Ristridin komentáře u knih

Hřejivý návrat k této sérii, dlouho se ale muselo čekat na další díly. A nyní se bude muset čekat dál, než autoři vydají 9-10, zatím není v originále ani devítka a rychlost mají autoři tak 1 rok = 1 díl.
Kresba je zde opět úchvatná, na tom se nic nezměnilo.
Hrobař je šílenec a bourák v jednom, charisma a zásadovost z něj čiší.
Příběh jako takový mě asi nejvíce oslnil v předchozích dílech 5-6, ale i zde téma nabízí morální otázky, vypořádávání se s minulostí a krásně to obaluje všechny předchozí díly.
Představoval jsem si sice úplně jiné navázání na závěr posledního sešitu, nicméně nosné téma je stále nadále jasné a jestli 9-10 bude finále, tak mám velká očekávání - pořádné řežby a (snad) šťastného konce.
Série Hrobař je číslo 1 celé Modré Crwe.

Silná kniha, která zanechá dojem. Autorka umně splétala příběhy a měla skvělý smysl pro detail.
Rozjetí 3 alternativ života právě narozeného chlapce, kdy jedna volba jeho jména ovlivní celý jeho život a život všech okolo něj. Každý příběh si ale nese zlo v podobě násilnického otce. Žádný z příběhů/životů tak není úplně snadný, ačkoliv se zde nehezké momenty střídají s krásnými. Je to zkrátka krásně smutné čtení o žití, o vztazích, o minulosti, která se propíše do budoucna a o mnoha dalších tématech. Některé ze 3 rovin tak trochu i splývají, já se někdy nachytal, že se vlastně musím znovu vracet zpět v knize, abych dokázal udržet jednotlivé příběhy, které se stále střídají.
Moc se mi závěrem líbilo, že autorka knihy Jména dala najevo, jak důležité jsou v jejích příbězích významy jmen všech postav, ne jen té "hlavní", okolo které se linky točí.
Bez zdravé rodiny a opory v ni musí být život o tolik chudší a náročnější.

Četl jsem už jiné "psychologické knihy", u kterých jsem si říkal, že mi to zase jako taková zdařilá psychina nepřišlo, ale zde mohu za sebe říct, že proniknutí do postav dokázala autorka už od první stránky a dávkovala to tak, aby mě udržela. Předčila jiné zajeté autorky, které se věnují podobnému žánru.
Říkám si sice, že na jednu rodinu se tam odehrálo až moc děsivostí v tom průběhu let, ale vše to jsou věci, které se lidem dějí v životě, ikdyž často v méně koncentrované podobě.
Spletenec postav zafungoval, je to opravdu příběh "o vině a mlčení" a o mnohých traumatech.
Závěr otevřený, nastíněný a teď už si to zase bude dál žít svým osudem, který si lze z pozice čtenáře jen domýšlet.

Zajímavý vhled do oblasti soudních lékařů, do něčeho, co lidi děsí a zároveň fascinuje a rozhodně by tuto práci nemohl dělat každý. Trochu teď člověk víc tuší, co tato práce obnáší. Doufám, že se panu Toupalíkovi podaří své nové pracoviště zlepšit jako to předchozí, protože Studničkovu v Praze moc dobrá pověst nepředchází.

(SPOILER) Klabouchovou beru jako svou jistotu a obdivuji na ní to, že se o ní nedá říct, že by byla autorka jednoho žánru nebo stále stejného stylu. Tématiky střídá a k tomu umí výborně psát a udržet pozornost.
U této knihy jsem bohužel poprvé pozornost ztratil a sám si říkám, jak se to mohlo stát. Začátek mě totiž bavil, ale pak to po větší část příběhu sklouzlo do oblasti plné mýtů, duchů, děsivostí, za mě nepochopení jednotlivých postav, které se toulají a jsou mimo a člověk vůbec nechápe, co se to tam vlastně děje.
Ono se to nakonec částečně i vysvětlilo a ocenil jsem vysvětlení autorky na konci knihy, ale zjistil jsem, že tento druh fabulací, kterým z principu nevěřím, nejsou můj žánr.
Hodně lidí to ale určitě bude bavit a možná kdybych to přečetl po dočtení ještě jednou, tak bych dokázal o něco více docenit.
Nevadí, Klabouchová je u mě stále na pomyslném žebříčku českých autorek na nejvyšších příčkách. A i zde vytáhla na světlo zajímavou tématiku ze Šumavy a historické události.

Pro autorku mám od knihy "Babičkou proti své vůli", která není standardně mou cílovkou, určitou slabost. "Feťáci" byli taky skvělí. Tato kniha je takový lehký výstřel, možná uvolnění autorky od jiných témat. Je to milé, někdy pobaví, je to ale opravdu spíše pro ženy jistého věku, nemusím číst nutně vše :)

Kniha, která začala ukrutně silně a dobře a udržela si mou pozornost na poměrně dlouhý úsek. Za polovinou, či dvou třetinách už mi to přišlo mírně natahované, lehce předvídatelné a zároveň trochu překvapivě jiné, než jsem původně čekal. Ale kniha přesto zanechala dojem a její závěr nakonec dodal i půl hvězdu nahoru. Knihy z doby 19. století, psané dnešními autory, na mě nepůsobí zárukou jakési věrohodnosti. Víme o chování těch lidí a o tom, jak žili, pěkné prd. Ani zde si nemyslím, že to autorka úplně trefila, ale netahalo mě to.
Vychází se z podobných událostí jisté Kristiny Ringlové, ale ty osudy jsou tedy oproti předloze jiné... Možná mohlo být závěrečné slovo autorky na začátku knihy.

(SPOILER) Všechny knihy z edice Tvář mají nejen tvář, ale i duši. Ač se často jedná o příběhy i jen na menším počtu stran, jejich nevšední atmosféra a jazyk vždy připraví krásný zážitek ze čtení. Často je to lehce melancholické a nebo něco, čemu říkám krásný smutek.
Tato kniha opět zasáhne, na malém prostoru získáme mnoho. Vyrůstání v 50. letech v rodině, která byla zasáhnuta odsouzením hlavy rodiny, a to nejen skrz jeho věznění a nucené odloučení, ale také citelným vyloučením ve společnosti.
Dcera Viktorka je navíc citlivé děvče s poetickou myslí, snící o někom, kdo jí opravdu rozumí. Tuto osobu nalézá v neexistující vymodlené sestřičce (andělské Andělce), které adresuje své dopisy.
Velkou roli v jejím životě má navenek necitlivá matka, která je povahově jiná a neumí s dcerou najít řeč, ale z knihy je nakonec znát, že je pro ni důležité, aby se její dítě mělo dobře a dostalo se jí nejlepšího možného základu.

(SPOILER) Zajímalo mě, jak příběh skončí, ale že bych z toho byl odvařen, nadšen a ještě nad tím chvíli přemýšlel, to se nestalo.
Autor ještě napsal v němčině 3 další pokračování, která už ale Fantom Print nevydal a asi už nikdy nevydá.
Vzhledem k tomu, že autor si tedy nechával v šestém dílu otevřená vrátka, tak se nedočkáme ani zde nějakého finálního konečného rozuzlení a série už působí natahovaně. Zkrátka hodně věcí se ještě nevysvětlilo, mohl bych jich jmenovat spoustu, ale co mě pobavilo, to byly například postavy záhadných magických velitelů Kensustriánců, kteří se tvářili, že budou velmi v bitvě důležití a pak je Heitz bez většího popisu nechal na konci ve dvou větách zabít a víc se k tomu nezmiňoval. Co uměli? Čím byli zajímaví?
Obecně ty bitvy v této sérii byly odfláknuté, což mě překvapuje, protože třeba sága Trpaslíků tímto přímo oplývala. Ulldart se věnuje spíše pletichaření a budování postav. Není to špatné, ale v jednu chvíli to už začne být rutinní.
Zkusil jsem si vyjet v AI, jaký je příběh dalších 3 knih, co důležitého se tam bude dít a jaké jsou osudy postav, které přežily nebo byly dále důležité. Na základě přehledu by mě upřímně i trochu lákalo dál pokračovat v čtení (zvlášť když už jsem četl prvních 6 knih, což zabralo nějakou chvíli), ale nemůžeme mít všechno.
Tuto sérii tak opouštím s mírným zklamáním ohledně nakladatelství a také Heitze, protože ten si svými jinými tituly získal u mě velkou oblibu.

Bohužel mě tento další díl příliš příběhem ani humorem neoslnil, ale Lucky Luke je věčný

Kniha, která opravdu musela v době vydání působit jako zjevení a rudý hadr na býka. Dříve přesvědčený komunista začíná jasným způsobem kritizovat a poukazovat chyby z 50. let a že hlavy lítaly bez rozmyslu a jen tak. Vážná a důležitá kniha. Tehdejší její zákaz je všeříkající.

Přečteno před delší dobou, stále si ale vybavuji, že to bylo rychlé čtení se zajímavým tématem a hlavní hrdinka byla silně nesympatická. Doba ale dělala různé charaktery a někdy se tomu nelze divit.
Wilková vždy napíše dobrou knihu, ačkoliv na 10/10 to u mě zatím ještě nebylo.

Kniha jede ve vyjeté koleji, žádné velké zvraty nelze očekávat, ale čte se to příjemně. Jen bych asi zrovna od Heitze očekával o něco větší napětí a drásání mých nervů.
Konec knihy poměrně předvídatelný, ale v šesté se to asi všechno bohatě vrátí a pár věcí možná nebude vypadat tak, jak si zrovna po dočtení pátého dílu můžu myslet.

Posunutí o pár let, uvedení nových postav a naznačení jejich potenciálu. Stále se to tak zhušťuje a nabaluje, někdy je to ale asi trochu moc. Se sérií Trpaslíků nelze toto určitě porovnávat.
Lodrik na konci knihy působí jako zcela zbytečná postava, což byl ostatně záměr.
Finální boj za mě mírně zvednul hodnocení.

(SPOILER) Ze tří prvních dílů zatím nejlepší. Ohromně mě začalo bavit sledování dějových linek všech podstatných postav, které jsem si už stačil oblíbit. Ani jedna nemá ale jistotu, že se dožije konce. Postupně vychází najevo, proč bylo v předchozích dílech všemu věnováno tolik pozornosti.
Nelze ale neprotáčet oči nad stupiditou Lodrika, který je vážně schizofrenní. V jednu chvíli to s ním nevypadá tak zle a působí jako vhodný vládce a v jednu chvíli (a těchto chvil už je spíš víc) se chová jako tyran, který je navíc odkázán jen na to, co mu řekne konzultant a zřejmě si prakticky nic neověřuje. To je vážně cesta do pekla.

Hezky se to všechno šmodrchá, vybarvuje, buduje. Opět je to někdy pomalejší, ale nemám s tím vyloženě problém, nepotřebuju jednu řežbu za druhou.
Poslední třetina knihy ale o něco srazila hodnocení, protože náhlý příchod konzultanta bez předchozího varování, okamžité změny a důsledky... Přišlo mi to trochu přitažené za vlasy.

Sérii o trpaslících a alfech asi nic nepřekoná, není to ovšem špatné čtení. Přijde mi překvapující, jak pomalu se taková relativně tenká kniha čte, text je opravdu nahuštěný.
Líbí se mi, jak se příběh rychle rozjel, postavy nějak nastínily a najednou v průběhu zjišťujeme, že spousta toho, co si máme o nich myslet, nakonec možná tak úplně nebude. Rozhodně to zde nebude černobílé.
Každopádně nelze zde očekávat příliš drsné akce. Je to spíše budování příběhu.

Vložil jsem knihu do pořadníku poté, co zažívám trochu podobnou situaci a velmi mě oslovila. Autorka je skvělá v tom, jak se dostává do mysli jednotlivých postav a vnímá, co je pro ně důležité.
Jak se člověk na konci svého života vypořádává se svými pocity vůči sobě a ostatním, jak to také vnímá jeho okolí. Pro hodně lidí je péče o odcházející rodinné příslušníky děsivá představa. Není na tom nic hezkého, ale já vnímám jako důležité, že pokud se neobjevila demence, Alzheimer a podobná onemocnění, která vyřadí fungování mozku, tak všichni tito lidé si toho uvědomují víc, než si často myslíme. Vstřícný přístup a komunikace je to hlavní, protože se tím hodně problémů uhladí, vyčistí vnitřně nás i toho, o koho je třeba pečovat. Oni byli jednou jako my a my jednou budeme jako oni.
Když se knize podaří, abych ji dočetl a zavřel se slzami, tak pravděpodobně splnila svůj účel.
Možná mohla autorka své vysvětlení ohledně vlastní zkušenosti ze zápisků pečovatelů vložit na začátek, dalo by to čtení ještě trochu jinou atmosféru. To je ale fakt jen detail.

Čekal jsem po přečtení s hodnocením delší dobu, dokud jsem o víkendu neviděl film.
Je těžké hodnotit film, jak by se mi líbil, kdybych neznal knihu. Myslím si ale, že bych byl v několika jeho pasážích zmatený. Na druhou stranu jsem pak byl místy u filmového zpracování smutný, kolik důležitých zmínek/situací nebylo ani nastíněno, aby celkově film dával divákovi větší smysl. Ale přesto byl pojat výborně a na tu relativně krátkou stopáž si vedl více než dobře.
Ke knize - oproti Marťanovi je to jiné a vlastně mě to v jistých okamžicích bavilo i o něco více než Marťan. V některých místech mi ale vyprávění přišlo už trochu rozvleklé, zvláště ke konci. Líbilo se mi postupné vybavování si věcí minulých ze Země a závěr mi přišel adekvátní, ačkoliv ne úplně očekávatelný.
Musím říct, že ve mně kniha zanechala dojem a bude patřit k těm, které nebudu chtít v budoucnu prodávat, zařadí se na čestné místo mé knihovny.

Velmi zajímavé čtení o skupině drsných chlapů, kteří si i v těžkých chvílích drželi nadhled. První polovina knihy 10/10, poté už to trochu ztratilo švih, ale přesto jsem četl s velkým nadšením a bál se o osud všech, protože jedna smrt stíhá druhou. Bylo to kruté a zde byl zrod speciálních jednotek. Nelze upřít genialitu ve své době.