Tak to byla zase síla. Na tuhle autorku se musím vždycky obrnit, protože její horory umí být na můj vkus neuvěřitelně zvrácené. K hororu to patří, ale pro milovníky lehčí verze hororu, jako jsem já, to není vždy jednoduché strávit. Vím, že jsou tam venku spisovatelé, kteří jsou ještě drsnější, ale Madla je hranice, za kterou už se mi jít nechce.
Některé povídky měly v základu nějakou hlubší myšlenku, čehož si cením. Ze začátku knihy jsem častěji narážela na opakování výrazů a občas i informací v rámci jedné povídky. To se ale postupně úplně vytratilo. Některé povídky se mi samozřejmě líbily víc, některé méně a některé, přestože mi zvedaly žaludek, byly tak dobře napsané, že jsem je musela chtě nechtě dočíst.
Nejvíc nechutná a zvracená mi přišla: Můj miláček Lisa
Nejvíc napínavá povídka, do níž jsem se dokázala maximálně vžít: Tam za tou duhou
A jako nejlepší povídku z celé sbírky vnímám po všech stránkách asi: Zrůda z č.p.52 a Lovec monster
Přesto dávám přednost ucelenějším a delším příběhům. Když už jsem nějaké postavě začala fandit, příběh skončil. Klidně bych si v některých případech přečetla, co bylo dál.
... tedy kromě toho tvého oslizlého příběhu, Madli. Tam mi to stačilo :-D
Hodnocení této knihy rozdělím na dvě části. Nejprve napíšu názor dětí, který je tu beztak nejdůležitější a následně můj vlastní.
Děti (6 a 9) byly už od začátku naprosto unešené z ilustrací. Ty měly úspěch na první dobrou. Příběh se jim také líbil, ale už k němu měly pár logických připomínek, jako například, že se stín přece nedá zasáhnout, a že sto let na otevření prachové brány,aby se uchovaly zapomenuté vzpomínky kvůli jejich pozdejšímu opětovnému vyvolání, je moc velké časové rozpětí, protože by se někteří lidé ani nedožili jak jejich uložení, tak jejich případného vybavení.
Navzdory tomu se jim ale příběh líbil a myslím, že si ho užily. Rozhodně přesahoval kvalitou jiné, běžně prodávané knihy.
Mě samotné se příběh také líbil, ale je dost znát, že rukopis neprošel redakční úpravou, kterou by dost potřeboval. Je to škoda, protože kvalita samotného textu tím klesá a některé pasáže se hůř čtou.
Určitě by bylo fajn i pravidelnější rozvržení ilustrací. Občas jich bylo hodně po kupě a pak dlouho nic. Děti byly zvědavé a chtěly obrázky.
Obsahově mi to trochu připomínalo styl Rowlingové u Vánočního prasátka, což je vlastně velká pochvala.
Dávám 3,5 hvězdy, příběh je milý a určitě spousty dětí potěší, je napínavý a dobrodružný, ale příště bych zkusila nechat příběh projít pod vícero zkušenýma rukama, ať už jde o betačtenáře anebo redaktora s korektorem.
Finální díl série Nástroje smrti je jednoznačně uspokojivě zakončený. Autorka opravdu nenechala nic nevysvětleno, a v některých ohledech nahodila udičku na jiné své knihy, jako jsou například kroniky Magnuse Banea.
Já bohužel nemám ráda zdlouhavé konce, takže jsem na posledních stránkách skákala, protože jsem se nudila.
Stejně jako v předešlých dílech se mi špatně začítalo. Teprve až v půlce knihy mě děj alespoň trochu strhl. I když je pravda, že i navzdory pomalejšímu čtení mi bude svět lovců stínů trochu chybět.
A možná se právě díky němu někdy vrátím k autorčiným dalším knihám, které jsou stále zasazeny do tohoto pečlivě vytvořeného fantasy světa.
Rozhodně doporučuji pro mládež. Dívky od 12-18 let s láskou k fantasy příběhům, budou určitě unešené.
Samozřejmě měl příběh své mouchy, přijde mi, že autorka neumí napsat malé děti. Jednaly a mluvily pořád jako sedmnactiletí hlavní hrdinové. A vadila mi rádoby hovorová řeč Clary a ostatních,protože nemluvili hovorově konstantně, ale jen sem tam. Úplně bych všechna ta "ej" zrušila (zlej, bohatej,...).
Na druhou stranu obdivuji tu šílenou propracovanost a promyšlenost celého světa, postav, jejich minulosti a celé historie jejich předků. V tomto případě klobouk dolů. A ke konci jsem cítila i trochu toho dojetí. Bylo to sice zdlouhavé, ale vcelku příjemné čtení.
Hned z kraje vysypu,co se mi nelíbilo, abych se pak mohla už jen rozplývat. Tahleta malá knížečka obsahuje kratičký příběh a jeho první polovina je plná chyb (opakování stejných výrazů např 3x v jednom odstavci, špatný slovosled, shoda podnětu s přisudkem),ale paradoxně v druhé polovině už takové chyby nejsou a jestli, tak velice výjimečně. Nevím, co se zde přihodilo, ale je to přinejmenším zvláštní.
Zpočátku mě chybovost dost rušila, ale příběh byl i navzdory tomu velice poutavý a napínavý. Některé pasáže bych dokonce uvítala hlouběji popsané, protože atmosféra byla super. Jak jsem se pročítala ke konci, z textu doslova prýštila bolest, kterou si člověk musí doopravdy prožít, jinak si neumím představit, že by to bylo možné takto napsat. Až mi z toho bylo těžko u srdce.
Navzdory náročnému startu, kdy se mi chybičky množily před očima, mě však kniha chytila a nepustila. Už jsem někde zahlédla přirovnání k Nebojsovi a musím říct, že mě to taky v jednu chvíli napadlo, ale jde pouze o nepatrný zlomek celého příběhu,kterým se prolínají i další pohádkové motivy. Kromě toho narazíte také na příšery. V těchto částech měla kniha trochu zaklínačský nádech. Chvílemi jsem čekala, že od někud vyskočí Gerald a celou situaci zachrání, a jelikož mám ráda pohádky a dokonce i Zaklínače, tuhle hororovou jednohubku jsem si užila.
Za mě úplně super. Užila jsem si autorův styl psaní. Jeho zpracování záhady kolem ztraceného rukopisu a smrti Ludvíka Součka mě opravdu bavilo. Je to něco pro lidi, kteří mají rádi konspirační teorie a příběhy, které se inspirují skutečnými událostmi. Přestože je obsah smyšlený, spojení s realitou je citelné a nutilo mě zamýšlet se, kde končí pravda a začíná autorova fantazie. Je to kvalitní čtení na světové úrovni. Moc doporučuji.
tohle byl výstup z komfortní zóny, chtěla jsem si přečíst něco chytrého, něco z čeho se také trochu přiučím. kniha je psaná čtivě a s humorem, ale jde o náročné čtení,plné jmen a faktů, které autorka odlehčuje hlavně snahou šokovat výstřednostmi, zvráceností zvířat a krutostí lidí. Ale o tom to asi je, že? kdybych nahodou někdy chtěla studovat zvířecí říši, tahle kniha by mě dokazala úspěšně odradit. Rozhodně je to dobře napsané, i když mě obsah nonstop znechucoval.
Zatím asi nejlepší díl, jsem zvědavá na ostatní. Konečně došlo na vysvětlení spousty věcí a dokonce i k uspokojivému závěru. Autorka by klidně mohla ukončit jako trilogii. Trochu se bojím, aby v dalších dílech nevařila z vody. Ale kdo ví... třeba budou ještě lepší.
O knize se píše, že jde o horor. Hned ze začátku musím upozornit, že to v žádném případě není pravda. Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, tak v knize najdete maximálně dva hororové fanoušky a spoustu odkazů na hororové filmy. Samotný příběh má spíše lehce mysteriózní nádech, který nás svou mrazivou atmosférou ofoukne nejdříve v druhé polovině knihy.
Přestože má kniha pomalý rozjezd, musím autorovi nechat, že jsem se ani trochu nenudila. Každou chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že mi svou 'ukecaností' připomíná Kinga. I zde si pan spisovatel dává záležet na svých postavách. V každém ohledu je znáte, rozumíte jim, fandíte jim a máte je rádi i se všemi jejich mouchami. A pak přijde ledová sprcha formou věty, oznamující, že vaše milovaná postava umře. Tohle mě v pozitivním slova smyslu rozčiluje i u Kinga. Je to i jeho zlozvyk.
První polovina knihy je taková seznamovací. Řeší se život a jeho peripetie, vztahy, bolestné ztráty, touha změnit svůj život a jít za svým snem a hlavně jedna obrovská příležitost v podobě tendru netradičně konaném v prostorách hotelu Hejmon v lesích, které jsou prošpikovány tajemnými legendami.
Autor se ve svém příběhu drží reality. Všechny strachy vychází ze situací postavených na skutečnosti, lidské psychice anebo charakteru a to všechno je opepřené tajemnými pověstmi posouvajicími knihu do přízračných sfér. Celou tu dobu máte pocit, že přesně víte o čem to celé je, a pak přijde konec a vy dostanete pořádný lepanec, který vám trochu srazí hřebínek.
Nejdříve jsem si říkala, že je závěr zdlouhavý, jenomže pak to přišlo a mě spadla brada.
Navzdory nespočtu odkazů na filmy a hudbu, kterou jsem většinou vůbec neznala se mi kniha líbila, líbil se mi autorův krásný jazyk a důkladné propracování postav. Nudila jsem se jen velice výjimečně, a přestože jsem původně chtěla dát 4 hvězdy, za ten konec dávám 5.
Málem bych zapomněla. Hrozně se mi líbí, že v příběhu autor nutí k zamyšlení nad dnešním světem a nadužíváním sociálních sítí.
Tahle kniha ve mě vyvolává strašně moc rozporuplné pocity. Nejradši bych každý její aspekt hodnotila zvlášť, ale k tomu až na konci.
Když jsem začala číst měla jsem trochu problém si svět v knize představit. Na jednu stranu temný a gotický a na druhou moderní. Ale to je jen můj pohled. Nakonec jsem své představy uvelebila ve světě seriálové Wednesday. Proč? Protože to vypadalo, jako by si autorka všechny klíčové atributy vypůjčila právě odtamtud - creepy hrad na kopci sloužící jako škola, černovláska, která se obléká do gotických hadříků, kámoška a spolubydlící s divně barevnými vlasy a děsivé tajemství k rozlousknutí.
Ale dobře, když zavřu oči, tak se tohle fantasy mysteriózní prostředí docela povedlo. Dokonce i příběh se mi líbil, občas mě i příjemně zamrazilo, jenomže mi to celé kazila někdy až na sílu protlačovaná erotika. Nenechte se mílit, miluji dobře napsanou erotiku, ale tady....brrr.
Zaprvé styl psaní odpovídá YA fantasy, celý příběh je vlastně taková hororová pohádka, takže mi tam ta erorika přišla jako pěst na oko. Sama autorka na konci zmiňuje, že kdysi studovala ve škole v kopcích a zažila tam i nějaké ty strašidelné zážitky, z toho vyplývá, že na počátku byl nápad na fantasy, ne na erotiku, která mi tam přijde někdy nevhodně našroubovaná. Dokonce i s věkem postavy je účelově manipulováno tak, aby ta erotika u čtenářů lépe prošla. Corvina je starší než ostatní studenti. Proč asi?
Navíc mám po přečtení knihy spousty otázek. Buď si autorka připravila zadní vrátka kvůli druhému dílu, kde by snad všechny ty podivnosti vyjasnila anebo zase jen účelově plácala, aby maximálně šokovala. Možná si myslela, že svým vyjádřením v poznámce na konci, že i ona se musela smířit s tím, že některé věci vysvětlení nemají, to zachrání. Bohužel.
Takže teď k tomu hodnocení.
Za fantasy příběh by ode mě dostala klidně i 4
Za erotiku 3
A za stylistiku a to strašné opakování nejen slov, ale i informací... fuj,fuj 1
Takže celkově dám průměr 3 ,ale je to škoda. V tom příběhu byl veliký potenciál.
Na trhu příliš literatury o Slovanech a jejich mytologii není. Takže jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Určitě by mi nevadilo, kdyby měla větší přesah,ale od toho máme pokračování v knize od J.Ruzicky Báje, rituály a zvyky starých Slovanů, do ktere se taky brzy pustím.
Tohle bylo něco. Jakože thrillery běžně nečtu, tak asi budu muset začít.
Nepatřím do týmu 'ichforma', a tak jsem si musela chvilku zvykat, ale šlo to až překvapivě samo. Hned jsem se začetla a hltala každé slovo.
Překvapilo mě, jak může být thriller mrazivý a strašidelný, přestože se tam neděje nic nadpřirozeného. Úžasné, fascinující... Miluji napětí, ráda se bojím a tady jsem toho maličko dostala i z tohodle soudku.
Napínavé až do konce. Už jsem si říkala, jak přesně vím, jak to dopadne a houbelec, na konci jsem valila oči.
Opravdu jsem si čtení užila a hned jsem si nakoupila i další knihy od autorky.
Bohužel nemohu říct, že šlo o kdo ví jaký zážitek. Text není úplně kvalitně zpracovaný, vadilo mi časté opakování jednou již řečených skutečností, opakování stejných výrazů a snaha napsat to za každou cenu trochu jinak než je film.
Scény, které jsou ve filmu vtipné a uderné postrádají v knize šmrnc, O'Connell, který na mě ve filmu zapůsobil, mi přišel v knize obyčejný a jeho vyjadřování někdy divné, takové rádoby namachrované. A Evelyn? Ta postrádala vše, v čem jsem se při sledování filmu shlédla.
Také se v knize objevuje mnohem méně staroegyptštiny, kterou jsem ve filmech často odříkávala s postavami, protože je ten jazyk prostě boží.
Ale! Musím udělit plusové boty za pár informací, které se do filmu nedostaly, a které tak krásně doplňují celkový zážitek zarytých fanoušků. Další výhoda je, že pokud je nějaká ta staroegyptština uvedena, opravíte si výslovnost, protože co si budeme nalhávat. Ono to v té TV zní jinak
Možná je to proto, že jsem opravdu veliký milovník filmu Mumie, ale kniha prostě nebyla ono. Jak se mi většinou kniha líbí víc, jak film, tak tady to mám naopak. Zůstanu u filmového zpracování.
Tuhle knížku jsem si koupila na nějaké akci Hororconu, pokud si dobře vzpomínám. Anotace zní docela lákavě. Starý dům u hřbitova, který podle pověstí obchází přízrak se má proměnit v zábavní strašidelný dům. Co se může pokazit, že?
Začátek je hodně pomalý, trochu jsem se nudila a vadilo mi, že autor potenciální okamžiky k prohloubení atmosféry a mrazení často přecházel velice rychle, takže jsem četla a byla jsem u toho taková vlažná.
Ke konci první části se ovšem dočkáme dost dobré erotické scény a pak už to docela jede. Ne, že bych se bála, ale aspoň jsem byla napnutá, co bude.
Téměř celá kniha má nádech lehké duchařiny, tedy alespoň dokud se nedostanete na posledních 70str. Tam totiž autorovi úplně přepne, jakoby si zničehonic řekl, že se v knize málo krvácelo, a že to vezme z gruntu... pro jistotu.
Pořád jsem se nebála, spíš jsem občas znechuceně krčila nos. V téhle části už se bát prostě nemůžete, jen sledujete a děláte si pomyslné čárky za každou mrtvolu.
Paradoxně má v sobě příběh jakousi zvrácenou romantiku a formu lásky.
Vadilo mi jen pár věcí, a to, že se postavy chovají jakoby jim to vůbec nemyslelo. Hlavně Mike. A že byla celá ta duchařská vějička v prvních 3/4 knihy hodně účelová. Autor chce prostě šokovat,navzdory tomu, že pak některé věci postrádají logiku. Jo a ten barák je pěkný bludiště. Nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole.
Podtrženo, sečteno šlo rozhodně o zajímavý zážitek. Bylo to dobře napsané, rychle to do mě padalo, bylo to napínavé. Ale zjistila jsem, že já tyhle krváky číst nemusím. Mám ráda mrazení a plíživý strach, ale jak se to promění Texaský masakr motorovou pilou... ne děkuji.
Od této knihy jsem čekala fantasy a těšila jsem se na práci dalšího českého autora. Tak hned ze začátku vám prozradím, že to žádné pořádné fantasy není a v tomhle jsem se cítila dost zklamaná. Pocit zrady automaticky následoval můj vnitřní hnidopich, který začal hledat chyby s drobnohledem, ale nebojte, knížka u mě nakonec nedopadla tak špatně. Potom, co jsem se přenesla přes fakt, že mi byla namísto fantastického dobrodružství naservirovaná romantika/erotika lehce podkreslená fantastickým prostředím, jsem se příjemně začetla.
Autorka píše čtivě, i když mi přijde, že se daly některé části, většinou ty pomalejší, vynechat. Poměrně sáhodlouze tam propracovává pýthiánství, jako studijní obor. Je vidět, že si načetla spousty legend a do pozadí příběhu se skutečně ponořila. Myslím ale, že ne vše bylo pro příběh důležité a zbytečně se tím zpomalila dějová linka, v níž je nejdůležitější dostat se jednomu polovičnímu pythianovi do kalhot.
Ze začátku mi byly obě postavy děsně nesympatické. Chovaly se hnusně. Hlavně k sobě navzájem a já se nestačila divit, že zrovna tihle dva spolu něco mají mít. Kdyby se mnou chlap mluvil stylem jakým Romain mluvil s Lis, tak bych s ním nechtěla mít nic společného a naopak to není o nic lepší. Ale postupem času se ukázalo, že oba mají pro své chování důvody a my můžeme sledovat, jak k sobě přes veškeré rozpory nacházejí cestu.
Fantasy svět nebyl o moc jiný, jak ten náš lidský. Byl téměř totožný. Představte si svět, kde máte za souseda vlkodlaka nebo nymfu, každý má své schopnosti a na chudáky pýthiany se kouká svrchu. Předpovědi budoucnosti přece nejsou žádné pořádné schopnosti. A na téhle bázi se to celé odehrává.
Příběh se mi ve finále líbil. Jde o romantickou oddechovku, místy lehce pikantnější. Kniha má nádhernou obálku a celkově se vším všudy hodnotím 3,5 z 5
Po této malé knížce jsem sáhla zcela neplánovaně. Chtěla jsem do konce měsíce přečíst ještě jednu knihu a jelikož mi zbývali pouze dva dny, Hébert mi přišel jako fajn volba.
Rozhodnuto bylo ale až po přečtení prologu. Tenhle úvod mě chytil a už nepustil a po pár stránkách jsem věděla, že knihu budu muset dočíst ještě ten den jinak neusnu.
Osud malého chlapce poslaného do sirotčince je prostě strašný. Bude vám těžko u srdce a možná špatně od žaludku. Já jsem zjistila, že jsem velice brzy přestala Marcuse vnímat jako malé dítě, kterým byl. Musela jsem si ho postaršit, jinak bych to nedočetla. Něco tak zvráceného jsem snad nikdy nečetla. A nejhorší na tom všem bylo, že se to někde doopravdy stalo.
Uf. Autorka popsala události věrohodně, všechno jsem to viděla a nechápala jsem, že je někdo opravdu schopný něčeho takového.
Jediné, co mi snad trochu vadilo, byl v jedné části skok z ich formy na er formu. Nesedlo mi to tam a klidně bych to celé jela v ich formě, sem to prostě patřilo.
Jinak zážitek to byl děsivý ne proto, že bych se bála, ale proto, že šlo o tvrdou realitu. Strašidelné to nebylo, spíš šlo o zvrácený, uchylný svět plný lidských monster.
A co si z toho odnáším? Ano i tady za tím vším bylo víc než nás rozebrat na součástky. Myslím, že ten příběh nás má informovat a pomoci nám empaticky nahlížet jiné lidi. A proto nikdy nesuďme lidi podle toho jak vypadají - nikdy! A pamatujme si, že v lidské bytosti se dokáže zmobilizovat víc síly, než si někdy dokážeme představit.
Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit.
Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec.
Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství.
Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem.
Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila.
Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.
Hodně depresivní příběh, nic lehkého na čtení. Na skoky v čase jsem si sice brzy zvykla, ale trvalo mi se vždy zorientovat. Styl psaní se mi líbil moc a to prostředí je popsané skvěle, obyčejné, lidské... Nikdo si tady na nic nehraje. Ale zklamal mě konec. Chtěla jsem vědět víc... Co se stalo s Ottem, co Jake a Loyd našli v lese, pokud opravdu něco našli... Atd. Ale zase chápu, že happy end by tomu ani trochu neslušel. Tahle kniha popisuje hodně tvrdý život jedné holky, o které netuším, co si mám myslet.
Nevím, jestli znáte seriál Foundation/Nadace, který je volně inspirován knižní sérií od Isaaca Asimova. Viděla jsem zatím všechny dostupné díly a svět, který byl v seriálu vykreslen, mě fascinoval natolik, že jsem se zařekla, že zkusím i onu slavnou knižní předlohu.
Podle doporučení jsem začala sérií o robotech, jejímž prvním dílem je kniha s názvem Ocelové jeskyně. Příběh jsem četla každý druhý večer při uspávání dětí a musím říct, že i po takovýchto chviličkách jsem ho poměrně snadno zhltla.
Zpočátku mi to připomínalo děj filmu Já, robot, ale postupně se příběh proměnil v plnohodnotné vyšetřování vraždy, kdy jako čtenář opravdu můžete od začátku tipovat viníka. Nevím jak ostatní, ale já jsem měla správné tušení hned od začátku. Žádné velké překvapení mě tedy nečekalo, ale protože jsem si říkala, že by takový výsledek byl příliš očividný a jednoduchý, s napětím jsem sledovala všechny myšlenkové pochody policisty Eliáše Baleyho, který byl případem pověřen, a jehož pomocníkem a kolegou se stal robot s nezvykle lidskou podobou.
Vypravování je svižné, jen velice výjimečně autor zabrousí do mytologie anebo biblické historie. Nejvíce mě fascinovalo, jaký svět Asimov vystavěl, protože vycházel ze skutečné planety Země, i když nahlížel do tisíce let vzdálené budoucnosti. Pořád pracoval s aktuálními problémy, které pouze řádově zveličil.
Přestože mi konečné detektivní rozmotávání a usvědčování přišlo už moc zdlouhavé, určitě si přečtu i další díl. Při uspávání dětí je to rozhodně příjemná kratochvíle, a tak nějak jsem zvědavá, jak se bude tenhle svět vyvíjet dál. Baví mě sledovat podobnost se seriálem a čekám, kdy začnu poznávat některé postavy anebo planety, jenž se později objeví v sérii Nadace, která by měla na tu o robotech navazovat.
Co musím vytknout překladu, který se mi dostal do ruky, jsou časté překlepy, a že jich opravdu hodně
