Nimbus

62/2026 9.8. - 6.9.
Druhý díl byl za mě lepší než první a to díky menší předvídatelnosti a udržování napětí některými zvraty. Přibyla nám tu jedna zajímavá a důležitá vedlejší/hlavní postava Greysona. Rowan v knize na můj vkus příliš není. Ráda bych si přečetla vic o jeho cestě jako smrtce Luciferovi. Zato smrtka Anastázie (Citra) má v knize poměrně dost prostoru po celou dobu knihy a díky ní objevujeme cech smrtek více do hloubky. Ze začátku byl zajímavý i Constantine jakožto neutrální smrtka, ale ke konci mi přišlo jeho chování dosti kladné k hlavní hrdince a nějak jsem nepostřehla ten okamžik kdy nebo spíš proč (jasně zpětně po zamyšlení vím odkdy, ale stejně to proč z toho úplně nevyplývá). Ovšem nejvíc mě potěšily vsuvky myšlenek Nimba.

Ty zvraty na konci mě úplně dostaly! Z Goddarda se vyvinul ještě větší záporák, než jsem čekala :-D
Jsem zvědavá na poslední díl.
Doporučuji!

Druhý díl byl stejně tak dobrý, jako ten první. Líbilo se mi ponořit se zase o něco hlouběji do světa smrtek a do toho, jak to tam chodí. Ale nebylo to jen o světě smrtek. Člověk se konečně dozvěděl něco více taky o tomto světě jako takovém. O Nimbovi, jeho zástupcích a nezvedenectví. A kniha měla taky spoustu zvratů, s tím největším v samotném finále druhého dílu. Kniha se četla rychle a moc mě bavila.

Za mě ještě lepší, než jednička. Tato kniha mi přišla plná zvratů a napětí.
Neal píše opravdu skvěle. Těším se na další díl série.

Ani nejdokonalejší umělá inteligence - Nimbus - si neumí poradit se zkažeností lidstva. Nemůžeme spoléhat na jakýkoliv program, že nás zachrání, napraví, poučí...
To musíme sami chtít.
Rowan vzal vše do svých rukou. Opustil strach. Opustil podřízenost. Vlastně jsem mu tolik rozuměla!
Příběh nabíral na grádech a ten konec!
Paráda.

Pokud Smrtce něco chybělo k dokonalosti Nimbus tyto drobné nesrovnalosti našel a opravil (jak je jeho zvykem). Jedním slovem: paráda. Věk nesmrtelnosti se topí v problémech svých vlastních pravidel. Mezi smrtkami zcela předvídatelně gradují rozpory a všechno nasvědčuje tomu, že to celé VYBUCHNE! Ale že až takhle? A Nimbus může jen koukat a oplakávat mrtvé.

Nimbus je druhý díl série Řád smrtky od Neala Shustermana. Příběh se odehrává ve světě, kde lidstvo díky všemocné umělé inteligenci Nimbus překonalo nemoci, stárnutí i přirozenou smrt. Aby se zabránilo přelidnění, existuje cech smrtek, jehož členové rozhodují o tom, kdo musí zemřít. Právě Nimbus – inteligence, která řídí většinu fungování společnosti, ale do práce smrtek nezasahuje – hraje v tomto dílu výraznější roli a podle něj také kniha nese svůj název.

Druhý díl dál rozšiřuje svět představený v první knize a více se zaměřuje na vztahy a konflikty uvnitř cechu smrtek. Do popředí se dostávají intriky, rozdílné pohledy na to, jak by měli smrtky svou moc používat, i otázky, kam se celá společnost může vyvíjet. Příběh tak kombinuje napínavý děj s úvahami o moci, pravidlech a odpovědnosti ve světě, kde už lidé nemusí umírat přirozenou smrtí.

Posloucháno jako audio kniha, výborně načteno.

(SPOILER) Druhý díl pěkně rozpracovává témata, která už nakousl první díl (a u nás se jimi zabýval třeba už takový Čapek). Svět bez smrti a bez bolesti zní jako splněný sen, jenže to je taky svět, který ztratil ducha a fantazii, je prázdný, přes veškerou pestrost barev, forem a modifikací bezobsažný a unifikovaný, máte k dispozici úplně vše, ale doopravdy vlastně nic… protože nic neumíte, o nic neusilujete, s nikým se neměříte... prostě vám o nic nejde.

Nad (poměrně brutálním) odstraněním záporáka v minulém díle jsem krčila obočí, ale… ono v tomhle světě není nic jak se zdá. Ani ta Smrt, žejo. Nimbus mi přišel hrozně nafrněný a dokonalý – ale poslední díl mi ukázal, že na to má právo a je to úplný zlatíčko. :3 Navíc chápavá, rodičovsky milující AI, která konečně nechce vyhubit lidstvo, jen ho vychovat, je oproti běžným sci-fi klišé příjemná změna.

A páni, ten *incident* na Trvalce? To bylo maso. Čekala jsem exploze, smrt a zmar a dostala… přesně to, ale úplně jinak. Velmi originální.

K překladu: v jedné pasáži na začátku je Xenokrates “midmerický vrchní sekáč” a ne “středomerický” a přeložit koktejl Moscow mule jako… moskevského mezka? Eww, proooč. Čtenáři by to pochopili. I ti mladší. Fakt.

(SPOILER) Málokdy se stane, aby druhý díl předčil úvod série, ale zde to to povedlo. Je to konzistentní, navazuje plynule na první díl a umetá znamenitě cestičku závěru trilogie. Děj je méně předvídatelný a není to naštěstí díky překombinování. Nahlédnutí do mysli Nimbu je něco, co čtenáře logicky velmi zajímá. Pořád mám určitý problém s tím, že tento systém, který je nám prezentován, že funguje stovky let, se tímto způsobem rozloží během krátké doby díky víceméně malicherným intrikám a stojí vlastně na hliněných nohách, ale v kontextu celé knihy je to jen malý detail.

Nimbus za prvním dílem rozhodně nijak nezaostává. Naopak navazuje na Smrtku lépe než dokonale. Zbožňuju charakteristický styl psaní Neala. Postavy mě nezklamaly, mile mě překvapil jejich nenucený vývoj. Děj protínaly nesčetné zvraty, kterými mi už vážně začínaly stoupat vlasy na hlavě. NIKDY tohohle autora asi nepřestanu obdivovat, protože tak geniálně vymyšlený svět, kde vám bude sedět i stéblo trávy do něj zasazené? Nepochopitelné. Moc se mi také líbily průpovídky a myšlenky Nimba. A konec? Ten mi vzal dech a asi se z něj zcvoknu. Nutně potřebuju třetí díl!

(SPOILER) Tahle série je velmi dobrá, ale to jsou všechny knihy Shustermana. Je skvělý vypravěč a svět, ve kterém nikdo neumírá a cech smrtek musí regulovat stavy obyvatel, protože jako jediné dokážou přivodit definitivní smrt. Zajímavá myšlenka.

AUDIOkniha

Waaaau... Naprosto famózní pokračování série! Tentokrát jsem poslouchala jako audioknihu (mimochodem skvělá volba) a totálně mě to pohltilo. Po dočtení jsem si okamžitě stáhla další díl.

Vyprávění z pohledu Nimba bylo strašně zajímavé. Bavila mě neustálá paralela se světem “předtím” – světem, ve kterém panoval chaos a přirozená smrt. I v tomto díle proti sobě stojí zvrácené zlo a nekonečná snaha dobra o spravedlnost a rovnováhu.

Strašně se mi líbila myšlenka Citry, coby Smrtky Anastázie, která kosí jinak než ostatní – dává lidem možnost vybrat si způsob své smrti a měsíc času na rozloučení, smíření a uspořádání života.

Autor má vše promyšlené do nejmenších detailů, svět je fascinující a úvahy o morálce, svobodě a rovnováze mezi životem a smrtí vás donutí přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

Doporučuji každému, kdo má rád dystopie se silnou atmosférou, morálními dilematy a filozofickým přesahem.

Mám už přečtený i třetí díl – a věřte mi, je to geniální!

Nemohu si pomoci, pročítala jsem snad všechny recenze a komentáře na knihu v poslední době a přemýšlím, zda jsme opravdu četli stejnou knihu. Za mě ta zápletka a děj byl jak na horské dráze, tak neuvěřitelně zmatený. Proč? Proč nám to autor dělá? Ten první díl jsem si zamilovala a tady mi to přišlo všechno přehňácaný... nevím, přemýšlím, zda se pouštět do posledního dílu, je to těžká volba. Ale abych nebyla pouze negativní, tak mám ráda autorův styl psaní, hlavni postavy i celkový fantasy svět, kde se děj odehrává a za to určitě 3* udílím.

Nemůžu si pomoct, ale Smrtka se mi líbila přece jen o něco víc. Možná to bylo tím, že se tentokrát dopouštěl filozofických úvah jen Nimbus, nebo to snad bylo tou navýšenou akčností, ale faktem zůstává, že jsem se od předchozího dílu nemohl odtrhnout, zatímco tentokrát jsem se musel chvílemi ke čtení tak trochu přemlouvat. Hlavním problémem, který jsem s knihou měl byly některé chabě vysvětlené události, pro něž by si měl Neal Shusterman dávat pozor, aby ho svou návštěvou nepoctila Annie Wilkes.

I druhý díl Smrtek byl zajímavý, hned jsem začala číst třetí.

Nimbus ve mně zanechal hodně zvláštní pocit. Nedokážu to úplně přesně pojmenovat, ale ten svět je prostě něčím jiný. Téma, které by mě na první pohled asi ani nezaujalo, si mě stejně nějakým způsobem podmanilo. Celá tahle sága je totiž napsaná tak dobře, že i když si říkám, že to není úplně „můj svět“, stejně se od toho nemůžu odtrhnout. Je to čtivý, promyšlený a pořád se tam něco děje. Druhá polovina byla akčnější a ke konci jsem měl podobný pocity jako u závěru první knížky – skoro jsem nedýchal. Neal to prostě umí. Celý tenhle prazvláštní svět Smrtek ve mně zůstává a ještě dlouho zůstane. Zvon mi leží na stole a mám jasno – čtu ho hned teď. Ostatní knihy jdou stranou. Tahle jízda musí pokračovat.

Nepamatuji si, jak jsem hodnotila první díl, protože jsem tento druhý četla dlouho. Chvílemi se za mě vlekl a byl překombinovaný. Ale ten závěr nebo spíš druhá polovina knihy už měla velký spád a opět si tím zasloužila plný počet hvězd, což dávám jen u knih, které si chci nechat a přečíst opětovně, protože vím, že v nich najdu zase jinou hloubku a zaujmou mě jiné myšlenky. Literatura pro děti a mládež... možná, já už dávno do této věkové kategorie nespadám, ale zde si najde něco každý a možná dospělí ocení hloubku a myšlenky o smrti víc, jinak....

Druhý diel prináša rozvrstvenie a rozdrobenie pomerne jednoduchého a priamočiareho príbehu z prvej časti na viacero dejových liniek vrátane nových postáv, ktoré sa postupne zlejú dohromady v epickom a strhujúcom finále. Zatiaľ čo prvý diel ma ohúril predovšetkým istou originalitou a nekonvenčnosťou tohto dystopického sveta a bol úderný predovšetkým práve vo svojej priamočiarosti, druhý diel ide viac do hĺbky aj čo sa týka fungovania spoločenstva koscov, politikárčenia a vnútorného boja, jeho sila spočíva práve v tejto vrstevnatosti. Zaujímavou zmenou je aj odhalenie vnútorného sveta samotného Nimba. Je to výborné pokračovanie už tak skvelého príbehu.

Taky dobré, těžko říci, zda lepší, než Smrtka, ale čtení hezky ubíhalo, myšlenky se honily hlavou, takže opět fajn čtení.