knihomolka_jaja komentáře u knih

Tohle je knížka, u které jsme se bavili a smáli všichni a to dlouho a nahlas!

Lasse, Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle jsou nezapomenutelná šestka a myslím, že se mi po nich bude stýskat. Vzpomínám si na čtení knihy ještě ze školní lavice, ale teprve se svými dětmi jsem si ji přečetla celou.

Na děti má kniha rozhodně pozitivní vliv. Nejen že se smějí a čtení si užívají, ale také se učí a inspirují. Venku si pak hrají jako děti z Bullerbynu, vymýšlejí si vlastní dobrodružství a zabaví se s málem. V dnešní době, kdy děti často sedí u počítače, telefonu či tabletu jsou takové knihy více než potřeba, protože jim připomínají, že život a to opravdové dobrodružství nezažijí zavření doma u televize, ale tam venku... v lese a na louce, na zahradě, u rybníka nebo potoka...

Opravdu doporučuji! Je to jedna z nejlepších dětských knih, co jsem s dětmi doposud četla.

25 26.04.2023

V průběhu čtení jsem si dělala poznámky, když ve mně kniha probudila něco, co jsem vám všem chtěla později sdělit. Tudíž text rozkouskuji na několik bodů, a přestože na sebe ne vždy zcela navazují, všechny mi přijdou z pohledu nějakého stručného sdělení o knize důležité.
• Kdybych nevěděla, že je autorem muž, tipovala bych, že knihu napsala spíš žena. Příběh je psaný nezvykle citlivě a mile. Z jeho řádků doslova čiší něha a neuvěřitelná láska a pochopení.
• Postavy z knihy prostě musíte mít rádi. Ať už jde o Rosu, která na všechny kolem pořád jenom huláká, Rudyho neodbytně se snažícího vyloudit na Liesel polibek anebo o Maxe, židovského boxera.

„Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje.“

• Věřím, že každý si z knihy odnese něco. Pro mě byl fantastický zážitek číst o dětském světě a bezmezně chápajícímu přístupu Hanse Hubermanna. Líbil se mi ten prozíravý pohled, který připomíná, že všechny děti jsou ve své podstatě nevinné a to i v tu chvíli, kdy dělají něco, co nemají. Ony to tak prostě nemyslí. A co víc, zjistila jsem, že bych chtěla být víc jako Lieselin pěstoun Hans H. Přála bych si mít jeho trpělivost, pochopení a shovívavost. Co se týče rodičovství, je mi v této knize vzorem.
• Lieselina euforie z knih musí být otiskem duše každého knihomola a obzvláště těch, kteří si ne vždy mohli nějaké knihy dovolit koupit.
• Je úžasné, jak obyčejný ten příběh kolikrát je. Popisuje zcela normální okamžiky, ale vy ty prožité chvíle prostě milujete.
• Fascinující výběr slov. Líbí se mi autorův vypravěčský styl. Vypráví velice neotřele a zároveň výstižně. Říkáte si: „No jo, ale přesně tak to přece vypadá!“
• Autor má v této knize jeden zlozvyk, a to prozrazovat dopředu, že někdo umře. Třeba i několikrát. Paradoxně to není na škodu. Naopak to ve vás probudí úzkostlivé očekávání nejhoršího. Otáčíte stránky a bojíte se, že nadešel čas a vy přijdete o svou oblíbenou postavu právě teď.

Závěr:
Víte, jak to bývá s konci knih. Velice často se dostávají do pomalého tempa, a vy cítíte, jak příběh umírá a přestává vás zajímat, protože je vám jasné, že už se nestane nic pozoruhodného nestane. Zlodějka knih je přesným opakem těchto postupně skomírajících vyprávění. Konec vás ke knize přiková a vy ji prostě musíte dočíst do posledního písmene. Nepamatuji si, kdy naposledy ve mně nějaká kniha vyvolala opravdu silné emoce. Kdy mě nějaký příběh rozplakal, napínal nebo rozesmál. S malou Liesel jsem prožívala všechno. Bála jsem se toho, co bude dál, usmívala jsem se a dokonce i slza ukápla. Zlodějka knih je přesně ten příběh, ke kterému jsem schopná se jednou vrátit. A z celého srdce doporučuji k přečtení, pokud vám doposud unikala.

20 03.04.2022

Tohle dílo mě už při čtení prvních stran uchvátilo barvitostí a košatostí vět, svou obrazotvorností. Byť jsem byla v první kapitole, kde se zpravidla ještě nic pořádného neděje, užívala jsem si autorčin spisovatelský um.
Kniha je o jeptiškách, a kdyby mi někdo před přečtením Bílé vody řekl, že mě právě takový příběh bude bavit, tak bych mu ani trochu nevěřila. Opravdu jsem netušila, jak akční život můžou jeptišky mít. :-D V knize se pořád něco děje a až do úplného závěru nestačíte zírat.
Příběh má jednu hlavní postavu – Lenu (a spoustu vedlejších, ale také velice důležitých) a ta se po pokusu o sebevraždu dostává do kláštera v Bílé vodě, aby si srovnala myšlenky a vymyslela, co ve svém životě dělat dál. Je zoufalá, nepřístupná, zahořklá a straní se ostatních. Lena se na klášterní život dívá skrz prsty. Jeptiškám nic nevyčítá, ale nechápe jejich životní styl. Přišla jen proto, aby se skryla, protože neví kam jít, neví co dělat.
V klášteře dostala na starosti zaneřáděnou knihovnu/pracovnu, a jak se tak probírá všemi těmi lejstry, seznamuje se s historií kláštera a jejich obyvatelek, která rozhodně není ani trochu nudná, ale to si už přečtěte sami.
Je už všeobecně známé, že je děj prokládán dopisy, zápisy ze schůzí, různým druhem hlášení atd. Příběh to občas zpomaluje a já musela knihu občas zavřít, protože už jsem byla unavená a nedokázala jsem se na takovou méně záživnou a náročnější pasáž soustředit. Ale zdůrazňuji, že i tento text je pro příběh důležitý! Bez něj bych prostě nechápala všechny souvislosti.
Kniha pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Na historických románech se mi líbí, že se při jejich četbě člověk něco naučí, seznámí se s tématem, na které by v běžném životě nenarazil a je zase o něco moudřejší a má větší rozhled. Určitě knihu doporučuji. Na to jaká je to bichlička jsem ji přelouskala i s mým nedostatkem času opravdu rychle.
Dávám 5* z 5 – protože tohle je nejen skvělý zážitek, ale také kvalitně zpracovaná a naučná četba, trochu jsem váhala, zda nedat 4*, protože ty dopisy atd., byly občas náročné přelouskat… ale nejde to, málo která kniha vás bude takto bavit a zároveň se z ní tolik dozvíte o historii československé republiky za socialismu, a to je pro mě přidaná hodnota, která to všechno dožene.

17 31.12.2022

Je to vlastně můj první horor od něj. Četla jsem akorát Ústav, ale to je spíš thriller než horor. Takže ano, první horor od Kinga je pro mě Řbitov zvířátek. A dojmy? Fascinuje mě, jak je king vypravny, hodně času věnuje postavám a jejich vcelku obyčejnému životu, vsednimu dni a jen občas podstrci náznak něčeho divného, podezřelého, něčeho u čeho si řeknete :jo, teď už to konečně začíná. Pro mě měla kniha pomalejší rozjezd, ale později jsem pochopila proč všechno to seznamování, chtěl, abysme měli postavy rádi než zasadí onu bolestnou ránu. A musím říct, že než jsem to vstrebala, tak pro mě bolestna byla. Mám děti! Takže jsem všechno viděla v mnohém zivejsich barvách. Bylo mi z toho krapet ouvej, ale zvládla jsem to a později už mi to tak neprislo. Kinguv román sebe zvracenejsi v sobě nese určité poselství o smrti a o jejím přijetí jako součásti života,o smíření se s ní. Knihu jsem četla jedním dechem. Opravdu jsem byla napnuta, co se bude dít dál. Není to zas tak morbidní, takže asi vhodné pro začátečníky, jako jsem já. Naopak ostrilenym čtenářům hororu připadá jako jedno z kingovych slabších děl. Mě se líbilo, i když otevřený konec ve mě vyvolal mraky otázek a nejradši bych šla s kingem na kafe, abych se dozvěděla, co bude s hlavními postavami dal.

16 12.11.2021

Knížku jsem četla v rámci společného čtení s kamarádem, se nímž se občas takto pouštím do knih, které by mě jinak minuly, a zrovna u této by to byla veliká škoda.

Hned na začátek musím říct, že nejsem technický typ, a nedokážu posoudit, do jaké míry byly všechny ty popisy a postupy (a je jich opravdu hodně) reálné, ale na mě působily neskutečně uvěřitelně.
Myslím, že to bude knižní lahůdka pro všechny programátory, inženýry a technicky založené jedince.

Text je psaný čtivě a hlavně vtipně. Zamilujete si Watneyho smysl pro humor.

Ke konci jsem měla trochu chuť přeskakovat technické pasáže, ale bála jsem se, že mi něco uteče, a tak jsem se ovládla. Ano, je jich tam opravdu hodně,vlastně je na nich celý příběh postavený.

Závěr byl skvělý a dokonce jsem slzela dojetím. Úplně jsem cítila to napětí a atmosféru, kterou zažívají lidé za obrazovkami, lidé, kteří nemůžou nijak pomoci a jen s mrazením v zádech poslouchají několik minut zpožděný přenos.

Na to, že to není kniha, po které bych na první dobrou sáhla, jsem si čtení opravdu užila. A určitě doporučuji.

15 10.11.2023

Přiznám se, tuhle knihu jsem si přečetla celou až teprve nyní se svými dětmi (4 a 6). Líbil se mi jednoduchý sloh a vtip, s nímž kocourek popisuje svět kolem sebe. Děti se velice nasmály a mohla jsem je vždy nechat hádat, co bude asi ta hlučná příšera, co žere lidi a jinde je zase vyplivne, anebo co bude asi ten ocásek, co leze v trávě. Měly z toho opravdu legraci a neustále nad Modroočkem kroutili hlavou, jak to všechno popletl.
V knize ale nejsou jen ty pěkné a veselé věci, ale i ty nepěkné a smutné. Např. kapitola o tom, proč má kůň smutné oči a jiné okamžiky, kdy se dítě jemně seznamuje s realitou života. Nic drsného to není, spíš jakési vedení dětí k uvědomění si, že nic není vždy růžové. Což je vlastně správně. Určitě se nad některými řádky dá chvíli sedět, vysvětlovat a vyprávět.
Pozor! I moje Lucinka (4) si všimla, že se kocourek často opakuje a při jednom čtení se smíchem prohlásila: „Vždyť to už říkal!“ Tak zde máte jeden nešvar. A když už si všimne i dítě, tak to je co říct. :-D
Předností jsou určitě krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Kniha se čte snadno a děti chtějí další a další pohádku. Přečetli jsme ji před spaním na čtyřikrát a určitě doporučuji. Je to milý příběh, který určitě malé čtenáře potěší. A se svými velikými písmeny se určitě hodí i jako knížka pro děti, které se učí číst.
Děti by daly 5* z 5*, já dávám 4*z 5*.

15 20.01.2023

Dlouho jsem si přála narazit na knihu, která mě pohltí tak, jak se mi to stávalo dřív, která mě nepustí, dokud ji neprečtu a konečně! Konečně jsem si mohla znovu prožít to naprosté splynutí s příběhem. Okamžitě se pustím do druhého dílu.

Chcete originální fantasy? Chcete být s hrdinou už od jeho narození v postapokalyptickém světě tři sta let vzdálené budoucnosti? Chcete si užít fantasy bez romantické linky? Minimálně 1. díl ve všech výše uvedených bodech naprosto odpovídá.

Kniha se skvěle čte, styl psaní mi dokonale sedne. Není jediné stránky, kde byste nebyli napnutí jak kšandy. Svět, který autorka stvořila je neuvěřitelně originální. Já vím, že se tu strašně rozplývám, ale.... Wow! Wow! Wow!

Autorka skvěle vykresluje atmosféru a udrží vás napnuté až do poslední stránky. Minimálně u mě se jí to opravdu povedlo. Byla jsem vzhůru do dvou do rána, jen abych knihu dočetla. Jestli máte rádi fantasy, tak opravdu doporučuji.

13 28.07.2023

Od této knihy jsem měla vysoká očekávání a musím říct, že mě nezklamala, přestože pár připomínek mám, děj mě chytil a nepustil. A řeknu vám, že ke konci je to neuvěřitelná jízda. No, dočetla jsem v půl druhé ráno a to asi mluví za všechno

Dle mého názoru je znát, že jde o prvotinu a působí to na mě jakoby se při psaní knihy autorka teprve vypisovala. Začátek je psaný trochu kostrbatě - zbytečně složitá souvětí protkaná až nesmyslným počtem závorek, ale jak příběh postupuje, text je mnohem čistější.

Seznámíte se s hl. hrdinou Petrem, kterého jsem si fakt oblíbila a všemi deseti jsem mu fandila, prožívala jsem s ním všechna zklamání, úspěchy, zradu i strach. Kromě něj jsem si zamilovala také Imbuse, Petrova adoptovaného psíka, který mi připomínal mého vlastního chlupáče. Musím Belle někde koupit šunkovou kost, Imbusovi chutnala, tak to chci vyzkoušet taky

Ze začátku nějaké strašidelné okamžiky nečekejte. Autorka rozvíjí děj postupně, seznámí vás s malebným prostředím Třebovic a s jeho obyvateli, ale později začne hrát na atmosféru, do hlavy vám nasadí opravdu absurdní mrazivé představy. Pravděpodobně se nebudete bát, ale rozhodně budete mít starost o osudy postav, budete napnutí, jak to celé dopadne, vlastně nebudete napětím občas ani dýchat, ale hlavně budete luštit záhadu a přemýšlet společně s Petrem, jak to všechno konečně zastavit, protože...

"LES SE ZKAZIL. ZKYSNUL JAKO MLÍKO."

Moc se mi líbilo zapojení slovanské mytologie. Příběh je skvěle propracovaný a způsob, kterým děj vyvrcholil mě po čtenářské a emocionální stránce naprosto uspokojil. Těším se na další autorčiny knihy, které si nenechám ujít.

11 22.10.2023

Pod kupolí není má první Kingovka. Konečně už mám něco málo načteno, takže jsem schopná trochu srovnávat. V tomto případě jsem si ke srovnání vybrala Svědectví. Obě knihy mají velké množství postav, ale v knize Pod kupolí jsou ještě o malinko lépe zvládnuté. Přestože jsem byla na úplném začátku, bez problému jsem se orientovala. King okamžitě vypíchne něco, co vám prostě utkví a to si pak postavu snadno zapamatujete a je jedno, zda jde o psychopata, novinářku, nebo místního ožralu. V celé knize, co se seznámení s prostředím týče, jsem trpěla pouze na jedné dvoustraně, kde King popisoval vzhled městečka a všechny jeho silnice. To se mi trochu vařily mozkové závity :-D

Kniha nemá žádné hluché místo. Je to fakt jízda od první stránky až do konce. Pořád se něco děje! Vyvrcholení bylo k zamyšlení a konec fakt doják. Postavy budete milovat, budete jim fandit, některé vám polezou tak na nervy, že jim budete přát ošklivou a velice pomalou smrt :-D. Hltala jsem stránky a hlavně jsem byla opravdu zvědavá, co přijde dál.

Buďte ale připravení, že King popisuje svět, kde nikdo není ušetřen včetně dětí a zvířátek. Kdysi by mi to vadilo, ale asi jsem si zvykla. Navíc, takový je život a dělat z něj něco jiného by působilo nerealisticky. To jak King pracuje, jak vykresluje postavy, to vše mě velice inspiruje v mé vlastní tvorbě. Je to jeden z učitelů, kterého si moc vážím a každá další přečtená knížka od něj mi dává něco nového.

Mám takových víc, ale King fakt umí.

Určitě v knize narazíte na pár překlepů, ale na celé knize je jich max deset, spíš méně. Docela mě překvapilo, že měkká vazba vydržela, ale i tak se mi nelíbí, že se takováto bichle nedá sehnat v pevné.

Podle knihy byl natočený seriál, ale nemám ani trochu chuť si ho pustit. Vím, že bych strašně nadávala, jak to všechno předělali a osekali a já si zážitek z této knihy chci zanechat tak nějak neposkvrněný.

11 05.02.2023

Abych řekla pravdu, já tenhle typ životopisných knih čtu velice výjimečně, ale tady jsem prostě neodolala. Jakožto milovník světa Harryho Pottera jsem vůči Tomovi a jeho příběhu byla bezmocná. První film jsem viděla ve dvanácti a knihy velice brzy následovaly.

Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše. U knihy se zasmějete, opravdu jsem kolikrát brečela smíchy. Ale kromě toho, že s námi Tom sdílí spousty zajímavostí ze zákulisí natáčení a představuje nám velké množství herců tak, jak je neznáme, tak nám ukáže i stinnou stránku slávy a jeho herecké kariéry. Kromě toho dobrého, přiznává i to špatné a nutí svým příběhem k zamyšlení.

Do knihy se pusťte nejen, pokud jste fanoušky Harryho Pottera, ale také pokud se chcete blíže seznámit s tím, jak to v tom hereckém světě vlastně funguje.
Nic, co vám tady napíšu, nedokáže zcela vystihnout úžasnou atmosféru knihy. Čte se snadno a opravdu ji velice rychle zhltnete. Já mohu jen doporučit.

PS: kniha obsahuje předmluvu od Emmy Watson

11 07.01.2023

Než jsem se do této knihy pustila, četla jsem na něj rozporuplné recenze. Trochu jsem se bála, ale zároveň těšila a dle mého názoru bylo na co. Rybář je hodně výpravný. Přímé řeči jsou poměrně vzácné, a tak se tempo může zdát pomalejší. Mě osobně to vůbec nevadilo. Příběh mi přišel zajímavý, napínavý, i když na začátku smutný. Určitě musíte být připraveni na přerušení dějové linie hlavního hrdiny Abeho, která pokračuje až zase na konci knihy po odvyprávění "Příběhu hrůzy" - který vás zatáhne dále do historie. Seznámíte se s původem děsivých historek, které kolem obávaného potoku Dutchman´s Creek kolují.
Navzdory asi 325 stránkám je to pro mě nejrychleji přečtená kniha za poslední dobu a to jsem četla i mnohem kratší díla. Jelikož byl pro mě námět příliš fantastický, tak jsem se ale nebála. Každopádně určitě doporučuji. Považuji Rybáře za velice kvalitně napsanou knihu, a to jak po stránce slohové, stylistické tak i co se týče obsahu. Pokud patříte mezi knižní, hororové gurmány, tak si troufám hádat, že vás John Langan se svým vyprávěním potěší.

11 22.08.2021

Stejně jako předešlé dva díly se mi tato kniha četla sama. Četla jsem rychle, dychtivě jsem každou volnou chvíli otáčela stránky a zároveň jsem se nechtěla ani trochu přiblížit ke konci, protože jsem věděla, že mě čeká pravděpodobně dlouhé čekání.

Autorka má talent ukončit příběh ve chvíli, kdy opravdu nutně potřebujete sáhnout po dalším díle.

Tento díl mění všechno, tak jak to bylo doposud. Úplně se bojím, že jakoukoli zmínkou o ději prozradím něco, co byste mi pak vyčítali. Ale pokud jste v celé sérii doposud na něco netrpělivě čekali, tak je veliká pravděpodobnost, že tenhle díl vaše čekání ukončí. Dá vám to, co chcete, jenomže vám to stejně nebude stačit.

Líbí se mi inspirace několika málo skutečnými, i když dosti šílenými událostmi, přidává to příběhu na mrazivosti.

Co bych ale chtěla vytknout je redakce. Všimla jsem si toho už u předešlých dílů a dost jsem se divila, že nikdo nevychytal tak veliké chyby v textu. Vypadá to, jako by někdo dělal na poslední chvíli úpravy a pak si to po sobě nepřečetl, protože tam zůstala i část z předešlé verze. To nebyly obyčejné chyby nebo překlepy, ale pořádné boty z nepozornosti, které nemůže nikdo přehlédnout.

Štěstí, že autorka píše tak úžasně, protože kvůli příběhu, jsem ochotná nad výše zmíněnými nedostatky zavřít oči. Naštěstí nebyly na každé stránce.

No, milá Ilan vůbec nedokážu odhadnout, co se bude dít dál,co s tebou bude a jak to všechno skončí. Úplně se bojím, co na nás autorka chystá a jak moc nám v následujících dvou dílech zlomí srdce... či nikoli? Nevím, nevím, nevim! A tohle NEVÍM mě bude mučit dokud se mi do ruky nedostane čtvrtý díl, který zatím existuje tak maximálně v počítači paní spisovatelky.

Paní Stehlíková, prosím, nenechte nás dlouho trápit, my opravdu potřebujeme vědět!

10 25.08.2023

Znovu jsem podlehla kouzlu Duvalského pohoří, usilovně fandila hlavní postavě a prožívala s ní naplno každou stránku, větu, písmenko...

Autorka drží úroveň jako u prvního dílu. Je stále neuvěřitelně napínavá, pořád se něco děje a na konci budete nuceni okamžitě sáhnout po třetím díle.

Opět nenarazíte ani na sebemenší náznak romantiky. S Ilan se podíváte hned na začátku do nížin a poznáte tak jinou, super vyspělou část tohoto postapokalyptického světa, načež se v druhé polovině knihy vrátíte do téměř středověkého Duvalského pohoří, kam jsem se i já vrátila velice ráda. Tam je totiž vždycky větší sranda

Nechci tu příliš prozrazovat. Můžu vám jen říct, že je to jízda, kterou jsem si od začátku do konce užila.

10 16.08.2023

Wow! Pokud jste milovníky postapokaliptické sci-fi, tak vám tahle knížka vezme dech. Nebo alespoň u mě to tak bylo a to se mezi velké milovníky sci-fi teda opravdu nepočítám :-) . Příběh je složen z několika různých pohledů a hodně se tam skáče nejen v čase, ale i mezi jakýmisi alternativními realitami. Mě to ale vůbec nevadilo ba naopak. Líbilo se mi, jak autor kousek po kousíčku odkrývá celý děj. Líbil se mi způsob, jakým mi servíruje další kousíček skládanky, díky kterému se mi před očima odehrával neuvěřitelný příběh jednoho světa (nebo více světů?). Knížka je napínavá od začátku až do konce. Nenarazila jsem snad na jedinou nudnou kapitolu. Obdivuji jakým způsobem si autor dokázal zahrávat s časem aniž by se sám ztratil. To je totiž něco, co nezvládne jen tak někdo. Za mě prostě skvělá knížka od začátku až do konce, ke které se jedou ráda vrátím!

10 17.07.2021

Wow! Prostě wow! Tenhle příběh mě bavil od začátku do konce. Já osobně bych příběh rozdělila na PŘED (trochu připomínalo taškařici s Covidem) a PO epidemii. Nedokážu říct, která část mě bavila víc. Obě byly skvělé, ale v té druhé už jsem měla k postavám vztah, některé jsem nenáviděla, některé milovala a u všech jsem byla zvědavá, co bude dál. Bylo místo pro smích i slzy dojetí. Po dlouhé době kniha, která se mi dostala pod kůži a neskutečně mě bavila. Je to 1053 stránek, které stojí za přečtení.

9 28.09.2022

Tahle kniha se ke mě dostala už dávno úplnou náhodou. Dlouho ležela v knihovně, ale nedávno jsem si řekla, že si chci přečíst nějakého světového autora, něco poctivého a kvalitního a myslím, že to jsem také dostala.

Američtí bohové nejsou dle mého názoru jednohubka na jeden večer. Rozhodně nejde o oddechovku. Autorův styl je hodně popisný a výpravný, ale právě díky tomu jste schopni do tohoto nového bláznivého světa plně proniknout.

Přestože je čtení náročnější, tak není o napětí nouze. Opravdu jsem byla hodně zvědavá, jak tohle může dopadnout a neměla jsem celou dobu ani tucha, jak to skončí. Hádala jsem a vždycky špatně.

Gaimanův svět je snový a surrealistický a o to víc mě fascinoval. Navzdory tomu se autorovi všechny situace hraničící s halucinací či deliriem povedli popsat naprosto dokonale. Neměla jsem ani v nejmenším problém si to všechno představit. Každopádně jsem si celou tu dobu říkala, že se hl. postava určitě musí každou chvíli probudit a zjistit, že to všechno byl jen nějaký naprosto šílený sen.

Příběh, který vás přenese do světa, konkrétně Ameriky, kde existují bohové vypadající jako normální lidé, a kteří sílí či slábnou podle toho, jak moc se v ně věří, a jak moc jsou uctíváni, stojí za přečtení.

Tohle fantasy je úplně jiné než na jaké jsem zvyklá. Odehrává se v moderním světě, s moderními lidmi a zároveň do toho všeho zvláštně zasahuje mytologie celého světa a všech božstev, která si lidé do Ameriky přivezli.

Je to skvělá kniha s nečekaným rozuzlením. Styl autora si troufám přirovnat ke Kingovi. Oba jsou podobně výpravní, i když King by z knihy asi udělal všemi psychologickými rozbory postav dvakrát tak dlouhou knihu. Pokud máte rádi Kinga, mohlo by se vám líbit.

Podle knihy byl natočený seriál a ve výtisku, který jsem si pořídila jsou na konci vložené i fotografie. Moc pěkné zpestření.

Není to sice fantasy úplně podle mého gusta, jsem spíš ten pohádkový typ s elfy a kouzelníky, ale navzdory tomu je tohle dílo neskutečně originální. Tleskám!

8 09.12.2023

(SPOILER) Kdo nezná pohádky o svatojánských broučcích jako by nebyl. Já jsem je jako dítě koukala jako Večerníček a také jsem je poslouchala před spaním na kazetě. Milovala jsem je! Opravdu, ale teprve teď jako dospělá jsem se dostala k přečtení knihy a to jen díky tomu, že mám takového malého broučka a berušku doma.
Nebudu vám lhát, jsem z knihy hodně zklamaná. Nevím, co jsem čekala. Možná, že bude zpracovaná stejně něžně a citlivě jako Večerníček, na který jsem koukávala. Ale tahle kniha má jen málo předností, jež bych opravdu pochválila.
1. Ilustrace Jiřího Trnky! Krása střídá nádheru.
2. Nápad na příběh
Toť vše.
A teď, co se mi nelíbilo.
Knižní předloha Broučci pro audio a TV pohádky, se kterými jsem jako malá přišla do kontaktu, je jedním slovem – DRSNÁ! Proboha, vždyť je to knížka, kterou čteme malým dětem, a tam jsou to samá uhořelá koťátka, furt se tam umírá a pláče. Pan Karafiát by strčil do kapsy i takového G.R.R.Martina (autor Hry o trůny), protože na „pitomých“ cca sto stranách zvládne vyvraždit celou kolonii broučků a upálit za živa tři roztomilá koťátka. Po pravdě jsem byla ráda, že si u mého čtení děti hrály a že ten konec tak docela nevnímaly, protože já když jsem se k němu pročetla, tak mi bylo hrozně smutno. Opravdu jsem byla velice zklamaná. Tak nějak jsem pořád doufala a poslední odstavec byl jako studená sprcha.
Další věc je, že se mi kniha zpočátku špatně četla. Přímé řeči nejsou stavěny klasicky, jak jsme zvyklý v jiných knihách hezky pod sebe, ale jedna za druhou, aniž bychom věděli, kdo vlastně mluví. Časem si pro to vycvičíte jakýsi instinkt a už to tak nějak uhádnete, ale abych byla schopna knihu dětem předčítat, musela jsem si pustit kousek večerníčku na youtube, abych tak nějak chytla tu správnou intonaci a cit pro styl, jímž je text napsaný. Opravdu to pomohlo.
Určitě od pohádky neodrazuji. Večerníček je zpracovaný krásně a citlivě pro křehké dětské dušičky. Tomu bych dala klidně 4*, ale knižní předloze max 2*
Děti jsou stejného názoru. Kniha jim přišla velice smutná a byly z ní kolikrát špatní, ale Večerníček se jim moc líbil. Mnohem víc než knížka, ke které se už vracet ani trochu nehodláme.

8 31.01.2023

Medovník s Pepřem má mnoho negativních hodnocení a naprosto chápu proč. Všechny ty postřehy, které jsem se dočetla tam nebo onam jsou neuvěřitelně trefné… ale! Ano, je tam to veliké ale. Navzdory tomu, že naprosto souhlasím ve všech ohledech se špatnými hodnoceními od lidí, kteří četli knihu přede mnou, já v příběhu přeci jen vidím něco víc. Vidím hodně smutnou realitu. Stupidní, nerozumné chování, vracení se do starých nefungujících kolejí jen proto, že nejste schopni překonat silný tah závislosti na někom nebo na něčem, a snad i naivní naději, že tentokrát to bude jiné. Nebude. Bohužel. To je také krutá skutečnost běžného života. Hlavní postavy se perou každý s vlastním chaosem emocí. Ani jeden není horší než druhý, jen se prostě nedokážou rozhoupat k nějakému finálnímu rozhodnutí. Přišlo mi to smutné a bolavé. Protože tihle dva byli od začátku naprosto zoufale ztraceni v něčem, co bylo nad jejich síly. Nemyslím, že by tam někdo někomu dělal něco naschvál, nebo záměrně ubližoval… jen … jen to prostě nikdy není tak jednoduché. Rozumím jim na celé čáře.
Příběh sám o sobě ale mohl být kratší. Druhá polovina knihy byla o dost nudnější, pomalejší. Nic se nedělo. A také se začaly množit překlepy. Už když Adriana zmínila, že o tom, co prožívá, napíše knihu, jsem si říkala: „Jo, tady by to mohlo skončit. Nějak pěkně to uzavři…“ Bohužel se to nestalo a mě čekalo téměř dalších sto stránek do konce.
Styl psaní není úplně špatný. Na hovorovou češtinu jsem si rychle zvykla, i když ze začátku mi trhala uši. Autorka píše svižně. Je to pro mě nejrychleji přečtená kniha za poslední dobu. Taková jednohubka. Ale vadily mi třeba nelogicky tvořené odstavce, někdy jsem se ztratila v tom, kdy jsem a kde jsem, a když jsem se ke konci knihy překvapeně dočetla, že milá Adri bydlí s maminkou…. No to byl poměrně velký šok, protože jsem celou tu dobu měla dojem, že žije sama. Maminka se zničehonic vyskytla až na konci a myslím, že zcela účelně a to není nikdy dobré. Pokud by autorka byla perfekcionista, uvědomí si to (možná to i věděla, ale mávla nad tím rukou) a znovu by příběh prošla a zapracovala do průběhu celé knihy části s mámou, zmínky o ní, krátké rozhovory. To bych aspoň udělala já. Možná proto mi psaní vždycky tak trvá, většinou řeším každou ptákovinu a měním a přepisuji. :-D
Některá rádoby vtipná přirovnání byla krkolomná a bylo cítit, že se tlačí na pilu, když ale došlo na humor vycházející ze situací, tak jsem se kolikrát pousmála. Myslím, že autorka psát umí. Možná se to chce ještě trochu vypsat, ale příště bych doporučila nesnažit se za každou cenu psát autobiografii. Myslím, že by z toho paní spisovatelka vytřískala víc, když by se skutečnými událostmi pouze inspirovala, a pak nechala pracovat svou fantazii. Kniha by byla záživnější.

7 09.08.2022

Kniha mi byla doporučena kamarádem, který je do celé série doslova zamilovaný. Já tenhle žánr normálně nečtu, ale byla jsem zvědavá a vždycky si ráda rozšířím obzory. Ze začátku jsem měla trošičku problém se začíst. Nejsem moc na ekonomiku a její politiku, všechny ty názvy, které k ní patří jsou pro mě tak trochu španělská vesnice a tak jsem text četla, aniž bych mu plně rozuměla a vždy, když došlo na ekonomickou hantýrku, tak jsem prostě četla, spíš aby mi něco neuniklo, a abych chápala alespoň zhruba kontext, ze kterého jsem pak skládala obrázek. Jinak byl ale příběh super, detektivní zápletka napínavá, a přestože mi Lisbeth Salanderová a Mikael Bloomkvist občas lezli krkem, kvůli tomu co dělali, nakonec jsem si k nim vybudovala vztah a všechny ty zvraty mě určitě nenechaly chladnou. Určitě si přečtu i dva další díly, a jsem zvědavá, co se s hlavními hrdiny bude dít dál. Doporučuji!

7 15.12.2021

Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit.

Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec.

Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství.

Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem.

Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila.

Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.

6 30.01.2024