Lustr pro papeže

Drsné,syrové...velmi syrové...udělejte si úsudek sami!

Jak jinak hodnotit, než 5 hvězdami, za možnost nahlédnout do prostředí tak nelidského, kde statečně trpěli nevinní lidé! Kéž by se to už nikdy neopakovalo!
Jana"12 -16. 5. 2021

Záměrně se vyhýbám knihám, které se odehrávají v koncentračních táborech, kvůli popisům lidské krutosti. Ovšem tato útlá knížečka byla od prvních stránek vstupem přímo do pekla. Šestnáctiletý chlapec "prožil" deset let v komunistických lágrech, kde zažíval skutečnou hrůzu.... nepředstavitelné. Neomluvitelné, že za tyhle zločiny nebyl nikdo potrestán. Rozhodně doporučuji k přečtení, abychom nezapomínali.

Čtivá kniha o zvěrstvech v lágrech za období komunismu nejen na vinných ale i nevinných lidech.

nějak jsem od toho čekala víc. Popis je přesný, to jo, ale chybí tomu nějaká emoce.

Taky jsem četl Stačilo jen říct Jáchymov. Ale že existoval do února 1990 kriminál gestapáckeho typu to by nikdo neřekl. Ještě tak v padesátých létch. Hnus!
Nejhorší je že za prezidenta Václava Havla nebyl nikdo potrestán za takové sadistické zločiny. Určitě měl listopadový režim nějakou dohodu s končícím komunistický režimem o beztrestnosti. Nejhorší je že v této době byl soudruh Petr Pavel v komunistických vojenských složkách.
Bývalá NDR aspoň někoho potrestala, dnes se můžete jen divit jak bývalý soudruzi obsazují vrcholná místa.

Na tuto knihu dle skutečné události jsem narazil při čtení komentářů knihy ...stačilo jen říct Jáchymov, kterou rovněž doporučuji. Naprosto neuvěřitelný, co se v době, když jsme hltali seriál Arabelu v naší zemi dělo za zavřenými zdmi, kde bylo spousta nevinných. Zvěrstva, která v některých případech předčí i Osvětim. Vůbec nechápu, jak to Milo mohl vůbec přežít? Někteří dozorci, kteří týrali vězně, dokonce za nespravedlivé stíhání vysoudili statisícové odškodné. A prezident Miloš Zeman to posvětil medailí Za zásluhy o stát...Mnozí sadističtí dozorci žijí v blahobytu dodnes a mnozí kteří přežili mají zničený celý život a zdraví i psychiku.. kniha se mi hluboce zavrtala do mozkových závitů a neustále na ni musím myslet, nedokážu ji vytěsnit z hlavy. Rozhodně by to chtělo tyto zrůdy i dnes tvrdě potrestat. A papežovi poslat jako dárek tuto knihu, aby věděl jak k lustru přišel. Na to, jak je kniha krátká, tak je v ní naprosto vše. A dnes se opět mlčí...a lidi se nikdy nepoučí. Ono vše začíná už jakoukoliv šikanou na ZDŠ, v práci, tehdy na vojně, když se NIKDO slabších nezastane. Doslova NIKDO. Tak jak bylo správně napsáno, vinní jsou pak všichni. Mlčet znamená podílet se. Sto hvězd je málo. Vygooglete si jména Josef Vodruška Ksčm a Ludvík Karl stb Doporučuji jako povinnou četbu a rovněž doporučuji knihu Mukl od Petry Čeřovské.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Josef_Vondruška

Věřím, že přijde den a vy se budete zodpovídat za své zločiny, podlost a zbabělost. Vaše zhovadilost je demonstrována navíc tím, že máte tu drzost být zákonodárcem. Být vámi bál bych se, že někdo z těch, které jste mučil a trýznil, vykoná svoji spravedlnost. Nebylo by se co divit, neboť když selže právo a spravedlnost, bezmoc nutí oběti brát zákon do svých rukou.

Naprosto neuveritelny pribeh. Clovek si pri čtení tohoto druhy knížky vždycky říká, jak je neuvěřitelné, jaka zverstva jsou lidé schopni a ochotni si vzájemně delat.

Ani se nechce věřit,že to, co je popsané v knize,byla pravda.Přečteno se zatajeným dechem.Ztracených 10 let života-jak se s tím člověk asi musel vypořádat-nenávist,pomsta,nepochopení,proč vlastně??Kde se v lidech vzala taková krutost?Jak takové věci může dělat člověk člověku??

Je to hrozné, co někteří vězni za komunismu prožili. Co je člověk člověku schopen udělat. Jako všemu z knihy se dá věřit, ale to, že 16-ti letého zavřeli na 0,5 roku jen za zpěv anglické písničky, řvaní sláva USA a bránění se zatýkání se mi věřit nechce. A to ani za komunistů. V tom prostě na úplném začátku muselo být něco víc.

Doporučuji každému přečíst.
Hrůzy komunistů nesmí být nikdy umlčeny!

Tohle si opravdu chceme zvolit zpět do Sněmovny?
Není nám hanba poslouchat protekční normalizační zpěváky typu Michala Davida a Karla Gotta (kterého Milan Kundera trefně nazval „idiotem hudby“)? Tahle kniha jasně říká, že obludný komunistický systém je peklo! Peklo, které skutečně existuje – není jen v pohádkách. Musíme proti němu bojovat! Třeba tím, že komunistické peklo nebudeme zaměňovat za „retro“ a že budeme poselství této knihy šířit dál, aby se podobná zvěrstva už nikdy nemohla opakovat.

Tak tohle byla síla. Nikdy mě nepřestane překvapovat jakých zvěrstev byli komunisti schopni, ani to, že se o tom nemluví. Vždyť si byli v mnoha ohledech rovni nacistům. Bohužel těch, kteří volají po starých časech a tvrdí, že tenkrát bylo líp je stále hodně. Přesně tahle sociální bublina si tu knihu nikdy nepřečte a pokud se k nim náhodou něco z toho dostane, tak tomu v lepším případě neuvěří, v tom horší budou tvrdit, že si to ti vězni zasloužili.

Když jsem byla ani ne v půlce knihy, přála jsem si sama pro sebe, aby byla delší. 176 stran se mi zdálo málo. Teď, po dočtení, mi to příjde moc. Strašné, syrové, srdcervoucí.

"Nemělo cenu cokoliv říkat. Nerozuměli by mi. Nikdo by nerozuměl tomu, co jsem tam zažil. Nejde to vyprávět, nedá se to pochopit. Ani ti nejbližší doma to nikdy nepochopí."

Tak tohle je nářez! Neskutečná brutalita v lágrech v době socialismu. Škoda, že žádný z těchto tyranů nebyl potrestán. Prosím, přečtěte si tuto knihu a dejte ji přečíst svým dětem.

Syrové, drsné, občas bych i váhala, že se jedná o beletrii... ale působivé právě tou jistou dávkou reportážnosti a nehrané autenticity. Co k tomu říct, nechceme asi nic podobného zpátky, je potřeba na to pamatovat...

Přečteno doslova jedním dechem. Sýrové, přímočaré, se silnou emociální stopou, která ve Vás zůstane. Nejhorší na tom je, že autor vychází ze skutečných událostí.

Tato kniha je silným a drásavým příběhem, který čtenáře zavede do temné kapitoly československé historie – do pracovního tábora Minkovice, jednoho z nejhorších komunistických lágrů. Autor se inspiroval skutečnými událostmi a osudem nevinně odsouzeného trampa, který se ocitá v mašinerii režimu, odkud není úniku.

Hned od prvních stránek je zřejmé, že nejde o jednoduché čtení. Tománek píše syrově, bez příkras, a líčí krutosti doby s mrazivou autenticitou. Postavy v knize nejsou jen jmény na papíře – jsou to živí lidé, jejichž bolest a zoufalství se čtenáři doslova zarývají pod kůži. Popisy nelidských podmínek, sadistického zacházení dozorců a bezmoci vězňů jsou natolik silné, že se od knihy nedá odtrhnout, i když zároveň vzbuzuje pocity znechucení a vzteku nad tehdejší realitou.

Jedním z nejsilnějších prvků knihy je její emocionální dopad. Po dočtení zůstává v mysli tíživá otázka – jak se něco takového mohlo dít? Jak je možné, že tolik lidí trpělo a mnozí z viníků nikdy nebyli potrestáni? Lustr pro papeže není jen beletrie, je to připomínka historických událostí, na které by se nemělo zapomínat.

Jazyk knihy je přímočarý, bez zbytečných kudrlinek, což jen podtrhuje její autentičnost. Zároveň je ale vidět, že Tománek si dal záležet na literárním stylu – některé pasáže jsou natolik silné a výstižné, že se k nim člověk vrací znovu a znovu.

Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne, šokuje a donutí přemýšlet, pak Lustr pro papeže rozhodně stojí za přečtení. Není to lehké čtení, ale je to čtení důležité.

Lustr pro papeže...
Jedná se o výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa - Míly Petrovského, nebo chcete-li Chlupa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě... Jeho cesta brutálními pracovními tábory... Mmo jiné i mnkovické peklo, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...
Jediné, co mě mrzelo je to, že se jedná o útlou knížečku o pouhých 176 stranách...
U hodnocení není nad čím váhat - jasných pět hvězdiček, ale tady bych dal aspoň o jednu víc...

Na závěr si dovolím ještě citovat pár řádků...
V letech 1948 až 1989 bylo v Československu z politických důvodů odsouzeno nejméně 205 486 nevinných lidí...
V komunistických pracovních lágrech jich minimálně 4 495 zemřelo a dalších 248 bylo popraveno...
Ani jediný z tisíců bývalých komunistických dozorců a velitelů nebyl nikdy odsouzen...
Někteří dozorci, kteří týrali vězně, dokonce za "nespravedlivé"stíhání vysoudili statisícové odškodné...