Promlčení

3 16.12.2020

(+ SPOILER) Asi celý můj komentář bude jeden velký spojler:
Mile napsaný detektivní příběh. Nedá se říci, že by se jednalo o klasickou detektivku, kdy sledujete práci vyšetřovatele a spolu s ním hledáte vraha. Jedná se o vyprávění příběhu, který se stal před cca 30 lety (ale ani to není zcela upřesněno) - prostě hned po sametové revoluci. Pokud hledáte detektivky, kde se Vám průběh vyšetřování napasuje alespoň zčásti do reality, tak zde to nehledejte. Už jen to, že kriminalista sedí kdesi v archivu, kde vypátrá jakýsi "hrobeček" porealitní doby a začne pátrat na vlastní pěst. Jezdí šetřit do Prahy, bydlí na policejních ubytovnách a to vše s tichým souhlasem (a nebo nedořešeným nesouhlasem) vedení.
Ten co mu postupně vypravuje jak to tehdy vlastně bylo, si pomalu přidává nebo mění své verze. Odkrývá jen tu část pravdy, která se mu hodí (a také aby příběh neskončil hned po 20 stranách). Odkrytí celého příběhu je vlastně závěrem 250 stran. Možná kdyby kniha byla pojatá trochu jinak, jako samotné vyprávění starého policisty a jeho vzpomínky. A to že je to stavěné na tom, že se vlastně dnes chce někdo dobrat pravdy jak to tehdy bylo působí dost podivně. Můj pocit z celého příběhu je ten, že vlastně od začátku je vypravěč stavěn do pozice - můžete mi věřit ale nemusíte - a to si nesete s sebou celou knížku. Nikde se na konci nedoberete toho zda to tak opravdu bylo nebo ne. Spoluhrdinové dávného příběhu již nejsou a současné vyšetřování jaksi spolu s příběhem končí.
Za mě myšlenka a příběh perfektní. Vyobrazená krajina láká se sebrat a jet tam za nimi se procházet jarní Šumavou. Jen ta autenticita vyprávěného příběhu vůči hlavní postavě mi trochu kulhá.
Přesto dávám 5*.

2 03.12.2020

AUDIOKNIHA
Oproti Polednici, kterou jsem četla, jsem si Promlčení pustila jako audioknihu. Samotný příběh by mě asi ve fyzické podobě tolik nezaujal, respektive bych si ve volném čase v mnoha případech raději otevřela jinou knihu. Příběh samotný byl sice dobře propracovaný, ale plynul hodně pozvolně a v současné době jsem si zvykla na děje plné napětí a zvratů takže by to zrovna nebyl můj šálek čaje.

Audioknihu namluvil Jakub Saic. Jeho znělý hlas, oproštěný od zbytečné dramatizace šeptáním nebo naopak jeho nečekaným zvýšením je v autě dokonale poslouchatelný a vy rozumíte každému slovu i při rychlejší jízdě a vyšším hluku motoru. Za což jsem ráda. Nemám Teslu a mnohdy musím některé audioknihy odložit, protože herce jednoduše neslyším a pořád při jízde zvyšovat a snižovat hlasitost je otravné.

Sečteno, podtrženo Promlčení je na české poměry nadprůměrná detektivka.

2 27.10.2020

Naposloucháno. Zajímavé téma vracející se do dvou časových období - konec války a začátek devadesátých let. Pro mě druhá kniha od Jiřího Březiny a určitě ne poslední. Příjemné podání Jakubem Saicem. Pro audioknihu není vhodné členění do tak krátkých kapitol.

6 12.10.2020

Kladně hodnotím, že se spisovatel nesnaží za každou cenu psát jako Chris Carter. Jednoduchá, přímá a čtivá detektivka z českých luhů a hájů.
Moc se mi líbilo, jak je nenásilnou formou podán problém soužití sudetských Němců před / během / a po válce. Dozvěděl jsem se něco nového.

2 27.08.2020

(+ SPOILER) Policista Tomáš Volf, který byl odvolaný z kriminálky, se ocitá v policejním archivu, kde narazí na nedořešený případ (sebe)vraždy v pohraniční vesničce Pasečky a rozhodne se případ znovu prošetřit.

Postupně se seznamujeme s aktéry původního vyšetřovatelského týmu - Ondřejem Novotným, který byl k případu přidělen z Prahy (a který příběh v podstatě vypráví), rakouským kolegou Helgem Prohazkou, i ostřílenými členy mordparty Vostrým a Hrdličkou, se kterými si nováček Novotný zrovna nesedne.

______ Spoiler ________________________
Příběh o odsunu Němců je sám o sobě zajímavý, tato dějová linka mě moc bavila a chtěla bych se dozvědět víc o zavraždných Zahrádkovi i Chromém i o lidech z vesnice. Motiv pomsty po tolika letech mi ale už moc nedává smysl, protože oba už byli staří a v podstatě trosky...

No, mám trochu smíšené pocity, ale musím říct, že napsané je to moc dobře a četlo se to samo. :-)

13 04.08.2020

Nejsem úplně fanda tohohle přístupu. Když čtěte první díl série a tam je zmiňované něco, o čem čtenář neví, třeba první případ, který se bude odehrávat až v druhé knize. (Chápu tedy původní řazení knih v sérii, kdy byla jako první kniha chybně vedena Polednice.) Naštěstí jsou to jenom slova a moc se to nerozebírá, protože i tohle bylo napínavé čtení.

Tomáš Volf, přeřazený policista do archivu (nespíš z důvodu následku případu, o kterém si přečteme právě v té druhé knize) se pustí do ověřování sebevraždy (vraždy?) starého případu z roku 1991. Archiv asi není zlej, ale on se chce vrátit. Tak na tom zapracuje. Ale rok 1991. Případ má hodně prázdných míst, ztracených informací a celkově to dřív (v té ještě dost nejisté době) chodilo trochu jinak...

Toť základní linka knihy. Zní to vlastně strašně obyčejně, ale já měla náladu na českého autora a na příběh s napřepálenou zapletkou a bez komplikované "Rambo akce". Bylo mi to slíbeno a dostala jsem to.

Zvolený způsob vyprávění byl dobrý. Dozvíte se tedy, jak se vyšetřovalo tehdy a v přítomnosti se dolepujou zbytky. Hlavní postava Tomáše je docela v pohodě. Má to jenom jeden háček. Právě kvůli způsobu vyprávění se o něm ale moc nedozvíme.

Jenom bych se krotila v užití slova detektivka, jak je na obálce knihy. Za mě je to spíš román o tom, jak to v té době na tom místě bylo v propletenci lidských osudů. Detektivní román, který má víc z románu.
A přestože má kniha lehce přes 200 stran velkým písmem, čtení se mi trochu táhlo. I přes zajímavě zvolenou formu, díky které stránky utíkají mnohem rychleji.
Něco tam chybělo. Až na to přijdu, dopíšu do komentáře...
Možná kdyby se série jmenovala "Kronikář Tomáš Volf" nebo "Novinář Tomáš Volf". Tady ze své práce nepředvedl nic. A to je dost matoucí. Možná v dalších dílech. Ale v prvním? To je prostě divný. No, uvidíme v Polednici...

A z tý kurzívy mi akorát bolely voči. Možná by úplně stačily ty znaky rozdělení, který tam stejně byly. Vždyť je to psaný v první osobě, tak je snad jasný, že to je minulost! Tedy, já si to od začátku knihy zvládla zapamatovat, ostaním do toho nechci kecat. Dobrému nápadu vyprávění podrazilo knihy jeho vizuální provedení.
A jestli něco nesnáším, je kurzívá a asgardskej font :(

14 01.06.2020

Docela těžké hodnocení.
Plus za silné téma, čtivost, chvílemi napětí a částečně i atmosféru, která byla občas působivě vyjádřená, byť by to v tom vyprávění mělo jít docela těžko. Celou detektivku pojmout jako vyprávění, a nakonec ještě jedno vyprávění ve vyprávění, je docela šílený nápad a kupodivu se divím, že mi to nakonec nepřišlo tak špatné. Chtělo to jen jedno, nebrat vyprávění jako přímé vyprávění - a asi to tak autor nezamýšlel, když text nebyl označen uvozovkami jako přímá řeč, jen kurzivou - ale prostě jako autorovo převyprávění mnohem stručnějších sdělení. Něco jako flashbacky ve filmu. Kurziva pak sloužila ke snadnému rozlišení dvou časových rovin…
Trochu zamrzelo občasné černobílé pojetí, zvlášť v závěru a trochu nedotažené postavy – myšlení Tomáše Volfa jsem nějak nedokázala odlišit od myšlení Ondřeje Novotného v mládí.
Nejmíň povedený se mi zdál portrét Ondřeje Novotného. Ve starší časové lince mladík plný ideálů, po letech je zpodobněn jako hodně nesympatický politik s kontroverzními rysy, postupně má ale čtenář odhalit i jiné jeho stránky, tahle postava mi nepřišla moc uvěřitelná…
Autor mě ale každopádně zaujal, do českých detektivek se pouštím s chutí. Chystám se na Polednici. Tři plus.