Severka

Autorka na skutečných příbězích přibližuje realitu života v Severní Koreji. Nejhorší pro mne osobně bylo pomyšlení na to, že zatímco čtu tyto řádky, v tu samou chvíli se tam přesně tyto věci dějí; že to není nic historického, ale současnost.
S čím se trochu peru, je můj pohled na hlavní hrdinku (nebo anti-hrdinku?), ale to je vlastně správné, protože to je skutečný příběh a ne žádná pohádka. Takže klobouk dolů autorce.

(SPOILER) Tohle byla před časem moje další kniha od Niny Špitálníkové. Troufám si říct, že pro mě poslední. Už mám Severní Koreje vrchovatě a plný zuby. Tahle kniha je psaná z pohledu mladé severokorejky, pocházející z vyšší třídy tamní společnosti. Ona sama věřila v režim a i díky svému přesvědčení ublížila několika lidem. Ale to bylo v době, kdy byla přesvědčená o správnosti svého jednání. Kniha je psána z pohledu jejího svědomí, kdy postupně nazírá na režim jinýma očima a uvědomuje si jeho hrůznost. Otec jí zaplatil a zařídil útěk na Jih. Bez jejího vědomí. Ona je ale ztracená i tam. Neboť se cítí zrazená, vykořeněná a podvedená. A taky vinná. Navíc i zde ve svobodné společnosti musí skrývat svou minulost. A konec prozrazovat nebudu. Přečtěte si toje to útlá silná knížka, kterou nedáte z ruky.

(SPOILER) Z toho úplně mrazí. Na co číst Orwella, tohle je snad ještě horší a navíc pravda. Popis Severčina života v KLDR mi naháněl husí kůži, a to jde o dívku "z vyšší společnosti". Popis života v nápravném táboře byl ještě horší. A když si to spojíte, že kdo udává, má takové výhody, jako jedno cappuccino za udání, které jiného stojí život... Proč existuje taková země... Kritiky se dočká i Jižní Korea, která v uprchlících aspoň z pohledu Severky vidí jedině prospěch pro svou propagandu. Severčino krytí je pak dost cynické... Nadějná propagandistka Severu dělá propagandu na Jihu... Při čtení knihy mi bylo úzko a smutno. Není to lehké čtení, ale hlavně, že takové knihy vychází.

Kolísání mezi styly a žánry je trochu rušivé, hlavně v první části knihy, než si na to čtenář zvykne. Ale mezi tím vším hltáte silný příběh o nepříjemném tématu. Kniha na mě i přes mé drobné výtky velmi zapůsobila. V závěru přišlo mnoho naléhavých myšlenek, které budu ještě dlouho promýšlet.

S. 204: "Protože zvěrstva, která se tam děla, dopadají na celý svět – má-li člověk nemocné plíce nebo ledviny, je zkrátka nemocný, neutěšuje se tím, že zbytek těla funguje, jak má. A pokud nějakou část světa decimuje zhoubná ideologie, nemocný je celý svět."

Zajímavé čtení, které mě díky svižnému spádu rychle vtáhlo do děje. Kniha ve mně zanechala i zamyšlení nad tím, že v určité formě nesvobody žijeme vlastně celý život. Někdy více, jindy méně znatelně.

Silné, dojemné, nervy drásající. Kompozičně netradičně, ale zajímavě zpracováno, též skvěle podáno. Díky, Nino.

(SPOILER) Tenhle příběh byl jízda.

Možná, že tomu svobodnému světu nerozumím ještě dokonale, ale připadá mi, že i zde se lidi dělí, aniž by o to stáli.
Podle pohlaví.
Podle barvy pleti.
Podle sexuální orientace.
Podle náboženství.
Podle počtu dětí.
Podle zdravotního stavu.
Podle vzhledu.
Podle váhy.
Podle národnosti.

A nejsmutnější na tom je to, že i přes oběť své rodiny pro lepší život, žádný lepší život nebyl...

O 5 a znovu Korea !
Po přečtení Mezi dvěma Kimy a Svědectví o životě v KLDR 1 2 ,co takhle zkusit ještě Severku ?
Taky,že jo a proč ?
Abych si vážil ? Čeho vážil ? Života našeho či svého ? Bude to stačit ? Nejsem již západně zdegenerován ? Stačit to nebude,jen to na sebe nechám působit.
Protože svět není černobílý,slečna Severková zpočátku vnímaná,jako nevěrohodný vypravěč.
Nastavuje zrcadlo pro nás ? MY přece obýváme tzv. dokonalý svět !
Dospívající dívka,hledá si místo na slunci.Být někdo.Něco znamenat.Třeba jen za malou odměnu.V nášem konzumním pohledu viděná jako maličkost či prostá malichernost.
Něčemu tak oblíbenému v našich luzích a hájích oblíbenému výrazu bonzování.Zde o to více obludnějšímu.Mladý člověk je z podstaty nevinnost sama.Nepřipouští si vinu.Dobro pro dobro celistvosti celého národa.Kdo zlobil,zaslouží přeci nabacat.
Neustále být kolečkem ve stroječku.Naprosto poslušen podřízen systému,bez téměř volného času.Víra povznáší i uzdravuje !
Jak nazvat podřízení těmto ztěleněných nadpozemských samozvaných polobožských vůdců ?
Ostatně tyto schizofrení praktiky,jsou známi i nám z dob minulého režimu.Jen v knize to má o to více Orwellovský rozměr.
Severka byla štastná a spokojená.Nene není toto není ironie.
Berte neberte,žasněte a čtěte.
Výhledově,jsme štastni !

Tady se moc rozepisovat nebudu. Kdo zná knihy Niny Špitálníkové, ví, jak moc silné emoce dokážou vyvolat. Tahle na mě zapůsobila určitě nejvíc, i když byla hodně krátká. Asi naštěstí...
Přečtěte si to.

Příběh severokorejské migrantky převyprávěný oproti Svědectvím jako román. Obdivuju u Špitálníkové tu variabilitu jejího literárního umu. Popsat hrůzy tohoto režimu a to opět intenzivně a přitom zase jinak. Forma soudního procesu a někdy chaotická změť myšlenek to vše umocňuje. Syrové, drsné. Zajímavý a nový je i pohled běženkyně již v Jižní Koreji. Její pocity ve střetu s jinou kulturou a životem. Poslední část to byl naprostý gejzír emocí. Možná to je tím, že jsem otec, nevím. Rozechvění...silný zážitek. Děkuji.

Na začátku jsem si nebyla jistá, jak se mi bude kniha číst a zda jsem si vybrala úplně dobře, ale ve chvíli, kdy se hrdinka dostává ke svému příběhu, jsem se začetla a nemohla přestat. A to i přesto, že popis života v KLDR rozhodně není žádná selanka a někdy člověk nechce věřit, že se někde může opravdu takto žít... Ale právě pro rozšíření obzorů je dobré si občas takovou knihu přečíst.

Skvěle napsané, ze 3 knih, které jsem od Niny četl,mi přijde nejlepší. Forma soudního procesu kdy posluchač je soudce a vypravěčka obžalovaná mi přijde zajímavá. Škoda jen, že nebyla trochu lépe vymyšlená. Knížku lze doporučit všem, kteří si myslí že se v Česku máme špatně. Severní Korea je opravdu otřesená zem, ke které bych se nechtěl ani přiblížit.

Jedná se o rozpracování jednoho příběhu z knihy rozhovorů se Severokorejskými utečenci: Ze života v KLDR. Upřímně se mi moc nelíbil chaotický a zvláštní styl vyprávění, rozhovorů, myšlenek a soudu. Ovšem informace předčily styl. Přiznám se, že jsem chvílemi upadala do jakési letargie v domnění, že čtu jen nějaké sci-fi. Musela jsem si připomínat, že jde o skutečný příběh, což mi vždycky vykouzlilo husí kůži. Fakt neuvěřitelný, co se někde děje. Hrozně mě bavil hlubší pohled a úvahy utečenkyně z vyšších vrstev a jak reagovala na svobodu a na vše, co viděla.

Dávám tři hvězdy, ale jen proto, že jsem neměla na knihu čas a nedokázala jsem si pak najít tu chvíli ji dočíst. Právě proto, nechtělo se mi ani tu chvíli najít. Ninu mám ráda. Její podcasty na YouTube je můj lék na spánek...

Četlo se to se lehce, pokud se člověk dokázal trochu povznést nad tím, jak těžký a hrozný je to příběh. V novinách a rozhovorech s novináři, autory a přeživšími uprchlíky se dá v posledních letech přečíst dost o tom, jak to funguje v totalitním režimu v Severní Koreji, ale beletristicky zpracované - jak je to právě v této knize - to vše vyznívá ještě syrověji, brutálněji a děsivěji. Pokud vás tohle téma zajímá, knihu určitě doporučuji.

Kniha má lehce chaotický rozjezd, potom začne tvrdá realita, příběh a poslední třetina knihy je úžasná, vše zapadne, dá smysl. Je to smutné čtení, ale o realitě, jak tu někdo psal, moment prozření je skvěle popsán, je cítit, celá kniha je o pravdě a pocitech. Je krásně popsaný moderní svět někým kdo vyrůstal v izolovaném světě. Doporučuji pro někoho kdo se chce o světě něco dozvědět a zamyslet.

No zajímavá kniha to byla.

Zvláštní, mrazivé, šokující a určitě bych našla víc adjektiv, ale v první řadě se mi líbil styl psaní a taky to, že jsem dostala, co jsem očekávala. Rozhodně to není pohádka na dobrou noc.

V mrazivém objetí slov se skrývá jiskra, co zahřeje i ledovou královnu a rozhýbe zamrzlé srdce v rytmu, který by i sobům vykouzlil úsměv na tváři, protože někdy stačí jen vítr od severu, aby všechno nabralo správný šmrnc. Čtení plyne jako horská říčka plná nečekaných zatáček, kde smích a slzy tančí valčík pod jednou střechou a přitom nikdy nepřehluší ten tajemný šepot, co vás chytne za duši jako ten nejlepší kabát na větrný den. Jak se říká, kdo se směje naposled, ten si nejspíš přečetl něco s takovým šarmem, že by i kaktus rozkvetl a pošilhával po sousedově růži. Dokáže rozehrát pocity tak dokonale, že se každá stránka stává malým koncertem nálad, kde i ticho zní jako symfonie plná překvapení. Záplava emocí v decentním kabátě humoru potěší i ty, kdo mají srdce na správném místě a rozum v kapse, protože dobrá nálada není nikdy na škodu a tady ji servírují s grácií a lehkostí. Jedinečná kombinace jemnosti a síly vyvolává chuť vracet se zas a znovu, protože co víc si přát, když se svět kolem tváří jako ledová královna, ale uvnitř pálí severní oheň? Každý, kdo umí ocenit vtipné řemeslo a neotřelou poetiku, si tuhle záležitost bude hýčkat jako ten nejvzácnější zimní poklad.