Volyňská rapsodie
Anna Strnadová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516782/mid_volynska-rapsodie-ukU-516782.jpg
4
48
16
Námětem tohoto románu jsou život a návrat volyňských Čechů v poválečném období do vlasti, odkud v sedmdesátých letech devatenáctého století odešli jejich předci. Na příbězích tří rodin se odvíjí drsný život na ukrajinské Volyni. Vykácený les jim byl nabídnut jako slibovaný pozemek. Teprve jeho vymýcením a obděláváním získali půdu, která jim po letech svou úrodností vyvážila dřinu. Střídání vlád zasáhlo vždy do jejich života. Panování Poláků označují za nejlepší období, v roce třicet devět ho vystřídá nástup sovětské moci s prvními kolchozy a zhoršená situace pokračuje až k německé okupaci. Vypálení Českého Malína bylo v počtu obětí ještě děsivější než Lidice, pronásledování Židů a nástup banderovců vyvolávalo strach při každodenní těžké práci. K návratu do Čech se upínali jako k zemi zaslíbené.... celý text
Přidat komentář
Osudy tzv. volyňských Čechů jsou obecně známé, poměrně málo jsou však předmětem literárního zpracování. Pro mě to bylo první setkání vůbec. A přineslo další jinak už očekávané zhnusení hlavními politickému aktéry doby - fašisty, Rusy/sověty, banderovci... a tak se čtenář brodí po kotníky v existenciálním bahně ukrajinské Volyně či poválečného Československa. Několik generací Čechů, kteří šli za vidinou důstojnějšího života, si prožilo své vlastní malé peklo bez ohledu na vládu, režim i zemi, navíc s vypáleným cejchem na čele. Všude byli (jsou) lidé jen hříčkou v manipulativní hrsti právě vládnoucí garnitury. Jedni je přinutili změnit víru, druzí odevzdat majetek, další pak to, co zbylo v hrnci a ve chlévě. A za každé situace museli "držet hubu a krok". Netuším, jak bych se v každé jednotlivé situaci zachovala sama, ale pevně věřím, že podobné dilema nebudu muset zažít.
Zajímám se o historii, nejenom o dějepis, či literaturu faktu, ale i romány na pozadí historických skutečností. Je dobře, že se autorka zabývá příběhy našich krajanů, hledající jiné možnosti života. Literární zpracování není stoprocentní, ale je potřeba se vracet k zapomenuté či zamlžované historii formou románových příběhů.
Velmi pěkně zpracované téma života Čechů na Volyni, dozvěděla jsem se mnoho nového. Jen jsem měla dost zmatek v jednotlivých rodinách, v knize bylo hodně skákání z jedné rodiny do druhé, hodně jmen, špatně jsem se orientovala.
Nádherně zpracovaná kniha. Velmi srozumitelně popsané dějiny - dokumentární část, která se prolíná s životními příběhy postav. Češi, kteří si mysleli, že jdou za "lepším". Čekala na ně pouze dřina, bída, strach, banderovci. Moc krásně napsané, úplně na mě dýchala těžká doba, dřina, bezmoc. Pro mě moc poučná kniha, alespoň si člověk může udělat obrázek o dějinách Ruska a Ukrajiny. Určitě si přečtu další knihy od paní spisovatelky.
Asi jsem od knihy očekávala více. Možná je to nadšenými komentáři. Téma je důležité a zajímavé, ale kniha ve mě nevyvolala žádné emoce. V knize bylo dost postav a autorka skákala mezi nimi velice rychle. Neříkám, že se mi pletly, ale musela jsem se soustředit.
Jakmile jsem dočetla knihu, tak jsem zjistila, že jsem četla od autorky knihu ...stačilo jen říct Jáchymov.
Na osudech Kateřiny, její dcery Anny a vnučky Ženy je přiblížen příběh volyňských Čechů, kteří zažili vládu cara, Poláků, Rusů, Ukrajinců i Němců a museli snášet nájezdy sovětských komisařů i banderovců. Muži odejdou bojovat do československé armády vedené gen. Svobodou, aby pomstili své blízké zavražděné v Českém Malíně, a po osvobození si vyřídí repatriaci a s nadějí se vrací do Čech. Vědí, že na Ukrajině se vše schyluje k zakládání kolchozů. Netuší však, že násilné kolektivizaci neujdou ani v ČSR. Škoda, že nebyl přiložen rodokmen jednotlivých rodin, aby se čtenář mohl lépe orientovat v ději. Popis bojů na Dukle a těch následujících byl velmi sugestivní.
Zajímavý příběh, postavy sympatické a i popis prostředí zaujal. Bavilo mě to i když také musím přiznat, že v první třetině jsem měla chaos v postavách.
Téma je to zajímavé. Autorka věrohodně popisuje život volyňských Čechů, kdy zažívali bídu a strach, jestli se dožijí rána. Celkově byli životní podmínky dost hrozné. Během vyprávění jsem se ale často ztrácela v postavách, kdo je kdo a to mi kazilo pěkný dojem z knihy.
Volyňská rapsodie je psaná z pohledu Čechů, několika rodin a jejich generací, popisuje cestu jejich životem na Volyni až do té doby, dokud se nedostanou zpátky do Čech, kde přichází samozřejmě také rozčarování, kvůli komunistickému režimu. Tento román popisuje historii nejen Volyně, Ukrajiny, ale také tehdejšího Československa. Kniha je psaná zvláštním stylem, ne moc poutavým způsobem, ale to nemění nic na tom, že je výborná, protože historická fakta a informace té doby jsou velmi užitečné. Vice v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestach.
Oceňuji námět, kdy autorka zachycuje zkušenosti a osudy Čechů, kteří se v poslední čtvrtině 19. století usadili v západní Volyni, v západní části dnešní Ukrajiny. Po přečtení knihy mám za to, že autorka měla v úmyslu zachytit uceleně tento exodus z původní vlasti uskutečněný nejdříve za účelem získání úrodné půdy, jak to měli přislíbeno od cara, přes těžké období během etapy kolchozů, které do západní části Volyně přišli o dost později, než do východní části Volyně, a nakonec až po návrat do původní vlasti, do krásných Čech (cca v letech 1946 – 1948), kde je nakonec nečekalo s ohledem na blížící se padesátá léta nic dobrého. Volyňští Češi se tak stali obětí minimálně dvakrát, jednou během represí během 20. a 30. let na Ukrajině (to se týkalo hlavně východní části ukrajinské Volyně, která spadla pod SSSR dříve), případně o něco později (to se týkalo západní části ukrajinské Volyně), podruhé během padesátých let v Čechách, kdy se Volyňští Češi museli mimo jiné potýkat i s nevraživostí starousedlíků, kteří je označovali (nesprávně) za Rusy. Válečné útrapy během druhé světové války dopadly na Volyňské Čechy na území dnešní Ukrajiny neméně drtivě. Nadto byly Češi na území bývalé Ukrajiny v době během druhé světové války obětí řádění tzv. banderovců, tj. nacionálně smýšlejících Ukrajinců, kteří chtěli Ukrajinu národnostně očistit od všech cizáků. Oceňuji, že autorka se tuto část historie nesnažila s ohledem na současnou politickou situaci vymazat.
Oceňuji edukační stránku knihy. Čtenář se dozví mimo jiné, že během druhé světové války byly zmasakrováni a vyhlazeni nejen obyvatelé Lidic a Ležáků, ale dozví se něco i o osudu Českého Malína nacházejícího se v západní části Volyně (dnešní Ukrajiny).
Velmi doporučuji článek na stránkách „Bála jsem se mluvit o tom, že pocházíme z Volyně, říká autorka románu Volyňská rapsodie | HATEFREE CULTURE (viz webové stránky https://www.hatefree.cz). Je tedy zřejmé, že mnohé události popsané v knize včetně jejich osudů tvoří historickou paměť a zkušenost autorčiných předků.
Cituji část odpovědi na poslední otázku:
„Váš román vyšel jen pár měsíců poté, co začala válka na Ukrajině. Jaké na něj máte ohlasy?
Vloni začátkem roku jsem řešila v nakladatelství Argo, zda nebude problém, že jdu „proti proudu“, protože mám v textu pasáže o smutných událostech ukrajinských band na Ukrajině. V redakci mi ale řekli, že můj román je o historických událostech a historie se nemá ohýbat.“
Má otázka zní, co je to za dobu, že se člověk obává říkat pravdu? Protože to nezapadá do nějakého mainstreamového narativu? A hrozí tu snad, že události vtisknuté do paměti jednotlivých rodin, budou označeny za dezinformace? Doporučuji ostatním čtenářům, aby se zamysleli i nad touto otázkou.
S hodnocením ohledně zpracování se shoduji s Delou111, ale na rozdíl od ní dávám hvězdu navíc za odvahu a rozhodnutí autorky neohýbat historii. Literatura má ostatně mimo jiné i ukazovat, že skutečnost nemusí být tak černobílá a nekomplikovaná, jak by si někteří snad přáli nebo myslí.
Na závěr ještě doporučuji čtenářům knihu (tentokrát nezakrytě memoárovou) od Tamary Halasové Kondor srandovič, kde jsou popisovány zkušenosti Volyňských Čechů, tentokráte z východní části Volyně (dnešní Ukrajiny).
Na knihu jsem se hodně těšil, hlavně téma mě hodně zajímalo. Celkově kniha nebyla špatná, ale nějak mi nesedl styl příběhu, zdál se mi hodně uspěchaný.
Nakonec nevětším plusem knihy, jsou pro mě fakta o životech volyňských Čechů,které jsou chvílemi velmi drsné.
Jinak naprostý souhlas s uživatelkou Dela111.
100 let života české rodiny. Odchod z vlasti do carského Ruska – na Volyň za slibem lepšího života. Místo toho je čeká neobdělaná půda, neskutečná bída, tvrdý život, nemoci, válka, kruté chování fašistů, Rusů a banderovců za války i po ní, pogromy, politické represe, účast volyňských Čechů v bojích o Duklu a osvobozování Čech Ale ani návrat zpět do Čech nesplnil sen o šťastném a spokojeném životě. Dějiny s k těmto lidem opravdu zachovaly velmi nelidsky. Dějiny nebo lidé? Velmi smutné, opravdové, syrové a skvěle napsané.
„Šemík se vzepřel a nepomohl ani bič. „Nesahejte na něho,“ křičel Mikuláš, šel ke zvířeti a pohladil ho po plecích. „Musíš jít, jinak tě budou bít, jsem nejhorší zrádce, odpusť mi to.“ Vedl ho do útrob zeleně natřené bedny a připadal si, jako by odvážel někoho blízkého do krematoria. Láska ke zvířeti je zrovna tak složitá jako k ženě. Na rozdíl od ní ale zvíře nikdy nezklame. Stejným způsobem se rozloučil i s mladou Maškou. Stáli tam oba pokorně, otáčeli hlavy, ale přes přítmí svého hospodáře neviděli. Netušili, že je za dva roky zbídačené a vychrtlé pošlou ve stejné bedně na jatka.“
Založeno na skutečných historických událostech , u nás ne až tak známých, velmi dobře napsáno, čte se dobře, pro mě jedna zajímavost - trošku jsem se ztrácela v osobách a rodinných vztazích, ale vůbec to nebylo na škodu, spíše naopak, lépe jsem vnímala události a dobu, ve které se román odehrává. A o to víc pro mě byla kniha autentická. Podobný pocit i u románu z Jáchymova.
Kniha o osudech volyňských Čechů obsahuje děj plný utrpení, velkého zklamání, bolesti a nekonečné dřiny. Tohle je o zmařených nadějích, bídě a nepředstavitelně těžkém životě, často ve strachu.
Příběh se odehrává v období od sedmdesátých let 19. století, kdy někteří Češi odcházeli na ukrajinskou Volyni za vidinou lepšího života do padesátých let 20. století, kdy se po druhé světové válce hodně z nich zklamaných vracelo zpět.
Kniha má velmi silný námět a takový je většinou spoustou čtenářů automaticky hodnocený 5*. Já námět samozřejmě oceňuji, kvůli němu jsem si knihu vybrala, ale hodnotím především zpracování, co jsem se dozvěděla, jak se mi příběh četl a zda byl poutavě napsaný - vždyť jde o historický román, nikoli o literaturu faktu.
Kniha není rozsáhlá, takže děj jde kupředu rychle, během pár kapitol je v další generaci rodiny a dalším století. Místy jsem měla pocit, že nečtu román, ale výňatek z nějaké kroniky. Informativní hodnota knihy je ucházející, poutavost byla pro mne bohužel občas nižší.
Přestože mám ke zpracování výtku, jsem ráda, že jsem knihu četla a doporučím ji všem, kteří chtějí získat reálnou rámcovou představu o nešťastných osudech volyňských Čechů.
Štítky knihy
Ukrajina vystěhovalci, emigranti volynští Češi historické romány Volyň (Ukrajina) Češi v zahraničí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Maxl žhář |
| 2019 |  Nebeské komando |
| 2021 | … stačilo jen říct Jáchymov |
| 2020 | Prodloužená sonáta života Boženy Němcové |
| 2023 | Volyňská rapsodie |
Kniha Volyňská rapsodie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 62x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 77x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Silný příběh, jednu část jsem vydýchávala těžce. Hrdinové neměli jednoduchý život, my se máme opravdu moc dobře.