Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418913/bmid_lustr-pro-papeze-A9l-418913.jpg
5
689
689
"Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů" Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Za zdmi komunistických, i nacistických kriminálu se odehrávaly lidské osudy, které nebylo možno ovlivnit, záležely na síle, charakteru vězněné osoby, které se předem nedaly odhadnout. Hlavním posláním těchto táborů byly hromadné otrocké práce, měli i jiné poslání zlomit a zlikvidovat vězně, za použití metod zvláštního zacházení. Smutné a pravdivé čtení, často mám pocit, že tento svět je peklem jiného světa.
Velmi drsné a smutné čtení. V knize je používán slang, který dodává na autentičnosti. Jen mě mrzelo, že byl docela useknutý konec.
(SPOILER)
Tři kamarádi začátkem sedmdesátých let vyrazí na čundr na Šumavu, bezstarostné mládí, krásných šestnáct let, alkohol, zamilovanost a pak jen jedno slovo, které dokáže změnit celý život a proměnit krásný mládenecký život v jedno velké peklo, plný brutality, ponižování, bití, mučení, tvrdé otrocké práce po dlouhých deset let. Vykmanov, Minkovice, dva názvy, dva pracovní tábory, ve kterých denně pracujete jako otroci a máte ještě méně práv jako ti římští otroci. Bachař má nad vámi absolutní moc, jeden chybný krok, jeden pohled, jedno gesto a opět zažíváte nekonečné hodiny bití.
Jáchymovským peklem tu prošlo přes sedmdesát tisíc chlapů. To je celý Kladno nebo Havířov. Sedmdesát tisíc - vůbec jsem si to číslo nedovedl představit. Většinou nevinných kněží, válečných hrdinů ze západní fronty, vědců, učitelů, malých živnostníků nebo prostě jen lidí, které potřeboval režim odstranit. Kolik lidí tu zavraždili, umučili nebo jen nechali umřít vyčerpáním, se dodnes neví.
Pokud jste něco četli o komunistických věznicích, pracovních táborech, tak tahle kniha vás ještě více totálně dostane. Otřesná a vskutku brutální kniha, kdy jsem netušil, že toto se ještě mohlo dít v sedmdesátých letech. O tom, jak liberecká Precioza a potažmo tento stát vydělával na otrocké práci lidí. Tato kniha by měla být povinnou četbou na školách, aby se nezapomnělo na odpornost a hrůzy komunistického režimu. Knihy s touto tématikou by se měly stát mementem té doby
Věnováno všem, kteří trpěli v komunistických lágrech, zatímco ostatní mlčeli.
A mlčet znamená podílet se.
Máte nervy na čosi brutálnejšie než švédske thrillery? Niečo oveľa oveľa brutálnejšie? Prečítajte si toto.
A viete, prečo je toto brutálnejšie než všetko, čo ste doteraz čítali? Lebo toto sa naozaj stalo. Len pred pár rokmi. Tu u nás. Tí, ktorí tu vystupujú, alebo ktorí slúžili ako predloha postáv, či už na jednej alebo na druhej strane, mnohí ešte žijú.
Prečítajte si to, prosím, aj vrátane autorovho doslovu. A skúste porozmýšľať, ako sa, dopekla, mohlo stať, že za toto nikdy nikoho nepostihol žiadny trest. A tieto ZRŮDY nám ďalej kafrajú do životov.
Kniha malá svou velikostí, ale veliká svým obsahem. Vyprávění Míly neboli Chlupa není žádné oddychové čtení, několikrát se mi až zatajil dech nad těmi hrůzami, které je člověk člověku schopen udělat, párkrát i ukápla slza. Ztracené a zničené mládí člověka (deset let), kdy ztratí nejenom zdraví, ale i víru v dobro, v druhé lidi…
Knihu by si měl přečíst každý a nezapomenout.
“Co je toto za svět? Vždyť oni se chovají jako nacisti. Ne jako nacisti - jako dobytek. Jako prasata. Ani ti Němci se za války nechovali takhle. Ne ke svým vlastním lidem. Kde to žijeme?! Řekni, co je tohle za lidi? Copak se můžou doma podívat do očí rodičům nebo svým dětem? (s. 109)
Tato útlá knížečka je neskutečným a nepředstavitelným svědectvím o hrůzách pracovních táborů za doby normalizace. Naprosto šokující, co dokáže člověk vymyslet a také udělat dalšímu člověku. I když otřesné čtení, přesto doporučuji.
Nemám slov, bezdůvodně deset ztracených let mladého kluka, který někomu zachránil prémie. Kniha by se dala asi více rozepsat, zajímal by mě život po propuštění a jak reagovala rodina. Já, jako matka, bych se snažila si zajistit jakýkoliv kontakt se synem, i kdyby to pro mě mělo být nebezpečné. Tato linie mi tam absolutně chyběla. Poslouchala jsem jako audioknihu výborně načtenou panem Noskem.
Útlá knížka, která na pouhých 180 stranách mapuje pobyt mladého kluka v několika nepěkně vyhlášených normalizačních věznicích. I přesto, že se jedná o takovou jednohubku, je to velmi velmi silný příběh. Po přečtení téhle knihy si přestanete myslet, že koncentračními tábory za druhé světové války to skončilo.
Díky moc panu Tománkovi za to, že tuhle knihu napsal. Na tohle by se nemělo zapomenout. Ačkoli literárně není kniha žádné velké terno, její poselství je jasné. A o to tady šlo především.
Výborně napsaná kniha, od které jsem se při čtení snažila držet trošku odstup a úplně ji neprožívat, protože bych občas těžko četla dál... Autorovi děkuji za napsání a rozhodně doporučuji k přečtení.
Historička ve mně by si ráda přečetla příběh hlavního hrdiny i po opuštění vězení, ale protože mám dojem, že by to ani potom nebylo moc veselé, tak z lidského hlediska byl příběh asi ukončen v pravou chvíli.
Neskutečné, nemám slov. Kniha malá velikostí, veliká obsahem.
Tolik hrůz, zloby, beznaděje, bezpráví, co člověk dokáže unést..., budu ještě dlouho trávit životní příběh Míly, který byl v nepravý čas na nesprávném místě a tento okamžik zcela obrátil jeho život vzhůru nohama.
Nikdy nepochopím, co všechno člověk dokáže udělat druhému člověku.
Kniha je napsána velmi čtivě. Šokuje svým obsahem, co všechno musel Chlup a ostatní vytrpět, ale hlavně za co? Je až nepředstavitelné, že mohl být někdo potrestán za takovou maličkost. Tehdejší normalizační lágry jsou spíše srovnatelné s koncentráky. To v dnešní době by mohl stávkovat, že nedostal jogurt a přístup do posilovny. Zničili mu mládí a nejen to, chybělo mi pokračování po propuštění, ale to byl asi záměr.
Působivé dílko, rozsahem minimální, obsahem šokuje, připomíná, obviňuje. Mnoho čtenářů v té době žilo, vyrůstalo, vychovávalo rodiny. Pamatujeme si tu dobu ale rozdílně, někteří ji dokonce nepochopitelně idealizují. Proto jsou takovéto knihy potřeba a číst by je měla i současná mladá generace, protože toto se z učebnic nedozvědí.
Mnoho z nás, kteří v té době vyrůstali, nemělo ponětí, co všechno se děje, co se mohlo stát za neškodné chování, i když jsme ze škol a ze společnosti věděli, jak zvrácený systém byl a jak dokázal překrucovat. Většina z nás jím nějak proklouzla, někteří dokázali vzdorovat a bojovat více, jiní žili víceméně poklidně. Nepřísluší mi soudit a trochu mě to mrzí i na autora, že soudí, ačkoliv byl v té době jen malé dítě. Jen mě zpětně znovu a znovu šokuje míra zrůdnosti, krutosti, necitelnosti, bezmezné neúcty k životu a zneužití moci.
Ač o pracovních táborech vím, přesto na mě takováto osobní výpověď působila mnohonásobně víc. A konec je snad ještě horší...
Se zájmem jsem si přečetla i diskuzi ke knize.
Doporučuji.
Je podivné , kolika duševním mrzákům se dnes po těchto časech stýská . Dle posledních průzkumů je to snad až 35% voličů ??? Bůh nás všechny ochraňuj !
Moje poslední přečtená kniha do výzvy. Letos jsem ji nestihla, takže už ji plnit nebudu . Bylo to fajn, ale nač se zbytečně stresovat...
Ke knize jen krátce: Byli ve špatném čase na špatném místě aneb normalizace a zákazy. V té době bohužel bylo normální mučit a zavírat nevinné lidi i kvůli obyčejnému žertíku.
Osudy často tragické... Kde, že končili?
Pohledneme do útrob věznice Minkau-" novodobé Osvětimi", podle které vznikla tahle zvláštní přezdívka s krutým obsahem .
Příběh může, který přežil.
Došla slova ...
Přečetla bych na jeden zátah, kdyby nebylo povinností. Pět hvězd právem i za diskuzi, co tady kniha vyvolala. :-)
Když jsem tuto knížku podle skutečného příběhu dočetla, tak mi došla veškerá slova. Ta hrůza a hnus co se děl v komunistických lágrech, o tom se nemluvilo a nemluví... A mělo by se o tom mluvit, mělo by se o tom číst....
Tohle by mělo být součástí povinné četby na středních školách. Dá to člověku víc než pár hodin dějepisu věnovaných 20.století. Navíc s Chlupem se jde lehce ztotožnit. 10 let života za jednu neškodnou klukovinu. Zničené zdraví a doživotní psychické i fyzické následky. Bohužel takových případů nebyly jednotky,ale tisíce. Nesmíme se dívat stranou, když je v zorném poli bezpráví. Nesmíme zapomenout.
Vždycky je dobré si připomínat, jak odporný byl socialistický režim a že se k mnohým lidem choval stejně jako jím nenávidění nacisti. V českých pracovních táborech trpělo a zemřelo mnoho nevinných lidí, kteří si zasloužili žít v obklopení svých blízkých na svobodě. Mám strach, abychom se nějakého obdobně nelidského režimu zase jednou nedočkali. . .
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2022 | Kronika doby covidové |
Útlou knížku jsem přečetla doslova jedním dechem. Čekala jsem variaci na Jeden den Ivana Děnisoviče. Jak jsem se mýlila. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem byla dítě a teenager a užívala si Jůhelaky, Magion, Zlatého slavíka a v knize zmíněné filmy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že padesátá léta nebyla zdaleka pryč. Příběh je velmi čtivý a rozhodně sáhnu po dalších autorových počinech.
"Šlichta už je na špinavé zemi dávno studená. Prstem hladově vytírám všechny záhyby a praskliny betonové podlahy. Ani kapku omáčky nenechat.
Hostina končí."