Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
683
158
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Kniha, která si navždy získala místo v mojí domácí knihovně. Příběh mě naprosto pohltil a byl natolik autentický, že jsem zapomínala, že to není autobiografie. Velké díky za toto dílo. Četla jsem od Niny Špitálníkové vše a románový styl se mi od ní líbí velice. A že mám knihu s vlastnoručním podpisem autorky je už jen třešnička na dortu. :-)
Naprosto skvělá kniha, která ukazuje Severní Koreu zase novým a zajímavým pohledem. Skvělý příběh, přečteno za dva večery. (Ale jsem šťastný, že žiju v normální zemi!)
Na knihu jsem se moc těšil, a mám ji doma i s podpisem autorky, která patří mezi mé nejoblíbenější. Od knihy jsem čekal mnohé, v dobrém, ale že bude až takhle dobrá, a že mě až takhle pohltí, to jsem nečekal. Děj je vyprávěn stylem, který nebudu prozrazovat, ale který mě vtáhl tak, že jsem se od knihy nedokázal odtrhnout. Autorka se pokouší kromě kritiky sevekorejského režimu nastavit zrcadlo i tomu systému, ve kterém žijeme my na západě, a daří se jí to. A konec jsem, upřímně, nečekal.
To jak naprosto zvráceně lze fungovat v tomto století pokud to lidskému druhu dovolíme je odporné a vlastně fascinující zároveň. Chvíli jsem si musela zvykat na členění i na způsob psaní autorky, ale příběh je čtivě napsaný a příběh je nádherným vhledem do kruté reality, kterou často odmítáme vidět. Kniha má pro mě však ještě jednu zvláštní hodnotu. Dává totiž v dnešním pokryteckém světě možnost zamyslet se sám nad sebou. Nad tím jak rychle jde odsoudit osobu před námi, jen na základě činu nebo vzhledu bez ohledu na její minulost a také jak je jednoduché tvrdit, že zrovna JÁ bych rozhodně neudělala na jejím místě to stejné, bez toho, abychom zažili to, co ona osoba. Pokud se totiž do stejné situace opravdu nedostanete, nikdy nemůžete soudit toho druhého, protože sami nevíte jak byste se opravdu zachovali.
Nelze soudit... Kruté čtení o životě před a o životě po... Krutý rozsudek, který se dal čekat... Krásný jazyk autorky, tleskám.
Tolik strachu, věznění, mučení, udavačství, zničených životů a vymytých mozků. Vítejte v KLDR. Až si budete stěžovat (na cokoli!) přečtěte si Severku. Smekám před Ninou Špitálníkovou.
Po Kimovi a Svědectví další kniha o životě v KLDR a mimo... tentokrát román.
Wau efekt jako u Svědectví se ale nedostavil, možná jsem čekala něco víc, něco nového, šokujícího, ale po přečtení předchozích knih už to tak možná být nemohlo.
Konec knihy jsem tak nějak tušila a doufala v něj, s hlavní hrdinkou jsem nedokázala soucítit.
Autorka vystudovala koreanistiku, zavítala do KLDR a její kniha s uprchlíky z tohoto režimu se právem stala bestsellerem.
Třeba jste ji četli a zanechala ve vás stopu. Ale přesto chápu, nad čím přemýšlíte.
Stojí za to jít do tohoto zbeletrizovaného pohledu jednoho člověka? Jednoho nedobrovolného uprchlíka? Jestli si přečíst osud mladé holčiny, která vyrůstala v režimu, který do vás od malička zaseje semínko ideologie a neodpouští chyby?
Já osobně jsem teda byla stejně zděšena, jak u předchozí knihy autorky.
Dopadlo to na mě stejně drtivě, stejně dychtivě jsem nasávala informace. Nasála jsem teda věci, které bych radši nevěděla (podmínky v pracovním táboře). Nejvíce zajímavým prvkem za mě byla polemika-
Jestli propagandu, ideologii prorostlou do samotných genů je schopný člověk ze sebe setřepat, když tuto zemi opustí a vzít za svou nově nabitou svobodu.
Svoboda není samozřejmost. Děkuju každý den za ni.
Svědectvím o životě v KLDR si Nina zajistila mou pozornost, ale Severkou mě absolutně dostala, učarovala, šokovala, rozštěpila a rozbrečela. Nemám slov, příběh je strhující, to, že je to skutečné/reálné jen podtrhuje sílu každé věty a každého slova, které autorka napsala. Slova, která jsem četla neobyčejně obezřetně, aby mi neunikl jediný význam. Jediný detail zpovědi. Vůbec jsem s knihou nespěchala, byť je velice čtivá a příběh mě nutil chtít vědět víc a víc. Moc se mi líbila práce s jazykem, některé věty se mi vypálily snad až do morku kostí. Nicméně si nemyslím, že i po získání všech informací mám právo na to soudit. Odsoudit je snadné, ale nosit Severčiny “boty by nechtěl nikdo z nás, já tedy určitě ne. Můžeme to my tady vůbec pochopit? Kdo já jsem, abych soudila..
Konečně můžu taky pronést ono slavné „přečteno jedním dechem“. Naprosto skvělá, poutavá knížka, příběh z více úhlů pohledu, s překvapivými zjištěními a k závěru dost skutečností na zamyšlení. Za mě od autorky vůbec nejlepší počin, a to je Svědectví dost silná konkurence.
Svědectví o životě v KLDR to není. Nicméně autorka umí psát, umí pracovat s jazykem, knížku jsem přečetla za večer. V rozhovoru na českém rozhlasu Nina Špitálníková říkala, ze hlavní hrdinku vlastně dokázala pochopit. Za mě tedy byla ta její urputnost velmi nepříjemná. A vzhledem k tomu, co ,,dokazala za tu krátkou dobu, než odešla z KLDR, jsem za její možné a pravděpodobné budoucí oběti rada, ze se dostala v pořádku za hranice. Bohužel já jsem soucit nenašla.
Skvělý a silný příběh. Líbilo se mi, že byl režim popsán z různých pohledů a stran. A také byl v knize skvěle vylíčen vnitřní boj obžalované. Severka mě hodně překvapila.
Ri Jŏ-čŏng, jíž doma říkali Severka, se narodila v Severní Koreji, a protože žila v prominentní rodině, její otec jí bez jejího vědomí zajistil, aby mohla odcestovat do Jižní Koreje za „svobodou“. Adaptace na nové prostředí ale neprobíhá nijak idylicky ani morálně či eticky. Aby se hrdinka se svou minulostí vyrovnala a odčinila své skutky, volí jediné možné východisko, jež se jí zdá adekvátní.
Severka je svým způsobem reportážní román, který vám vyrazí dech, i když už leccos o situaci v Severní Koreji víte. Platí o něm to samé, co o románech z druhé světové války: i když tohle téma bylo zpracováno již mnohokrát, musíme si stále připomínat, co všechno se ve světě děje a co všechno si jsou schopni lidé navzájem udělat.
„Chybovat je lidské, říkala.
Lidské možná, ale ne severokorejské.“ (str. 183)
Hodnocení: 5* z 5*
Abych řekla pravdu, jsem ze Severky poněkud rozpačitá. Možná je to tím, že jsem od románu čekala trochu víc a příliš mi nesedl způsob, kterým je kniha pojata. Autorka píše poutavě, ale kniha je rozdělena na velké množství částí, a právě časté předěly mi bránily se do knihy naplno ponořit. Což je velká škoda, protože příběh hlavní hrdinky mi přišel velmi zajímavý a některé pasáže bych uvítala detailnější.
V textu jsem také objevila několik do očí bijících překlepů, které trochu kazily celkový dojem.
(SPOILER)
První román Niny Špitálníkové koncipovaný jako jakási kaleidoskopická obžaloba, představuje rozporuplnou hlavní hrdinku, se kterou je obtížné sympatizovat, ale nakonec je ještě těžší ji nenávidět. Je to dívka, která si žila na vysoké úrovni ve dvou zcela odlišných režimech, aniž by se o svoje pohodlí musela sama aktivně zapříčinit, přesto je její štěstí jen zdánlivé a její severokorejská výchova konfrontovaná s jihokorejskou demokratickou mentalitou se jí nakonec stanou osudnými. Od začátku víme, že naším úkolem je především ji soudit, ale jak soudit člověka, do kterého bylo zaseto „zhoubné semínko ideologie“? Otázka aktuální i v zemi tisíce kilometrů daleko, kde jsme ze sebe již naštěstí setřásli břemeno totality.
Největší předností Severky je autorčina unikátní znalost místních reálií získaná studijním pobytem v KLDR a rozhovory s uprchlíky. Kdo četl předchozí Svědectví o životě v KLDR, ten už má určitý obrázek, jak to v KLDR chodí, a nečeká ho v tomto ohledu příliš nového. Děj se dokonce v mnohých detailech nápadně podobá výpovědi vysokoškolačky ze zmíněné knihy rozhovorů. Nejvíce šokující v Severce je tak popis poměrů v pracovním táboře. Ať už je míra umělecké licence jakákoli, tyto řádky se rozhodně nečetly snadno. Bohužel v krutém režimu, jakým je ten severokorejský, se nelze divit vůbec ničemu.
Zvolená forma románu s postmodernistickými prvky je nakonec možná až příliš ambiciózní, aby na ploše nějakých 200 stran mohla dostatečně vyniknout. V tomto rozsahu působí celé dílo až příliš fragmentovaně. Jako konvenční román nebo jeden delší zápis rozhovoru by se mi možná Severka líbila ještě o trošku víc, přesto se jedná o čtivou a podnětnou knihu, která pokládá řadu otázek k zamyšlení.
Štítky knihy
totalitní stát Severní Korea totalitní režimy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Nesuďte abyste sami nebyli souzeni.
No ze začátku jsem se taky nemohla začíst,ale pak už to šlo samo.
Myslím,že každý severokorejec se ve svém nitru bude cítit jako severokorejec bez ohledu jak dlouho je ze své země pryč.A ani se nedivím,že mnozí tu obrovskou změnu nezvládnou.