Smrtka přehled

04.07.2024

(SPOILER) 50% - „Byla jsem svědkem lidských slabůstek, které měly za důsledek dočasné zmrzačení nebo krátkodobou ztrátu života. Lidé klopýtnou a skončí v kanálu, jsou zasažení padajícím předmětem, vstoupí do dráhy rychle jedoucího vozidla. A když se to stane, lidé se smějí, protože bez ohledu na děsivost té události se dotyčný vrátí a bude zase jako dřív, o nic horší – ani o nic moudřejší. Nesmrtelnost z nás všech udělala kreslené filmy.“
Sešly se mi doma knihy tak, že jsem se do čtení Smrtky pustila po dočtení svého oblíbeného Morta od Pratchetta na stejné téma učedník smrti. Možná i to mělo vliv na to, jak nesmírným způsobem mě Smrtka celou dobu rozčilovala, a to i přesto, jak čtivě je to napsané.
Já prostě po celou dobu nedokázala uvěřit nastavení tohoto autorova světa. Lidé se vlivem pokroku stali nesmrtelní tak, že se například bojí létat do vesmíru, protože se tam občas stávají smrtelné nehody, a přitom se nebrání systému, kdy k nim kdykoli domů může nakráčet smrtka, poručit si večeři, předvést jim zbraňový arzenál a pak je třeba utopit v blízké řece. A pak jsou lidé, kteří se baví zmrtvováním se na všechny možné způsoby, třeba skokem z výšky, a počítají s tím, že je vždycky oživí. A ani neví, kolik je jim let a jaký je vlastně rok, protože mají umělou inteligenci, která řídí všechno. A jsme v období za nějakých tři sta let, smrtky mají své sběratelské kartičky, ale neexistuje ani jedna stránka s hodnocením smrtek, kde by přihlížející psali své postřehy a centrálně nahrávali videa a fotky a hromadné masakry skoro ani nejsou ve zprávách. To jako vážně?
Podívala jsem se na současné světové statistiky: jsme v polovině roku a už se narodilo skoro 70 milionů lidí a něco přes 30 milionů zemřelo. Při růstu populace, jaký by tedy byl, se ani nedovažuji dopočítat, kolik miliard lidí by na Zemi za těch 300 let žilo, ovšem autorem uváděných 5 milionů pokosených ročně by byla jen kapka v moři, kvůli které nevím, proč by si společnost měla dobrovolně držet cech ujetých vrahů, kteří se tak, jako smrtka Goddard, baví kosením nebránících se obětí, případně vraždí podle statistiky jako Faraday. (Ještě tak nejlépe jsem chápala Curieovou, která vybírala lidi unavené životem a odmítala kosit děti.) Na co je lidem odbourání smrti, když kdykoli může přijít smrtka a odpravit jim dítě?! Já už bych tedy měla v ruce plamenomet a nezvratně sežehla každého, kdo by to na mě zkusil. Nevěřím, že by se ke mně velká část společnosti nepřidala. Zvlášť v situaci, kdy všichni měli v těle nanity, kteří mohli kontrolovat otěhotnění a být i snadno nastavení tak, aby člověka po dosažení stáří prostě bezbolestně ve spánku zabili.
Nezvládnutá mi přišla i psychologie hlavních young adult hrdinů Citry a Rowana, kteří se do sebe bez sebemenšího viditelného důvodu zamilují (asi jen proto, že u svého původního mistra Faradaye chvíli dýchali stejný vzduch). Následný pobyt Citry u smrtky Curieové byl dobrý (postava Curieové je totiž napsaná zdaleka nejlépe, zejména její deníky rozebírající vliv nesmrtelnosti na společnost), Rowanův pobyt u Goddarda mi naopak přišel docela odfláknutý.
A v neposlední řadě mi vadilo i to, jak si autor přizpůsoboval vlastní nastavená pravidla podle aktuální potřeby – nejdřív tu máme proslov o tom, jak ctihodné smrtky drží slovo, aby vzápětí došlo k jeho porušení (Citra a Rowan měli slíbeno, že neúspěšný se bude moci vrátit domů, tak jak to smrtky mohly beze všeho změnit?), další porušení následuje po Faradayově smrti, kdy měli být jako učedníci osvobozeni, ale náhle si je mohou vzít do učení Curieová a Goddard, když přitom ani nezůstanou spolu, takže už není důvod soutěžit a nakonec jeden druhého zabíjet. A umělá inteligence Nimbus, která se smrtkami vůbec nekomunikuje, ale přitom v rozhodující chvíli příhodně zachrání Citru, to už jsem jenom kroutila hlavou. Ještě si rozmyslím, jestli půjdu do dalších dílů.