lapagerie komentáře u knih

Od autorky mám přečteno více knih, ale tato mě až tak nezaujala. Chápu úmysl propojit příběhy jednotlivých generací žen s dějinami kolem nich. Ale přiznám se, že vsuvky, které se zabývaly právě dějinami plynoucími kolem, jsem pak už přeskakovala.
Životní osudy Anny a Poldinky, i ty krátké "mezipříběhy" Hermíny, Vojtěcha, Eduarda, dokotora Pittermana a ostatních se mi líbily.
Ale jako celek dávám tři hvězdy.

Povídky jako rodokmen, proč ne. Jen mi vadilo, že nejdou časově za sebou, znemožňovalo mi to propojení mezi jednotlivými generacemi. Některé kapitoly se mi četly lépe, jiné méně a ta poslední mě vůbec nesedla. A taky jsme měla občas problém s porozuměním ději.

Temné, drsné a super. Po dlouhé době knížka, která mě vtáhla. Proplétá se v ní zločin, rodinná historie i současnost, vztahy i historie samotného města, jeho lesk, úpadek, pozvolné umírání.
Docela by mě zajímalo, jak se Elen dál popasuje s životem.

(SPOILER) O Štepánu Gavendovi jsem se doslechla poprvé a ráda jsem se do jeho příběhu začetla. Bohužel musím říct, že mě zpracování moc nezaujalo. První část knihy, kdy Štěpán začíná víceméně náhodou s převaděčstvím, navazuje kontakty se špionážními skupinami, funguje jako kurýr, mi přišla jen jako výčet všeho, co udělal. Tím nechci nijak snižovat jeho zásluhy. Jen mi to přišlo jako rychle odsýpající seznam akcí a Štěpánova osobnost se tam nějak vytratila. Jeho motivace, cíle. Opravdu jen adrenalin?
Zajímavěji popsané už bylo období, kdy byl dopaden, vyslýchán STB a odsouzen na doživotí. O jeho útěku z Leopoldova, i o tom, jak pro zahraniční špionáž přestal být důvěryhodný. A nakonec jak byl znovu zatčen a popraven.
Chybělo mi víc osobního pohledu a někdy jsem měla i chuť pár stránek přeskočit. Ale určitě je dobře, že knížka existuje a Štěpán Gavenda nezůstane zapomenutý.

Téma mi připomínalo jeden z dílů Šikmého kostela. Do osudů rodiny zasahují v období války a poválečné doby rozbroje mezi Němci, Poláky, Čechy, pak nástup komunismu. A kromě toho osobní tragédie Olgy a pak i její dcery Gretky, které ovlivnily celé jejich životy.
Autorka se rozhodně umí do tématu ponořit a je poznat, že má ke kraji osobní vztah.

(SPOILER) Velmi přitažlivé téma. Mladá dívka, tajná sestra, vstupuje konečně po revoluci do obnoveného kláštera. Do budovy, která je zdevastovaná, do společenství většinou starých žen. Její nezměrná láska k Bohu dostává dost zabrat, když zjišťuje, že sestry jsou obyčejné ženy, se všemi nedostatky. A že ženský kolektiv, ať je kdekoliv, bude vždycky plný tajných i poloveřejných bojůvek.
Když do kláštera přichází novicky, zjišťuje Jana, vlastně sestra Františka, že láska k Bohu může mít vážnou konkurenci v lásce k člověku.
Musím říct, že po Vránách mě překvapil poměrně "lehký" styl příběhu. A byla jsem za to rád.

Ota Fink je můj hrdina. Nejen že se podobá Fanfánovi Tulipánovi, ale je to prostě řízek.

Příjemné čtení, které si na nic nehraje. Priscilla se s Elvisem seznámila v Německu, když jí bylo 14 a jemu myslím 24. Od té chvíle se její život formoval podle něho. Když s ním začala žít v Gracelandu, všechno směřovalo k tomu, aby byla jeho dokonalou ženou. Vytvářel si ji pro sebe, tvaroval, vychovával, manipuloval. Po svatbě a narození Lisy Marie si Priscilla začala uvědomovat i svou vlastní hodnotu a manželství spělo postupně k zániku. Elvis byl výbušný, mnohdy despotický, požadoval věrnost a poslušnost. A to nejen od Priscilly,ale i od všech.
Přesto nepopisuje Elvise jako arogantní nafoukanou hvězdu. . Zmiňuje jeho dobrosrdečnost, lásku k matce, k dceři. I k ní samotné. Jak se pokoušel najít sebe sama, vymanit se z dráhy, kterou určovali jiní. Přesto se mu to nikdy asi úplně nepovedlo. Značka ELVIS už měla dané hranice.
Priscilla knihu napsala v době, kdy už byl Elvis několik let po smrti. V budoucnu přijde o vnuka i dceru. Musíte na to myslet, když dočtete poslední stránku. Jméno Presley přesto žije dál.

Alison Weir je za mě asi nejlepší autorka, která se věnuje Tudorovcům. Ona sama o této knize píše, že musela zjednodušit a zestručnit politické politické pozadí Jindřichovy vlády a samozřejmě domyslet citové vztahy a pohnutky, které se mu mohly honit hlavoou. Jinřich tady působí skutečně jako někdo, kdo je vláčen impulzivitou, bouřlivými emocemi a zároveň je (aspoň celkou část života) obratným politikem a autokratickým vládcem. Srdce a koruna je myslím velmi trefný název knihy. Věřim tomu, že se mnohdy nechal zmanipulovat a výbušná povaha ho svedla k mnohdy nešťastným řešením. Ale určitě to byl velmi inteligentní a impozatní muž. Bůhví, jak by všechno dopadlo, kdyby synové, které měl s Kateřinou, přežili...

Jedna z vzácných výjimek, kdy film je stejně dobrý jako kniha.

Děsivé. Při čtení zaručeně dostanete hlad a celou dobu vám bude mráz běhat po zádech. Nejpůsobivější jsou osobní vzpomínky přeživších... Musela jsem číst po částech.

(SPOILER) Netušila jsem, že jde o sérii, náhodou jsem si stáhla audioknihu z knihovny. To, že jde o druhý díl mi vůbec nedošlo, příběh se dá poslouchat bez předchozích vědomostí. Postavy byly ok, audio dokonalé a v případě čtení deníku Ansona nebo promluv Paula dokonalé psycho.
Konec mě ale tak zaskočil, že jsem si přes AI musela zjistit, zda mi nějaká kapitola nechybí. Pak teprve jsem objevila, že jde o sérii a dost mě to otrávilo. Hlavně proto, že třetí díl v knihovně ve formě audia nemají. A teda musím přitakat některým zdejším komentářům, že Anson je asi fakt nadčlověk, co se vyzná ve všem. Jako SARS? Fakt?

Čekala jsem od knížky víc. Nejdřív jsem dokonce měla pocit, že jednotlivé kapitoly snad ani nesouvisí. Pak se děj spojil, ale přišlo mi to jako když se přeskakujete ve čtení stránky. Jako by mezi kapitolami něco chybělo. Takové neuspořádané a uspěchané.
František, kameník s ambiciózní manželkou, se stává vyšetřovatelem StB a pak dozorcem v lágru. V obou svých působištích potkává Kristýnu, politickou vězenkyni. Jejich setkání pak ovlivní jeho pohled na svět obecně. Ale proč jde mi to prostě nepravděpodobné. Pokud to byla pravda, tak byl František vzácná výjimka mezi bachaři.

Ota je moje tajná láska a jsem ochotná mu odpustit i to budovatelské nadšení. Však on časem prozře. Není to moje první finkovka, ale jsem ráda, že vím, jak to všechno začalo. A budu ráda i ta další díly, které mi zatím unikly.

Velmi příjemné překvapení, určitě si z edice přečtu i další díly. Líbí se mi propojení místopisu s příběhy. A Český les, tak trochu opomenutý, určitě stojí za bližší prozkoumání. Skrývá spousty zajímavých míst.

Moje druhá kniha od Hájíčka, tentokrát vybraná na základě Čtenářské výzvy. Ale Hájíček pro mě nebude TEN autor, kde bych s napětím čekala na další dílo.
Zbyněk proplouvá životem, bez změn, ve stereotypu. Dlouholetý vztah, který se neposunuje, práce bez konce. Do toho vstoupí minulost v podobě první lásky, vzpomínek na dětství a to vše spojené s osudem obce, kde vyrůstal. Zbynek se snaží odhalit relitní podvod, zaplétá se do místních poměrů, hroutí se mu život. Celkově mě příběh moc nebavil.

(SPOILER) V Číhošti jsem se byla podívat loni. V kostelíku i na výstavě o p. Josefu Toufarovi na faře, která je hned vedle. Zvěrstvo, kterého se na Toufarovi dopustili komunisté, je obludné. I když obludné je slabé slovo. Ačkoliv nejsem věřící, zvedá se mi žaludek při pomyšlení, jak nevinného kněze utýrali k smrti. Zneužili ho i po smrti k nechutné propagandě, Číhošť vymazali z mapy. To jsou příběhy, které by neměly zůstat zapomenuté, přehlížené nebo zlehčované. Příběhy všech obětí režimu. Protože páter Toufar nebyl jediný,
Posloucháno jako audiokniha Českého rozhlasu.
PS. Sehnala jsem teď v knihovně i nové vydání a doplňují tedy komentář. Kniha určitě stojí za přečtení i prohlédnuti. Obsahuje mnoho fotografií, přepisy výslechů, svědectví. Můžete se podívat do tváře vraha, soudruha Máchy, i dalších lidských zrůd. Ale i do klidného úsměvu patera Toufara. Kniha je samozřejmě rozsáhlejší než audiozpracováni. A pomohla mi Josefa Toufara víc zosobnit. Řekla bych, že byl takový prototyp vesnického faráře. Dobrosrdečný, možná trochu těžkopádný, ale vždy připravený pomoci. Dokáže vzít do ruky kosu, začutat si s klukama na plácku fotbal i zasmát se v hospodě s ostatními obyvateli obce. Ale narodil se do zlé doby. Dvě války a pak komunistický teror, který ho stál život. Život obyčejného faráře z malé obce na Vysočině.

Příjemně čtivá vztahovka z malého města. O rodinných tajemstvích, představách o životě i o tom, jak nám osud s nimi může pěkně zamíchat.
Lucii celkem chápu, tzamotala se do vztahu s ženáčem a pak se potácí od ničeho k ničemu. Neví, co dál. Janina naopak ví, co chce. Ale je to opravdu to, co kdysi chtěla? Tohle zamyšlení mě bavilo.

Zajímavý osud kluka ze Sudet, kterého válka zavlekla na německou minolovku, odtud mezi francouzské partyzány, do Anglie a nakonec s americkou armádou do osvobozeného Československa. Příběh má být podle skutečnosti. Je to skoro až neuvěřitelné. I přes to všechno mě knížka zcela nevtáhla, klouzalo to tak nějak po povrchu.
Škoda, že není nějaký doslov o skutečném Gustovi.

Přečtení po čtyřech letech znovu a zase bych dala plný počet. Nenajdu nic noveho, než co jsem napsala prvně. Možná jen, že se mi už lépe orientovalo ve vypravěčích. A nad jazykem jsem se bavila.