Gentleman v Moskvě
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368618/bmid_gentleman-v-moskve-BZM-368618.jpg
4
665
207
Za dveřmi hotelu Metropol leží Divadelní náměstí a s ním zbytek Moskvy i bouřlivá krajina Ruska dvacátého století. Románový epos cenami ověnčeného spisovatele Amora Towlese začíná roku 1922 po konci občanské války, avšak namísto zledovatělých cest a zasněžených dač nás autor zavádí do haly luxusního moskevského hotelu Metropol, jenž je se svými zvyklostmi, každodenní rutinou a různorodým personálem světem sám o sobě. Hlavní hrdina románu, hrabě Alexandr Iljič Rostov, člen Klubu žokejů a Mistr honu, je jako „nenapravitelný aristokrat“ odsouzen bolševickým tribunálem k doživotnímu vězení ve zmíněném hotelu. Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen žít v malé podkrovní komůrce, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody – totiž že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – se rozhodne nezahořknout a postavit se osudu čelem. Výsledkem je úžasné dobrodružství dalece přesahující hranice hotelu, naplněné nečekanými přátelstvími, hlubokomyslnými rozhovory, dojemnou sounáležitostí, radostí i žalem, které dávají čtenáři nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
A Gentleman in Moscow , 2016
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha a krásně napsaný příběh, byla jsem nadšená! Umíte si představit doživotní domácí vězení v luxusním moskevském hotelu 20. let minulého století? Já teď už ano!
Hrabě Alexandr Iljič Rostov je odsouzen strávit zbytek života v moskevském hotelu Metropol, jelikož se údajně dopustil autorství provokativní básně.
Nic však nemůže tohoto aristokrata, který ve všem hledá to dobré, rozházet, a tedy se s novou skutečností vypořádá s náležitou grácií. Jak totiž říkával jeho kmotr - “… pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním.
Hraběti však není dovoleno setrvat ve svém apartmá, které v hotelu již nějakou dobu obýval, ale jako další trest od bolševických mocnářů je hrabě přestěhován do podkrovního pokojíku pro služebnictvo. Opět nic, co by hraběte rozhodilo a učinilo tak nepřátelům potěšení.
V hotelu Metropol to však žije a hrabě zde zažívá rozličná dobrodružství, navazuje nová a nečekaná přátelství a čtenář tak jeho prostřednictvím prožívá všechny tyto báječné i dojemné chvíle, zatímco mimo zdi hotelu běží dějiny.
Moc pěkně napsáno, neskutečně mě čtení bavilo a hlavního hrdinu jsem si hned oblíbila. Velice doporučuji!
Gentleman v Moskvě je přesně taková ta vyšperkovaná kniha, kde každý detail má své opodstatnění a sebemenší odbočka nabyde významu třeba o 200 stran dále.
Kniha, kde padá pomeranč přes celý odstavec a pořád to ani na chvilku nenudí. :-)
Hrabě Alexandr Iljič Rostov byl v roce 1922 odsouzen k doživotnímu domácímu vězení v moskevském hotelu Metropol. V průběhu 470 stran sledujeme 30 let Alexandrova života uvnitř hotelu, zatímco za jeho okny probíhají ruské dějiny.
Hrabě je rozhodně inspirativní postavou a ze svého pobytu v Metropolu vykřesá to nejlepší.
A konec? Tak ten byl dokonalý! :-)
Pěkná kniha, žel nemohu dát 100%. Je cítit, že autor měl nastudovanou rusko-sovětskou historii, ale i tak brouzdal jen po povrchu. Pokud někdo čeká, že se mu při čtení této knihy dostane současně dějepisné průpravy, bude zklamán.
Krásná pohádka na pozadí krutých událostí. Moc pěkně se četla, občas jsem se ale otřásla hrůzou.
Já nevím, čím to je, ale je to tak neuvěřitelně ruské! Prostě z toho čiší mentalita staré ruské šlechty, při čtení se vám vybaví třeba filozofování Levina z Anny Kareniny. Hrabě Rostov proplouvá životem s takovou lehkostí! A ačkoliv je roky v "domácím" vězení v hotelu Metropol, dokáže je prožívat bez zahořklosti. A život mu přináší lahůdky v podobě Niny nebo Sofie, i jiných přátel. Prostě nádhera.
"Napokon, čo také nám povie prvý dojem o niekom, koho sme stretli vo vstupnej hale alebo hocikde inde? Súdiť človeka na základe necelej minúty je ako súdiť Beethovena podľa jedného akordu či Botticelliho podľa jedného ťahu štetcom. Ľudia sú od prírody nevypočítateľní, zložití a nádherne rozporuplní, rozhodne si zaslúžia viac než jednu starostlivú úvahu, nehovoriac o pevnom odhodlaní nesúdiť druhého, kým sme s ním nestrávili hodinu v každom prostredí."
Skvelé recenzie pri tejto knihe naozaj nesklamali. Vynikajúca kniha, niet čo viac dodať. Odporúčam!
(SPOILER)
Krásná literatura, jak si ji představuji:
Krásný jazyk přibližující se ruským velikánům - bez těch šílených popisů zapadajících sluncí.
Krásný příběh vystavěný rozmáchlým, téměř ruským, gestem.
Krásný překlad Martiny Šímové.
Až na konec příběhu hlavní postavy - to přece nemohl přežít? Nebo mohl? Krásně nejednoznačné.
Jen jedna nepřesnost: Bylo to Brno, nikoliv Praha, kterého konec obléhání vojsky Fridricha II. Velikého určilo "polední" vyzvánění zvonů. (str. 245)
Kniha začíná v roce 1922, kdy je Hrabě Alexandr Iljič Rostov odsouzen bolševiky a natrvalo uvězněn v luxusním hotelu Metropol v Moskvě, i když ne v jeho luxusních pokojích. Nicméně to ho nezlomí a svým neutuchajícím optimismem a nadhledem se popasuje se sebemenšími příkořími jako dokonalý gentleman. Jeho více než třicet let trvající příběh, do kterého postupně vstoupí i další zajímavé osoby, jsem si neuvěřitelně užila. Doporučuji.
Nechápu to. Autor je Američan a přesto vás ruská duše jeho hlavního hrdiny vtáhne do děje, který plyne klidně jako široká řeka, jen aby vás znenadání zaplavil rozbouřenými peřejemi historických fakt pod čarou. Zkrátka - úžasně čtení
Krásná, krásná kniha! Jako první knihu od autora jsem četla Pravidla zdvořilosti a i když vím, že Gentleman je pro větší publikum, stejně ve srovnání s Pravidly musím dát o hvězdičku méně. To ale vůbec nic nemění na brilantnosti Gentlemana! Pravidla mě zkrátka uchvátily jak jen málo knih. Zpět k Gentlemanovi - autorovo psaní je odměna pro duši :) Sledování vývoje nejen hlavního hrdiny, ale i "vedlejších" postav (Nina, Sofie, Anna, šéfík...) bylo tak přirozené, skutečnost, jakým autor umí "prodat" postavy ukázané na "pár sekund" čtenářům a jejich srdcím je úplně dech beroucí. Četla jsem někde komentář od čtenáře, že mu to přijde celé přetažené za vlasy, "dokonalý" opěvovaný hlavní hrdina a jeho "správní" přátelé, co se předhánějí kdo mu víc líbá zadek... směšné. No ale ono je to vlastně pravda. A možná v tom tkví celé to kouzlo příběhu? Celé to bylo tak pohádkové s naprostými tvrdými údery reality Ruska. "Správní přátelé" co stojí za Rostovem, a ti ostatní, nafoukaní, zlomyslní "nepřátelé". Až po přečtení komentáře jsem si uvědomila, že kniha je místy naprosté klišé, každopádně podle mě to tomu dodává tu správnou nálož emocí, napětí a nutkání otáčet stránku po stránce... A finální stránka... nádhera. :)
To to uteklo. Z roku 1922 do roku 1954, kdy se přes Rusko valily dějiny ( ovšem, kdy také ne ), a vám to v knížce přijde jako chvíle. A najednou je z hraběte šedesátník, ze Sofie mladá žena, pouze Anna zůstává stále tou štíhlou jako vrbový proutek. A i přes ně se celou dobu události ženou jako vichřice. Ale to by v tom byl čert, aby si neporadili se změnou režimu, získali vlivné přátele a my u toho mohli být.
Krásná kniha, i když dějiny na pozadí jsou takové jaké byly, lidé mizeli na Sibiři, koneckonců i Sofie se ocitla v Metropolu vlivem okolností.
" Jako mladík byl hrabě pyšný na to, že ho tikání hodin nemůže vyvést z míry. Začátkem dvacátého století měl několik známých, kteří dovedli udělat neodkladnou záležitost i z té největší banality. Snídani i cestu do práce se snažili odbýt co nejrychleji a klobouk věšeli na háček s takovou precizností, jakoby se chystali k vojenskému tažení. Telefon zvedali při prvním zazvonění, očima zběsile přelétali novinové titulky, v hovoru se omezovali jen na to nejpodstatnější a obecně vzato trávili své dny honbou za hodinovou ručičkou. Bůh jim žehnej.
Hrabě si naopak zvolil život smysluplně neuspěchaný. Nejenže kategoricky odmítal hnát se za nějakou stanovenou hodinou, ale činilo mu skutečné potěšení, když mohl povědět příteli, že ta či ona světská záležitost samozřejmě počká, a vychutnat si s ním lehký oběd nebo procházku po nábřeží. "
Je to kniha, ktorú som si užila. Milovala som Hotel (od Arthura Haileyho) a Alexander Iľjič Rostov mi ho pripomenul, aj keď z úplne inej strany. Jasné, že je to iný pohľad, je to Rusko v r. 1922, v dobe po revolúcii, kedy sa všetko buduje a staré veci sa prehodnocujú, hádajú sa o slovíčka v rezolúciách, luxus je pre pracujúcu triedu neprijateľný. Keď si uvedomíte, že je hlavný hrdina vďaka svojmu aristokratickému pôvodu (a básni) doživotne odsúdený zostať v budove hotela, inak ho boľševici vonku zastrelia, je to vlastne aj šťastie, lebo mnohí z jeho spoločenskej vrstvy takúto možnosť nemali a rovno ich popravili. Jeho pôvod, vzdelanie, priatelia a v neposlednom rade aj vôľa popasovať sa s danou situáciou spôsobia, že sa prispôsobí a nájde si režim a ten dodržiava, no aj tak sa na chvíľu ocitne na hrane. Len človečina (a včely) to zvrátia. Príbeh o priateľoch, zamestnancoch a hosťoch je výnimočný, miestami vtipný, ale najmä láskavý a veľmi ľudský.
Číst tuhle knihu, to bylo jedno velké áááách. Dočtení jsem natahovala jak jen to šlo, protože jsem ji prostě nechtěla dočíst. Ten děj, ten jazyk... prostě nádhera.
Tahle knížka je naprostý top a určitě ji doporučuji. Gentleman v Moskvě je ruskou kronikou nejdramatičtější první poloviny 20. století. Co všechno se odehrálo v ruských dějinách v této době! A jak moc toto období zformovalo ruskou duši! Towlesův příběh vykresluje život ruského šlechtice, hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který je po bolševické revoluci odsouzen komunistickým soudem k doživotnímu vězení v hotelu Metropol v centru Moskvy. Desítky let uplynou právě v tomto hotelu, za jehož okny se na pěti stovkách stran řítí bouřlivé dějiny Sovětského svazu. Rostov je nenapravitelný aristokrat, vzdělaný gentleman s nepřekonatelným důvtipem, který si vás okamžitě získá. Nezahořkne a ani desítky let života na několika metrech čtverečních ho nepřipraví o životní optimismus. Kolikrát se čtenář neubrání závisti - chce být elegantní, galantní, vzdělaný a důvtipný stejně jako Rostov.
Jde o svět několika pater, desítek pokojů, dvou restaurací, baru a recepce, na nichž je vidět postupný úpadek celé ruské společnosti. A do toho životní boj/neboj jednoho člověka, jehož život se odvíjí na lince, jíž lze charakterizovat větou: vždycky, když si člověk udělá nějaké plány, do dveří v té či oné podobě nakoukne prohnaný život a plány mu zmaří.
Pokud chcete nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše, pak si tu knihu dejte. Nabídne vám poznání mentality i dnešních Rusů. To je velmi cenná znalost pro dnešní dobu, kterou nabízí například i Ryszard Kapuściński v Impériu, Světlana Alexijevičová v Modlitbě pro Černobyl či Ildar Dadin v knize Křik mlčení. Ono totiž nejde jen o imperiální choutky a pohrdání jinými národy a mocnostmi, které jsou Rusům vštěpovány už od carských dob a které jsou tmelícím prvkem celé říše. Ono jde i o neúctu k vlastnímu životu i k lidskému dílu a o hledání často falešného hrdinství v sebezničení nebo obětování se.
Ve 30. letech, když bolševici v Sovětském svazu oznámili povinnou kolektivizaci hospodářství, polovina rolníků raději podřízla svá zvířata, než aby je vydali družstvu. Čtrnáct milionů kusů dobytka bylo ponecháno krkavcům a mouchám napospas. Odstřely klášterů a kostelů, likvidace umění a zejména likvidace vlastních lidí, tj. onen ruský charakterový rys vtělený do přesidlování obyvatelstva, do odsudků k vyhnanství, do hrůz sibiřských lágrů – to je ruský svět. Rostov se ptá: „Co je to za národ, který ve svých lidech pěstuje ochotu ničit vlastní umělecká díla, plenit vlastní města, vraždit své potomky bez jakékoli výčitky?“ A dostává odpověď: „Tenhle sklon k sebezničení není ohavnost, nejde o něco, za co by se Rusové měli stydět nebo se toho děsit, ale je to jejich nejsilnější stránka. Zbraň proti sobě neobrací proto, že by byli netečnější nebo nevzdělanější než Britové nebo Francouzi. Právě naopak. Jsou připraveni zničit to, co vytvořili, neboť víc než kterýkoli jiný národ věří v sílu obrazu, básně, modlitby nebo osoby.“
Zajímavý příběh domácího vězení v jednom hotelu.
Četlo se pěkně a dobrý konec k tomu.
[audiokniha]
"Jediný rozdíl mezi každým a nikým je hromada bot."
Taktéž mě zaujalo téma ruské aristokracie. Taktéž jsem dala knize několik šancí už kvůli mnohé chvále zde a luxusnímu hlasu i osobitému provedení Igora Bareše . . .
Jak píše pupopony dole, šlo to u mě hodně 'přes závit' a je mi z toho trochu smutno. Těšila jsem se.
Jenže.
Stejně jako Dámasklouboukem jsem nedokázala uvěřit náznakům hloubky a i mě bylo vzhledem k roku s carem Putinem víc smutno než veselo.
A stejně jako EatYellowSnow jsem vnímala, že text je víc:
"plytký a afektovaně sebezálibný . . . tonoucí v sentimentalitě a sebedojetí bez většího přesahu" - líp bych to nevyjádřila - děkuji!
Zkoušela jsem mnohokrát z mnoha míst, ale bylo to upovídané rozvláčné a nakonec jsem se přistihla, že už neposlouchám protože mě to nebaví.
Asi nejsem nastavená na "pohádky z bolševického Ruska" jak praví titulek jedné z recenzí :o)
2/3
Štítky knihy
aristokracie, šlechta Rusko Moskva americká literatura 40.-50. léta 20. století optimismus hotely 20.-30. léta 20. století
Gentleman v Moskvě
Moc krásné čtení. Někdy dost zdlouhavé, ale přes ty dlouhé popisy to vůbec nebylo nudné. Naopak. Hrabě je úžasně napsaná postava.
Děj se začíná odehrávat po revoluci v Rusku, po pádu cara. Šlechtici, kteří neutekli, jsou souzeni. Hrabě Roskov se naopak vrací do Ruska z Paříže, aby pomohl odejít rodině, je souzen a odsouzen k domácímu vězení v hotelu Metropol, kde stráví 30 let. Do života mu přichází různé věci, ale on se dokáže přizpůsobit každé situaci a najít v ní to dobré s elegancí a vznešeností šlechtice. Jeho myšlenky, životní postoje, úvahy, tolik věcí mě zaujalo, že si knížku urcitě ještě někdy přečtu.