Mandolína kapitána Corelliho
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5165/bmid_mandolina-kapitana-corelliho-200-5165.jpg
5
565
138
Příběh o lásce, cti a pomstě, jenž je neobyčejně vtipný a zároveň hluboce tragický, zdařile absurdní, uměřeně sentimentální a laskavý, ale v popisech italského tažení až bezděčně naturalistický. Tento román získal Cenu spisovatelů Britského společenství za nejlepší knihu roku 1995 euroasijského regionu.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2002 , BB artOriginální název:
Captain Corelli's Mandolin , 1994
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Pelagia v závěru říká, že si „připadá jako nedopsaná báseň“. A je to hořká milostná báseň, jakou uměla napsat jenom válka, která dva lidi rozdělila a jiné dva zase spojila. Vtrhla do ospalého bezčasí řeckého ostrova Kefalonie a všechno obrátila naruby, i když její brutalitu poněkud mírnila nonšalantnost italských vojáků v čele s „praštěným“ kapitánem s mandolínou. Z nepřítele a okupanta se Corelli stává „nezvaným, leč okouzlujícím hostem“, do něhož se Pelagia zamiluje. Naopak z jejího někdejšího snoubence Mandrase, toho sympatického dobráka, který se houpal na větvi olivovníku a spadl z ní na hrnec, bránil vlast před invazí a pak bojoval v řadách partyzánů, se stane násilnický ztroskotanec, jehož život válka pokřivila a zmařila. Z obou těch milostných příběhů je cítit hořkost, hlavně když Pelagia vyčítá Corellimu: „Dlužíš mi život.“ Ale takový zkrátka život je, ne všechny rány se zahojí, ne všechny střepy se dají poslepovat, ne vždy ze semínka vzejde krásný strom… Kromě toho centrálního milostného příběhu kniha potěší krásnými popisy Kefalonie, plastickým vykreslením postav od doktora Jannise až po oddaného kapitánova přítele Carla, drobnými prvky magického realismu (hlavně ono „ježíšovské“ vzkříšení) nebo líčením nepříliš známých událostí z dějin Řecka, ať už zpackané italské invaze a tvrdé německé intervence, masakru pěti tisíc „zrádců“ z italské divize Acqui poté, co Itálie v září 1943 podepsala příměří se spojenci, nebo ničivého zemětřesení v roce 1953. (10/10)
Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Román má všechno, co si čtenář může přát. Především je to silný, dojímavý příběh ( přiznám se, že mi při čtení sem-tam ukápla nějaká ta slzička). Osudy lidí poznamenaných tragickými událostmi 2.světové války dokumentují její absurditu, nesmyslnost a krutost.
Autor nádherně vykreslil jednotlivé postavy se všemi jejich dobrými i špatnými stránkami. Hrdinové příběhu prokazují svou lidskost i těch nejvypjatějších momentech, někteří z nich neváhají dokonce i obětovat svůj život pro jiných. Drama, které se odvíjí od prvních stránek knihy až po tu poslední je napsáno velmi svižně, místy humorně, místy s určitou nostalgií, každopádně však nanejvýš poutavě.
Oceňuji také skvělou rešeršní práci autora, který mě zahrnul množstvím historických faktů vážících se k období okupace Řecka, včetně portrétu italského vůdce "Duceho".
Vysokou uměleckou hodnotu knihy podtrhl i výtečný překlad Viktora Janiše.
To je skvost. Chvilinku trvalo se začíst, ale pak už to svištělo. Doporučuji.
Láska, válka, hudba a zase láska. Autor patří mezi mé nejoblíbenější, považuji ho za dokonalého vypravěče. Na základě tragických historických událostí staví úžasně propletená, emociálně k prasknutí vypjatá dramata několika výrazných postav, jejichž osudy nespravedlivě často ovlivňují totality zprava i zleva. To dokazuje i tímto příběhem z ostrova Kefalonia, přičemž kontrastní role a konflikty mezi hrdými Řeky, přizpůsobivými Italy a nekompromisními Němci, to vše mě nasměrovalo k přečtení Dějin Řecka a tam jsem se o moderní historii tohoto národa teprve dozvěděl věci…
100 % (aktuálně 473 hodnocení s průměrem 91 %).
P.S.
„Mandolinu“ autor vydal v roce 1994, její děj se točí kolem WW2. V románu „Ptáci bez křídel“ z roku 2004, který zachycuje období kolem WW1, se objevují některé shodné postavy jako v „Mandolině“.
P.S.2
Jak jsem na čsfd hodnotil film:
Kniha Louise De Bernierese má velmi silný příběh a popis zvláštní situace, ve které se (dokonce několikrát) ocitají během války italské jednotky v Řecku, mě přinutil pořádně si projít řecké dějiny. Ze školy sice známe Athény a Spartu, ale co bylo potom, to je možná ještě zajímavější. A tohle Bernieres umí perfektně: spojit kvalifikovanou exkurzi do dějin, tvrdý život venkovanů a love story, kdy musíme těm dvěma závidět. No a film, jak už to většinou bývá, je jen takovou průměrnou ilustrací výborné literatury. 65 %.
Výborná a obsahově krásná kniha, která se zpočátku nečte zrovna lehce, ale postupně se rozvine v poutavý příběh, jemuž nechybí snad vůbec nic. Zkrátka skvělá záležitost, na kterou se jen tak nezapomíná.
„History is the propaganda of the victors.“
U knížek u kterých vím, že na jejich motivy byl natočený film, a chci si je přečíst, se vždy snažím filmu vyhnout, u Mandolíny se mi to ale nepovedlo a film s Nicolasem Cagem v roli kapitána Corelliho, jsem už viděla. Naštěstí Mandolína, jako kniha, měla dost přidané hodnoty, která mi vynahradila znalost filmového příběhu, a knížku jsem si i tak užila.
Tahle knížka, resp. příběh v ní, je totiž jako úžasně barevná mozaika, kterou jsem byla schopná poskládat a docenit teprve až s posledními dílky z přečtené knihy, teprve pak vše zapadlo do celkové kompozice a vytvořilo krásný obraz … středomořského ostrova, jehož obyvatelé žijí své poklidné životy, kde vládne příjemná atmosféra a lidé jsou milí a pohostinní, a pak všechen ten mírumilovný klid naruší světová válka, která se ani Kefallenii nevyhne, a tak ji čeká italská okupace. V tom momentě se ale poetický příběh mění na existencialistický, a ten rozjitřuje emoce, svou poměrně syrovou výpovědí o jednom z úseků kruté historické etapy. Berniéres ho navíc oživuje svou přesně mířenou ironií a taky trochu zjemňuje, svým humorem (který mě sedl).
V Mandolíně se setkáte s několika různými úrovněmi příběhu: (1) známá historická událost - světová válka ve Středomoří v podobě italské invaze na řecké ostrovy - tak do příběhu zasáhne např. Benito Mussolini, nebo Ioannis Metaxas, a nebo italský velvyslanec v Athénách Emanuel Grazzi, ale i další skutečné historické postavy, v tomto směru příběh není žádnou fikcí, ale spíš výsledkem pečlivé autorovy práce se zdroji, (2) příběhy jednotlivých obyvatel vesnice, kde se román odehrává, jako např. moudrého doktora Iannise , pasáka koz Alekose nebo Pelágiina snoubence Mandráse, (3) milostný trojúhelník vyprávějící příběh lásky krásné Pelagie, jejího snoubence Mandráse a kapitána Corelliho.
Výsledkem je silný, na všech úrovních velmi emotivní příběh, odehrávající se na úchvatném řeckém ostrově, který vypráví nejen o lásce, ale ještě víc o místních lidech a jejich životech a osudech, tedy o pospolitém životě na ostrově (třeba o tom, co u nich vyvolalo pocity viny a hanby před sebou samými - "pramenícími z vědomí, že příslušníci toho samého národa byli ve jménu moci schopni obrátit zbraně proti vlastním lidem a způsobit tak utrpení nepředstavitelných rozměrů".
Samozřejmě nemůžu vynechat doktora Iannise, jeho ironii a humor, ale hlavně životní nadhled ...
„A to víš, že dětství je jediné období v životě, kdy je šílenství nejen přípustné, ale vlastně se od nás očekává?“ zeptal se doktor řečnicky. „Kdybych se tu plazil a hledal šneky já, skončil bych v Pireu ve svěrací kazajce.“
...
"Doktor při těchto urážkách a výzvách k políbení prdele pohoršeně zvedl hlavu a praštil sklenicí o stůl. „Pedia, pedia, tak to by stačilo. Takové nepříjemnosti tady máme každé ráno. Vždycky jsem byl liberál a venizelista; nejsem monarchista ani komunista. Neshodnu se ani s jedním z vás, ale vyléčil jsem Stamatisovu hluchotu a Kokoliovi zase vypálil bradavice. A tak by to mělo být. Měli bychom si hledět víc jeden druhého než ideologií, jinak se nakonec povraždíme navzájem. Nemám pravdu?“
Vyborny namet nam stredoevropanum pomerne malo zname casti udalosti 2. svetove valky, prijemny je i autoruv styl vypraveni. Jen jako by se ze zacatku nemohl poradne rozhodnout, jak pribeh podat, zda pouzit spis dramatickeho nebo satirickeho klice. Hodne mi vadily banalni nazvy kapitol (cetla jsem ale knihu v anglickem originale, nevim, zda jsou stejne i v ceskem prekladu). Ale v globalnim pohledu lze mluvit o ctivem titulu, ktery jde zcela mimo ramec cervene knihovny, jez by tak nejak clovek od love story mlade venkovske divky a okupanta cekal. Bohuzel konec me dost vyrazne zklamal, klasicky prekombinovany zaver "vycucany z prstu", aby byl ctenar spokojen.
Kniha aspirovala na mé top knihy. Leč nakonec to dopadlo jinak. Přispěly k tomu tyto dva aspekty: autor se dle mého inspiroval knihou Láska za časů cholery, a to mi nesedlo. Bylo to v mých očích nepřesvědčivé a téměř nereálné. Jenom (vypočítavě?) tlačil na city. A také jsem s posledními řádky pochopil, že autor má evidentně problém s Bohem. Nadávky, zesměšňování, pohrdání, soudy vůči Bohu - s tím se běžně v kvalitní literatuře nesetkávám. Ale tady ano a nic to nevyvažovalo.
Má dovolená byla trochu ve znamení Louise de Bernières, a tahle perla byla poslední kousek, který jsem měl s sebou. A možná ten nejlepší. Film jsem zatím neviděl a je otázka, jestli se na něj ještě teď podívám, kniha mě ale dostala totálně. Nic tam nechybí, je tam to řecké horko, příjemná atmosféra i pohostinnost kterou známe z dovolených, za tím už ale vystrkují rohy všelijací oškliví démoni jak z minulosti, tak ze současnosti. A najednou je ze středomořské idylky peklo a všichni ti andělé okolo shazují bílé hábity a vytahují na vás vidle. Někdy z toho mrazí, někdy vás to dojme, někdy rozesměje, ale nikdy vás to nenechá jen tak. Výborná věc.
Některé dějové linky se mi velmi líbily (vyprávění Pelagie, doktora Jannise), některé mě vyloženě nudily (vyprávění Mandrase). Rozhodně oceňuji pohled na 2. sv. válku z pozice stran (Německo, Itálie, Řecko). Po přečtení jsou mi známy opět nové historické souvislosti. Velmi se mi líbily též popisy hry na mandolínu a vztahové linie. Ráda bych knihu ocenila výše, bohužel, jsem se velmi často při čtení nudila příliš rozvláčnými historickými souvislostmi a dialogy mezi některými postavami.
Srdcovka. Plastické osudy oživené skvělým lehce ironickým lehce černým humorem, nejvice mě dojal homosexuální příběh.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a skoro celou první polovinu jsem spíš protrpěla než si užívala. Tak šíleně popisné, že jsem nechápala, kde se berou ta úžasná hodnocení. Postupně ale vše do sebe zapadlo a rozvinul se mnohovrstevný, silný příběh. Osobně jsem neznala historii Kefalonie a příběhy jejích obyvatel během druhé světové války a následně při ničivém zemětřesení mě dostaly.
S příběhem nenaplněného milostného vztahu místní dívky a “okupanta” se mísí další příběhy svérázných postav a postaviček, to vše rámované jejich kulturou, hrdostí a zvyky. I přes popisované válečné hrůzy, kruté popisy a tragické osudy najdete v knize laskavý humor, nadhled a spoustu moudrosti. Obludnost popisované doby a skutečnost, že fašismus i komunismus jsou zrůdné ideologie (a že lidé jsou někdy nepochopitelně nelidští) je zobrazeno občas až příliš naturalisticky. Osobně jsem neočekávala tak děsivě podrobné popisy krutostí, které nepáchali jen fašisté, ale i řečtí komunisté.
Ačkoliv se jedná o příběh odehrávající se za války, kniha na mne působila uklidňujícím dojmem. Četla se lehce až na asi dvaceti stránkový popis válečných operací, který mne příliš nezaujal.
Hrozně se mi líbilo jak autor v knize mluví o hudbě a po přečtení jsem měla strašnou chuť začít hrát na mandolínu.. :D
Pár věcí mi tam trochu nedávalo smysl, ale na rozdíl od jiných knih mi to u této vůbec nevadilo.
Myslím, že tato kniha má potenciál být přečtená i vícekrát.
Doporučuji na dlouhou letní dovolenou. (:
Mnohovrstevný příběh lásky z období italské okupace řeckého ostrova
Kefallenie za 2.světové války.Snad nikde jinde není to nejlepší i to nejhorší
z člověka tak blízko sebe jako v románech de Bernierse.
Filmová verze knihy mě doteď míjela, takže jsem neměla konkrétní očekávání. A co jsem dostala? Nahlédnutí do zpočátku idylického života řeckého ostrova, kdy zkrátka pocítíte zoufalou touhu sbalit kufry a jít si válet šunky k moři. Obzvlášť, když čtete v zimě. :D Na druhé straně seznámení s kapitolou nejčernější novodobé historie Evropy, která mně osobně nebyla tak známá.
Kniha jako taková byla zábavná, většinou se četla dobře. Oceňuji vyprávění částí příběhu z pohledu různých osob, prokousat se však politickými bylo náročnější a trochu nezáživné. Válečné kapitoly mě velmi zaujaly. Vztah Pelagie a Corelliho byl spíše milý, v jiných knihách jsem zažila mnohem větší jiskření, než u nich. Více mě bolel Carlův život. Myslím si, že u něj byla nakonec i nejvíce rozvinuta jeho psychologie, přestože nešlo o úplně hlavní postavu. Závěr byl na můj vkus zbytečně zdlouhavý a upřímně, nemám ráda konce typu "Já myslel".
Je velmi záslužné od autora, že nám zprostředkoval kousek historie zemí, které kdysi vytvořily základy evropské kultury. Jenomže slovo "kultura" se nějak neslučuje s tím, co se mezi Řeckem a Itálii dělo v průběhu druhé světové. Mussolini, který se vzhlídnul v Hitlerovi, spěchal také uzurpovat. Vybral si Řecko, ale narazil a německá armáda musela vypomoct. Když nakonec Itálie před spojenci kapitulovala, část italské armády, která zůstala v Řecku, byla rozkazem Hitlera zabita. Podle nich nešlo o válečné zajatce, ale o zrádce : tisíce italských vojáků bylo odzbrojeno a postříleno a nikdo jim nepomohl.
Knížka není jenom o válce Italů v Řecku, ale i o válce dobra a zla v člověku, kde národnost není rozhodující. Antonio Corelli válčit v principu nechtěl, chtěl rozdávat hudbu a užívat života, ale patřil k okupační armádě. Každá z hlavních postav románu prochází určitým vývojem, zaujímá osobnější postoj k válce a k situaci, do které se dostala a ze které za války není úniku. Mandolína nepomohla, možná kdyby tisíc klarinetů...
Podle některých historiků válka v Řecku rozhodla o výsledku války celé, zapříčinila totiž několikaměsíční skluz v plánovaném vpádu německé armády do SSSR, boje o Moskvu pak probíhaly i v krutých zimních měsících a následný vývoj nebyl už pro Němce příznivý, i když do konce bylo ještě daleko...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno ostrovy Řecko války hudební nástroje romance otcové a dcery
Autorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Kniha Mandolína kapitána Corelliho je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 756x |
| Čtenářské výzvě | 176x |
| Doporučených | 101x |
| Knihotéce | 262x |
| Chystám se číst | 353x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 16x |
Pekný, láskavý, originálny, drsný a veľmi ľudský príbeh, ktorý je veľmi zaujímavým spôsobom vystávaný.
Páčili sa mi pasáže radosti a humoru, ktoré pôsobili až bizarne, páčili sa mi časti, kde sa bojovalo a vojna dopadla aj na izolovaný ostrov.
Bolo úžasné sledovať vývoj postáv, ich osudy a vyrovnavanie sa s neľahkou situáciou.
Toto je úžasná kniha, ktorá má iba málo konkurencie. Nie je to tipická lovestory alebo príbeh jednej osoby, jedného miesta alebo udalosti, ale príbeh všetkého a všetkých, ľudskej sily, odhodlania, trápení, vojnových krutostí a zbytočností, lásky, odpustenia, porozumenia, hudby rodiny a mnohého ďalšieho.
Skutočne unikátne dielo zostavené tak, aby neustále prekvapovalo, bavilo, šokovalo a udržiavalo pozornosť človeka.
Toto nie je iba kniha na prečítanie, ale aj povinnosť mať v knižnici, pýšiť sa ňou a požičiavať každému, ktorý prejaví čo i len najmenší záujem, pretože ten príbeh by malo poznať čo najviac ľudí.