Nejšťastnější muž na Zemi

Chtěla napsat něco poutavého a výstižného, ale myslím, že když si knihu přečtete, tak pochopíte, že někdy jsou slova navíc zbytečná.

Vzhľadom na životný príbeh sa mi to ťažko píše ale bol som z knižky dosť sklamaný. Trošku ma rozrušilo veľkosť textu v knihe, toto mi ešte nikdy neprekážalo ale text je naozaj veľký. Príbeh a prežitie autora je samozrejme fascinujúci, to čo prežil a ako sa k životu postavil je úžasné. Celkovo ale knižka na mňa pôsobila moc mentorsky, vlastne ma už autor hneď na začiatku oslovil ako "priateľ" a na podobné oslovenia hneď pri prvom stretnutí som dosť alergický (respektíve hneď zvýšiť ostražitosť). Ešte raz, životný príbeh je fantastický ale knižka sa ma dotkla až prekvapivo málo, aj keď som v jej záveru slzičku dojatia vyronil...

Nejlepší, ale také často i ty nejsmutnější příběhy napsal sám život. A přesně o tom je tato kniha. Plná smutku, bolesti, ale zároveň naděje a víry, že ještě existuje dobro a lidskost. Málokdy se mluví o tom, co bylo po válce a jak se žilo těm, co koncentrační tábory přežili. Myslím, že nikdo z nás si to neumí představit. O to je to smutnější, když jsou stále mezi námi tací, co by tohle období rádi vrátili.

Na Omegu v jejích nejhorších časech docela hezké dílo. Dojemné a přínosné. Ani ne tolik cash grab. Prostě hezká myšlenka podaná čtivě. Překlad občas trochu zakopl.

Čekala jsem více detailů o životě v koncentračních táborech, ale zároveň chápu, že tak bolestné vzpomínky není snadné znovu otevírat. Kniha ale ukazuje, že i po těch nejhorších životních zkušenostech může člověk najít důvod být šťastný a vážit si života.

Hodnotit něco takového není jen tak. Je to neskutečně silný, bolestný ale i nadějeplný příběh. Akorát jsem čekala, že mě zasáhne víc do hloubky.

Knihu jsem si pořídila na doporučení průvodce Osvětimi, jehož služby jsem před časem využila. Byla mi doporučena pro svůj ojedinělý náhled na prožitá utrpení, kdy se hlavní postava rozhodla se s veškerým příkořím vyrovnat láskou, odpuštěním a vnímat sebe sama jako šťastného přeživšího. Kniha sama o sobě není psána nijak složitě, obsahuje obvyklé zkušenosti a prožitky obětí, ale i vlastní osobitý způsob, jak s tím vším dál žít.

Sám autor v prologu píše, že je to příběh se šťastným koncem, protože pocit štěstí je věc volby.
Krásná knížka, která, přestože popisuje strašné období lidských dějin, vyznívá pozitivně a je plná naděje. Naděje, že ať už nás v životě potká cokoli, můžeme být šťastní.

Eddie se narodil v roce 1920 jako Německý žid. Ale cítil se víc Němcem, než Židem, byl tak vychováván. Ale nacisti se neptali, čím se cítíte být. Nacisti ho považovali za Žida a tak s ním taky jednali. Prošel několika koncentračními tábory i pochodem smrti. Ztratil přátele, rodinu, ale přežil. Už nikdy nechce být nešťastný, chce se smát a být šťastný, to je jeho životní cíl. A toho se držel po celý zbytek svého dlouhého života. V této knize vypráví svůj příběh, aby lidé věděli, co se dělo a také proto aby varoval. A taky dával naději. V lidskou důstojnost, pospolitost, soucit.

Kniha je vyprávěním Eddieho, ale nejde tu jen o hrůzy holocaustu. I když ty ho samotného zformovaly asi nejvíc. Jde hlavně o přístup k životu. V knize jsem našla tolik moudrých myšlenek, nad kterými má smysl uvažovat dál a které si z ní odnáším. Kniha není úplně lehká na čtení, právě proto, že nejde jen o příběh, který není popsán zevrubně, i když je velmi zajímavý a bylo by fajn ho slyšet celý i s detaily. Ale je těžší proto, že vás nutí přemýšlet. Přemýšlet nejen o sobě, svých žebříčcích hodnot a tím, jak bychom dokázali reagovat my sami v krizových momentech, ale i o lidstvu jako celku, o vlastnostech lidí a možnostech přizpůsobení se zlu. O rozdílnosti lidských bytostí a o tom, jak svět a zejména my sami opravdu nejsme spravedliví. Jak dokážeme jako lidstvo krutě ubližovat svým soukmenovcům, ale jak jsou mezi námi i tací, kteří dokážou ty ostatní dostat dál, podržet je. A jsou mezi námi i hrdinové, kteří i přes nepřízeň osudu, umí ostatním pomoci, i když je to někdy stojí život.

Opravdu velmi silná kniha a jsem moc ráda, že se mi dostala do ruky. Bohužel Eddie již umřel a tím pádem se od něj už další knihy nedočkáme, ale já si do dalšího života nesu jednu myšlenku - Buď trochu jako Eddie! Knihu doporučuji k přečtení, ale ne jako pohodovku před spaním. Spíš, když chcete něco těžkého, ale pravdivého s velkým přesahem.

Eddie se narodil v roce 1920 jako Německý žid. Ale cítil se víc Němcem, než Židem, byl tak vychováván. Ale nacisti se neptali, čím se cítíte být. Nacisti ho považovali za Žida a tak s ním taky jednali. Prošel několika koncentračními tábory i pochodem smrti. Ztratil přátele, rodinu, ale přežil. Už nikdy nechce být nešťastný, chce se smát a být šťastný, to je jeho životní cíl. A toho se držel po celý zbytek svého dlouhého života. V této knize vypráví svůj příběh, aby lidé věděli, co se dělo a také proto aby varoval. A taky dával naději. V lidskou důstojnost, pospolitost, soucit.

Kniha je vyprávěním Eddieho, ale nejde tu jen o hrůzy holocaustu. I když ty ho samotného zformovaly asi nejvíc. Jde hlavně o přístup k životu. V knize jsem našla tolik moudrých myšlenek, nad kterými má smysl uvažovat dál a které si z ní odnáším. Kniha není úplně lehká na čtení, právě proto, že nejde jen o příběh, který není popsán zevrubně, i když je velmi zajímavý a bylo by fajn ho slyšet celý i s detaily. Ale je těžší proto, že vás nutí přemýšlet. Přemýšlet nejen o sobě, svých žebříčcích hodnot a tím, jak bychom dokázali reagovat my sami v krizových momentech, ale i o lidstvu jako celku, o vlastnostech lidí a možnostech přizpůsobení se zlu. O rozdílnosti lidských bytostí a o tom, jak svět a zejména my sami opravdu nejsme spravedliví. Jak dokážeme jako lidstvo krutě ubližovat svým soukmenovcům, ale jak jsou mezi námi i tací, kteří dokážou ty ostatní dostat dál, podržet je. A jsou mezi námi i hrdinové, kteří i přes nepřízeň osudu, umí ostatním pomoci, i když je to někdy stojí život.

Opravdu velmi silná kniha a jsem moc ráda, že se mi dostala do ruky. Bohužel Eddie již umřel a tím pádem se od něj už další knihy nedočkáme, ale já si do dalšího života nesu jednu myšlenku - Buď trochu jako Eddie! Knihu doporučuji k přečtení, ale ne jako pohodovku před spaním. Spíš, když chcete něco těžkého, ale pravdivého s velkým přesahem.

Příběh Eddiho je velmi poutavý a čtivý. Každý z nás by si měl knihu přečíst, aby si více vážil toho, jaký život může dnes žít.

Přečteno jedním dechem ... autorův příběh během 2. světové války (hlavně pobyt v Osvětimi) ... jak přátelství dokáže zachraňovat životy... silný příběh...

Děsivá obžaloba zrůdné nacistické ideologie a oslava lidské vůle přežít... Doporučuji.

Autor v této knize krásně popisuje, jak pospolitost, sounáležitost a vzájemná pomoc dokáže zachraňovat životy.
Natrefit na skvělé přátele je důležité a znamená extrémně moc.Máte-li spřízněnou duši, máte vyhráno.

Eddie měl štěstí, že i díky budování pozitivního mindsetu, kdy nikdy nepomyslel na to nejhorší a budováním vděčnosti za maličkosti, dokázal přežít ty největší hrůzy života.

Rychle přečteno, autor nezajíždí zbytečně do detailů, ke konci už to na ně bylo trošičku přeslazené, ale přesto obdivuju jeho pohled na svět a zprávu pro “nového přítele”. Hezky popsal v závěru i druhý pohled přeživších Holokaustu - Eddie si vybral být šťastný…to se mi líbí.

Eddie přišel ve válce skoro o celou rodinu, ale i přes prožité utrpení a hrůzy věděl, že musí žít dál a šťastněji. Dokázal podat pomocnou ruku, když bylo možné pomoci a ve zlé době nešťatného člověka povzbudit k radosti a naději. Tenká knížka, ale silný příběh.
Hodnocení: 1.234 / 92%

Autor v této knize krásně popisuje, jak pospolitost, sounáležitost a vzájemná pomoc dokáže zachraňovat životy.
Natrefit na skvělé přátele je důležité a znamená extrémně moc.Máte-li spřízněnou duši, máte vyhráno.

Eddie měl štěstí, že i díky budování pozitivního mindsetu, kdy nikdy nepomyslel na to nejhorší a budováním vděčnosti za maličkosti, dokázal přežít ty největší hrůzy života.

Věděla jsem, že abych se dostala k tomu pozitivnímu, musím se pročíst tím "negativním" (čti holocaust ). Bylo to velmi emočně bolestivé, ale stálo to za to. Kdesi jsem četla větu : Jen v nejhlubší tmě září hvězdy nejjasněji. Děkuji za přečtení Eddie, můj příteli.
Když jsi mrtvý, jsi mrtvý, ale tam, kde je život, je i naděje. Proč nedat naději šanci ? Nic tě to nestojí! A příteli, zůstal jsem naživu (str.76).

Vše o této knize už bylo v předchozích komentářích řečeno. Že je skvělá a že je to pro čtenáře až bolavě emotivní četba. Vždycky když čtu o zlu a trápení, které lidské bytosti byly schopné páchat a druhé lidské bytosti je musely snášet, je mi úzko. Pan autor přežil a vydal svědectví- o svém utrpení a o tom že dokázal žít dál ...jako nejšťastnější muž na Zemi. Nechápu, ale hluboce se před ním skláním. Děkuji za tuto knihu. A upřímně ji doporučuji.