Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502743/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih-PVv-502743.png
4
894
264
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2022 , BourdonOriginální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing , 2022
více info...
Přidat komentář
Kniha byla určitě zajímavá. Navždy už uvidím Chandlera Binga trochu jinak.
Cesta životem Matthew Perryho byla tedy nářez, já nechci hodnotit jeho postoje a kroky, ale je zajímavé si knihu přečíst a seznámit se s jeho vlastním rozhodnutím v daném okamžiku a případným důvodem, který ho k tomu vedl.
RIP MP.
Od knihy jsem čekala víc hlavně především kvůli pozitivním ohlasům. Nicméně v knize autor několikrát zmiňuje jedny a ty stejné pasáže týkající se jeho léčení apod. Bylo pro mne zajímavé zjistit, kolik zdravotních problémů v posledních letech měl - neměla jsem tušení. Jako zpověď člověka, který v podstatě umírá je to však dobře napsaná kniha. Pro nadšence seriálu Přátelé i fanoušky herce je to nejspíše dostačující.
Tak tohle byl silny pribeh. Od ted, kdykoliv uvidim znovu Pratele, budu se na to uz divat trosku jinak. Moc me mrzi, jak to nakonec dopadlo.
Je mi teď z toho smutno, protože kniha končí tak pozitivně a všichni víme jak celý příběh Matthewa Perryho dopadl. Jak se snažil a pořád zkoušel další věci, které by mu pomohly zbavit se závislosti. Překvapilo mě jak se cítil nešťastný a opuštěný přesto, že (jak sám píše) byl obklopen rodinou, přáteli, ženami. Celé je to bohužel v hlavě, psychika je strašně silná a když funguje proti vám a člověk sám sebe ničí je to neštěstí.
Díky knize jsem měla možnost ho přece jen lépe poznat.
Díky Mattmane, jako Chandler jsi byl skvělý.
Jsem milovnicí seriálu Přátelé, a tak autobiografie od Matthewa Perryho alias Chandlera v mé knihovně nemohla chybět.
Knížku jsem četla postupně, protože jsem věděla, že to nebude lehké čtení, vzhledem k tomu, že herec bojoval skoro celý život se závislostí. Kniha se mi četla dobře a je místy i vtipná, jen autor přeskakuje z minulosti do přítomnosti, a to mi občas dělalo problém se zorientovat. Obdivuji, jak se snažil bojovat se závislostí skoro celý život, ale ta vždy byla o krok napřed a nevzdávala se ...
Nejlepsi autobiografie, co jsem cetla. Opravdu velmi uprimne, ale i kdyz konec vyzniva tak optimisticky, bohuzel se happy-end realne nekonal. Bylo mi za nej smutno a uzko cim vsim si prosel.
Čo k tejto knihe napísať? Keď Matthew Perry zomrel, tak si táto kniha doslova pýtala aby si ju ktokoľvek prečítal, kto ako tak tohto človeka registroval. Je to depresívna spoveď. Aj keď som nevidel všetky časti "Friends" a veľa filmov v ktorých Matthew hral som nevidel a nepoznal, tak ma jeho osud zaujímal. Prežil toho dosť, čo by bolo aj na koňa veľa a nejdem hodnotiť jeho "pevnú vôľu" alebo "charakter", lebo som tie životné udalosti nezažil, ktoré zažil on. Venuje sa primárne svojim závislostiam a niektoré veci a udalosti by som privítal viac rozpitvať. Chápem, že asi veľa veci opísať nemohol (nechcel?), aby tomu dotyčnému nepoškodil renomé. Myslím že s Ozzym by si mohli pogratulovať k pitiu a drogám, ale Ozzy tu svoju spoveď pojal viac zábavnejšie a to v tomto dueli je komikom práve Matt. Áno téma ktorej sa venuje nie je humorná vec, ale na mňa to pôsobilo veľmi úzkostne. V skratke, nečítate knihu o jednom z najlepších komikov, ale knihu o jednej zlomenej osobnosti, ktorá bola komikom.
Trošku jsem se ztrácela v tom, kolik mu bylo let, v momentě,kdy něco popisoval, přeskakoval často. Přesto mě kniha pohltila a moc mě mrzí, jak to vlastně cele dopadlo, tak krátce po dopsání knihy. Tak se snažil.
Trochu jsem se knihy bala, neboť autobiografie mne většinou moc nevtahnou a nebaví mne. Ale protože je to přeci Chandler, tak jsem do toho šla. A byla to síla. Netušila jsem, že M.P. byl závislý tak moc a že do toho průšvihu spadl tak brzy. Škoda, že nakonec se happy end nekonal a Matty už není mezi námi.
Tak tohle je pro mne velmi rozporuplná kniha. Pokud by si s autorem nezahrál osud tak, jak to udělal, pravděpodobně bych jí ani nečetla. Byla to pro mě kniha zase dalšího herce, co už nemá do čeho píchnout a potřebuje se vypsat s kým a kdy a co. Ale jeho odchod přišel v době, kdy mě určitým způsobem zasáhl a i když nejsem skalní fanoušek Přátel, měla jsem chuť si jí přečíst.
Kniha je průřezem jeho života. Vzpomíná na dětství, na pubertu, na mládí a období před Přáteli, na život po nich, na své vztahy a zdravotní problémy. A celý jeho život bohužel doprovází alkohol a následně všemožné prášky. To co ale bylo jeho hlavním prokletím je nedostatek pozornosti, pocit méněcennosti a pocit, že jeho opravdového nemá nikdo rád. Jak sám říká, ego má velké a jak moc jsou tyto pocity opodstatněny, je jen úhel pohledu. Pro mě je tato kniha hodně o jeho psychických problémech, než o těch závislostech. A zde je něco čemu nerozumím, to že se jde léčit, dostane jiné prášky, na kterých je posléze opět závislý, ok tak to bohužel funguje, ale že mu nikdo nepomohl po psychické straně, to nechápu. V podstatě celý dospělý život chodil na terapie, na léčení a nikdo mu nepomohl a nikomu se nepodařilo ho nasměroval správným směrem. Kniha se měla původně jmenovat „nezletilý bez dozoru“ a to je podle mne naprosto přesný název, on nikdy nedospěl, a pořád volal o pozornost. Je pravda, že mě v mnoha okamžicích „rozčiloval“ že se nedokáže pochlapit. Ale ALE ALE!!! tohle všechno je jen posuzování někoho, koho nikdo z nás nezná. Možná známe někoho, kdo se potýká s horšími problémy a přesto je zvládá, někoho kdo svůj život ukočíroval a dospěl. ALE troufám si říct, že nikdo z nich není CHANDLER BING! To co se z přátel stalo za kult a jak to ovlivnilo mladého kluka s hromadou problémů, to že ať se snažíte sebe víc, tento prokletý dar ze sebe nikdy nevymažete. Už třicet let ho pronásleduje. Kolik Vám bylo před třiceti lety? Mě pět a to je dost děsivý.
Kniha je velmi upřímná a je jen škoda, že nebyl take upřímný k sobě. Když konečně došel ke smíření, našel víru a naději bylo už pozdě. Škoda promarněného života.
Odpočívej v pokoji Matthew Perry
Miluju Chandlera Binga a vždycky budu. Matthewa miluju proto, že byl Chandlerem. Knížka byla syrová, smutná, ale já jsem díky ní zase vic vděčná, že mám tak neobyčejně obyčejný život... Moc mě mrzí, že Matty neměl svůj happy end... Snad už je mu líp...
Knížku jsem si koupila až po té smutné zprávě, která v říjnu loňského roku obletěla svět. Asi jako většina fanoušků seriálu Přátelé jsem nemohla pochopit, že už jako Chandler Bing není, že už tu bezvadnou šestku NIKDY neuvidíme společně, NIKDY. A letos v únoru jsem se dala do čtení. Na jednu stranu jsem byla překvapená, v šoku, co všechno prožil, kolik toho vydržel, vlastně i kolik měl štěstí, že v osudnou chvíli nikdy nebyl sám, i když si na samotu dost často stěžoval. Pro mě bylo absolutně nepředstavitelné to množství různých prášků, které v nejhorších dobách denně spolykal (o množství alkoholu ani nemluvě) a vlastně i nepředstavitelné, že to přežil. Je mi ho velmi líto, když dnes už víme, jak to, bohužel, dopadlo, ale s trochou optimismu musím napsat, že díky tomu, že měl tu nejlepší práci na světě (Přátelé), nikdy nebude Matthew Perry zapomenut.
(SPOILER)
„Musíte se stát slavnými, abyste zjistili, že to není odpověď. A tomu nikdo, kdo slavný není, nikdy neuvěří.“
Ach, Matty.
Snad nikdy jsem nebyla víc rozpolcená z jedné třísetstránkové knížky.
Já velmi oceňuji, že knížku napsat Matthew sám, takže opravdu působí, jako by seděl vedle Vás a svůj příběh Vám bez příkras vyprávěl.
Knížku na základě svých pocitů obecně rozdělím na třetiny.
V první části Matthew vzpomíná na své dětství, které nejvíc ovlivnil rozvod rodičů. Ačkoliv pravidelně opakuje, že za své problémy neviní své rodiče, měla jsem při čtení opačný pocit. Vyznělo mi to asi takhle: „Moji rodiče jsou skvělí, vůbec je neviním za ten ohromný průšvih mohou za to geny“ ou, počkat sakra
V druhé části se věnuje Matthew průběhu svého života, své kariéry, vztahům, a také vývoji své závislosti.
Vůbec nechci zlehčovat tuhle nemoc a uvědomuju si, že jako „normálňák“ to nikdy nemůžu pochopit, ale několikrát v téhle části mě napadlo, že když někdo utratí stovky milionů za různé terapie, rehabilitace a na odvykačky lítá soukromým letadlem, a přes to vyjde ven a jako první shání další léky, tak je to trochu výsměch obyčejným lidem, kteří se závislostí bojují také a nemají ty prostředky.
Druhou část bych shrnula takto: „Měl jsem skvělou přítelkyni, dostal jsem strach, že mě opustí, tak jsem se s ní rozešel první, zase jsem do toho spadl, někdo zasáhl, já byl čistej a našel jsem si skvělou přítelkyni, dostal jsem strach,“
V tuhle chvíli jsem byla trochu roztrpčená sama sebou, že tak strašně smutný příběh vnímám tak negativně.
A pak přišla poslední část. Ta, ve které píše Matty ze současnosti o fyzických následcích své závislosti, o strachu ze smrti, chuti do života, o víře a naději. O tom, jak chce pomáhat ostatním, aby si neprocházeli tím, co on. Tady jsem opravdu pocítila, jaký Matty byl a závěr knížky jsem obrečela.
Matty, děkuji, že ses s námi podělil a doufám, že teď už tě ta tvoje zatracená hlava tak netrápí a je ti dobře.
3,75*/5*
Můžj nějvětší problém je, že prostě nevěřím, že kdyby knížku napsal někdo jiný, než Chandler Bing, měli by lidé stejné pochopení.
IG: @cotaholkacte
(SPOILER)
Seriál Přátelé jsem milovala, vyrůstala jsem na něm a když se mě někdo zeptal: "Která je tvoje nejoblíbenější postava?", tak jsem si nemohla vybrat pouze jednu. Každou z nich jsem zbožňovala z jiného důvodu. Chandlera jsem milovala pro své pohotové odpovědi plné vtipu, sakrasmu a jeho šílené taneční kreace. Neměla jsem ani tušení, že představitel Chandlera měl tak strastiplnou a bolestivou životní cestu.
Matthewevo vyprávění je upřímné, než příkras a taktu. Nebere se servítky se sebou samým ani s nikým okolo něj. Matthew zmiňuje, že měl strach být sám se svou hlavou, svými myšlenkami, svými démony. Jeho slova vás zasáhnout ať chcete nebo ne. Chybí mu sebeláska, sebepochopení, sebedůvěra, lehkost žití.
Jeho popis dětských traumat je až děsivý.
Z jeho vyprávění jsem měla někdy pocit, že už v době, kdy se narodil, vlastně nedostal šanci na normální život. Začali mu totiž podávat návykové léky už jako měsíčnímu miminku. Ty stejné návykové látky mu předepsali, když se snažil zbavit závislosti na alkoholu. Byl to zkrátka začarovaný kruh.
Všechno čím jsme, se v nás formuje už od dětství. Matthew dostal pořádně naloženo.
Milovníci seriálu Přátelé jistě ocení podrobnosti o natáčení a popis velmi skutečného přátelství těchto pěti herců, kteří se během těch 10 let (natáčení) o sebe navzájem opravdu starali. Matthew svou závislost před ostatními tajil, do práce chodil střízlivý, text uměl, neustále vtipkoval.
Matthew také popisuje, kdy nastal ten největší zlom v jeho závislosti, kdy opravdu skočil a řítil se k zemi.
Matthewev se v 26 poprvé svěřil své bývalé přítelkyni a v tomto věku poprvé podstoupil léčení. Od tohoto momentu nastaly problémy. Jeho návštěvy odvykacích zařízení se staly pravidelnou rutinou a pro bulvár to byl tahák.
Celé jeho vyprávění je vlastně tak trochu ironické, protkané jeho osobitých humorem. Jeho slova působí brutálně upřímné až bolestně.
Ke konci knihy Matthew říká, že si konečně v posledních letech (svého života) uvědomil, že je dost dobrý a objevil sebelásku a smysl života. Nastavil si nové životní cíle a chce žít.
Matthew bojoval, padal, vstával a nevzdával se.
Děkujeme Matthew.
Tak asi takhle knížka byla rozhodně zajímavá. Začátek byl parádní, hodně emotivní, vtáhnul do života Matthewa. Jenže čím víc jsem knížku četla, tím míň jsem s ním soucítila a tím větší pocit jsem měla, že se vlastně z ničeho, co se mu stalo nepoučil a vinu schvaloval na vše okolo, jen ne na sebe. Chyběla mi tam jakákoliv sebereflexe. Přitom z toho, co v knížce popisoval, mi nepřišlo, že by měl úplně hrozně těžký život, ve kterém by se nedalo fungovat. Ale možná je to jen můj pohled, protože v pohledu na drogy jsem celkem nekompromisní.
(SPOILER)
Kniha měla pro mě několik úrovní - napsáno super, “dobře" se četla. Evidentně jsem neměla tušení o žádné další rovině Matthewa Perryho, pro mě to byl "jen" herec v mém oblíbeném sitcomu. Jako spisovatel u mě obstál.
Téma bylo příšerné - bohatý narkoman a alkoholik, který se mohl dostat ke všemu, co potřeboval a v jakémkoliv množství vždy a okamžitě. Kolikrát se chtěl stát lepším člověkem, kolikrát nemohl z nějakých smyšlených, subjektivních nebo objektivních příčin, kolikrát panebože unikl smrti?
A v neposlední řadě jsem cítila ten obrovský smutek z toho, jak chtěl být slavný a jak vlastně slavný byl a pak nechtěl? Jak chtěl být bohatý a pak ho to celý semlelo.
Za mě utrpení a smutek, ale taky pochopení a vlastně i nepochopení. Cítila jsem, že pro něj ten životní vrchol byl Chandler a vše ostatní byly jen prášky, alkohol a cigára. Nic ostatní nemělo prostě cenu.
Hrozně smutný a tak reálný.
Seriál Přátelé je kultovní záležitost pro většinu z nás, já osobně jen viděla nesčetněkrát a všechny jeho postavy mám moc ráda, proto životopisná kniha herce, představitele Chandlera byla jasná volba. Bohužel jsem četla až po jeho úmrtí, proto bohužel knihu nelze považovat za knihu s happyendem a o to bolestněji se mi řada věcí četla, ale přesto můžu s klidným svědomím říct, že Matty (tak se mu všeobecně říkalo, nikoliv Matthew) ve své knize předal co potřebal říct a co jiní závislí potřebují slyšet, a nejen oni. Knížka je svižná, upřímná a já jsem moc ráda, že byla napsána a já si ji mohla přečíst. Doporučit k jejímu přečtení určitě můžu a ráda tak činím.
Je evidentní, že knihu nepsal profesionální spisovatel, o to více ale působí upřímně, živě a lidsky. Jde o obraz naprosto šíleného a nešťastného života v prostředí, kde bychom nic takového (nebo alespoň v takové míře) nečekali. Kniha Vás donutí se pořádně zamyslet nad životem.
Kniha byla opravdu velmi čtivá, Matthew má opravdu své vypravěčské kouzlo. V tuto chvíli mi přijde trošku zvláštní koukat na Přátele, přestože je zbožňuji, tak stále hledám rozdíly v Chadlerově chování v různých sérii. Také oceňuji otevřený styl psaní o různých typech léčení a cesty kterou si Matt musel projít.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Knihu jsem sice dočetla, ale pozitivním ohlasům upřímně nerozumím. Matthew omílá pořád dokola ty samé fráze a vlastně mi v průběhu čtení začal být i nesympatický. Omlouvám se, ale za mě veliké zklamání. RIP