Mindy komentáře u knih
Nádherný, silný příběh osamělé holčičky, která se musela naučit sama přežít v chatrči uprostřed bažin a močálů. Ta její osamělost mi drásala srdce a čtení mě chvílemi bolelo. A závěr? Překvapil, ale potěšil. Moc pěkná kniha.
Pro tuto knihu budu hlasovat v anketě "Kniha roku 2020", protože je naprosto skvělá.
Krásně napsaný příběh o těžkých osudech lidí z Karvinska z přelomu 19.-20. století, který nás obohacuje o neznámé události, jenž se tenkrát staly.
Název ani obálka by mě samy o sobě nezaujaly, proto jsem vděčná DK a čtenářům zde za krásné komentáře, které mě navedly ke koupi této knihy. Je to poklad v mé knihovně.
Krásná knížka. Už ten název - Heřmánkové údolí.
No - s Annou se život tedy moc nemazlil. A bylo obdivuhodné, jak si s tím vším dokázala poradit.
Na styl, jakým je kniha psaná, jsem si hned zvykla a moc se mi to líbilo. Kniha je nádherná, jestli se to dá vůbec říct o knize z války.
Liesel, Rose, Hans, Max, Rudy - to všechno jsou úžasné postavy. A je příjemné zjištění, že existovalo malé procento Němců, kteří s Hitlerem nesouhlasili. Byť je příběh smyšlený, tato informace je pravdivá.
Bylo to krásné a dojemné.
Četla jsem tuto poměrně krátkou knížku několik dnů. Rychleji to nešlo. Zvládla jsem přečíst vždy jen pár stránek a musela jsem přestat. Totálně to se mnou zamávalo a moc si vážím toho, v jaké době teď se svou rodinou žiju.
Velké uznání patří autorce za nashromážděné informace o této tragédii.
Za mě super. Osudy obyvatel této vesnice byly veselé i smutné zároveň. Prostě ze života. Myslím, že autorka přesně vystihla určité povahy. Třeba v prvním příběhu jsem úplně viděla mou mamku. Když mi výjimečně hlídala děti, tak to probíhalo podobně. Asi se v této knize najde víc lidí. Nářečí mi vůbec nevadilo, dodávalo ději autentičnost.
Smutné, žalostné, prostě strašné. Do čtení jsem se musela nutit, ale jenom proto, že jsem měla strach, co se bude dít v dalších kapitolách. Po přečtení jsem zůstala celá jak opatřená. Komentář píšu až po dvou dnech. Nerada srovnávám, ale po Chirurgovi je toto úplně jiná liga. Plný počet.
Děj se odehrává v malé vesničce v šumavských lesích. Na světlo postupně vyplouvají dávná tajemství místních obyvatel. A taky se dovídáme, jak to bylo s osidlováním tohoto kraje po odsunu Němců. Žádný nervy drásající thriller, děj se posouvá pěkně pozvolna, ale takové jsou knihy Michaely Klevisové, a proto se (aspoň mně) dobře čtou, včetně krásných popisů přírody.
To bylo tak krásné... Po celou dobu čtení jsem měla v krku takový knedlík, že jsem skoro ani dýchat nemohla. Láskyplná knížečka plná dojemných rozhovorů, krásných myšlenek a nádherných vzpomínek.
Eleanor si musí oblíbit snad každý. Je naprosto skvělá. A ten její příběh je tak silný! Smutný, ale místy i úsměvný. Je obdivuhodné, jak zvládá poprat se se svým osudem, odkázána jen a pouze na sebe. Anebo ne? Přečtěte si a uvidíte.
Jsem úplně přeplněná dojmy a vůbec nevím, co mám napsat. Přidávám se ke všem chválícím komentářům - naprosto dokonalá knížka, do posledního detailu promyšlená. Ale před druhým dílem si musím dát pauzu, nejsem teď hned schopná číst pokračování.
Knihy této autorky - to je záruka kvalitního čtení. Moc se mi to líbilo.
Krásné čtení doplněné jednoduchými, ale o to milejšími ilustracemi. Pan Čapek prostě uměl - ať už to byly divadelní hry, zážitky z cest, povídky nebo psaní pro děti.
Jak statečně Irma nesla svůj úděl, jak se všechno naučila, o všechny se postarala - četla jsem uznale, obdivně a skoro nevěřícně. Kniha je napsaná podle skutečných událostí.
Někdo to má v životě o hodně těžší než ostatní. Obdivovala jsem Sáru, že si dokázala nazout ty tátovy boty. Jsem ráda, že jsem dopředu nečetla hodnocení ani anotaci. Je to moc pěkná knížka. A taky mě potěšilo, že je napsaná hezky česky.
Kniha popisuje osudy řeckých uprchlíků - především dětí, které Československo přijalo, když v Řecku probíhala občanská válka. Byli to sirotci, kteří se ocitli v zemi, o které nic nevěděli, neuměli jazyk, nikoho neznali.
Kniha mi přiblížila události, o kterých jsem věděla, že se staly, ale jinak nic.
700 stran nepředstavitelného utrpení, zvěrstva, násilí, bolesti a - smrti. Ať už v Americe, Německu, Litvě, Polsku nebo na Slovensku. Smrt na vás dýchá opravdu takřka z každé stránky. Je to úžasná a zároveň otřesná kniha.
Slovensko máme moc rádi, hodně jsme ho procestovali i prochodili. Ale přiznám se, o Tribeči jsem slyšela a četla poprvé. A docela ráda bych se tam podívala, ale semínko pochybností a strachu bylo po přečtení této knihy zaseto. V každém případě - je to výzva. Takže - pokud časem přestanu psát komentáře a dávat palečky, tak jsme jeli na Tribeč...
Já bych tak ráda napsala, že jsem četla sci-fi! Ale bohužel to byla drsná realita, která se v Rumunsku za vlády Ceausescua opravdu děla. Jako by se tam odehrával Orwellův román 1984.
Úžasné, fantastické.
Děj knihy nás zavádí do New Yorku v roce 2467. V tomto roce žijí v Americe dva miliony obyvatel spolu se spoustou robotů různých generací. Lidé neumějí číst ani psát, jediným člověkem, který to umí, je Paul Bentley. Jak s touto dovedností naloží a jak ovlivní jeho život, to už prozrazovat nebudu. Opravdu skvělá kniha, ještě dlouho ve mně doznívá.