Želary

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Želary jsou ucelený cyklus osmi povídek, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se v Beskydech na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky. Většina postav se následně objevuje v pozdějším autorčině opusu (vydaném v Pasece o rok později), v knize Jozova Hanule, která ovšem byla zfilmována pod názvem Želary, čímž byl odstartován zmatek, trvající dodnes. Dokonce i ministerstvo kultury ČR při nedávném autorčině umrtí na svém webu uvedlo, že film Želary je filmovou verzí stejnojmenného románu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/57_/5720/zelary-5720.jpg 4.5576
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (94)

Kniha Želary

Přidat komentář
Misus
09. července

Mam rada knihu i film

konicekbily
05. července

Soubor vzájemně provázaných povídek jsem chtěl přečíst ze dvou důvodů - porovnat popisované prostředí po shlédnutí stejnojmenného filmu - jak se s tím autoři filmu vypořádali a zavzpomínat na život horalů na pomezí Slovenska a Moravy v dobách dávno minulých, kdy jsem v mládí potuloval po hraničních hřebenech a zapřádal hovory s místními obyvateli. Moc hezká knížka!

lushi
24. června

Já bych ke knize potřebovala síť vztahů nebo mapu chalup. Postavy i příběhy se mi pletly dohromady, ke konci jsem cítila, že se propojují, ale nedokázala jsem všechno podchytit. Jde o hodně ponuré, ale hluboké čtení. Postavy mají bohatý vnitřní život, zároveň jsou ale opravdu uvěřitelné. Přesto mi kniha moc nesedla, asi mi nejvíc chybělo přímější propojení jednotlivých povídek.

alef
02. května

„Slova, jimiž by se zalykala nejotrlejší ústa, pronáší stařena tak lehce, že ani nejsou krutá. Nerudná babice má práva bosorek, jimž zevšedněla všechna lidská hoře. Žádná chalupa v kraji před ní neskryla své tajemství. Zná všechny žaly, které tlukou o skály, které se zmítají jako vítr a zebou jako voda dravé řeky.“

Příběhy osudů želarských horalů, „roztříštěné“ do samostatných epizod, jsou přesto příběhem jedním, jednotlivé dílky mozaiky do sebe zapadly a vytvořily tak jeden úchvatný obraz, který přitáhne váš pohled, a vy z něj nemůžete spustit oči:

„Snáší se soumrak, z údolí se zvedá pápěří a spěje k obloze. Několik kilometrů odtud píská vláček. Skály si hrají s tím zvukem, ozvěna ho tříští a opakuje …“

Pak se ozve nápěv:
„Želary, Želary,
popelavé skály,
bílýma rukama,
vlasy rozplétaly.“

Teď možná trochu odbočím, mám ráda svět fantasy a sci-fi, ráda se toulám všemi těmi více či méně reálnými příběhy, světy budoucnosti, paralelními, postapo, či postmoderními světy, jenže, občas si od nich potřebuji odpočinout, vrátit se na zem, a poslechnout si třeba Lucku Vojničovou, jak říká: „Moc lidem by tady v okolí slušel rozbitý rypák!“, věřte mi, že moc dobře ví, o čem mluví :-).
Každopádně, mě ty její „rozumy“ vrátily zpět do známe krajiny :-), abych si tu vyslechla příběhy, podané stylisticky čistou, krásně baladickou formou, vyprávěné úžasně bohatým poetickým jazykem plným metafor, kde mi jednotlivé postavy a postavičky postupně „zabydlovaly“ vesnici a její okolí. Co mě opravdu bavilo, bylo sledovat, spojovat souvislosti, klíčové události v životě vesnice, skládat si tak tu pomyslnou pestrou mozaiku, ze které vzešel nakonec docela zajímavě provázaný a dost osobitý model světa – svázaný dávnými zvyky, tradicemi, a předsudky do klubka mezilidských vztahů, úsilí a tužeb, rozprostírající se v prostoru někde mezi školou, hospodou, farou a roztroušenými kopaničskými chalupami, jehož horizont Želarští překračovali jen zcela sporadicky, a nebo, naopak osudově … motivem příběhů, a tudíž povětšinou hybatelem děje, totiž často bylo právě porušení tohoto stavu věcí – a tudíž, třeba atmosféra očekávané pomsty …

… a ještě něco Vám musím říct, navzdory vší té osudovosti (včetně názvu vsi, Želary evokující žalostné události), budete číst příběh … uvěřitelně laskavý! 

„Vypráví se, že kdysi byli obyvatelé Želar do jednoho vybiti. Zločiny, za něž pykali, jsou omšelé. Historka rebelů, kteří nedocenili záměry boží, pohrdli milostí a zachovali se jako dobytče, které nedohlédne své slávy, stávajíc se žertvou.“

Sambóši
28. dubna

Krásné čtení. Už při čtení této knihy jsem se těšil, až si ji přečtu znovu :-) A ty postavy mě přišly tak pravdivé, že mě z toho mrazí.

sikope
23. února

Ze začátku náročné, pletly se mi postavy, ale pak to začalo všechno do sebe tak nějak zapadat a ve finále ve mě kniha zanechala hluboký dojem.

bukyna84
20. ledna

Nádherné povídky s úžasně vykreslenou atmosférou a přírodou, která se člověku zaryje pod kůži, stejně jako postavy, které se uvnitř světa Květy Legátové pohybují.

Maanna
03. ledna

Povídky z horské vsi, kde se zastavil čas, jsou pro mě opravdu čtenářský zážitek. Lyrické popisy jsou kombinované s úsečnými dialogy, kde se neplýtvá slovy. Osudy postav se proplétají a jsou nazírané z různých úhlů, přičemž silnější jsou tu charaktery žen. U mužů - tedy až na Vratislava Lipku - je patrná menší plastičnost, ale to u ženských autorek není neobvyklé. Příběhy jsou podány tak, že má člověk pocit, že v Želarech skutečně byl a s těmi lidmi se setkal. Smekám před autorkou.