Zpěv drozda

4 předevčírem

Pre mňa bola ta základná premisa úplne mimo, najskôr som si pomyslel že to bude strašná nuda, ale ten príbeh mal niečo do seba a postupne odkryl viacero zaujímavých bodov života závislého na AI. Prišlo mi že to miestami rozvíja Huxleyho Koniec civilizácie a dáva tomu trochu iný rozmer. Vlastne som pointu ani nečakal, oto viac ma príjemne prekvapila.

6 16.09.2023

Prostě si to přečtěte. Vážně to stojí za to. Strašná škoda, že tento autor zemřel tak brzy, mohl toho ještě hodně říct.

6 16.09.2023

Málo, která kniha ode mě dostane všechny hvězdičky, ale tahle opravdu za to stálo. Ve zkratce nacházíme se v roce okolo 2300 lidstvo zdegenerovalo na přihlouplé trosky, který se oddávají jen požitkům z drog. Děti už se dávno nerodí a generace stárne. Hlavní hrdina je profesor na univerzitě, který se naučil číst a přijíždí překládat filmy do knihovny New yourku. Časem potká Mary Lou, která taky přestala brát drogy a naučí jí číst. Mezitím hlavní hrdina prožívá různé dobrodružství, kdy ho vždycky udrží nad hladinou a ukážou mu cestu knihy. Moc milý čtivý příběh. Opravdu jsem si tuto knihu užil.

23 28.08.2023

Audiokniha
Sci-fi nečtu moc často, na tuto knihu jsem narazila náhodou a strašně se mi líbila. Přitom, když jsem někomu říkala, co zrovna čtu, tak to zní tak nudně...odehrává se to v budoucnosti, na světě je už jenom hrstka lidi a více méně vše řídí roboti...zní to jako 100x použité téma. Přesto to bylo skvělé. Robot, který pomalu zabíjí lidstvo, protože chce sám zemřít a nemůže dokud je na světě jediný člověk je super nápad. Postavy se mi moc líbily. Ale hlavně to nutí člověka přemýšlet, jak se takový vymyšlený románový svět liší od toho současného a z těch podobností mi bylo smutno. Lidi užívající "narkokapsle" nebo marihuanu, aby jim bylo dobře a nemuseli nic cítit. Nebo lidi, kteří se sice vzdají robotů a jejich pravidel, ale vytvoří si svoje náboženství a modly a řídí se pochybnou morálkou vycházející z pokroucené víry. Lidi, kteří nekomunikují, ale zapnou si televizi, počítač... a nechají se pohltit. Nutí vás to přemýšlet co je pravda a co lež, co se jak jeví. Je to opravdu úsměvná fantasmagorie o tom, co by bylo, kdyby lidstvo ovládali roboti nebo už ovládaní jsme?

21 17.08.2023

Předně, kniha poprvé vyšla v roce 1980 a skvěle popisuje odosobnění, které teď vidíme kolem sebe. Každý má svůj pokoj, svůj šuplík, svůj osobní prostor, do kterého se uzavírá nyní s pohledem na display mobilu. Ten tedy Tevis nepředpověděl.
Svět, který popsal má jistě své mouchy, ale kniha se mi moc líbila i vyprávění tří hrdinů. Doporučuji.

11 23.07.2023

(SPOILER) Knihu jsem si přečetla díky knižní štafetě. Asi bych po ní nesáhla, protože byla poprvé vydaná v roce 1980. Vloni vyšla znovu a NAŠTĚSTÍ se dostala až ke mně. Je nadčasová. Zhruba je o tom, jak čtení zachrání svět.
SPOILER
Lidé v 25. století už jen sedí u TV, berou drogy, aby je nic z klidu nerušilo a slouží jim roboti - debilové. Co to je kniha neví, neumí číst, nepotřebují to. Pomalu vymírají, protože je v drogách přidaný prášek na sterilitu žen. Už 30 let se nenarodilo žádné dítě. Vše se rozbíjí, vypíná, lidé nemají pro co žít, páchají sebevraždy a svět pomalu spěje ke svému konci.... jenže se najednou objeví člověk, který náhodou najde schovanou krabici se slabikářem a videem, jak se naučit číst a psát :-) a zjistí kdo stojí za zkázou světa.

9 21.07.2023

(SPOILER) "Z lesa sem zaznívá zpěv drozda. Já jsem ta cesta, pravda i život. Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky."

Vyprávění ze tří pohledů mě bavilo, u každé z postav jsme viděli různé myšlenkové pochody a taky jejich osobní posun vlivem i té nejmenší události. Kdyby se rozdávali ceny za největší charakteristický posun v literární tvorbě, Walter Tevis by ho určitě vyhrál za Bentleyho. Jeho fráze: "Bože můj, svět umí být někdy překrásný." ve mně jaksi rezonovala a i po dočtení knihy ve mně tahle postava zanechala zvláštní pocit.
Nejvíc mě snad mrzelo, že svět automatizovaný roboty, kdy lidstvo pomalu upadá do záhuby, protože se spoléhá na technologii, kterou sami stvořili - nepřipadal mi kompletní a ráda bych se dočetla o takové dystopii něco víc. Ještě tomu něco chybělo.
Myšlenka děje určitě zajímavá, aktuální...? To vidím víc na 1984 než na Zpěv drozda.

13 14.07.2023

Už to tu bylo opakovaně řečeno: mnozí obdobnou problematiku popsali lépe a čtivěji.
Přesto hodnotím pozitivně a to především proto, že čtyřicet let, které uplynuly od prvního vydání knihy, přesvědčivě ověřily autorovu schopnost vidět do budoucnosti. A i když je samozřejmě mnoho věcí jinak (koneckonců jsme teprve ve 21. století), tak nejedna myšlenka či její směřování, resp. celá filozofie příběhu, umožňují bez uzardění vyseknout Tevisovově vizionářství poklonu.
A o to jde v těchto knihách především.

2 11.07.2023

Ray Bradbury by z toho udělal mistrnou povídku. Román si ale vyžaduje funkčně propracovaný svět, a tenhle je těžko uvěřitelný. (Mnohem líp podobný svět popsal Huxley, Lem, Zamjatin, Ballard anebo právě Bradbury ve "Farenheitovi". Odtud taky asi pramení ten pocit, o kterém tu tu a tam někdo píše, že "tohle už jsem někde četl".). Fakt zajímavé to začne být až od poloviny, ale pasáže s Bentleyem jsem i tak četl napřeskáčku, ubíjející. Nejspíš proto, že autorovi jde především o atmosféru, ale Bentleyho osud je nutně dějový, a tak taky neuvěřitelně otravně popisný. Závěrečný obraz je ale rozhodně monumentální. (Skvělý koment Ence a kralika.)

28 01.07.2023

Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5.
Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi.
Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal.
Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.

5 21.06.2023

Knížka, která mě pohladila po duši.

11 15.05.2023

Tahle kniha mě ohromila už když jsem jí četla poprvé a musím říct že pokaždé když si chci odpočinout se k ní vracím. Pokaždé když jí čtu tak mi čím dál více připadá že se k tomuto způsobu života blížíme čím dál víc. Drogy, nezávazný sex, neochota vychovávat dítě, zahledění se sám do sebe, nesnažit se pochopit nové věci... Tuhle knihu bych doporučila lidem kteří normálně sci-fi nečtou neboť mi nepřijde že tahle kniha je o nereálné budoucností i když nebude úplně stejná.

15 30.04.2023

Ačkoli byl román vydaný již v 80. letech 20. století, autorovy vize byly možná hmatatelnější, než si sám dovedl připustit. V dnešní moderní a technologicky velmi vyspělé době, v době chatbotů, kteří zanedlouho nahradí průměrně inteligentní lidi, je toto dílo velmi nadčasové.
Kladení důrazu na jednotlivce, izolace, neplodnost, narkotika, rychlosex... Nepřiblížili jsme se té daleké budoucnosti nějak brzy?

12 13.04.2023

Už třetí přečtená kniha od Waltera Tevise a opět jsem nadmíru spokojená. Tenhle sci-fi román jsem měla vyhlídnutý velmi dlouho, vlastně ještě před boomem ohledně Dámského gambitu, ale určitě sami víte, jak se ten seznam knih k přečtení prodlužuje a jak se plány odkládají a tak Nakonec to vážně až Gambit rozsekl a po Muži, který spadl na Zemi se konečně dostalo i na Zpěv drozda.
Celý příběh, v němž roboti co do počtu (a někdy i co do schopností) převládají nad lidmi, kteří postupně stárnou, protože se nerodí žádné děti, se odehrává ve 25. století. Já sama mám sice vážné pochybnosti o tom, že se lidstvo vůbec do takové daleké budoucnosti s nynějším přístupem ke své planetě doškrábe, ale tady to ještě zvládla. Vlastní pohodlností a vštěpovaným důrazem na individualismus a soukromí se ovšem společnost dostala do bodu, kdy pod vlivem marihuany a narkotik jen pasivně dožívá. Cítíš se nepříjemně? Vezmi si narkokapsli. Nemůžeš spát? Pomůže narkokapsle Když už nemůžeš dál, zabiješ se. Na budoucnost se nemyslí a inteligence či jakýkoli seberozvoj (v tom smyslu, jak je vnímáme dnes) je dávnou minulostí. Je to depresivní, ale naštěstí je tu Paul Bentley, který snad jako jediný vládne dávno ztracenou schopností umí číst. Když pak potká Mary Lou, přeci jen se v tom temném světě možná něco pohne.
Ačkoli mám pár výhrad, které směřují vůči drobným nelogičnostem ve fungování onoho fiktivního budoucího světa, naprosto jsem si to užívala. Pozdě večer mi sice padala víčka, ale touha vědět, jak to bude dál, většinou vyhrála. Takže román vám vřele doporučuji k přečtení, a to i těm, kteří sci-fi běžně nečtou. Není to nijak přetechnizované a v důsledku jde hlavně o lidský příběh. A taky je tam Bif a kočky vždycky dokáží příběh prosvětlit. =)

8 27.03.2023

Tohle bylo velmi dobré. Šílená představa budoucího světa. Jak moc je však nereálná?!?!?

41 13.03.2023

Výborný román, tak trochu zvláštny, veľmi dobre napísaný. Pritom je to pomerne reálna vidina toho, čo možno ľudstvo stretne v nie príliš vzdialenej budúcnosti. Potom už bude neskoro čakať, až z lesa zaznie spev drozda.

Zimomriavky mi behajú po chrbte, keď si pomyslím, kam to všetko speje. Pretože vývin jazyka a jeho podoba, tak ako ho poznáme, sa pomaly, ale isto mení - stačí si zobrať do rúk knihy zo sedemdesiatych rokov minulého storočia a mnohé slová v nich sa už nepoužívajú, alebo zmenili zmysel. Nie, nie je to ešte ako v románe 1984, toho sa mi nedožijeme, ale niekoľko generácií po nás bude jazyk vyzerať inak - bude chudobnejší a "ideovo" čistejší. A potom možno prestane ľudstvo pomaly čítať a písať a, tak ako v Tevisovej katastrofickej vízii, sa pomaly presunie k svojmu koncu a matička Zem bude mať konečne pokoj. O druhej polovici 20teho storočia sa čoraz viac začína písať a hovoriť, ako o zlatom veku ľudstva. Som rád, že som sa vtedy narodil. S predstavou toho, čo asi príde o pol storočia alebo o storočie neskôr, som tomu rád o to viac.

11 10.03.2023

Sakra, jak je možné, že mi tahle kniha tak dlouho unikala? Klidně bych se jí nebál zařadit vedle takových velikánů jako je "Brave New World". Pomalu umírající svět ve kterém se nerodí žádné děti a nikdo neumí číst ani psát je popsán skvěle. Nikdo si nad ničím neláme hlavu a každý se řídí heslem, že "Se sexem je lepší se nepárat". Jak už to tak v těchto dílech bývá, pár postav se tomuto osudu vzepře. V cestě jim stojí/nestojí poslední výkvět lidské technologie z dob dávno minulých, robot deváté generace Spofforth. Faktický vládce celé planety, který má jedno (na robota) zvláštní přání.

4 17.02.2023

Od skoro 40 let staré sci-fi jsem moc neočekával. O to příjemnější bylo překvapení. Zajímavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

13.02.2023

Skvělý nápad, dobře vykreslený svět, kde degenerující lidstvo skomírá pod láskyplnou krutovládou svých vlastních výtvorů. Aneb cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Na stranu druhou zde ale máme i dost fádní melodramatickou linku, která je možná až příliš naivní a dle mého působí až rušivě. Také celkové rozuzlení je dost vachrlaté. SPOILER: Že by tak inteligentní robot na podobné a vcelku jednoduché východisko nepřišel dříve?

11 08.01.2023

Od autora jsem již četl knihu MUŽ, KTERÝ SPADL NA ZEMI. Kniha se mi líbila. Byl jsem moc zvědavý na tuto knihu. Můj instinkt mi říkal, že kniha bude pro mě a bude se mi líbit a můj předpoklad mě nezklamal a kniha byla skvělá. Časem si určitě přečtu další autorovu knihu - DÁMSKÝ GAMBIT.

Příběh se odehrává ve 25. století. Je vyprávěn z různých úhlů pohledů hlavních postav (PAUL BENTLEY – profesorem duševních věd na Jihovýchodní univerzitě v Ohiu, ROBERT SPOFFORTH – rektorem Newyorské univerzity, robotem deváté generace). V knize se vyskytují také deníkové záznamy a náboženské motivy.

Autor varuje před drogami a televizí a zdůrazňuje, že jsou velmi důležité knihy. Autor varuje před samotou a varuje před nebezpečím podlehnutí vlastní pohodlností („nic neřeš“). V knize se vyskytují autobiografické prvky.

Jedná se o sci-fi, které se nehemží technickými pojmy a složitými technickými vysvětleními. Samozřejmě je zde vykreslen svět a jeho zákony (např. zákaz čtení, individualismus na prvním místě, užívání drog a léků aj). S roboty se v této knize určitě setkáme (líbila se mi např. kategorie ROBOTI – DEBILOVÉ), ale nenalezneme zde střílečky a akční scény jdoucí rychle po sobě jako v některých současných sci-fi. Děj plyne pozvolna a pomalu. Tato kniha patří k těm kvalitním klasikám sci-fi, které mám v oblibě. Kniha je z tohoto hlediska vhodná také pro čtenáře, kteří sci-fi běžně nečtou, ale bude se jim líbit.

V knize z nakladatelství Maťa (2022) se nachází také černobílé ilustrace, což bylo milým překvapením. V závěru se nachází Doslov, který je pojmenovaný Z LESA SEM ZAZNÍVÁ JENOM ZPĚV DROZDA (Sci-fi o věčném smutku člověka), který napsal Boris Hokr. Z Doslovu se mi líbily následující závěrečné věty: „Tevis totiž dobře věděl, že když přečtete deset knih, nemusí to z vás nutně udělat architekta. Ale zároveň věděl, že postavit deset mostů z vás neudělá člověka. Je dobré si to připomínat pokaždé, když otevíráte novou knihu… nebo když k vám z lesa dolehne zpěv drozda.“

Kniha má pěknou obálku a má látkovou záložku.

Citáty:

Musím mít zase knihy. Jestli nebudu mít co číst a nebudu se moct učit a nebude nic, o čem by mi stálo za to přemýšlet, radši se snad sám zahubím, než abych dál žil.

Můj život křehce čeká na van smrti, jenž sfoukne ho jak pírko z hřbetu ruky.

Pochopil jsem že soběstačnost je mnohem víc, než co člověku dokáže zajistit droga či tichá samota.

Chtěl jsem číst, myslet a mluvit.

Já jsem člověk, až na to, že jsem se nenarodil a že neumím zemřít.

Království nebeské hledej sám v sobě.

9 08.01.2023

(SPOILER) Hodně mi to připomínalo Brave New World, ale optimističtější. Je to vlastně až utopická dystopie. Hrdinové nedojdou zásadnější úhony, jen se postupně vymaňují z toho, co považovali za svůj normální život. Bohužel, práce s charaktery není až tak tip top, ale v rámci sci-fi z 20. století je to pořád spíš nadprůměr. Jestliže jsem o Hauxlyho vizi napsala "Společnost jako perfektně fungující stroj.", tak tady bych měla napsat "Kniha o tom, jak to vypadalo delší dobu poté, co se ten Hauxlyho stroj porouchal.". Líbilo se mi to např. víc než nedávno přečtený (a mnohem slavnější) Den trifidů (přitom, kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi přijde jako zajímavější svět s pokročilými roboty nebo svět, kde exitují rostlinní predátoři, hlasovala bych pro druhou možnost).

Nevím, co víc bych napsala, abych neopakovala klady i zápory z předchozích 154 komentářů. Snad jen takovou zajímavost (a možná už ji někdo napsal), která třeba není známá každému. Mockingbird (drozd) je doslova "napodobující pták", proto je v angličtině oblíbeným symbolem dystopií, kde se "jen napodobuje to skutečné". Překladem se tento detail částečně vytrácí, pokud si čtenář nevzpomene, že drozd je známý imitátor.

35 19.12.2022

(SPOILER) Moc pěkná SCIFI, kde si autor hezky pohrává s zákony robotiky. Některé věci jsou poplatné době vzniku, jiné jsou nadčasové, ale jako celek to moc chválím, protože kniha otvírá spoustu zajímavých otázek. Může umělá inteligence něco cítit? Má umělá inteligence právo na smrt, nebo může po ní toužit? Co nás dělá svobodnými a co nás naopak zotročuje? Jak moc pro svůj život potřebujeme knihy, drogy, nebo jiné lidi? Když nemůže robot člověka zabít, může ho nechat vymřít jako druh? Může robot člověka zotročit v jeho vlastním zájmu? Co je vlastně náš zájem jako lidí? Blaho a dobro pro jednotlivce, nebo prospěch a přežití skupiny, nebo druhu?

49 14.12.2022

Další ze zajímavých knih o náhledu na budoucnost ....
S hlavní myšlenkou o důležitosti vzdělání pro osobní rozvoj člověka a kvalitu jeho života ....

New York v 25 století .... a postava Roberta Spoffortha - robota deváté generace ....

Jeho setkání s Bentleym - člověkem, který umí číst, vyvolá nepokoj .... a dávnou vzpomínku na to, co mu v životě schází ....

" Svět znal kdysi velký lidi - lidi, kterejm to myslelo, který měli v sobě nezdolnou energii a napadaly je fantastický věci .... "

Setkání s Mary- Lou a soužití s ní přivede Bentleye do vězení .... a po jeho útěku je mu znalost písma záchranným bodem .... a čtení mu pomůže k návratu ....

A v závěru zaznívá myšlenka o nutnosti zachování lidského rodu na světě ....

Co jsem ?
Jsi lidská bytost a toužíš po štěstí ....

Pěkné myšlenky - a vzhledem k počtu čtenářů ani nemusím doporučovat ....

6 19.10.2022

Zpočátku mě tahle kniha zcela okouzlila, má přesné dávkování melancholie a naděje. Říkala jsem si, jak jsou staré sci-fi romány hlubší než ty současné a přemýšlela nad tím, čím to asi je.

"Spatřila ho a tvář se jí zhnuseně zkřivila. Poprvé a naposledy na něj promluvila. "Dej si odchod, robote," zasyčela. "Robote odpornej. Neotravuj tady."
Spofford se otočil a odcházel, ruku přitisknutou na svém vyklonovaném srdci. V téhle chvíli na něj dolehlo, co pak v sobě nosil po celý dlouhý život: vlastně vůbec nechtěl žít. Podvedli ho - strašně ho podvedli - a opravdový, lidský život mu odepřeli. A jeho nitro se bouřilo proti existenci, ke které byl odsouzen."

Posledních zhruba sto stran bych si mileráda odepřela, konec je plytký, nebojím se říct pitomý. Škoda.

8 12.10.2022

Kvalitní dystopická vize o robotech, lidech a o důležitosti knih pro přežití lidského druhu...
..."a co tedy jsem?" zeptal jsem se. "Co proboha jsem?".....

8 26.07.2022

Na knihe je podľa mňa najzaujimavejsia pasáž o tzv. Smrti nafty,str.180:

,,Když se stal benzín drážší než whiskey a většina lidí zůstavala doma. To byla Smrt nafty. Došlo k tomu v době, které že říkalo jednadvacaté století. Pak vypukly energetické války.''

Zarazilo ma, že sa Tevis v roku 1980 takto vo svojej predovedi trafil. Uvádza,že ľudstvo zachránil robot/AI, ktorý vyriešil naše energetické problémy termonuklearnou fúziou. Ach, keby tak mal Walter pravdu:-)

15 18.07.2022

Jedna z těch knih, kterou chcete přečíst na jeden zátah, ale přitom ji dočíst nechcete, protože pak prostě skončí.... Krásné čtení.... Rozhodně doporučuji.

12 27.06.2022

Nádherný! Nářez! Knížka o (lásce ke) čtení! ...čti! Mimochodem, když tak sleduji naši domovskou planetu (a nic neposkytne člověku poznání, že demokracie je diktaturou debílků a on je ve skutečnosti světoobčanem Terry tak, jako kvalitní scifi literatura)), zdá se mi, že ze všech více-či-méně děsivých a reálných vizí jejího konce je tahle (plná "robotů-debilů" & lidí--||-) ta nejuvěřitelnější. Nádherný. Nářez. Čti.

1 26.06.2022

90%?? Vazne? Za co?? To si radeji prectete tyto knihy.. Ktere vas vtahnou do deje a budete pri nich neco citit... Ne jako tahle.. Ztrata casu... Moje tipy na uzasne knizky..
* Sucho - Shusterman
*Pisek - Hugh Howey
*Silo a jeho dalsi 2 diky - Hugh Howey

58 14.06.2022

Spousta komentářů čtenářů přede mnou vystihla velmi přesně podstatu knihy. Autor už několik desítek let zpátky docela přesně vystihl, kam lidstvo směřuje a současná doba mu dává plně za pravdu.
Čtení to není radostné, ale je velmi poučné.
Naše populace se ale poučit neumí a tak se aspoň z knihy můžeme dozvědět, jak to může dopadnout a asi i dopadne.
Není moc jiných možností, ale snad se najde něco nebo někdo, kdo to změní.
Současné "elity lidstva" to vedou přesně k těmto koncům, jak autor popsal v knize.
Kniha velmi zajímavá, docela přesně vystihuje mé pocity a současný stav našeho světa. Takže za mě plný počet *.

48 05.05.2022

Úžasné, fantastické.
Děj knihy nás zavádí do New Yorku v roce 2467. V tomto roce žijí v Americe dva miliony obyvatel spolu se spoustou robotů různých generací. Lidé neumějí číst ani psát, jediným člověkem, který to umí, je Paul Bentley. Jak s touto dovedností naloží a jak ovlivní jeho život, to už prozrazovat nebudu. Opravdu skvělá kniha, ještě dlouho ve mně doznívá.

8 15.04.2022

Naprostá klasika světové sci-fi . Koupil jsem si ji hned v roce českého vydání 1986 a od té doby ji rád čas od času z knihovny vytáhnu .

108 18.03.2022

Při čtení Tevisovy knihy jsem měla nepříjemný pocit, že se k takovému způsobu žití blížíme. Nemyslím tím roboty, ale běžný život lidí zvlášť v covidové době, ale proč se mi zdá, že takový život pokračuje i teď? I když čtení bylo mírně depresivní, přece jenom občas prosvítala naděje, že ne každý človek chce jen jíst, starat se sám o sebe, brát valium, kouřit trávu a bez přemýšlení papouškovat vše, co do něho vtloukávali od malička. Ještě že máme knihy a čteme. I tento příběh by měl být pro nás varováním, stejně jako Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita.
str.294
"Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda", ozval se ideobus.
Překvapil mě tím. "Ta slova jsi našel v mé mysli?" zeptal jsem se.
"Ano. Navštěvují ji velmi často."
"Co znamenají?"
"To nevím," odpověděl ideobus. "Ale vzbuzují v tobě jisté silné pocity."
"Smutek?"
"Ano. Smutek. Ale je dobře, že tenhle smutek znáš."
"Ano," přisvědčil jsem. "Já vím."

17 05.01.2022

(SPOILER) Možná se to nezdá, ale je to kniha o lásce. O lásce ke knihám, k lidstvu, ale i romantické, a to ve chvíli, kdy láska vůbec není in. Pěkně napsané, bavilo mě to od začátku do konce a ještě jsem si mohl pěkně zapřemýšlet.

Nejvíc mě dostala myšlenka, že opravení jedné chyby (roboti páchají sebevraždy, tak jim to zakážeme) způsobí mnohem větší problémy (robot se pokusí vyhubit lidstvo, aby se mohl zabít). Asimov by záviděl.

Jsem rád, že jsem četl, tohle poslouchat jako audioknihu by bylo kacířství. Ale jako film by to mohlo celkem fungovat.

11 05.01.2022

To, co se mi na knize líbí nejvíce, je, že působí velice nenápadně. Tenká knížka, poměrně jednoduchý a milý příběh.. ale těch zásadních myšlenek, které jsou v ní ukryty.. člověka při čtení jemně mrazí, jak si podvědomě uvědomuje, že dnešní svět tomu v knize není už moc vzdálený..
PS: po dočtení jsem si hned nadělila další dvě nově vydané knihy autora, tak už se těším.. ;-)

33 20.12.2021

Zneklidňující, depresivní, pohlcující. Ani závěrečný náznak, že vše se možná v dobré obrátí, neuklidní. Hned na začátku mě fascinoval hlavní postavou objevovaný fenomén čtení, poznávání světa skrze slovo. Slovo se zde vpravdě stává skutkem, věcí, celým lidským poznaným světem, jakkoli to zní až biblicky, tak to prostě je. Lidé bez komunikace a vyjádřených (a pojmenovaných) emocí přestávají myslet, být lidskými bytostmi, je možné je snadno ovládat, namluvit jim ve jménu jejich pomyslného dobra, pohodlí, zdraví a blahobytu cokoli. Sci-fi mě v poslední době překvapuje svojí pro mě nečekanou hloubkou. Marlowe, děkuji za doporučení. Stálo to za to.

5 24.10.2021

Připadá mi, že se autor nedokázal vcítit do myšlenek svých postav, ale naopak postavy (a děj) ohýbá tak, aby se vcítily do jeho vlastních konzervativních pocitů. Život dnešního člověka je prezentován jako meta a univerzální patent na štěstí, ke kterému se hrdinové vědomě i nevědomky přiblížují. Tak třeba odloučení od Mary Lou je sice trýznivé, ale Bentley nikdy nezpochybňuje své zprotivení se příkazům, které k těmto pocitům vedly.

Místy to dost kulhá. Telepatie se využívá v autobusech (které je možné opravovat dlátem a kladivem), ale ve vězení a u soudu se požívá středověkých mučicích technik. Kontrolor přestává být kontrolorem, aby mohl spáchat sebevraždu. Hlavní hrdina cítí úctu k přírodě v pohodlí autobusu s prakticky neomezeným přídělem plechovkek sterilních potravin a se zásobou dárků pro svou milou (která sama přiznává, že ho nemiluje), atd., atd.

Zdá se mi, že přání je v této knize otcem ne až tak promyšlené myšlenky.

65 26.09.2021

Skvělý dystopický román, kdy společnost je ovládána roboty, lidé jsou utlumováni narkotiky, aby nepřemýšleli a jen žili podle nesmyslných příkazů. Paul, který učí na univerzitě v Ohiu dostane od robota deváté generace Spofforta práci v knihovně v New Yorku, protože jako jeden z mála lidí se naučí číst. Při návštěvě v ZOO potká ženu jménem Mary Lou, která žije po svém a svým způsobem proti systému. Jejich setkání jim oběma změní život. Příběh ve mě zanechal hluboký dojem, kdy postupně odkrývá jak začal civilizační úpadek společnosti a kam tento dospěl.

14 09.09.2021

Příjemná kniha o hledání lidství, jak z pohledu člověka, který o něho přišel, tak z pohledu robota, který ho nikdy nemůže dosáhnout. Plno zajímavých myšlenek, stálo by za zfilmování.