lapagerie komentáře u knih

Tuhle knížku jsem si musela rozdělit na úseky. Tolik zla a zrůdnosti jsem nebyla schopná zvládnout najednou. Zacházení s politickými vězenkyněmi v pankrácké věznici (a jistě i jinde) bylo strašné. Těžko se popisuje pocit, který ve mě příběh zanechal. Pohybuje se mezi totálním zhnusením, odporem a obrovským soucitem s týranými ženami, dětmi, které bachařské zrůdy nechaly zemřít nebo je prostě ukradly, s rodinami, které se nikdy nedozvěděly, co se s jejich drahými stalo.
Neumím si představit, že těm netvorům (bachařům, bachařkám, sadistickým estébákům a dalším posluhovačům komunismu) někdo z přeživších či pozůstalých mohl odpustit. Je příšerné, že taková doba je součástí naší historie a někdo na ni vzpomíná jako na lepší časy.
Na tuhle knížku potřebujete odhodlání a nebude vám pak dobře. Autorka to napsala v doslovu naprosto přesně: "Jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí."

19 19.10.2023

To co se dělo v lágrech za komunismu se ničím neliší od lágrů nacistů. Možná o to horší, protože tady nešlo o vyhlazení, ale to totální zničení duše člověka, ničení těla byl jen další "nápravný" prostředek. Je to šílené. Sadismus dozorců ve vás vyvolá pocit na zvracení to jen čtete. Co museli zažívat ti, pro které to byla skutečnost...
Ať mi ještě někdo řekne, že za komančů bylo líp. Omlátím mu tuhle knížku o hlavu.

19 10.06.2021

Příjemně mě překvapilo, že i dějová linka, která se odehrává během Sametové revoluce a po ní, se mi líbila. Většinou mě baví jen ta, která se odehrává hlouběji v historii.
Téma je opravdu zajímavé. Zjištění, že rodiče nejsou skutečně rodiči, pátrání po minulosti v polistopadovém chaosu, odhalování zrůdností, které páchala STB. A do toho romantický příběh z první republiky, který se pomalu překlápí do válečného období a nakonec do tvrdých let po nástupu bolševiků.
Konec je na mě až moc sladký, ale nevím, do jaké míry se jedná o skutečný příběh, takže možná to tak opravdu dopadlo.

16 07.11.2023

Miluju Marka Ebena. Miluju jeho češtinu, způsob, jakým používá slova, tvoří věty. A tahle skvělá knížka fejetonů má čestné místo u mě v poličce.

16 29.03.2021

Musím říct, že druhý díl mě zaujal více jak první. O "třenicích" mezi Čechy a Poláky na Těšínsku toho moc nevím a určitě si k tématu přečtu více. Možná se vrátím i k prvnímu dílu, třeba budu mít teď jiný náhled. A popravdě už jsem od té doby zapomněla na rodinné vazby jednotlivých postav a občas jsem tápala, kdo s kým a proč.

15 06.05.2022

(SPOILER) Po Artemis, která mi přišla slabší, je Spasitel zase hodně podařená věc. Grace má v sobě hodně z povahy Marka Watneyho a to je jen dobře. Má suchý humor, je inteligentní a prostě ho budete mít rádi. Rocky mu naprosto parádně sekunduje. Ty hlášky! A když to vypadá, že je zle, skoro se rozbrečíte a doufáte, že to bude zas dobré.
Poslouchala jsem jako audioknihu a mohu opravdu doporučit. Lukáš Hlavica válí a v jeho podání budete hlavně Rockyho milovat.
"Úžas! Úžas!"

15 28.03.2022

Čerstvě dočteno. Mám z knihy trochu smíšené pocity. Musela to být obrovská práce, dát dohromady všechny ty reálie, dokumenty, pátrat v historii. To klobouk dolů. Ale z příběhu jako takového jsem rozpačitá. Zaujala mě dějová linka z pohledu Tobie, s tou bych se dokázala ztotožnit. Evarista je pro mě neuchopitelná. Radikální, odhodlaná, ale zároveň chápající, laskavá. Přišla mi až neskutečná vzhledem k tomu, co jí osud naložil.
Téma knihy je ale moc zajímavé. Internace řeholnic a jejich utlačování komunistickým režimem je opomíjené. Zaujaly mě části, tvořené dokumenty tehdejších mocnych a kolaborantů. Jeden by zvracel. Hrozna doba. A náprava po revoluci? Téměř mizivá. Je to vlastně depresivni příběh, jen poslední kapitola dává naději. Vím ale jistě, že znovu Bílou Vodu číst nebudu. Jednou stačí.

14 28.09.2022

Po dlouhé době jsem sáhla po detektivce a musím říct, že Klevisová je dobrá volba. Už jen proto, že jde o uvěřitelný příběh, který se může klidně stát na vsi, kam jezdíte na chalupu. Příběh hezky ubíhal, záhadna bylo tak akorát, vyšetřovatelé jsou normální lidi bez nadpřirozených detektivních schopností a podezřelí se podobají vašim sousedům. Líbilo se mi.

14 14.06.2021

K Babičce se vždycky ráda vracím a nechám se unášet do minulosti. I když idealizované. Ale kdo z nás si minulost neidealizuje? Byť jen svoji vlastní?

14 02.06.2016

Slavík byl úžasný. Čekala jsem, jak mě chytne Velká samota. A nejsem zklamaná. Příběh se odvíjel jinak, než jsem myslela, ale o to mě víc vtáhl. Na Aljašce musel být (a asi stále je), tvrdý život. A pro Leni ještě horší o to, co musela zažívat a s čím se vyrovnávat.
Dokážu pochopit myšlení Ernta, trpícího posttraumatickým syndromem, o kterém v té době nikdo nic nevěděl. Dokážu pochopit nekonečnost dlouhé tmavé zimy. Ale nedokážu pochopit matku, která nic neudělá pro to, aby život jejího dítěte byl šťastný a "normální". Předstírá a omlouvá. Neodsuzuju Ernta, odsuzuju Coru.

12 05.03.2020

Nevím, jak jsem tuhle knížku mohla doteď míjet. Je úžasná. Janu obdivuji, nevím, zda bych dokázala unést to, co ona. A Hugo...Brečela bych.
Jsem ráda, že ta doba je už pryč.

12 27.02.2020

Saturnin je nadčasový, vždy se k němu ráda vracím a vždy mě pobaví.

12 15.04.2016

Asi tu knížku chci mít doma v papírovém vydání. Poslouchala jsem ji totiž jako audio na Českém rozhlase - a velmi chválím zpracování.
Postupně jsem si stále časteji musela připomínat, že Ri Jo-Čong bylo teprve 17 let, byla vychovávaná v prominentní rodině, měla privilegia, o kterým se běžným Severokorejcům ani nezdá. Taková nafrněná princezna, které leccos přišlo samozřejmé. Pochází přece z té lepší vrstvy, a tak má nárok. Do toho její soudružská uvědomělost, angažovanost, ambicióznost. Dohromady je z toho osoba, ze které se vám dělá špatně. A v tu chvíli si zas připomenete, že jí bylo jen 17 a v čem vyrůstala. Mohla být jiná?
Její prozření bylo asi tvrdé. Netušila, proč se ocitla v Jižní Korei, nechtěla tam být. Je to nějaká past? Zkouška? Pokud ne, jak bude žít dál? S vědomím, co všechno zavinila?
Konec tedy krutý, i když i tak trochu pochopitelný.

11 05.06.2024

Blížící se padesátá léta a rodina sadaře France. Tak trochu víte, co je čeká, a že to není nic dobrého. A rodina Fabiána a Anděly si větší míru štěstí vyčerpala. Oba synové se pouští cestami, které rodinu skoro rozklíží, kmotřenka Valinka dostává od osudu jednu ránu za druhou. Občas zasvitne slunce a i Francovi zažívají spokojené chvíle. Ale moc jich s ubíhajícími roky není.
Název Páté jablko je velmi trefný a souvislost se vlastně dozvíte až skoro na konci. A stojí za to se k němu dočíst.

11 12.10.2023

To je tak milá kniha! Nechápu, že jsem na ni nenarazila dřív. Už se těším na další díly, je to takové úsměvné pohlazení na duši, ačkoliv život farmářů a našeho veterináře byl tvrdý. Ale je to psané vtipně, lehce. Zasmějete se a když se kouknet z okna, skoro vidíte yorkshirské pastviny.

11 22.02.2022

Mnoho povyku pro nic. Nevím, proč má tahle kniha nálepku Bestseller. Řekla bych, že je to běžná detektivka, odlišná jen tím, že hlavní hrdinka je alkoholička...

11 28.05.2018

Knížka, která mě provází už od puberty a vždy se k ní ráda vracím. Líbí se mi příběh, zápletka, ale i popisné pasáže. Spolu s Janou se toulám lesem kolem Lowoodu, bojím se na chodbě v druhém patře Thornfieldu, naslouchám vyznání pana Rochestera pod mohutným dubem v zahradě, strádám při Janině útěku po odhalení pravdy, děsím se trosek mohutného sídla a nacházím tichý dvůr ve Ferndeanu. Podle mě je to jedna z nejhezčích romantických knih vůbec....

11 19.04.2016

Nádherná kniha, četla jsem ji jedním dechem, trpěla a doufala s Pelagií, Antoniem i Carlem. Až najdu sílu, přečtu ji s chutí znova. Mmch. audiokniha je úžasně načtena Ladislavem Mrkvičkou - doporučuji poslechnout! Film jsem viděla až po přečtení a znovu ho opravdu vidět nechci. Děs.

11 15.04.2016

Člověku prostě padá brada. Jak je něco takového vůbec možné? Je to jako když si čtete utopický román, ale na konci zjistíte, že to utopie není a je to reálné.
Doporučila bych přečíst všem těm českým remcalům, kteří v nejrůznějších diskuzích nadávají na zemi, kde žijí.

10 08.07.2024

Já nevím, čím to je, ale je to tak neuvěřitelně ruské! Prostě z toho čiší mentalita staré ruské šlechty, při čtení se vám vybaví třeba filozofování Levina z Anny Kareniny. Hrabě Rostov proplouvá životem s takovou lehkostí! A ačkoliv je roky v "domácím" vězení v hotelu Metropol, dokáže je prožívat bez zahořklosti. A život mu přináší lahůdky v podobě Niny nebo Sofie, i jiných přátel. Prostě nádhera.

10 04.04.2024