsat nedá.
Každopádně kniha pro mě byla poučná, zajímavá a otevřela téma, se kterým jsem se dosud v beletrii nesetkala, za to ji určitě patří velké plus. Celkově vyznění příběhu vlastně shrnuje poslední věta a ta je podle mého na tom to nejvíc smutné a znepokojivé...jak dějiné události dokáží semlít koholiv a udělat z jeho života prázdnou a nenaplněnou pouť, kterou se člověk protrápí až do samého konce...a to je něco, co mě na tom všem děsí nejvíc.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Vyhnání Gerty Schnirch je v
| Právě čtených | 104x |
| Přečtených | 5 983x |
| Čtenářské výzvě | 1 537x |
| Doporučených | 603x |
| Knihotéce | 1 073x |
| Chystám se číst | 1 476x |
| Chci si koupit | 243x |
| dalších seznamech | 39x |
Kniha se zabývá tématikou násilného odsunu Němců z našeho území po skončení druhé světové války. Doba byla komplikovaná v každém svém ohledu, trauma českých obyvatel a jejich frustrace z předchozích let se dramaticky podepsala na jejich psychickém stavu. Ne jinak tomu ale bylo u českých Němců, kteří s námi sdíleli jeden prostor a ten samý svět. Krutost druhé světové války i ideologie samotná vytvořily kolektivní vinu, která se na chování Čechů odrazila. Spekulovat o vztahu příčiny a následku je ale nesmysl. Nelze omlouvat trestný čin jiným trestným činem, pochopení v sobě ale hledat můžeme. Příběh se zaměřuje na konkrétní skupinu brněnských Němců, kteří jsou odsunuti do Vídně. Kniha popisuje traumatickou a vyčerpávající cestu, krutost a frustraci lidí i psychický stav jednotlivce v krizové situaci. Místy se nečte lehce a několikrát mě přepadl vztek, vztek na lidské bytosti a zrůdy, které v sobě máme. Smutek z toho, že historie se opakuje neustále a nic a nikdo nám nezaručí, že tyhle odporné události se znovu nestanou. Každý jedinec v sobě má největší světlo tohoto světa stejně, jako největší tmu.