Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Jak jen chcete hodnotit hvězdičkami něčí život? Matthew Perry dostal ve svém životě jistě hodně hvězdiček a sám byl hvězdou, tak se lépe hodnotí filmy, ve kterých hrál, než život který žil a bohužel prohrál...
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a vtáhl mě dějem. Je to druhý životopis, který mě tak zaujal a první, který mi utkvěl v hlavě natolik, abych se k němu vrátila. Je velmi zajímavě napsaný, poutavý, i když někdy trochu chaotický tím, jak se v časech skáče.
Život, který Matthew žil nebyl jednoduchý a je smutné vědět, že za úsměvy a smíchem, který vyvolával v ostatních, sám uvnitř trpěl... Víc ale prozrazovat nebudu... ;)

Schvalne jsem se čtením čekala až utichne vše kolem jeho smrti. Knížka se četla dobře, jen pak už člověk nevěděl v jakem čase se děj odehrava. Je vidět, že člověk opravdu muze vydrzet hodne a ne velka skoda, he se nedockal sveho happyendu...

Matthew Perry byl pro mě vždycky víc než jen herec. Přes televizní obrazovku mě dokázal rozesmát i v mých nejhorších dnech, a právě proto je pro mě bolestné číst, jak hlubokým nedostatkem lásky a sebehodnoty celý život trpěl.
Kniha ve mně ale vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdivuji otevřenost, s jakou mluví o závislostech, relap­sech a boji o přežití. Na druhou stranu mám pocit, že kniha vznikla spíš proto, že mu někdo nabídl, aby „něco napsal“, než z vnitřní potřeby skutečně se dobrat pravdy.
Vyprávění se neustále točí v kruhu: přítelkyně, natáčení, odvykací léčba, dva roky abstinence – a znovu dokola. Autor opakovaně tvrdí, že je vyrovnaný a smířený, ale není to tak. Podle mě sám sebe ve skutečnosti nemiluje. A bez toho se žádné skutečné uzdravení neobejde.
Kniha je silná, místy syrová, ale zároveň únavná svou repetitivností a sebekritikou, která nepůsobí jako pokora, spíš jako další forma trestu. I přesto nelituji, že jsem ji četla. Ne proto, že by mě uklidnila – ale proto, že mi připomněla, že i lidé, kteří nás dokážou rozesmát, mohou být uvnitř strašně sami.

Z první půlky knížky jsem byla nadšená, dozvěděla jsem se (pro mě) spoustu nových informací. Dobře se to četlo a fakt jsem byla ponořená do příběhu tohohle laskavého, dobrosrdečného kluka, kterej se cítil tak osamocenej a nemilovanej.
Za půlkou se to ale láme, časový linky jsou chaotický a vlastně už se nedozvídáme nic jinýho než to, proč došlo k dalšímu relapsu a že si zahrál s tak velkou hvězdou jako je Bruce Willis. Jakoby i ten laskavej kluk se proměnil v sobeckého, egocentrického sráče, kterej vojede všechno v LA. A vy už najednou nejste smutní, jste naštvaní, že nevidí i to dobrý co v životě má, že mu Přátele, jež ho proslavily a přátelé, kteří při něm stáli, nestojí ani za pořádnou zmínku. Místo toho je zahleděný do sebelítosti, která krmí jeho závislosti. To pro mě bylo velký zklamání, kniha se opravdu měla jmenovat Still A Boy, protože ta zmínka o Přátelích je na 300 stranách opravdu zanedbatelná.
Pokud nejste fanouškem Přátel bude pro vás tahle knížka pravděpodobně jen neustálým fňukáním bohatýho závisláka.
Nicméně na konci knihy dochází k jakémusi prozření, že vesmír se netočí jenom kolem Perryho. Je tam také výčet vděčností, který na mě nepůsobil důvěryhodně, ale spíš jako zbožný přání. Možná proto, že už víme, že tenhle příběh nemá happyend.
RIP Matty, pro mě jsi byl víc než Batman, tvoje superschopnost byla prodlužovat lidem život svým humorem. Mohla by to být ještě větší ironie?

Jako fanouška Přátel jsem si to prostě musela přečíst a byla jsem překvapená z toho, co čtu. Vědělo se, že celý život bojoval s démonama, ale že až v takové míře, to by mě nenapadlo. Vlastně nechápu, že se po tom všem dožil tolika let a asi jako v dalších případech je i tady znát, jak moc ho v tomto směru ovlivnila rodina a výchova. Smutné čtení o veselém člověku.

Tato knížka je opravdu smutné čtení. Těžko uvěřit, čím si procházel v době, kdy hrál milovaného Chandlera Binga v seriálu Přátelé. I když víte, jak jeho příběh skončí, kniha vás přesto zaujme – je upřímná, otevřená a velmi lidská. Je to silná, ale smutná připomínka toho, že sláva a úspěch nepřinášejí vždy klid – a že Perry bohužel nikdy nedostal pomoc, kterou tolik potřeboval.

Opravdu je možné, aby toho tolik tělo vydrželo?
Upřímně mě to množství šokovalo.
Věděla jsem, že měl Matthew Perry nějaké problémy s “drogami”, ale tohle jsem teda nečekala ani omylem.
Uf teda.
Smutné počtení.
Kdyby měl jiný začátek, tak možná…
Těžko říct.

Kniha "Priatelia, lásky a ten ohromný prúšvih" mi predkladá Matthewa Perryho nie ako Chandlera Binga, ale ako človeka, ktorý sa pred čitateľmi neliečostne úprimne spovedá zo svojho celoživotného boja so závislosťou. Jeho memoár vnímam menej ako autobiografiu a viac ako nevyhnutnú osobnú psychoterapiu a pokus o detox na papieri.

Perry vo svojej spovedi popisuje cestu od detstva cez medzinárodnú slávu až po desiatky pobytov v odvykacích centrách a tragické boje, ktoré ho stáli milióny dolárov a aj život. Kniha je síce písaná s jeho typickým sarkastickým humorom, no zároveň odhaľuje hlboko zranenú a stratenú dušu.

Pre mňa, ako čitateľku, ktorá pozná jeho neskorší osud, je to mimoriadne emocionálne náročné čítanie, ktoré sa stáva o to smutnejším mementom. Napriek tomu ide o zásadné a neobyčajne silné svedectvo o devastačných dopadoch závislosti.

Přátelé jsme sledovala od puberty a do teď je to můj nejoblíbenější seriál. O problémech Matthewa Perryho jsem neměla dlouho tušení, až před pár lety začaly vycházet články, že celou dobu bojoval se svými démony. O to víc obdivuju, že svoji roli zvládnul úžasně, byl moji nejmilejší postavou. V době, kdy jsem o jeho závislosti četla poprvé, jsem si říkala...jasně...tak si sem tam lupnul nějaký prášek na bolest...až u čtení knihy jsem se zděšením zjistila, jak obludnych rozměrů jeho závislost nabyla. Nechápu, že žil tak dlouho pro stylu života, který vedl. Byl to svým způsobem neštastný člověk s úžasným komediálním talentem. Kniha se mi líbila. Jasně, není to na Pulitzerovu cenu, ale bylo to zajímavé, bylo to chvílemi smutné, chvílemi vtipné..za mě lepší průměr.

Tady se zase sešla níže kupka terapeutů, adiktologů a odborníků na život. To jsou neskutečný cancy a vývody, co tu někdo vypouští.

Já jen k samotné knize, trošku mi vadila forma, která nebyla striktně chronologicky a já se dost ztrácel v tom, ve které fází / etapě se právě nacházíme. Ale filozofovat nad tím, co Matthew měl nebo neměl kdy dělat ? Cheap pop!

Já jsem z knihy nadšená.
Myslím že život se s námi nemazlí. Není to procházka růžovou zahradou a každý z nás v něm má překážky a své černé dny.
Matthew toho přežil dost.A to doslova.
Přes všechny své závislosti, eskapády a pády na hubu zvládol natočit pár dobrých filmů.Míň skvělých filmů...ale už navždy se do srdcí diváků zapsal jako Chandler Bing.

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem se těšila, ale nějak zvlášť mě nenadchla. Příběh člověka nepřekvapí, většina fanoušků Přátel a herce samotného ho zná. Matthew byl podle mě ¨obětí¨ svých rodičů, kteří si ho přehazovali jak se jim líbilo. Nehledě na to, že již od malinka ho zklidňovali ¨drogami¨, asi nevědomky. A od toho se vše odráželo. Kniha je na můj vkus trochu ufňukaná, ale zároveň se herec přiznává, že si za to všechno mohl i sám. Každopádně velké plus je namluvení Alešem Procházkou, to knize dodalo svoje kouzlo.

Moc nevím, co napsat. Kniha má silný a bolavý příběh, obvzlášť když už dopředu víte, jak to vše skončí. Na tohle čtení dlouho nezapomenu...

Biografie nás toho můžou tolik naučit! A taky nás motivovat správným způsobem. Kniha Matthewa, alias Chandlers z přátel, je toho důkazem.

Matthew to v životě neměl jednoduché už od narození. Jedna komplikace střídala druhou. Matthew tomu přikládal jeho pozdější závislost a to nejen na lécích, ale i alkoholu a cigaretách. Kdo z nás si myslí, že slavní a bohatí to mají v životě jednodušší, není tomu tak. Naopak jsem si díky Matthewovi uvědomila, že to o penězích a postavení není.

Ono se o tom začíná mluvit pořádně až v dnešní době, ale psychické zdraví je stejně důležité, jako to fyzické. Matthew si tím psychickým postupně začal ničit i tělo. Celý život toužil hrát a být slavný. Každý jeho cíl se mu postupně plnil. Jenže… každý krok kupředu v jeho kariéře také znamenal krok zpátky ohledně jeho duševního zdraví.

Matthew byl i přes to vše ikona. Milovaný Chandler, bavič a krásný muž. Na seriál Přátelé se mnozí z nás koukali právě díky jeho humoru. Věděli jste, že si některé vtipné scény vymýšlel sám?

Jeho biografie je nádherná. Plná radosti, ale také bolesti. Všichni víme, jak to s Chandlerem dopadlo a mě moc mrzí, že svůj boj nezvládl vyhrát. Vážím si ho jako člověka i herce. Každý máme v životě rozdané jiné karty a s ním se život od začátku vůbec nemazlil.

V příběhu si užijete historky ze zákulisí Přátel i hercova osobního života. Máte se na co těšit.

Oblíbené věty z knihy:
Já se stal profesionálním pacientem
Táta byl prototypem fungujícího pijana.
Když jste na dně, dny jsou dlouhé.
Život je o cestě a ne o cíli.

Prvních 40 stránek jsem málem brečela a naprosto chápala a soucítila, s čím musel žít... Pak už trošku slabší, ale prostě realita... Od té doby na Přátelé koukám trošku jinak.

(SPOILER) Poslouchala jsem jako audio knihu, je to velmi smutný příběh obzvlášť když víme, jak ve skutečnosti končí. Kniha je napsaná živě, i když ke konci mi přišlo, že se události furt opakují. Ale věřím, že tyto konkrétní události takové prostě jsou. Za mě zajímavé čtení, pokud známe tvorbu herce.

Ach jo, jak zdání klame.. Za veselou maskou se skrývalo tolik utrpení.. Mazec, jak jsou si určité události v životě herce a postavy Chandlera podobné. Tato upřímná zpověď by byla pro mě asi míň smutná, kdybych netušila jak dopadne. Už se nepodívám na žádný díl bez pocitu lítosti... Tak a jdu zkouknout 7. sérii, která je Chandlerova:)

(SPOILER) Ale je to opravdu spoiler? Asi drtivá většina čtenářů, která sáhne po této knížce zná Matthewa a ví o jeho boji. Musím říct, že jsem byla překvapená, jak dlouho se svými démony bojoval. Jak těžké to bylo a jak intenzivní. Většina knihy se točí okolo jeho závislosti a u některých pasáží jsem měla pocit, že čtu pořád dokola to samé. Ale takový jeho život prostě byl. Možná proto byla kniha někdy hektická, protože sám měl v hlavě nepořádek a spoustu myšlenek. Je mi smutno z toho optimistického konce,když člověk ví, jak to nakonec dopadlo. Svůj boj se závislosti prohrál a podle toho co psal,nebyla otázka, jestli to zvládne, ale kdy to jeho tělo vzdá. Takže díky Matthew za ty hodiny televizní zábavy a snad jsi konečně našel svůj klid.

Úžasné.