1. Domů
2. Autoři
3. Štěpán Javůrek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 5
• Životopis
• Citáty 8
• Diskuze 11

Nová kniha Štěpána Javůrka

Léta sametová

Pedantský děda Miloš a svérázná babička Andula jsou ve věčném souboji s dědou Tomášem, jehož smyslem života je pouze sport, a babičkou Hanou, která se zajímá hl... detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Štěpána Javůrka

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Samotný příběh je velmi emotivní čtení, ale závěr autor popsal neskutečně reálně. Čtenář v ten moment měl pocit, že on je ten hlavní hrdina.“
— Skodinka89

---

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950

„Druhý díl je mnohem tíživější než první. Naprostá bezmoc, rozjetá propaganda a štvavá kampaň. Nedokážu si představit, jak se v takové atmosféře dalo žít. Sklopit oči, nic nevidět, držet hubu a krok. A nebo se vzepřít a velice draze zaplatit. Velice čtivé, doba myslím vystihnuta naprosto bez příkras. Překvapuje mě, jak rychle se to po válce zvrhlo, jak rychle byla vybudována ta šílená mašinérie.“... celý text
— radkakivi

---

Nebe nad Perninkem

„Moje první setkání s autorem. Chvílemi trošku "hartlovina", ale nemyslím to špatně! Asi holt jen nejsem zvyklá na mužské autory. Kniha je velice čtivě a poutavě psaná. Prolínají se časová období Petrových studií medicíny a počátku závislosti na alkoholu, začátků Kamily v Perninku a nakonec i jejich společného začátku. Přesto, že má kniha přes 300 stran, jsem jí zhltla za dva dny, což je jasný znak kvality! Věřím, že to není moje poslední setkání s autorem.“... celý text
— olca1983

---

---

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Tohle je kniha, která se nečte lehce a ani nemá. Dočtete ji se staženým hrdlem a s pocitem, že některé příběhy by člověk nejraději vytěsnil… jenže právě proto je potřebujeme znát. Je to velmi smutné, syrové vyprávění o tom, jak se zlo nikdy nezastaví u jednoho činu. Jak se nabaluje, dědí, vrací se v jiných podobách a ničí další a další životy. Nejde tu o jednoduché rozdělení na viníky a oběti, právě naopak. Autor ukazuje, jak snadno se člověk může stát součástí něčeho, co ho nakonec převálcuje. Je to kus naší minulosti, o kterém se často mluví buď málo, nebo vůbec. Přitom právě takové příběhy připomínají, že historie nejsou jen data v učebnici, ale konkrétní lidé, rodiny, domy, které si pamatují víc, než bychom chtěli slyšet. Velkou sílu mají i samotné postavy. Obě rodiny mi postupně neuvěřitelně přirostly k srdci, možná právě proto, jak obyčejní, křehcí a lidsky chybující jsou. O to víc bolí sledovat, co všechno je potká. Naopak Tomeček… ten mě upřímně vytáčel do běla. Neustále. A i tohle beru jako známku toho, jak dobře jsou charaktery napsané — vzbuzují emoce, a ne zrovna malé. Není to kniha, která by se vám „líbila“ v tom klasickém slova smyslu. Ale je to kniha, která ve vás zůstane. Dlouho. A možná vás donutí přemýšlet o vině, odpovědnosti a o tom, jak křehká je hranice mezi obětí a pachatelem. Za mě by tohle klidně mohlo patřit do povinné maturitní četby. I když… ruku na srdce – dnes už ji stejně skoro nikdo nečte.“... celý text
— kniznisvetsjiri

---

Sudetský dům: Jaro - léto 1945

„Knížka mně mile překvapila i když to není moje top téma.Stojí za přečtení.“
— šlejfířka