Zpěv drozda

Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/60_/60771/zpev-drozda-60771.jpg 4.5295
Originální název:

Mockingbird (1980)

Žánr:
Romány, Sci-fi
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (57)

Přidat komentář
PetrzOlomouce
15. října

Po knize jsem sáhl jen kvůli čtenářské výzvě. Moc se mi do "Budoucnosti" nechtělo.
Ale kniha je velmi čtivá, děj odsypá, téma velice zajímavé. Vřele doporučuji

kralika
14. října

Kniha u které jsem se většinu času nemohl zbavit dojmu, že jsem to už četl. Ať už se jednalo o reminiscence na Zamjatina (deníková forma vyprávění), Bradburyho (zničené knihy a vlastně celá kultura) nebo Orwella (omezená slovní zásoba). A mám pocit, že i s tou zdrogovanou společností přišel před Tevisem Stanislaw Lem (Futurologický kongres). Ale celé to bylo namíchané tak, že mě to přesto bavilo, vtáhlo a přimělo přemýšlet nad stavem společnosti dnešní, protože je to v prvé řadě její kritika, která autora vedla k tomu napsat tuto knihu. Tento prvek byl pro mě přes to všechno nový, neokoukaný a přes depresivní děj v něm byla cítit naděje, která celý příběh krásně uzavřela.

jant02
27. září

K téhle knize jsem se dostal jen díky čtenářské výzvě. Protože sci-fi příliš nevyhledávám, pátral jsem po knize o budoucnosti, ve které by se to nehemžilo mimozemšťany a nelétalo nadsvětelnými rychlostmi. Zpěv drozda byla výborná volba, jsem mile překvapen, jak hlubokomyslně a mnohovrstevnatě může být sci-fi napsáno. Často mě mrazilo v zádech z toho, kam až to lidé mohou dotáhnout, jakých absurdit jsou za určitých okolností schopni. I takhle může vypadat totalita. Kniha má melancholickou, místy až depresivní náladu ale zároveň (a to oceňuji nejvíc) celou knihou silně prostupuje hluboká naděje a nezlomná víra v člověka a jeho schopnost nepoddat se a uchovat si svoji přirozenost za každou cenu.

magnolia
20. srpna

Ani si nepamatuji, kdy jsem měla pocit naprosté dokonalosti mnou čteného příběhu a kdy mi 5 hvězdiček připadalo tak zoufale málo... čtěte, je to jedna z nejkrásnějších knih (a to jsem se jí léta vyhýbala, protože přece sci-fi nečtu). Krásná pocta čtení a knihám ... a nejen to. Na své si přijdou milovníci němých filmů, básní a třeba i ti, kterým se líbil Motýlek. Dočetla jsem dnes v pravé poledne a byla jsem šťastná, že umím číst, že mám děti a že si můžu dát k obědu vaječnou omeletu (a drozdi mi zpívají na zahradě každé jaro).

Turmee
16. srpna

"Čtení je rafinované a rozsáhlé předávání myšlenek a pocitů jiným osobám konspirativí cestou."

Co je to rodina? Co je to kniha? Co je to omeleta? A hlavně - co je to čtení?
Úžasně nadčasový příběh, který jsem zhltla raz dva. Nejdřív jsem nevěřila, že mi sci-fi z roku 1986 bude mít co říct, ale byla jsem překvapena. Bob, Bentley i Mary Lou mi byli sympatičtí a New York plný drogami oblblých lidí byl vykreslen s až děsivou samozřejmostí.
Nejsou tady roboti, kteří by lidem vládli přímo. Stačí jedna deprimovaná "duše", aby odsoudila zbytek světa ke konci?

Janek
15. srpna

Jako milovnici čtení mě Tevisova vize samozřejmě zaujala. Zpěv drozda je čtivý a nápaditý. Přes to všechno jsem se ale nedokázala do příběhu pořádně ponořit, něco málo tomu chybělo.

alef
07. srpna

„Z lesa zaznívá jenom zpěv drozda.“

... krajina ztichla, na Zemi se snaží dožít svůj vykořeněný a neúprosně osamělý život zbytek lidské populace, který v nevědomí míří ke své totální zkáze ... na Zemi už nejsou války, nepokoje, násilí ... ale ani radost ... New York je velmi klidné místo k životu ... lidé jsou „přibiti“ k televizorům, .. nevědí vůbec nic o tom, co bylo, neznají ani svou minulost, ani minulost nikoho jiného ... zapomněli číst, ... heslem, téměř zákonem je: „Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy.“ ... řízení světa přenechali robotům, ... posledním „výkřikem“ lidského snažení je robot 9. generace – umělá inteligence, jež lidé (před mnoha generacemi, ještě předtím, než úplně a nadobro zblbli :-)) „darovali“ lidskou mysl, se všemi jejími emocemi ... vrcholem této technologie je robot Spofforth, dokonalý „prototyp“ člověka, ... a fatální chyba lidské vynalézavosti .

Je mnoho způsobů, jak sami sebe vyhubit, a nepotřebujeme k tomu ani války či jiné katastrofy, stačí pouhopouhá náhoda? ... chybný úsudek? ... vědecký omyl? ... dokonalému Spofforthovi bylo přeci jen něco odepřeno ... sex a svobodná vůle ... oboje z čistě pragmatických důvodů ... fyziologické vybavení potřebné k sexu není třeba, když se nemůže rozmnožovat a svobodné vůle jakbysmet, přáním člověka přeci je, aby Spoffort lidem „sloužil“ navždy, byla mu tedy dána do vínku nesmrtelnost ... jen při tom jeho tvůrci tak nějak pozapomněli, že mu byly předány lidské emoce a tak se z nejdokonalejšího robota stala nejinteligentnější, ale také nejfrustrovanější myslící entita.

Máte před sebou zajímavý příběh, o tom, jak člověk nad sebou může vyřknout ortel smrti a ani o tom nemusí mít tušení ... tenhle příběh by měl být pro nás všechny varováním, .. co se může stát, když si člověk „hraje na Boha“ ...a „daruje“ umělé inteligenci vědomí ... je to příběh o tom, jak lze zcela lehce a přirozeně nastoupit na cestu do pekel :-).

„Tak tedy končí svět
Bez třesku
S tichoučkým vzlykem.“

PS: můj obdiv má komentář "tsal" - děkuji, je naprosto dokonalý :-).

MartinVSE
20. července

Proste skvela kniha o budoucnosti, ktera snad nikdy nenastane. Snad...

Perec
11. července

" My life is light, waiting for the death wind, Like a feather on the back of my hand. "

tsal
25. června

Jsou knihy, které jsou skvělé, snad i geniální, s potenciálem změnit vám život, a vy se k nim přesto nikdy nevrátíte. A pak jsou knihy, které možná nejsou nejlepší z nejlepších, ale dotknou se vás u srdce a stanou se stálou součástí vašeho života. Takovou knihou je pro mě Zpěv drozda.

Příběh budoucího Adama, Evy a Boha neoplývá adrenalinem, ani přemírou zápletek. Emoce vzbuzuje konstantně od začátku do konce, odzbrojujících citových nárazů se však nedočkáte. Postavy nejsou ani zvláštní, ani ničím výrazné, mohla by se jimi stát většina z nás. Styl psaní rozhodně není špatný, ale zároveň se nevyznačuje ničím speciálním, co by ho povzneslo nad jiné dobré autory. Ovšem hlavní myšlenka knihy, ta pro mě bude vždy vysoko.

Zatímco si Bradbury ve svých 451 stupních Fahrenheita vystačil s likvidací jakékoliv vyšší kultury, Tevis šel ještě dál a lidstvo nezbavil jen podnětů k přimyšlení, ale i myšlení samého. Všechna práce se hodila na roboty, podpora individualismu došla tak daleko, že se jakýkoliv bližší kontakt mezi lidmi stal protizákonným, sex se změnil na vyprázdněnou útěchu základní tužby, kultura zcela vymizela a myšlení nahradilo drogové opojení. Situace je tak mnohem depresivnější, protože jak se můžete probudit ze spánku, který si sami nevědomky ordinujete? Přesto se to dvěma lidem povede. Po malých krůčcích zjišťují, že kolem nich existuje svět, v němž je možné všechno. Člověk jen musí umět to, co nás dostalo ze stromů do měst - zformulovat myšlenku. Vyjádřit názor. Knihy a četba, potažmo filmy, které zde sehrály roli buditele vlastně nejsou až tak důležité. Místo nich by mohlo být cokoliv, co vás donutí se na chvíli zastavit a přemýšlet. Zpěv drozda pro mě tedy není jen oslavou četby, ale hlavně oslavou všech těch maličkostí všedního života, které nás dělají, kým jsme. Zároveň je také varováním před tím, čím bychom se mohli stát.

Pindrushee
10. května

K této knize se velmi ráda vracím, vždycky mi připomene jak je život proměnlivý a jak se z tupé ovce může stát někdo mimořádný. Přečteno třikrát a ne naposledy.

groula
07. května

Fasvcinuje mě, jak některý knihy, byť značně letitý, dokážou bejt nadčasový a jak z nich může člověka mrazit v zádech.
Tohle je jedna z nich.
Neuvěřitelný.
Závěr mi přišel malinko odbytej, takovej jako kdyby to autor už chtěl mít za sebou, ale i tak je to na plný počet bodů.
Skvělá kniha, ke který se určitě ještě vrátím...

Hellrampage
03. dubna

Táto kniha vo mne zanechala oveľa hlbší dojem než Bradburyho 451 stupňov Fahrenheita. Aj keď v oboch knihách figurujú knihy, pán Tevis lepšie a konkrétnejšie opísal ponurý svet, v ktorom žijú ľudia v samote a introvercii, svetu vládnu roboti a ľudstvo pomaly vymiera a pácha verejné a skupinové samovraždy. Aj vo všetkej tejto depresii a drogami nasiaknutej atmosfére zostáva kniha neuveriteľne ľudská s množstvami krásnych momentov, ktoré čitateľovi vnesú do duše a srdca hrejivé pocity.

Z postáv sa mi najviac páčila kočka Biff

Už od začiatku a počas celej knihy som nad príbehom a svetom budúcnosti premýšľal, dumal na tým, či sa aj my nerútime do podobného osudu. Čo sa stane, keď prestanú vychádzať knihy a zostanú nám len elektronické čítačky? Ľudia celkovo málo čítajú, nenájdu si čas v tejto rýchlej dobe na knihu, väčšinou sú konzumentami „telestien“, pri ktorých nemusia zapojiť mozog. Už dnes sa ľudia snažia vyvinúť „múdru“ umelú inteligenciu a vyrábajú sa prví androidi. Tuhne mi krv v žilách, keď si predstavím, že by sa mal uskutočniť za dve sto rokov scenár ako v knihe. No ja tu už našťastie nebudem.

„Z lesa sem zazníva jenom zpěv drozda“…

lenka1872
15. března

Naprosto perfektní kniha,mrazilo mě z ní...Představa,že z nás bude jednou stádo tupých ovcí je děsivá...

Ikkju
26. ledna

Příběh jednoho POZOR SPOILER proporcionálního regulátoru s poškozenou přímou zpětnou vazbou a špatně podchycenými zpětnými vazbami systému (přece nejde brát v úvahu jenom natalita? :o)...

Pro mě docela rozvláčné, a nepochopil jsem, jestli systém bral nějak v úvahu posloupnosti číselných řad populace, nebo byl fušersky nastavený na jednoduchost záchodového splachovadla...

analizátor
10. ledna

Co je špatnýho na tom, bejt furt zdrogovanej, o ničem nepřemejšlet a užívat si beze strachu z platby alimentů?? :-) Dobrá kniha, zářivá budoucnost naší rasy. Utkví v paměti i dlouho po přečtení!

Mayaku
03. ledna

Velmi čtivě a poutavě napsaná dystopie, která mně osobně nejen svým tématem, ale i svým stylem hodně připomněla 1984. Nemyslím, že by se Tevisem načrtnutá budoucnost měla do puntíku splnit, avšak rozhodně předkládá mnoho idejí, které stojí za zamyšlení a některé z nich jsou tak vizionářsky přesné, až z toho mrazí. Jako třeba tento úryvek, který si hlavní hrdina čte z jedné prastaré publikace, ten je aktuální až běda:

"Současná demografie vykládá snížení počtu obyvatel planety mnoha různými, často zcela protichůdnými teoriemi. Nejpřesvědčivější obvykle uvádějí jeden nebo více z těchto faktorů:
1. obava z přelidnění;
2. zdokonalování sterilizačních procedur;
3. vymizení rodiny;
4. stoupající zájem o "vnitřní" prožitky;
5. ztráta zájmu o děti;
6. všeobecná nechuť k převzetí jakékoli zodpovědnosti." (s. 169)

zahadum
28.12.2016

Dej knihy sa odohráva približne niekedy okolo roku 2400. Ja mám ale pocit,že autor tú dobu posunul veľmi optimisticky o stáročia dopredu. Ak je človek vnímavý tak vidí..cíti..vie,že svet v ktorom sa odohráva táto krásne-smutná kniha je už pomaly aj okolo nás...ľudia ponorení do mobilov, tabletov...ľahostajnosť, povrchnosť, debilita, snaha o individualizmus, karierizmus, otupovanie zmyslov, lásky, citov, všade len povrchný sex, drogy a potreba si len chvíľkovo užívať ....kniha je krásny opis čo sa stane so spoločnosťou v ktorej toto všetko prevládne...ani nehovoriac o tom,že zanikne svet kníh. Zlomové dielo a v niečom oveľa viac aktuálnejšie ako 1984. Kniha je posledný dôkaz,že človek má rozum, city a srdce...

Hanka_Bohmova
26.12.2016

Klasika žánru, která mi téměř půlku života zcela unikala. "Tak tedy končí svět - bez třesku - s tichounkým vzlykem". Nebo spíš s odérem přepáleného rezistoru, na jehož výměně už nikomu nesejde?
A na poslední stránce začnete přemýšlet, co asi přijde dál...
Moc zajímavá záležitost, na orbitu mě sice nevystřelila - na to mi připadala příliš doslovná, ale za přečtení rozhodně stojí. Při tom všem uvažování nad roboty deváté generace a továrnou na toustovače se mi vybavil tenhle článek z jednoho letošního Respektu:
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/12/tah-37-vs-tah-78

(Jo a taky jsem zjistila, že jsem čtec. Hezky pěkně. Ale moment, nejsem já spíš čtečka?)

Zabanuch
15.11.2016

Už je to třicet let co jsem ji četl. Dalo by se říct jedna z mých nejlepších, a kterou si, jako jednu z mála, dodnes chráním v tištěné formě jako vzácný poklad.
Dnes, v době kdy už potkám čtece málokdy a všichni v mém okolí shání 4K telku, začínám mít neodbytný pocit, že Walter tehdá někde splašil věšteckou kouli …

nechapacka84
15.11.2016

Koho by nebavilo čítať cudzí denník :)

OrthoSan
13.09.2016

Chcete poctivou knihu, která má fakt depresivní atmosféru... a ještě před kamarády machrovat, že jste přečetli klasiku žánru? Ano, bé je správně, jděte do Zpěvu drozda od pana dystopisty Tevise.

parxel
05.09.2016

Zpěv drozda je pro mne kniha, která má velmi zajímavou pointu. Nicméně samotné čtení mě moc nebavilo. Proč tomu tak bylo vlastně ani nedovedu přesně vyjádřit. Je za tím jenom takový neurčitý pocit, že mi v knize něco chybělo. I přesto si však myslím, že Zpěv drozda stojí za přečtení.

tkule
05.08.2016

Ohodnotit tuto knihu je pro mě vcelku těžké. Celou dobu jsem čekala na něco, čím by se kniha stala výbornou a potvrdila své místo mezi sci-fi klasikou. Bohužel z mého pohledu jsem to nenašla. Možná to bude i tím, že je založena na vyvolání pocitů a zamyšlení spíše než na ději. A tím mi připomíná poezii, která se celou knihou prolíná a která si u mě zatím nenašla své místo.

maola
21.02.2016

Tuto knihu jsem prvně četl před 30 lety. Zcela mě uchvátila a pohltila, pokaždé, když jsem pocítil potřebu odreagovat se, znovu a znovu jsem se nořil do příběhu, který je zasazen do daleké budoucnosti, kdy se lidstvo nachýlilo ke konci své existence. Robot 9 generace, který měl ve svém umělém nitru veškeré vědění a historii lidstva, který byl tak dokonalý, že byl všemu a všem nadřazen, neměl s kým sdílet to vše, čím disponoval, byl lidštější než člověk, který jej stvořil a již dávno nežil, Lidé té doby, byli již jen bezduchá, uzavřená individua, jež jen v dostatku vegetovala a žila své zbytečné životy, až na hrstku rebelů, jak už to bývá. Kniha je tak čtivá a mimo žánr scifi nabitá tolika aktuálními tématy k zamyšlení, že byť mě provází přes polovinu života a mnoho jiných děl vzhledem k posunu času a změny úhlu pohledu již pro mne ztratilo svůj dávný půvab, vždy mě dokáže znovu zaujmout a strhnout zpět ke svému příběhu. Všem tuto knihu doporučuji a dávám jí nejvyšší hodnocení.

Finn69
20.02.2016

Zajímavá antiutopie, připomínající třeba Orwellovo 1984, Huxleyho Konec civilizace nebo i Město Clifforda Simaka. Dobře se to četlo, byť postavy byly trošku toporné a zápletka nebyla zrovna originální. Měl jsem docela často ten známý pocit "tohle už jsem někde četl...".
Ale kniha se mi líbila, je to žánr který mám rád, takže 4 hvězdy.

Schary
31.01.2016

Pěkná čtivá kniha...Chvílemi mi připomínala Orwelův 1984, ale tahle kniha se mi rozhodně líbila víc. Děj je z budoucnosti, kdy lidé jsou tak sjetí, že je jim vše jedno i to že se blíží konec lidstva. Doporučuji, u čtení se nebudete určitě nudit!!!

k-kacatko
09.01.2016

Trochu mi to připomínalo knihu 1984 od Orwela, lidé jsou závislí na narkoticích a pod nadvládou robotů. Hlavní postavy robot Spoffoforth, robot 9. generace, touží se zabít, ale nemůže. Paul se naučí číst a kvůli toho skončí ve vězení. Jeho milenka Mary Lou neužívá narkotika a otěhotní. Paul uteče s vězení a po dlouhých peripetiích se setká s Mary Lou a svou dcerou. Robotu Spofforthovi pomůžou spáchat sebevraždu. Před lidstvem se otvírá slibná budoucnost...

headwicca
02.01.2016

"Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda." Ano. Lidský druh je otřesen, ne-li skoro vyhlazen. A je to dobře, nebo špatně? O tom přemýšlejí hlavní hrdinové. V době, ve které se už vlastně nepřemýšlí, neboť jsou všichni lidé krmeni narkokapslemi a nesmysly o "Soukromí".
Všude kolem roboti... "Nezacláněj robote. Nezacláněj a nemel nesmysly!"
Tato kniha mě zaujala už svým názvem a tím, co jsem o ní věděla. Nebylo toho moc, ale stačilo to k tomu, abych si ji přečetla. Děj gradoval do úplného závěru, který byl... Nebudu prozrazovat. ;) Za mě určitě plný počet, neboť z této knihy mám hodně dobrý pocit, z toho, jak na mě zapůsobila. Ještě dlouho z ní budu žít. A představa, že bychom jednoho dne přestali umět číst? Hrůza!

Hesiona
01.01.2016

Tuhle knížku jsem uzmula na nádraží v Přerově z regálu Kniha do vlaku, a fakt se rozmýšlím, jestli ji tam ještě vrátím. Asi jim podstrčím něco jiného, protože mě opravdu oslovila a myslím, že z ní zkusím nabídnout něco i svým studentům, ať si taky zafilozofují :)



Štítky

postkatastrofická roboti budoucnost sci-fi antiutopie New York

Autor a jeho další knihy

Walter Tevis

Walter Tevis
americká, 1928 - 1984

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených6x
v Přečtených355x
v Čtenářské výzvě31x
v Doporučených63x
v Knihotéce153x
v Chystám se číst200x
v Chci si koupit36x
v dalších seznamech6x