Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474036/bmid_chaloupky-TY3-474036.png
4
1069
1069
František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí…... celý text
Přidat komentář
Krušnohorsko a lidé, kteří v něm žili a které silně ovlivnily obě světové války. Autor nás seznamuje s celou škálou různých postav, které dokázal velice dobře charakterizovat i v souvislosti se změnami společenských poměrů. Vztahy mezi Němci a Čechy měnící se ze spolupráce ve vlnu nenávisti a agrese a mezitím jednotlivé osudy lidí, kteří se snaží přežít krizi a nastupující fašismus a druhou světovou válku. V příběhu se setkáváme s láskou i nenávistí, pomstou, celoživotním přátelstvím, podlostí, kariérou. Je to smutná kniha, vypráví o lidech, kteří museli opustit místa, jež milovali. Hlavní postavou je Rita , která se v krušnohorských kopcích narodila a vrátila se do míst, které měla tak ráda ve svých dvaaosmdesáti letech, i když v těchto místech mimo velké lásky zažila nejvíce bolesti a utrpení. Kruh se uzavírá, Rita opřena o starý kmen stromu, tichý svědek všeho, se oddává vzpomínkám. V závěru knihy je šťastná, je doma, slyší šumět les, bublání potoka, zpívat ptáky a šustit trávu. Navíc svírá Floriánův kamínek a je se vším smířená a odchází za svou láskou. Přání se splnilo - umírá doma.
Knihu jsem četla jako čekání na třetí díl Sudetského domu a to možná ovlivnilo můj úsudek.
Dost jsem se ztrácela v postavách, kterých dle mého bylo na necelých 300str. až moc.
Jinak je to příběh krásný, o lidech a jejich osudech, Krušnohoří, o přírodě. Javůrek zde perfektně vykresluje situaci první republiky, která rozhodně nebyla tak růžová, hospodářskou krizi a nástup fašizmu, o tom jak se s politickými změnami točí lidé jako korouhvičky na tu stranu, která je u moci, aby přežili.
Nebylo to špatné, ale rozhodně mě to odsunulo od čtení Javůrkova "Sudetského domu", do kterého se mi nyní moc nechce. Občas se člověk tak trochu ztrácí mezi postavami, kterých je tam opravdu dost. Na druhou stranu, bylo to jako v reálném životě, kdy jsou kolem vás tací, co vás rádi zradí, pokud z toho budou mít sami nějaký prospěch. Nicméně, doba, o které kniha je, tak je tu popsána skvěle, muselo to být drsné, zvlášť v tak odlehlých oblastech, kde lišky dávají dobrou noc.
Tahle kniha se četla sama. Ikdyž jsem se ze začátku trochu ztrácela, tak jsem se pak našla a šlo to samo. Osudy Sudetů mě poslední dobou opravdu baví a pan Javůrek to s tímto tématem umí hezky.
Musím ale podotknout,že jsem začínala trilogii sudetský dům a tam pan Javůrek nasadil vysokou laťku a tak mi tahle kniha nepřišla tak skvělá ač taky chytla za srdce.
Jsou zde hezky popsané vztahy mezi “domácími” a přistěhovalci a co člověk dokáže člověku udělat.
Za mě určitě stojí za přečtení a nevzdávejte to když se na začátku trochu ztratíte v postavách.
Byť jsem se opravdu snažila, vzdávám to. Hodně postav, děj takový zrychlený, od každého trochu.
Chaloupky jsem poslouchala jako audio a bohužel. S příběhem jsem se vůbec nepotkala. Bylo mi jedno, jaké postavy tam jsou, nedokážu chvíli po dočtení vůbec říct, o čem to bylo. Prošlo to doslova jedním uchem tam, druhým ven. Nebavilo mě to a budu hodně zvažovat, zda se pustit do Sudetského domu, na který jsem se velmi těšila.
Zprvu postupné seznamování, postupem času (a Němců) to dostávalo grády. Přivítala bych, kdyby to autor vzal víc zeširoka, soužití Čechů a Němců je hodně dobré téma na román.
Auto se čtenáři snaží přiblížit životy několika obyvatel , kteří jsou žijící a nebo se přestěhovali do Krušných hor, obce (dnes již zaniklé) Chaloupky. Příběh se odehrává s první sv. válkou, poválečných časech, druhou sv. válkou, vysídlení obyvatel.
Velmi se omlouvám autorovi i čtenářům, kterým se kniha líbila.
Moc jsem sena knihu těšila. Obálka knihy, Krušné hory - tady přece žiju, ale... . Na tak útlou knihu je zde až moc postav, dějových linek , ve kterých jsem se mnohdy ztrácela, příběhy nepřehledné.
Knihu jsem četla dlouho, dostala jsem se do poloviny, a pak ji odložila. Byla celá psaná stylem vyprávěni s minimem přímé řeči, což mi moc nevyhovovalo. Ale hlavním důvodem, proč jsem knížku nedočetla, bylo to, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci, takže jsem ani neměla zájem dál sledovat jejich osudy.
Příběh z nelehké doby byl popsán poutavě. Kniha se mi líbila, četla se dobře.
Knihu jsem přečetl až po Sudetském domu a čekal jsem, že autor v této knihe bude podobně nerozepsaný, jako v prvním dílu Sudetského domu. Musím říct, že i přesto jsem knihu s radostí přečetl a bavila mě.
Velké zklamání. Těšila jsem se na příběh o Chaloupkách, ale nic jsem se nedozvěděla. Ani nechápu, proč tam autor zasadil příběh milenců. Velké množství zbytečných postav. Zdlouhavé a opakující se popisy míst a postav. Jediné, co mě zaujalo je popis vztahů mezi národy.
Je vidět, že autor nebyl ještě rozepsaný. Měla jsem opravdu pocit, jako bych četla nějakou seminární práci. Příběh proletěl letem světem, k žádné postavě jsem si nedokázala udělat žádný vztah. I když je téma zajímavé, autor ho neuchopil správnou rukou. Sudetský dům už je na jiné úrovni, ke knize se pravděpodobně už nevrátím.
Hezky napsaný příběh na pozadí dějin obce Chaloupky v Krušných Horách. Autor umí mistrně vetkat do řádků všechny možné emoce, tak to celé prožíváte, jako kdyby se to dělo právě vám. Skrytý objev, velké doporučení.
Strašná šmíra. Limonáda dokořeněná trochu hořce, aby to náhodou nebyl úplný slaďák. Při čtení se mi vybavil film Pytlákova schovanka, to ovšem byla parodie. Tohle by taky mohla být parodie, kdyby to autor nemyslel vážně. Sloh gymnazisty vyššího ročníku. Jedinou hvězdu dávám za to, že autor vzbudil mezi slzícími ženami zájem o Krušnohoří a možná se některá do těch míst i koukla a třeba se i dovzdělala, že žít tam nebyla legrace nikdy.
Chaloupky je moje druhá kniha od pana Javůrka, a musím uznat, že jsem se do jeho příběhů prostě zamilovala :-)
Že začátku se může náš příběh malé, horské, sudetské vesničky v Krušných horách, zdát lehce zmatený, hlavně kvůli vcelku velkému počtu různých jmen a rodinných vztahů, ale dá se v nich průběžně dobře zorientovat a pamatovat si kdo je kdo :-)
Příběh nás provází obdobím první světové války, vzniku samostatného Československa, provází nás také obdobím meziválečným a pak také zrychleně druhou světovou válkou a obdobím poválečným.
Jak nám říká anotace, v celé obci Chaloupky žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A na tomto soužití je krásně vidět jak se náhled na Čechy a Němce měnil v průběhu zmíněných období.
Tato období válečné historie mě poslední dobou fascinuje čím dál tím víc a já hltám příběhy Sudetských oblastí a tragických příběhů jejich obyvatel. Byly to velmi krušné časy, ale je to součástí naší historie a měli bychom na to pamatovat.... historie se totiž moc ráda opakuje :-(
Nejvíc mě vždy dokáže překvapit, jak se k sobě lidé dokázali chovat, když došlo k nějakým změnám, jak rychle se dokázali přizpůsobit, jak rychle dokázali hodit přes palubu své sousedy, rodinu, kamarády... člověk je ze strachu schopen očividně čehokoliv :-(
Pokud vás stejně jako mě zajímá toto období našich dějin, určitě neváhejte a knihu si přečtěte :-)
V této knize jsem se nejprve ztrácela. Nevěděla jsem, kdo je kdo a ke komu patří. Potom si to sedlo a začetla jsem se. Příběh nepřináší žádné nové informace, vše známe, a přesto přichází .... údiv, smutek, hněv, zklamání, radost i uznání .
Nádherný, ale smutný příběh. Posloucháno jako audiokniha. Zpočátku mi dělalo velký problém zorientovat se v postavách, hlavně v rodině Grossových. Ale pak už jsem jen poslouchala, občas si poplakala, prožívala... Z příběhu sálá láska k lidem i k rodnému kraji, horám, přírodě.Doporučuji.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety zaniklá místa historické romány český venkov české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Od Štěpána Javůrka mám doma kromě Chaloupek, ještě Sudetský dům (všechny tři díly), ale začala jsem prvně číst Chaloupky. Bohužel jsem se nepodívala, v jakém stylu je děj napsaný. Já spíš raději čtu děj, kde se víc mluví, než popisuje nebo vypráví. A v této knize se hodně popisovalo a vyprávělo. Proto jsem se se čtením tak táhla a knížku jsem četla skoro měsíc (!!). Období první světové války a mezidobí před druhou s.v. mne moc nebavilo, až skoro v druhé půlce se už dělo něco zajímavějšího a pro mne poutavějšího. Přesto chápu, že autorovi napsání knížky muselo dát práci. Snad bude trilogie Sudetský dům, lepší. ;)