Severka
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Komentáře knihy Severka
Přidat komentář
Svědectví o životě vyšší vrstvy v KLDR a cestě za svobodou, i když ne dobrovolnou.
Je až nepředstavitelné, že i v dnešní době se toto děje. Vymývání mozků už od dětství a když se dostanou ven tak neví co ze sebou.
Smutný příběh, ale oči otevírající.
(SPOILER)
Je zajímavé vidět pohled z druhé strany, kdy dotyčná je vlastně spokojená v režimu ve kterém žila a nešťastná, že byla "přinucena" opustit Severní Koreu. V té Jižní se jí ze začátku nelíbí...a když už si začne zvykat, bohužel se stane, co se stane....
Jen škoda, že to pro její rodinu určitě taky nedopadlo dobře a že dopisy otce pro Severku byly vlastně dílem autorky. (bylo by fajn, kdyby to bylo skutečné, možná by jí to dodalo odvahu a chuť žít).
Život v totalitním režimu KLDR je hrozný pro všechny, nejen pro dívku z vyšší vrstvy. Ta měla štěstí, že se z této země dostala pryč, i když to nebylo její rozhodnutí. Bohužel happyendem to neskončilo.
Myslím, že autorka velmi dobře vystihla, jak může život od mládí v totalitní společnosti poznamenat člověka. Na příběhu mladé dívky, kterou se otec snažil zachránit nucenou emigrací do Jižní Koreje, která nakonec zjistí pravdu o sobě a svém omylu a neunese tuto pravdu, můžeme až z děsivou jasností pochopit, jak totalitní režimy zneužívají mysl mladých lidí a deformují je od dětství a to je nejhanebnější, protože utéct před sebou a svědomím nelze.
Príbeh detstva a dospievania vo veľmi efektívnej totalite, kde podľa všetkého neprebiehali žiadne jari a perestrojky a ktorá sa tým pádom zdokonalila k takmer absolútnej kontrole nad životmi svojich obyvateľov. Hlavná hrdinka je skoro prominentná dievčina, vyrastajúca pod tlakom striktných a pre nás šokujúcich pravidiel, ktoré vníma ako bežnú súčasť života. Je zaujímavé sledovať kultúrny šok po nedobrovoľnej emigrácii aj jej hodnotenie pre ňu nového sveta, kde sa tiež stane svojím spôsobom prominentkou, optikou toho starého. Vynikajúce od začiatku do konca. Vypočuté na jeden záťah v rozhlasovej úprave načítané viacerými striedajúcimi sa hlasmi.
Tohle byla moje druhá kniha od paní Špitálníkové a z téhle mám pocit, že jde prostě jen po povrchu. Ano, jde o příběh děvčete, která je spokojená ve svém, pro nás, děsivém světě a pak se nemůže smířit se změnou, do které byla náhle uvržena, svůj život ukončí, možná ze stesku, pocitu viny, neúplnosti. Všechno nepředstavitelné, smutné, ale pořád tak nějak mělce.
Brutálně silný příběh severokorejské dívky, která se dostala z KLDR pryč, aniž by vlastně chtěla. Realita někdy může být strašidelnější a děsivější než jakýkoliv horor. Je děsivé, jak taková izolovaná diktatura může v dnešním globalizovaném světě ještě existovat, a ještě děsivější je, že lidé v ní si pravděpodobně vůbec neuvědomují, že by mohli žít lépe a svobodně. A pak, tak jako hrdinka knihy, vlastně ani není schopna se do svobodné společnosti začlenit.
Poslechnuto jako audio kniha a spokojenost. Totalitní režimy stojí právě na mladých lidech, železo se má kout dokud je žhavé, Pavlík Morozov v SSSR byl tak horlivý a ideologicky zpracovaný, udal vlastního otce, že je kulak. Podobně se v padesátých letech zpracovávala mládež u nás, jeden příklad mandelinka bramborová - americký brouk, dokonce Ondřej Sekora napsal na příkaz KSČ knihu O zlém brouku bramborouku, o americkém brouku, který chce loupit z našich talířů (1950). Severka nemohla uvěřit , že otec ji zradil, byl vrchní ideolog a pro režim dýchal a vydal ji do rukou kapitalistů. Pociťovala odpor k zhýraléme přepychu, nemohla podlehnout laciným svodům, od 6 let let byla vychována v jiném duchu,nepochopila, že otec chtěl pro ní chtěl dobro a změnit její život. Oni poklekávají ke křížům , my se klaníme portrétům vůdců, jedna strana mince je černá a druhá bílá. Velmi dobře zpracováno , plný počet hvězd, doporučuji.
Kniha se mi četla dobře. Mám za sebou víc titulů o Severní Koreji, a i když je Severka silný a mrazivý příběh, působí na mě méně drasticky než některé jiné knihy s podobnou tematikou. Nechci, aby to vyznělo necitlivě – situace, které jsou zde popisovány, jsou samozřejmě hrozné. Jen jsem četl i syrovější a emotivněji laděné výpovědi.
Přesto knihu určitě doporučuji – stojí za přečtení a rozšiřuje pohled na realitu, kterou si jen těžko dokážeme představit.
Je mi až stydno, jak zavřené oči jsem před KLDR doposud měla.
Budu chvíli sbírat odvahu na přečtení dalších knih, ale velké díky autorce za to, co dělá.
Stát ovládá samovládce – Nepřemožitelný! – ideologie čučche pak posiluje JEHO kult osobnosti a legitimizuje.
Propaganda v monstrózní indoktrinační kampani vtlouká neúnavně do hlavy pravidla – systematicky manipuluje, dokud se všem nedostanou pod kůži, dokud se všem neinfiltrují do vědomí i podvědomí, dokud se nestanou jejich součástí (proudí jako virus krevním řečištěm), pak už si neumí nikdo představit, že by bez nich přežil, že by bez nich mohl, byť i jen dýchat.
A pak se nemůžeš divit, že je ONA dokonale ztracená ve svobodném světě – vykolejená z pravidel, která tu neplatí, že si dost ztěžka hledá novou identitu, kterou najít, se jí moc nedaří, protože přitom odkrývá staré i čerstvé bolestivé rány, které jí krutě zasazují objevená morální dilemata.
Byla vysoko, hodně vysoko, v té absurdní hierarchii, měla vše, co jí TA země mohla poskytnout – jenže TA za to chtěla zaplatit – loajalitou a udáváním.
Jak žít, když máš na svědomí tolik nevinných?
Ztracená a izolovaná – navždy poznamenaná – nešťastná.
Nina Špitálníková odvedla skvělou práci, šla až na dřeň, aby ukázala, jak je TEN režim ve své vynalézavosti zrůdný a nebezpečný – jak se dokáže zadřít pod kůži, dostat do vědomí i podvědomí, do myšlení, do stereotypů, až už téměř nikdo není schopný posoudit své činy … a hlavně jejich důsledky! V TÉ zemi totiž nemusíš myslet, tvým úkolem je jen slepě konat, vše, co se po tobě chce – myšlení přenech režimu, vše důležité ti už vymyslel geniální vůdce.
Čteš obvinění, kterÁ sama proti sobě vznáší ONA – čteš a je to zvláštní, najednou pocítíš něco tak absurdního, jako pochopení? Ne toho co udělala, ale proč to udělala – uvidíš totiž najednou zrůdnost v té důslednosti s jakou jsou vymývány mozky obyvatel TÉ země, která každého jejího člena přesvědčí, že koná morálně správnou věc.
A ty, které nepřesvědčí, ti si můžou být jistí, že vůdce je všudypřítomný - jsi v jeho zorném poli, ON tě vidí, takže si to dobře rozmysli, jak budeš jednat – ON je personifikací „ctností“ TÉ země, je jedinou legitimní legendou! Mimochodem, jedna z nich např. říká, že přeměnil šišky na kulky, zrnka písku na rýži a přejel velkou řeku po její hladině na spadaném listí.
Brzy pochopíš, že navzdory všemu – pokřivenému vědomí i svědomí – jsou to ale stejní lidé, jako my, jsou zlomení, jsou těžce infikovaní virem čučche, a přesto, v koutku duše, ví! Vědí to, vědí, že to, co dělají není správné, oni to ale nechtějí vědět, brání se tomu, ale přesto to ví, tam někde v tom koutku, kde se choulí svědomí, vědí, že důsledky jejich rozhodnutí (za kterými nestojí jen infikovaná ctižádost zavděčit se vůdci, ale i obyčejná touha po prospěchu) mohou být fatální (pro jiného člověka, a někdy i pro ně samé).
A tak je ONA i ve svobodném světě rozpolcená – z knížky na vás dýchá JEJÍ úzkost, odevzdání se smutku z deziluzí (na obou stranách té bariéry), rezignace a z toho všeho vycházející totální vnitřní osamělost – takové tiché zoufalství.
Z knížky jsem si tak odnesla rozpolcené pocity – hořké pachuti (částečně z NÍ, ale hlavně z TOHO světa) a obdivu (k autorce, která se dostala tak hluboko do JEJÍ hlavy, do toho, co tvoří TEN svět).
5 křehkých * svobodné vůle, udupaných do hlíny cest, za syrový pohled do světa, kde naprosto všechno, včetně vzpomínek, má předepsaný tvar!
Hodně silný, skutečný příběh, který popisuje život z pohledu sedmnáctileté Ri Jö - čöng, která se narodila a žila v Severní Koreji ve vyšší vrstvě, kde vládne velice přísný režim. Její (nedobrovolnou) cestu do Koreje Jižní. Poté její aklimatizaci, pobyt v Národní bezpečnostní službě, pak pobyt v Domě Jednoty - Hanawön a potom žití ve svobodné zemi. Ale je tohle pro Ri Jö - čöng svoboda ?
....a já přemýšlím .... SVOBODA, co to vlastně znamená ? Co to vlastně obnáší a umíme a chceme tak vlastně žít ?
Konec moc smutný.
Doporučuji !!!
Chybovat je lidské, ale nepřiznat se, to je nepřípustné...
Upřímně mne kniha dost překvapila i přes to, že jsem četl anotaci. Doopravdy nečekané i když si člověk myslí, že to už zná tak jsem byl překvapen tím co jsem v knize přečetl. Určitě ji musím doporučit všem co znám, protože tohle musí číst též.
Neskutečné,pro nás naprosto nepochopitelné. Jak se tohle může ještě někde v civilizovaném světě odehrávat? Obzvlášť vlastně v jedné zemi rozdělené na dvě diametrálně odlišné části ostře hlídanou téměř neproniknutelnou hranicí,kde žijí lidé stejné národnosti a jazyka a přitom za totálně jiných podmínek. Strhující,oči a mysl otevírající příběh.
Po přečtení máte hodně o čem přemýšlet. Já jsem dočetla asi před týdnem a pořád ji mám v hlavě.
Autorka má svůj osobitý styl, u kterého mi vždy chvíli trvá se nějak orientovat v ději, ale nakonec to vždy stojí za to.
Tato kniha mě dojala, naštvala, rozplakala, prostě ve mě vyvolala tolik emocí, jakožto už dlouho žádná jiná kniha. V určitých pasážích jsem musela příběh odložit, vstřebat slova psaná na stránkách a až pak pokračovat. Severka je kniha, u které musíte přemýšlet. Kniha, která vás přinutí smýšlet o hlavní hrdince v několika rovinách. Jediné, co po přečtení knihy, vím jistě, je to, že bych nikdy nechtěla být osobou vyrůstající v Severní Koreji a také to, že lidi lze soudit velmi snadno.
Hodně silný příběh. Od autorky jsem čekala čtivou a neodložitelnou knihu, stejně jako předchozí dvě, které napsala. Přesně to jsem dostala. Nebylo to lehké čtení! Doporučuji všem, kdo se nebojí u knih přemýšlet, zlobit se, brečet. Prožila jsem se Severkou tolik emocí. Děkuji za skvělé dílo.
Říkám si, že skutečné příběhy jsou často zajímavější než ty smyšlené a platí to i tady.
Abych byla upřímná, byla jsem nečekaně nesvá z toho, že byla knížka krátká a příliš rychle jsem jí přečetla...měla jsem nutkavý pocit, že se o hlavní hrdince a jejím životě potřebuju dozvědět víc.
Asi ani nemá cenu připomínat, že si máme vážit toho, jak a kde žijeme. Je obdivuhodné a naprosto unikátní, že se autorka věnuje KLDR a umožňuje čtenářům do tohoto prostředí nahlédnout.
Severka pro mě byla taková ochutnávka, takže si chci přečíst i další autorčiny knihy.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Místy je vyprávění natolik bizarní, že jsem se musel prostě hořce smát nebo kroutit hlavou, co je vůbec možné, že jeden člověk provede druhému, případně co dokáže vymyslet za zvěrstva. Každý režim tvoří jen lidé. Režim není viníkem ničeho, viníky jsou vždycky jen lidé.
Někteří lidé si však i v takových podmínkách dokážou něco ze sebe uchovat a v KLDR i dobře skrýt. Třeba odvahu. Táta Severky musel mít mnoho odvahy k takovému činu, přičemž musel vědět, co bude bezprostředně následovat. Zajímavé je to hlavně z toho pohledu, že rodina Severky patřila k vyšší třídě.
Asi je dobře, že se táta Severky pravděpodobně nedozvěděl, jak to ve skutečnosti dopadlo a asi umíral s vědomím, že udělal naprosto všechno, co jako táta udělat mohl.