V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510356/bmid_v-pekle-jsme-vsichni-hebert-63dbd8f15bdbb.jpg
5
83
31
Pro dítě chce přece každý to nejlepší. A tak když už se matka o své ratolesti starat nedokáže, bude pro ně tím správným řešením ústavní péče, bez ohledu na to, že otec stále žije. Vše je posvěceno vírou, takže je to v pořádku. Nebo by mělo být… Jak to vypadalo v kanadských křesťanských sirotčincích v ne až tak vzdálené minulosti? Ne, nejedná se o lehké čtení. Někdo jim uloupil dětství a vlastně i zbytek života.... celý text
Přidat komentář
"Venované všem, kterí pŕežili peklo kŕesťanských kanadských sirotincú."
Tak hneď takýmto silným úvodom začala autorka svoj príbeh.
Hneď samotný úvod Vás upozorní na to, že tento príbeh,nebude len taký "ledajaký" a že táto kniha nebude len taká obyčajná "jednohubka"...
Poviem Vám, že napriek tomu, že, kniha má cca 114 strán, osobne som mala čo robiť ju dočítať..
Nebojte sa, nebolo to štýlom písania, ale témou, na ktorú sa samotná autorka vrhla...
Myslela som si, že som už prečítala hádam veľa príbehov s ťažkou tématikou, ktorá Vám nedá spávať, ale tejto sa hádam žiadna z nich nevyrovná...
Musím sa priznať, že táto z nich bola hádam najťažšia ...ubehlo už pár dní od dňa kedy som ju dočítala, napriek tomu stále vo mne príbeh rezonuje.
Pri tejto téme, ktorej sa autorka venovala, mi moje vnútorné rozpoloženie rozdrtila doslova na "padrť"...
Pre mňa to bola len úbohosť z ich strany, lebo len ubohí ľudia by dokázali ublížiť nevinnej duši, ktoréjkoľvek...
Duši, ktorá sa chúďa nevedela a ani nemohla brániť, lebo by boli hneď za svoju trúfalosť potrestaný...
Dúfala som, že príbeh dokážem prebiť nieakou komédiou, ale poviem Vám, že sa mi to vôbec nepodarilo, a nedokážem ho vyhnať z hlavy ešte ani teraz...
Každý jeden jediný deň, alebo moment som prežívala spolu s Marcusom.... už veľmi dávno sa mi nestalo, že pri čítaní knihy som mala po celú dobu zimomriavky...
Dúfala som, že autorka spomenie aj súrodencov a čo sa s nimi po rozdelení stalo a či sa vôbec ešte niekedy stretli..
Knihu môžem hodnotiť jedine 6*
Madla Pospíšilová Karasová - V pekle jsme všichni HEBERT
Počet strán: 110
Vydavateľstvo: @goldendogbooks
Žáner: #horor
Čo si predstavujete pod najhorším peklom?
Ja osud hlavnej postavy tejto útlej knižky zo znakom #zrnkatemnoty
S krásneho detstva doslova peklo na zemi.
Hébert, ktorý bol prevezený do sirotcinca, niekde kde mu mali pomôcť a aj pomohly! Ale nie k zdárnemu dospievaniu a života plného naplnenia.
Teda naplnený rozhodne bol ale nie láskou a nehou!
O to je to horšie, že v tých dobách ako píše autorka v závere tieto zverstvá existovali a nik! NIK! sa nezastal malých ubolených duší, ktoré si zaslúžili viac ako len bitky a zlobu, vybijanie si niečoho, čo asi nikdy nepochopím.
Velmi smutná a silná kniha a je verim a dúfam, ze v tejto dobe slúžia sirotčince na nieco lepšie a kde sa deti maju dobre :(
Za štafetu ďakujem @terr_books
Kniha č. 64/2024
Štafeta 152/2
#recenzieTerka #kniznastafeta #kniznarecenzia #stafetovyzavislak #kniznizavislaci #podporujemeceskeautory #ctuhoror #madlapospisilova #hebert #skbookstagram #milujemeknihy2
Obsah:
#matkaadieťa #sirotinec #minulosť
Pro dítě chce přece každý to nejlepší. A tak když už se matka o své ratolesti starat nedokáže, bude pro ně tím správným řešením ústavní péče, bez ohledu na to, že otec stále žije.
Vše je posvěceno vírou, takže je to v pořádku. Nebo by mělo být
Jak to vypadalo v kanadských křesťanských sirotčincích v ne až tak vzdálené minulosti? Ne, nejedná se o lehké čtení. Někdo jim uloupil dětství a vlastně i zbytek života.
Jak nám napovídá anotace, opravdu se nejedná o lehké čtení. Knížka je bohužel plná násilí na dětech a to od lidí, v jejichž zájmu by mělo být je chránit :-(
Je velmi zvláštní vidět, jakých zvěrstev se lidé dopouští na jiných lidských bytostech, na slabších, a to vše ve jménu Boha ? A vlastně pod Boží střechou?
Vnímali jste někdy řádové sestry jako ztělesnění dobra? Myslím, že po přečtení této knížky to budete muset přehodnotit...
Možná si říkáte proč bych to měl / měla číst? Proč by to vlastně kdokoliv dobrovolně četl ?
Protože prostě život není procházka růžovou zahradou a některým lidem se dějí nepředstavitelné věci a je potřeba o tom mluvit, je potřeba varovat všechny, aby si kruté zacházení nenechali líbit, aby to zatrhli hned v zárodku, aby to někomu řekli.....bude je někdo poslouchat ? Poslouchali byste vy ?
Mě velmi překvapilo, že i když otec žil, fungoval, tak i přesto mu děti odvedli a on se nebránil....vážně bylo tohle normální? Je mi z toho smutno :-(
Občas mě napadá, že se svět okolo zbláznil, ale nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř...
Přečtěte si prosím tuto útlou knížku o tom, jak se dá také interpretovat výchova pod zástěrkou víry, jak se dá zničit dětství a tím vlastně celý život :-(
Zkuste se zamyslet nad obsahem, jako jsem to udělala já, je to depresivní čtení, nečekejte spravedlnost, ani konec zalitý sluncem, ale možná dostanete ponaučení / námět k zamyšlení, ať už si z knihy odnesete cokoliv, má to smysl....
Děsivé. Dlouho jsem ji měla v "chci si přečíst" , ale nevěděla jsem o čem je. V knihkupectví na mě vybafla nečekaně, tak jsem ji musela vzít. A je to humus. Prostě humus. A že se to kur*va dělo (děje?!?!?). Neohodnotím hvězdami a chci zapomenout.
Církve, hlavně katolické vedly strašlivé ústavy po celém světě. Syrotčince, nebo třeba Magdaleniny prádelny, kde byly uvězněny "padlé" ženy. Místa, kde se provozovala těžká dřina a ponižování, ubližovalo se lidem ve jménu, nebo spíše pod pláštíkem církve, Poslední dobou mám na příběhy z těchto zařízení štěstí. I když štěstí možná není správné slovo. Pevně doufám, že jsou všechny takovéto ústavy již zrušeny.
Tento horor o nejodpornějších hlubinách "lidských bytostí" mnou zacloumal. Už když jsem četla upozornění na začátku knihy, věděla jsem, že to bude síla. A byla! Chvílemi jsem pociťovala nevolnost, to z pocitu bezmoci, který jsem s chlapcem, hrdinou knihy, prožívala. Bylo to fakt hnusný, ale ne zpracováním. Protože napsaná je skvěle. Klobouk dolů, kolik toho autorka dokázala napěchovat do tak malého prostoru...
Po této malé knížce jsem sáhla zcela neplánovaně. Chtěla jsem do konce měsíce přečíst ještě jednu knihu a jelikož mi zbývali pouze dva dny, Hébert mi přišel jako fajn volba.
Rozhodnuto bylo ale až po přečtení prologu. Tenhle úvod mě chytil a už nepustil a po pár stránkách jsem věděla, že knihu budu muset dočíst ještě ten den jinak neusnu.
Osud malého chlapce poslaného do sirotčince je prostě strašný. Bude vám těžko u srdce a možná špatně od žaludku. Já jsem zjistila, že jsem velice brzy přestala Marcuse vnímat jako malé dítě, kterým byl. Musela jsem si ho postaršit, jinak bych to nedočetla. Něco tak zvráceného jsem snad nikdy nečetla. A nejhorší na tom všem bylo, že se to někde doopravdy stalo.
Uf. Autorka popsala události věrohodně, všechno jsem to viděla a nechápala jsem, že je někdo opravdu schopný něčeho takového.
Jediné, co mi snad trochu vadilo, byl v jedné části skok z ich formy na er formu. Nesedlo mi to tam a klidně bych to celé jela v ich formě, sem to prostě patřilo.
Jinak zážitek to byl děsivý ne proto, že bych se bála, ale proto, že šlo o tvrdou realitu. Strašidelné to nebylo, spíš šlo o zvrácený, uchylný svět plný lidských monster.
A co si z toho odnáším? Ano i tady za tím vším bylo víc než nás rozebrat na součástky. Myslím, že ten příběh nás má informovat a pomoci nám empaticky nahlížet jiné lidi. A proto nikdy nesuďme lidi podle toho jak vypadají - nikdy! A pamatujme si, že v lidské bytosti se dokáže zmobilizovat víc síly, než si někdy dokážeme představit.
Třetí a zatím nejlepší novela z edice Zrnka temnoty, kterou jsem četl. Námět i zpracování jsou velmi dobré, realistické a znepokojivé. Snad mou jedinou výtkou ke knize je právě malý rozsah, kvůli kterému mi příběh přišel neúplný. Na těch sto a něco stran se autorka rozhodla popsat příliš dlouhý a hluboký příběh. Během čtení jsem měl pocit, že děj skáče od jednoho k druhému a jako celek nefunguje úplně nejlépe. Škoda, protože trochu ho ještě rozvinout nebo předělat, bylo by toto dílo dokonalé.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Sklíčenost; 3. V pekle jsme všichni Hébert; 4. Zůstanou jen skvrny; 5. Troll; 6. V rozkvětu; 7. Pan Nikdo
Někdy jsou příběhy tak hnusné, že člověku trochu až něco uvnitř brání říct, že jsou skvělé. Protože jak by mohlo být něco skvělého na něčem tak hnusném? A Hébert hnusný je, jako že fakt hnusný. Protože založený na skutečných událostech, které jsou vcelku běžně dohledatelné. Vlastně takové příběhy nemám moc rád, protože jsou až moc reálné a já se vnitřně snažím horror jako žánr od reality oddělovat (proto se moc nezajímám o sériové a masové vrahy a vražedkyně a reálné „horrory“). Co tedy k Hébertovi napsat, jak to pojmout? K samotnému příběhu nemám ani zbla výtek, naopak před Madlou smekám, že po velmi zábavné a humorné knize o rodičovství dokázala přepnout a napsat něco takhle... Je to prostě... Příběh pro všechny, kteří se chtějí vnitřně potrápit a případně si najít důvod zavřít se na chvilku do koupelny, zhasnout a nahlas ze sebe vyřvat vztek a nenávist k celému světu a lidem kolem. Co mi trochu kazilo dojem z četby, bylo přeskakování z ich do er formy a z normálního textu do kurzívy. Ani jedno z toho podle mě nebylo potřeba, narušilo mi to počáteční ponoření se do „vyprávěných vzpomínek“ a myslím si, že by to šlo klidně bez toho. Ale to je čistě jen formální detail s nímž mám problém obecně a dlouhodobě.
Ještě žádná kniha ve mě nevzbudila tak brutální emoce. Žádná. Nikdy. Asi u 89. strany jsem se pomalu smiřovala s tím, že knihu nedočtu, že na to prostě nemám. Nezvládám číst o týrání dětí. Stejně jsem nemohla jinak a dala to do konce a ještě teď ze sebe nemůžu dostat husinu.Drásající. Zrůdné. A bohužel, psané na základě skutečných událostí. Vítejte v pekle.
Tato sice malá kniha ve mně vzbudila více emocí, než jiné větší. Po dočtení cítím hlavně smutek a bezmoc.
Nejvíce mě na této knize děsí uvědomění, že se to opravdu dělo...
Příběh byl celkově dobře zpracovaný, líbil se mi i dobře použitý slang.
Velmi realisticky vylíčené utrpení malého chlapce i muže, který se z něj stal, navíc napsané tak dobře, že tu bolest prožíváte s ním. Je to poměrně explicitní, ale zároveň psané s citem. Příběh měl rychlý spád a dokázal mě vtáhnout hned během prvních stran. Přečetla jsem ho během pár hodin, ale myslím, že ve mně bude ještě dlouho doznívat. Měla jsem to štěstí se s autorkou setkat i osobně u stánku na Comic Conu a působila moc mile a sympaticky. Přestože se tématu, kterému se kniha věnuje, většinou spíše vyhýbám, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože si vážím příběhů, které ve mně dokáží vyvolat silné pocity a i po zavření knihy o nich stále přemýšlím. 90%
Nemůžu říct, že by mě to vyloženě rozsekalo. Nicméně ta duchna, která na čtenáře padne během pár stránek, je vskutku masivní. Asi jako se zlým chechotem sáhnout do psyché živého tvora a násilně vyškubnout pocity štěstí a lásky bez ohledu na vedlejší škody... a pak zírat do hloubi té chladné černi. Zasměju se lecčemu, bez ohledu na černost či nechtěnost vtipu. Ale tohle je jedna z knih, u kterých se nejen neusměju, ba dokonce ani pobaveně neušklíbnu. A ne, není to tím, že jde o příběh podle skutečné události (což je mi částečně šumák, příběh je prostě příběh); autorka se nás rozhodla vzít do míst za krajinou absurdity, kde končí existence a začíná propast nicoty.
Velkou silou i slabinou tohoto svazku je paradoxně jeho snaha o výpověď podle skutečné události. Děj se víceméně soustřeďuje na sadistické pořádky v sirotčinci a útrapy jeho svěřenců - což ale na druhou stranu vede k tomu, že většina knihy je buď popis nebo pasivní přijímání dění, kde soucitný čtenář může protagonistovi maximálně vyjádřit upřímnou soustrast. Zvláštností je pak dospělá verze, která je výrazně vulgárnější a obhroublejší než námi poslouchaná nahrávka; a je zde více drobných detailů, které mi úplně neštimují.
Ono se asi zdá, že poněkud brblám (a ano, je to tak). Nicméně kniha jako taková je čtivá a ve svém sdělení plně funkční. Toto vyprávění nemá za účel čtenářovi pomoct hledat smíření; má nás informovat, že takové věci se dějí. Někdy prostě zůstanou jen zčernalé trosky, které nelze opravit.
Hébertovy útrapy (ne)potěší čtenáře realistických příběhů.
Knihu jsem pořídil na letošním Světě knih, u stánku Golden Dog jsem požádal o něco násilného, krutého a krvavého, hned se mě ujala autorka, což jsem v první chvíli nevěděl. Odnesl jsem si tuto knihu, včetně věnování, a ještě jednu další.
Čte se to vlastně docela dobře, nijak zvlášť mě to ale nezaujalo, nijak mě to neodrovnalo. Alespoň tedy ne tolik, co slibuje anotace. Příběh je na motivy skutečných událostí, přesto, jiné skutečné příběhy jsou mnohem, mnohem děsivější, tím v žádném případě nechci život v těch sedmkrát prokletých sirotčincích jakkoliv zlehčovat. Kniha je překvapivě intenzivní, dílem zřejmě proto, že je dost krátká. Popisy zoufalství, beznaděje a násilí minulosti se střídají se střípky PTSD, alkoholismu, depresí a s dalším zoufalstvím a beznadějí v současnosti a vlastně vůbec nejsou špatné. Vhled do patologií je uvěřitelný, děsivý a z mého pohledu to nejlepší z textu. Přesto mi to celé přišlo trochu divné, snad až neautentické. Příběh je závažný, nedokázal jsem se však vpravit do děje. Rušila mě krátkost, rychlost, intenzita. Možná, kdyby byl text delší, kdyby bylo víc prostoru věnováno budování charakteru protagonisty, možná by to působilo jinak. Takhle jsou všechny zásadní události vyřízeny během jedné, dvou vět, maximálně odstavce. Je to škoda, příběh má potenciál.
Na závěr dvě osobní poznámky. První: fanatismus je strašný ve všech podobách, na tom náboženském, zejména v dnešní době, je však něco obzvlášť odpudivého. Druhá: jakkoliv to zní beznadějně, text ukazuje, že některé životy zkrátka nestojí za to žít.
Tak tohle byla síla... Jako upřímně... Byla to ostatně zase jednohubka, ze které mi šel mráz po těle... Takový příběh by se i mohl udát i ve skutečném světě... Ne jen v tom literárním ... Asi tak, ne všechny sirotčince jsou skvělé a obzvlášť ty, kde jsou jeptišky...
Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem míjela stánek nakladatelství na knižním veletrhu. Ke stánku jsem se na konec vrátila a zakoupila dvě knihy, z nichž jedna byla přesně tahle. Jsem moc ráda, že jsem si ji nakonec koupila a k mé radosti mi ji autorka rovnou podepsala i s věnováním.
Knížka byla Úžasná, Mrazivá, bylo mi z ní vážně ,,ouzko". Paní spisovatelka je úžasná a budu ráda, když ji na příštím veletrhu potkám a "smeknu" klobouček. Byla to velká Síla.
Skvěle napsaná kniha. Moje nová oblíbená spisovatelka, která mi do knížky napsala krásné věnování na knižním veletrhu. Golden dog skvělé nakladatelství. Děkuji Vám za Vaší práci.
Hodně silné čtivo, podpořené skutečnou událostí. Autorka píše citlivě i ty nejpalčivější scény a o to víc z toho mrazí...
"Utrpení tě očistí." - citace z knihy, str. 50 -
Miluji horory, protože se ráda bojím. Mám potěšení ze strašidelných příběhů, po kterých mi naběhne husí kůže po celém těle a nakonec zakroutím hlavou, protože mě ohromí, a vlastně vnitřně hodně uklidní, že příběh je pouhým odrazem autorovy fantazie...
U této knihy je všechno jinak, protože hororový příběh vychází ze skutečných událostí. Udály se daleko, někde v Kanadě, ale přesto s každou větou cítíte neskutečnou blízkost. Nejprve vás ochromí děsem, později to přejde do absolutní mizérie, a na úplném konci, kdy sice napsané dočtete, vám myšlenky na vyřčené zůstávají i nadále v hlavě a mozkovou kůru budou nahlodávat hooooodně dlouhou dobu.
Modlím se, aby podobně trpících dětí bylo co nejméně. I když se za použití slova modlit se, vzhledem k této knize, spíše stydím.
Popisované útrapy nepřeji nikomu, pouze těm, kteří mají potřebu se k druhým chovat s tak obrovským opovržením, bez citu, bez soucitu, bez špetky lásky. Navíc k bezbranným dětem! Je to útlá knížka, avšak množství zmaru a bolesti v ní Vás totálně rozseká.
Štítky knihy
zneužívání dětství osamělost alkoholismus týrání Kanada psychologické thrillery sirotčince české horory podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2023 |  V pekle jsme všichni Hébert |
| 2020 |  Kronika rodu Příšeráků |
| 2020 | Den, kdy na Zemi zemřela naděje |
Kniha V pekle jsme všichni Hébert je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Ano, asi tak jak píše strYke. Téma, velmi znepokojívé, a jelikož se autorka držela historického faktu, těžko rozdýchatelné.