Dracul přehled

02.07.2024

(SPOILER) Poutavý a zajímavý příběh, kterak Bram Stoker k Draculovi přišel. Barker píše velmi čtivě a ví jak čtenáře zaháčkovat.
Bohužel, na mě působila kniha velmi neuvěřitelně a nemyslím tím existenci nadpřirozena. Neuvěřitelná byla první, a pro děj zásadní, polovina knihy.
Bram 7 a Matilda 8 se nechovají jako děti. K tomu jsou zřejmě naprosto geniální protože si pamatují i po letech tvář, kterou viděli sotva jednou, mapy, v bažině rozeznají pravou ruku od levé ačkoliv ji viděli v úprku a tmě, dokáží odhadnout kolik minut se pohybovali v lese…
“....během jediného dne dospěješ z pokraje smrti k tělesné kondici, která je lepší… - Takhle mluví osmiletá holčička? Nehledě, že tahle holčička se starala od tří let o prasata, což je něco co si neumím představit.
Taky si často protiřečí: Příklad - Bram po 14 letech popisuje jak se u stolu chovala rodina, která byla u nich na večeři. A později tvrdí, že si ani nepamatuje, kdy naposled jedl společně s rodinou.

A neuvěřitelnosti pokračují i po tom, co jsou hrdinové dospělí. Ti dva přemýšlejí stále stejně, chybí jakýkoliv myšlenkový posun. To, co bravurně ovládá King, u kterého je dítě skutečně dítě, zde naprosto chybí.
Neuvěřitelná je i scéna, kdy kopou v hrobě, kde leží 14 let pohřbený muž. Matilda chce vidět jeho tvář - zda je to ten, který byl i nich kdysi na večeři. To jako fakt?
Extrémně neuvěřitelný byl rumunský rolnický chlapec, který někdy kolem roku 1654 píše své milované spoustu dopisů - to ukazuje na nulové rešerše či zájem o historii.
Neobměkčila mě ani romantická linka. A Dracula jako takový je spíš jen velmi vedlejší téměř nezajímavá postava. Nepochopila jsem ani pouto Ellen s Matildou - v tomto ohledu autor vůbec nešel do hloubky. Postavy se sice nějak chovaly, ale chyběla jim jiskra. Zajímavá byla snad jen Emily.
A třešnička - všichni si psali deníky a poznámky a dopisy, což by nevadilo. Chápu, že autor se snažil o jakousi uvěřitelnost, jenže.. proč si je všichni psali stejným stylem? Datum, čas. Jen Matilda vynechala to v kolik hodin dopis píše. Ale právě ta šablonovitost ubírá na autentičnosti.
Netuším, zda to je překladem, ale v první polovině textu se několikrát objeví slovo bunda. A v roce 1854 mi tento pojem nesedí.

Shrnutí: Příběh Dracul je velmi čtivý a pracuje se skutečnými členy rodiny Stokerových. Celý děj stojí a padá na neznámé nemoci, kterou Bram Stoker do sedmi let trpěl. Ten, kdo není hnidopich a nešťourá se v logice si knihu užije od první do poslední strany.
Mě zklamalo, že někdo jako Barker si nedal víc práce s uvěřitelností chování postav a historických reálií. Pokud by toto bylo vychytáno, byl by to skvělý fantaskní příběh o tom jak to celé mohlo být… Takhle to na mě působí jako efektivní parazitování na B. Stokerovi, který by si zasloužil větší péči a historickou důslednost.

02.07.2024

Zábavné béčko. Knižní popcornovka. Jen by tomu slušela před vydáním ještě nějaká ta péče. Je to docela slušná bichle, ne vše uvnitř je ale úplně nutné. Dost věcí se opakuje a když je člověk čte už potřetí, počtvrté, není úplně nadšen. Přitom by tomu trochu proškrtání přidalo hezké tempo. I tak je ale kniha pěkně čtivá.

Už úvod je pěkně se rozbíhající a šmrnc tomu dodávají "prostřihy" do současnosti. Brzy je ale prozrazena první z point, která ubírá tajemna i napětí. Naopak závěrečná pětina se snaží dřívější budované základy převrátit částečně na hlavu, což není špatný pokus, jenže nezachází nijak daleko a končí jen ještě větším béčkem. Zábavným, ale nijak hlubokým.

Epilog často v recenzích chválený je pravda zajímavý, jen bych ho autorům asi "žral" víc, kdybych v ně měl nějakou důvěru. A bez ní je to jen bonus... Věřit, nevěřit?

A oceňuji obálku. Takové detaily já rád.