Mandolína kapitána Corelliho

I já tuto knihu řadím mezi své TOP. Jen tak ji z hlavy nedostanu. Je pravda, že ze začátku jsem se docela zalekla, a byly pasáže, které šly trochu mimo mě (hlavně politika a vojenství), ke konci bych také našla pár připomínek, ale. ALE. Já jsem si tak užila ten styl a jazyk, výrazy v různých jazycích, řecké filosofování a nejvíc si cením té historie. Toho, jak autor dokázal zpracovat skutečné dějiny Kefalonie a jejich vliv na ostrov, které málokterému turistovi dochází.

Souběžně jsem se dívala i na film, kde sice zůstaly zachovány některé stěžejní repliky, ale oproti knize je to hadr.

Z nějakého důvodu jsem četbu léta odkládala v nejasném domnění, že jde o vcelku jednoduchý příběh lásky v idylických kulisách. Jaký omyl! Velmi působivé, velice dojemné, dojemné k pláči. Vystavěno na kontrastu prostého poklidného života rodiny vesnického intelektuála, plného vlídnosti a přátelství, a příšerných válečných událostí, při kterých se hrdlo stahuje a slzy hrnou do očí, krutosti a bezdůvodné zhovadilosti (ach Psipsino...) Příběh ústřední dvojice je všechno, jen ne jednoduchý a prvoplánový. Až ten úplný závěr se mi zdá trochu přepísknutý, ale jen trochu. Asi budu dlouho vstřebávat a vůbec si neumím představit, že bych se chtěla podívat na filmovou verzi. Huh. Čtěte a chcete-li, plačte, a vnímejte. Obohacující.

Já vám nevím, je to dobrá kniha, ale ten nadhled a odlehčenost některých částí mi bránila naladit se na vážné důležité pasáže a výsledek je pro mě rozpačitý.
Jako bych se dívala na seriál: od prvních řad se nedokážu odtrhnout, ale ty další jsou už jen do počtu a protrpim je jen v naději, že se zlepší, což se ale nestane.

Kdyby to šlo, dám 3/4 hvězdičky, ale ten začátek prostě byl úmorný, i když z pozdějšího hlediska důležitý. S anotací nadšeně souhlasím. Tenhle příběh má všechno. Je to kronika ostrova Kefallénie, takže je tu historie i vztahy. A že ty vztahy kolikrát stály za to. Zaujaly mě všechny postavy, které se zde byť i jen mihly. Nejvíc samozřejmě Pelagia, která je takovým středobodem vyprávění, takové ukotvení. Spolu s ní prožíváme hrůzy války. Hlavně její nesmyslnost. Pak hrůzy občanské války. A pak apokalypsu v podobě zničujícího zemětřesení. Při čtení lidských osudů je jasné, že lidé jsou jako příroda. Někdo je fajn a někdo je destruktivní. Samotná kapitola je kapitán Corelli. Jeho La Scalu na latrínách asi z hlavy jen tak nedostanu :-) Čtení je to, řekla bych, pro statečné čtenáře. I styl kapitol se mění podle toho, o kom nebo o čem vypráví. Někdy je to opravdu strohá historie a někdy trká jako kozel.

Z počátku bylo velice těžké se začíst. Často se mi stávalo, že jsem se v textu ztrácela a vůbec jsem nevěděla, o čem čtu. Dlouhé monology, popisy a politika. Ale příběhy postav - skvělé. V druhé polovině jsem se již začetla a příběh hezky plynul. Zaujaly mě naturalistické popisy války, překvapilo použití sprostých slov a celkové vtažení do strastí ostrova. Závěr byl frustrující takové "coby-kdyby"

Pozvolný rozjezd příběhu vystřídal… pozvolný průběh. Vlastně celé vyprávění, a to navzdory všem dramatickým scénám, jakoby odráželo tu ospalou pomalost, jak si ji možná s řeckými ostrovy spojujeme. To vše je okořeněno autorovým lehkým humorem. Na jednom z řeckých ostrovů, na pozadí příběhů obyčejných lidí semletých víry okupace, války a jiných katastrof sledujeme příběh lásky, která, i když vykvetla ve špatnou dobu, přetrvala desetiletí. Autor na mnoha vedlejších postavách ukazuje jak nesmyslnou krutost války a hlupáky, z nichž se pod pláštíkem vznešených idejí i ideologií stávají násilnická hovada toužící ovládat druhé, tak i obyčejné lidi kteří nechtějí nic jiného než žít.

„Válka je báječná, dokud někdo nepřijde o život.“

Krásně napsané s velkým vyprávěcím talentem, obsahově také všechno do sebe zapadá a je skvělá mozaika, která nenudí. Kombinace Řeka Zorby s válečným románem jako Hlava 22, ačkoliv se mi mandolína líbila asi i více než Hlava 22 a snad je i kvalitnějším dílem, no těžko co bych vytknul, snad jen pozor nenechat se odradit začátkem, než si vše sedne do přímější linie, druhá část je pak již zcela skvostná. Berniéres také umí skvěle vyvolávat emoce humoru, znechucení a dojetí. Vyprávění však bravurní jak od Pagnola.

Knihu jsem četl před x x lety a uchvátila mě natolik, že jsem jí zařadil do svého zlatého fondu.

Nyní se podařilo získat i audio podobu a mám k dispozici i film. Těším se na to, až obě díla udělají několik mých večerů krásnějšími. Budu doufat, že můj vkus se nedegradoval natolik, že knihu odvrhnu.
Od filmu nic moc nečekám, ale to tak zpravidla bývá, že film zdaleka neobsáhne krásu literárního skvostu, kterým tato kniha je.

„Keď vaši milovaní zomrú, musíte žiť aj za nich. Vidieť veci ich očami. Pamätajte, ako rozprávali, a používajte tie slová aj vy. Buďte vďační, že môžete robiť to, čo oni nemôžu, a buďte preto aj smutní.“ Mandolína kapitána Corelliho je pre mňa až šokujúci dôkaz o tom, ako si buď s nami naša vlastná pamäť zahráva, alebo (to skôr) ako sa náš literárno-čitateľský štýl rokmi vyvíja. Keď som de Berniéresov román čítal okolo roku 2000 v sladkom a požehnanom veku cca 20 rokov, utkvel mi príbeh nezabudnuteľne v pamäti. Odvtedy ubehli desaťročia, no vždy, keď som si na strhujúci príbeh z gréckeho ostrova Kefalónia spomenul, jednoznačne to pre mňa s Posledným kabrioletom bol jeden z najlepších príbehov, aké som kedy čítal. A to som prečítal tisícky poviedok, noviel a románov. Pamätal som si ho ako (veľ)dielo od prvých slov absolútne báječne napísané. S fantastickými, nezabudnuteľnými výjavmi, neprehliadnuteľnými nápadmi, opulentne elektrizujúcou atmosférou a skvelými, šťavnatými, živelne uveriteľnými a presvedčivými postavami. Marilo sa mi, že každá z nich je totálne odlišná a práve vďaka tomu sa navzájom geniálne dopĺňali. Bola to samozrejme kniha o strašných veciach. Kniha o vojne. Ale krásne, nádherne, skrátka labužnícky napísaná. Keď som sa ku nej v r. 2025 vrátil, zaskočilo ma, ako strašne ma nebavila. Chápem, že je to príbeh o vojne a politike (čo je nejeden raz to isté), lež bolo tu toho na môj vkus skrátka priveľa. Nachádzali sa tu ukrutne nudné, nezáživné pasáže, ktoré som mal chuť preskočiť. Niekedy ma niečo zaujalo, či už Psipsina, ústredný zamilovaný párik, doktor, občas dobrý opis atmosféry, inokedy vydarená scéna, báječný opis špecifického života na ostrove. No boli to len fragmenty, po ktorých spravidla nasledovalo 20 – 30 strán nudy. Má to vzletné myšlienky („V každom národe sa nájdu svine.“; „Dejiny sú propagandou víťazov.“; „Vy muži ste takí hlúpi! Mali by ste svet dať ženám a videli by ste, koľko by sa potom bojovalo.“) a je to občas kruté a poetické (ako ľudská bytosť), lež sú to len občasné záblesky v temnote. Akonáhle som to s reprízou začal vzdávať, prišlo to. Posledných 100 strán. Vtedy KONEČNE začala TÁ Mandolína kapitána Corelliho, ktorú som si pred desaťročiami zamiloval a ktorá mi nenávratne roztrhla srdce. Je to dokonca i pôvabne vtipné a to napriek strašným tragédiám, ktoré sa okolo dejú (francúzsky básnik dôjde k nevyhnutnému poznaniu, že musí opustiť slnečný ostrov a vrátiť sa domov, pretože tu nedokáže písať patrične depresívne básne). Poslednú stovku strán som pravdupovediac ani nechcel čítať, pretože to bolo silné, smutné a dojemné, ale tiež krásne a hrozilo, že si vyplačem obe oči, vrátane okuliarov. Len proste už si vo veku 43 rokov nemienim klamať a neviem sa tváriť, že existuje len posledná stovka strán. Čo knihe musím nechať, to je dojemný realistický koniec, ktorý ma rozsekal na malé kusy a ktorý žiaľ filmové spracovanie z roku 2001 nemalo gule použiť. Mám v živej pamäti, že horúco očakávaný film svojho času sklamal (ba až rozhorčil) masy ľudí, no v skutočnosti vôbec nebol zlý a dokonca i bizarný Cage sa doňho celkom hodil, on Corelli je veľmi svojrázny už v literárnej predlohe. No samozrejme famóznemu Johnovi Hurtovi sa Cage nemal šancu vyrovnať ani keby sa na hlavu postavil. Určite by si to ale pýtalo remake, ideálne v podobe aspoň 8-hodinového seriálu. Vojna je strašná vec a každý, kto ju nielen rozpúta, ale ju i akceptuje, či nedajbože zľahčuje, je za mňa chorý ľudský odpad. Pre každého je táto kniha o niečom inom. Pre mňa je o tom, ako sa musíme na vlastnej koži trpko presvedčiť, že život preletí rýchlejšie ako špičkový dostihový kôň na pretekárskej dráhe a čím skôr sa zmierime s tým, že po nás prídu ďalší, tým pre nás lepšie. A najmä o tom, že sme hlúpi, strašne, hrozne hlúpi. A keď si to uvedomíme, je spravidla neskoro. 4*. Ale „iba“ za posledných 100 strán.

Nádherně napsaná (a přeložená) kniha, od které jsem toho mnoho nečekala a nakonec mnoho dostala.

Když jsem začínala číst tuto knížku, vůbec jsem nepředpokládala, že jí dám všech pět hvězdiček. Ba naopak, na začátku vyprávění jsem dokonce několikrát uvažovala, že knihu odložím nedočtenou, neboť mi přišla taková nijaká. Avšak asi po čtvrtině knihy nastal zlom a já se naopak pohroužila do čtení a směle otáčela stránku za stránkou a se zatajeným dechem prožívala nelehké osudy spolu s hlavními hrdiny.
Film jsem neviděla, tudíž jsem neměla před sebou žádnou představu hereckého osazenstva ani jsem netušila předem, jak kniha skončí.
Autor mě dokázal několikrát překvapit. Velmi poutavě popsal nejen válečné události, ale i souboj přírody s člověkem, zklamání v lásce či boj o přežití.
Pelargii jsem fandila a doufala jsem, že se shledá se svou vytouženou láskou a vše bude zalité sluncem... Nebudu prozrazovat, jak to nakonec dopadlo, ale mnohdy jsem zarmouceně otáčela stránku za stránkou, na kolik druhá světová válka mohla zcela zničit obyčejný život člověka a pokroutit jeho myšlení.
Charaktery postav rozhodně nebyly ploché, naopak každý měl své zvláštnosti, kterými se vyznačoval.
Vyskytují se tu i zvířátka, nemilosrdný živel a ještě krutější - lidská rasa..
Musím však nakonec přece jen vytknout, že se tu objevil nešvar, kdy se opět v mnoha případech prozrazoval děj dopředu.
Přesto se nemohu ubránit z pocitu marnosti, která na mě čišela z celé knihy.

Tak jsem si po dlouhé době naordinovala nějaké lehčí čtení. No a teda velmi jsme se spletla - Mandolína je všechno jen ne lehká. Rozhodně je ale čtivá, zajímavá z historického hlediska a hlavně zábavná. Ke konci mi přišel trochu repetetivní cyklus 'dobrých' a 'špatných' vln a mrzelo mě, že osudy některých postav, včetně těch hlavních, tak nějak vyšumí. Každopádně ani slabší konec nepřebije předchozí podařený zážitek.

Vyhlášená kniha i film... Čekala jsem zážitek!
Na začátku válka, nesmyslná, stejně jako všechny ostatní a právě proto stejně krutá, ubohá, tragická. Četla jsem dál, protože ta kniha je legenda - ono to přijde. A po další válce a utrpení to přišlo. Hluboký pocit stárnutí, pomíjivosti, křehkosti lidského života, nepochopení a odsuzování vlastními dětmi, jejichž budoucnost je ale táž.

"Taky jde o to, aby člověk dokázal sám se sebou žít."

Jsem strašně smutná. Musím jít ven, projít se do lesa.

Kdybych měla zvolit NEJ knihu svého života, Mandolína kapitána Corelliho by patřila mezi největší kandidáty na tento titul. Kniha, kterou jsem si kdysi náhodou pořídila ve výprodeji coby čtení do vlaku a která mě dostala doslova do kolen. Mistrovsky sepsaný román, protkaný úžasným humorem a ironií, ale ve své podstatě velmi krutý a smutný.

Tahle kniha se nečte - ta se prožívá. Za mě naprostý TOP.

Vždycky, když člověk otevře tuto knihu, celá místnost se rozzáří oslnivým světlem a na člověka dýchne horko. Čtení ubíhá asi jako příběh, četl jsem ji několik měsíců (pravda ale je, že jsem neměl vůbec čas). Někde je označen štítkem magický realizmus, ten jsem však hledal docela marně.
Ve své podstatě moc pěkný (ačkoli někdy dost drsný) román. Poslední čtvrtina už ale uháněla úplně jiným směrem.
Konec mě brutálně zklamal.

Nádherná knížka. Úžasný příběh odehrávající se v úžasném středomořském prostředí, do kterého tak neuvěřitelně krutě zasáhla válka. Už jen ten kontrast prostředí X válka. Hluboce lidský příběh lidí středomořského charakteru, který je v závěru konfrontován s krutostí tzv. nacistických nadlidí. Mimo jiné tato kniha ukazuje, že i mezi okupanty byly velké rozdíly. Viz okupace, pokud je to ve válce vůbec možné, lidská okupace italská, oproti té nejhnusnější, nejšpinavější, bez skrupulí vražedné, okupaci německé. Kniha určitě stojí za přečtení.

Nádherný příběh prodchnutý křišťálově čistým mořem, olivami, sluníčkem a idylickým životem plynoucím mimo reálný čas. Velmi zajímavé a komplexně pojaté postavy ale budou po několika stranách čelit hrůzám války, obzvláště surově a bez příkras zobrazené.
Překrásné dílo je plné roztomilých a současně dojemných i srdcervoucích okamžiků. Kontrast mezi slunným bezstarostnem a tmou v podobě šílené války na mě nikdy nezapůsobil tak silně jako zde. Velmi doporučuji.

Tento trpko-sladký román zachytávajúci celú mozaiku príbehov o odvahe, láske, oddanosti a zrade, na pozadí tragických udalostí 20. storočia, v Grécku. Kniha ma nesmierne chytila hneď od prvých strán. Je až neuveriteľné, ako autor dokázal namiešať komediálne a tragické prvky bez toho, aby to vyznelo trápne či dehonestujúco. Bernières má naozaj talent. Všetky charaktery sú výborne vykreslené a čitateľ môže sledovať, ako sa vplyvom rôznych udalostí menia. Veľmi som si obľúbil postavu doktora Jannisa, ktorého inteligencia, priamočiarosť až ironickosť posunula knihu na úplne iný level. Romantická linka je síce ku koncu dosť sentimentálna, ale nie gýčová. Niektoré scény sú naozaj veľmi silné, naturalistické a ukazujú nám, že mi sami sme silnejší, než si uvedomujeme. V texte sa nachádza veľa veľmi múdrych úvah o živote, spoločnosti, láske ale aj vojne či smrti. Kniha mi miestami pripomínala tvorbu Alberta Moraviu. Myslím tým témou a prostredím, nie spracovaním. Ak uvažujete, že si prečítate niečo z edície MM alebo nejakú hodnotnú klasiku, Mandolína kapitána Corelliho je určite skvelá voľba.

Mandolína kapitána Corelliho je jedna z knížek, kterou jsem si chtěla delší dobu přečíst.
Hned na začátek říkám, že je to naprosto skvělá kniha. Strhující, ironická, napínavá, smutná, občas dost naturalistická a krásná.

Autor mapuje období vpádu italských vojsk do Řecka za vlády Mussoliniho. Příběh se odehrává na ostrově Kefallonia. Italský kapitán Corelli, který je hlavně muzikant a v armádě je spíše omylem, se během okupace nastěhuje k řeckému lékaři Jannisovi a jeho jediné dceři Pelagii.

Kromě milostné linky se v příběhu vine jako červená nit zmar a nepředvídatelnost války, autor do detailu popisuje průběh okupace a například rozhodnutí jednotlivých velitelů a co to má pak za následky.

Příběh je skvěle vyvážen po beletristické i faktografické stránce. Zase jsem si položila další střípek mozaiky k řecké historii a k tomu, co předcházelo rozpoutání občanské války v Řecku (na což zase navazuje kniha Až uvidíš moře).

Postavy tady byly geniální: doktor Jannis (nestudovaný), Pelagia - dívka emancipovanější, než bylo v té době v Řecku přijatelné, bystrý a vtipný Corelli, statečný italský voják Carlo a jeho láska k mužům, silák Velisarios, Kokolis se Stamatisem - jeden roajalista, druhý komunista a přesto skvělí přátelé a mnoho dalších.

Konec mě poměrně dost překvapil a zajímalo by mě, co chtěl autor přesně říct tím úplně posledním odstavcem. :-)

"Má ještě dost času, aby se probudil, pojedl chleba okořeněný oreganem, spočítal stádo a vyhnal ho na pastvu. Jeho život běžel mimo čas, klidně mohl být jedním ze svých předků..."

"Ženy sekýrují, jenom když mají pocit, že si jich nevážíme."

"Neštěstí se skryje ve spánku."