Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
683
158
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Byť obžalovanou a svojou sudkyňou zároveň. Byť zavretou na slobode. Rozhodnúť o sebe nemohla, ani kde a komu sa narodí, ako bude vychovaná, kde bude nútená žiť, či akej ideológii veriť. Mať moc sa dá aj nad tými slobodnými.
Severka mi zlomila srdce.
Jej rodina patrila medzi tie vysokopostavené v Severnej Kórei, mali vždy niečo na raňajky, veľký byt a všemožné výhody. Otec papaláš, dieťa poplatné režimu, ktoré s ľahkosťou udáva nielen jeho, ale aj kamarátku
Neuvedomuje si tú cenu. Jeden život za poukážku do kaviarne.
Ocitnúť sa proti svojej vôli ako emigrantka a nemôcť sa vrátiť je to jej najhoršia nočná mora. Cez deň ako-tak funguje, predstiera, no v noci ju to všetko dobehne. Rodina. Život. Režim. Výčitky. Len hviezdy sú rovnaké
Nemôžem ju súdiť, viem len súcitiť.
Silná kniha, na kterou nedokážu přestat myslet. Ti, co vzpomínají na staré zlaté časy za komančů, by ji měli přečíst povinně.
Severka opět dílo, které popisuje život severo korejky a jak je těžké se dostat do demokratické společnosti. Kniha je dobře napsaná nemám co vytknout, ale možné jen se mi zdá téma poněkud vyčerpané a že bych možná v dalším díle uvítala vlastně něco fikčního od Niny :) Myslím že talent na to má :)
Tak tohle bylo šílený čtení, moc mě knížka bavila, i když mě chvílemi až mrazilo. Určitě doporučuji.
Po předchozích knihách nasazuje Severa laťku zase o kus výš. Tuto knihu jsem doslova vdechnul.
Ve chvíli, kdy Ri Jo-Čong projíždí Pekingem a říká, že nepozná podle oblečení, které tamní ženy nosí, která je důležitá a která je "naprostá nicka", je ta holka vyloženě na facku.
Později mi jí ale bylo líto...
Každopádně, kdo další by chtěl vědět, co to bylo s tou mladou holkou, která vypráví na pásce svou zkušenost z pracovního tábora? Jak se k Nině dostala? Je to taky uprchlice? Kdo jí pomohl? Jak se v novém světě zabydlela? Nebo to není vůbec reálná postava? Četla jsem Zpověď o životě v KLDR a chápu, že něco takového se dá z informací od uprchlíků vymyslet. Ale pokud je Kim Čok-U opravdová, můžeme se dozvědět něco víc?
Příběh Severokorejky, který románovým způsobem zpracovává netypický pohled na Severní Koreu, a to na život dcery z prominentní rodiny, která sice vyrůstala v nesvobodě diktatury, ale jinak měla život kvůli svému postavení celkem spokojený. Líbí se mi polemika ke konci knihy, která sice chápe, že život Severokorejců je jedna velká lež, nicméně i my ve svobodných zemích se do nějakých pavučin lehkých přetvářek a model také dokážeme uzavřít. Nebudu dál spoilovat.
Velmi silná kniha. Tak jako příběhy z Osvětimi. Jaký je mezi tím rozdíl? Severní Korea je jeden velký koncentrák a pakárna k tomu. V dnešní době neskutečné, neuvěřitelné.
Tentokrát mě nějak ze začátku nesedl ironický styl vyprávění, ale i tak je to velmi čtivé a hned jsem se začetl a nemoh se od útlé knihy odtrhnout dokud jsem ji naráz nepřečetl celou. Také mě soudružka učitelka seřvala asi v sedmé třídě, , jakto že nosím rifle a ne tesilky. Byl jsem černá ovce, že jsem odmítal chodit do pionýra, když jsme šli jednou uctít památku nějaké sochy rudoarmějce. Když jsem chtěl jít studovat, tak soudružka učitelka řekla, že naše vlast potřebuje dělnickou třídu a ne studenty. Mého asi desetilétho nebo dvanáctiletého bratra chlap na hl.nádraží u Pošty seřval, ať si okamžitě sundá tričko ABBA, vůbec nechápal proč, když alba byly k dostání v Supraphonu. Nebo jsme šli z kina a zastavil nás příslušník VB a chtěl vidět OP, odkud jdeme apod. Ulice se jmenovala Kim-Ir-Senova. Později na vojně, kde z nás vojáky neudělali jen vymývání mozků PŠM ( politické školení mužstva) V režimu, v kterém jsem vyrůstal mě připomínají stále dnešní praktiky některých komunistických států. Ve velmi malé míře jsem zažil podobnou dobu. Doma jsem si nemohl pustit moc nahlas Karla Kryla, aby mě sousedka neudala. A to se ještě dnes najdou tací co stále říkají Zlatí komunisti. Chudák holka nezvládla se poprat s nově nabytou svobodou, původní přesvědčení ji dokonale vymylo mozek, bodějť by ne, když jsou v tom vychovávání už od plínek.
Právě jsem dočetla další z autorčiných knih, které jsou pro dnešního člověka "západu" až neuvěřitelnou výpovědí ze života v KLDR dnešních dnů - nebo je to spíše nepředstavitelný zlý sen ? Takovéto knihy si musím dávkovat, protože představa, že je toto vůbec dnes možné, je strašná. Jsem toho názoru, že náš "superkorektní" západní svět, přeplněný různým zbožím, plýtvající potravinami a nejenom jimi, podléhající až zhovadilému konzumu, formovaný desítkami bezduchých TV seriálů, reklam a internetem, které člověku vymývají mozek, účelně podporující pokles nároků na základní vzdělání člověka a jiné zásadní nedostatky v naší "skvělé" společnosti panující, jsou již dlouhá léta na pováženou a mám velkou obavu, kam tohle všechno povede, ale osudy lidí a situace, které autorka popisuje, jsou tak hrozivé, až člověku přijde, že to ani nemůže být pravda, je mu při čtení velmi úzko a paradoxně si musí přiznat, že se zase nemáme tak špatně - myslím tím na duševní úrovni, protože v materiálním slova smyslu rozhodně nestrádáme.
No za mě teda masakr... přečteno jedním dechem.
Kombinovaná forma mi teda vůbec nevadila.
Úplně nevím co k tomu říct...snad jen to, že vypravěčka měla zůstat v KLDR. Tatínek to myslel dobře, jenomže této ženě bylo lépe tam,kde se narodila.
Konec mi vyrazil dech.
Tak tohle mi fakt vyrazilo dech ... příběh je ve formě románu uprchlice z KLDR do Jižní Koree ... její přijímací řízení v nové zemi ... byla to docela síla... a k tomu podle skutečné události...
Dlouho očekávaná nová knížka od Niny Špitálníkové z prostředí KLDR. Příběhy ze Severní Koreje jsou lákavé díky své tajuplnosti a neznámosti, na osud hrdinky jsem se tak nesmírně těšila. Čekala jsem poodkrytí tajemství, které život Severokorejců obestírá, a jakési nahlédnutí do jejich hlav, přečtení jejich myšlenek. Všechno tohle jsem dostala, a ještě něco navíc. Špitálníková podle mě moc dobře popsala, jak je režim vrytý všem Severokorejcům pod kůži a jak těžké je nahlédnout nad něj a pochopit.
Jedná se o první román autorky, která je ovšem expert na Severní Koreu. Velmi působivý román.
Nikde jsem v knize nenašel zcela jasně řečené, to co jsem dohledal až z rozhovorů, že se totiž jedná o skutečný příběh, jenž vznikl na základě rozhovoru autorky s uprchlicí. Žádná fikce! Jen údajně lehce anonymizované z důvodu ochrany Severky. A dvou přimyšlených kapitol, které z rozhovoru nemohly vzniknout.
Občas neuškodí připomenutí nacistických a komunistických hrůz, a taky neuškodí občas si připomenout, že i v této době jsou místa, kde se stejné hrůzy dějí i dnes.
A čtením se podbízí navíc otázka, je li možné vůbec odsuzovat všechny protagonisty těchto hrůzných režimů, když třeba opravdu ve výchově a od blízkých autorit měli vštípené, že jen takto je správné se chovat a žít. Nic jiného poznat nemohli a ze svého pohledu žili správně.
Velmi hořko-slaný příběh. Spousta komentářů vytýká autorce kombinovanou formu, ale mě nijak nerušila. Některé pasáže však byly lehce přestylizované, což trochu nakopávalo komplexnost, ale nijak radikálně. Na první beletristický počin to nebylo špatné. Bez autorčina vhledu do poměrů v KLDR by to určitě napsat nešlo.
Styl psaní mi v téhle knize moc nesedl.. Bylo to vyprávění nebo interview..? Nevím, asi od každého něco.. Ale k téhle knize jsem si šla pro fakta o životě jedné z vyšší vrstvy společnosti v KLDR a ty jsem dostala. Nečekala jsem, že se dozvím nějaké víc šokující věci než co jsem četla ve Svědectví o životě v KLDR. Ale dozvěděla.. Po přečtení trochu více chápu, proč lidé věří všemu co jim Kimové předloží. Vymývají jim mozek už od malička. Nic jiného neznají.. Nezpochybňují, nepřemýšlí, berou vše jako holá fakta..
Udávání je něco jako národní sport. Udají i sebe ze strachu, že je někdo viděl..
Udala svého vlastního tátu, kterého měla opravdu ráda.. A ještě z toho měla radost..
O táborech v KLDR jsem věděla, ale že jsou úplně stejné jako koncentrační za 2SV, to jsem si nemyslela.. Násilí na ženách naprosto normální.. No ale co když některá otěhotní? To nejhorší co vás napadne bude nejspíše pravda.. A do tábora se kde kdo dostal třeba jen za uplé kalhoty..
A jižní Korea jako zachránce utečenců? Taky trošku přikreslený obrázek. Utečence hodiny, dny i týdny vyslýchají a jeho příběh upraví a společnosti představí tak aby seděl do jejich propagandy.
Opravdu jsem ráda, že jsem se narodila zde!
Téma knihy bylo velmi zajímavé a musím souhlasit s autorkou, že žánr románu není zrovna to, co ji stoprocentně sedí. Kniha se čte těžkopádně, řazení kapitol působí občas trochu zmateně, ale jinak knihu hodnotím kladně zejména kvůli tématu.
Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.
Severka byla moje první setkání s autorkou a musím říct, že jsem po dočtení zůstala lehce rozpačitá. Kniha vypráví příběh dívky, která nedobrovolně utekla ze Severní Koreji, ale zůstává v přesvědčení, že tamní režim je ten správný. Což je zajímavý námět na příběh a naprosto jiný pohled na celou věc. Bohužel mi celý příběh přišel hodně plytký. Nešel vůbec do hloubky a při čtení jsem se často ztrácela. Čtenář zde figuruje jako takový "soudce" hlavní hrdinky. Dozvídáme se totiž, že během svého života udala spousty lidí za přestupky proti režimu. Pro nás jako pro čtenáře, ale není lehké soudit. Nám to přijde hrozné, ale hlavní hrdince normální, přirozeně tak to v Severní Koreji chodí.
Chtěla jsem se do příběhu ponořit víc, ale autorka k tomu čtenáři nedává příliš prostoru. Ve mně Severka nezanechala to, co bych od takové knihy čekala. Zároveň ale myslím, že předchozí autorčiny knihy by mi sedly asi víc a rozhodne se do nic v budoucnu pustím. Z knihy si ale rozhodně odnáším jednu podstatnou věc - jsem vděčná za svobodu, ve které mohu žít.
Štítky knihy
totalitní stát Severní Korea totalitní režimy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Svým hodnocením se vyjadřují pouze k zvolenému stylu vyprávění, žánru knihy a literárnímu zpracování.
Po dvou předešlých knihách, které jsem četla a hodnotila jako literaturu faktu, se autorka pokusila o román, byť jak sama přiznává s prvky skutečného příběhu. Je jen na čtenáři, jak příběh uchopí a co si z něj odnese.
Skutečný život lidí v KLDR si opravdu nikdo z nás nedokáže představit. Autorce se skvěle podařilo vystihnout jak dokonale rodinný klan Kimů ovládá už od narození své občany. Tato stránka příběhu je naprosto skvěle zpracovaná, dokonalá a děsivá.
Číst tuto knihu bylo velmi těžké a smutné, moc jsem si ho neužila a vlastně jsem byla ráda, že už je to za mnou.
Podle mě tento typ literatúry autorce moc nesedí nebo jej ještě neumí uchopit a tak nedokázala podat tak famózní výkon jako u předešlých knih. Místy, přes veškerou zrůdnost, to byla nuda.
Nikdo z nás nemohl ovlivnit kam a komu se narodí. Mám opravdu velké štěstí! Zároveň mě to vede k zamyšlení. Jaké štěstí budou mít naši potomci, do čeho se narodí oni?!