Ocelové jeskyně

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jakoby se celý svět zbláznil. Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám. Z hlediska celkové linie Asimovova světa Nadace je tento příběh prvním krokem v procesu, na jehož konci povstane Galaktické Impérium. Zde se začínají objevovat první známky počínajícího úpadku Vesmířanů. Elijáš Baley je proti své vůli ovlivněn Fastolfovými slovy, že další expanze lidstva je nezbytná. Začíná přehodnocovat své názory na nevyhnutelnost života na Zemi v jejích Ocelových jeskyních. Jde samozřejmě pouze o nepatrné úpravy náhledu na svět. Ovšem i malé kamínky dokážou strhnout lavinu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134725/big_ocelove-jeskyne-134725.jpg 4.3434
Série:

Romány o robotech 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Argo, Triton
Originální název:

The Caves of Steel, 1954


více info...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Kniha Ocelové jeskyně

hetzerjoke
14. března

V rámci série o robotech jsem tento díl přečetl paradoxně jako poslední a mohl jsem proto porovnat, jakými změnami autorův styl psaní od začátku prošel.

Předně - Asimov měl při psaní Ocelových jeskyní zdaleka nejlehčí ruku v rámci tetralogie, napsal skutečnou detektivku, ve které se jak politikaření (odkaz na Nadaci), tak roboticko-filozofické dialogy zcela podřizují napínavému kriminálnímu ději, ve kterém se nám sympatickým způsobem představuje nedokonalý, lidsky chybující Lije Baley a jeho kolega, studnice pozitronové moudrosti Daneel. Chemie mezi ústřední dvojicí zde funguje skvěle, výrazně zastiňuje trochu uspěchaný a zamotaný děj vyšetřování vraždy. Jazyk knihy je stručný (možná až příliš) a živý (vynikající živelné dialogy !), kompozice ucelená a přes všechny složité dedukce přehledná. Jako čtenář jsem si ani jednou nepomyslel: Kde to sakra Baley je a proč mluví s tím a tím člověkem?

Zkrátka a dobře, Ocelové jeskyně jsou co do stylu s přehledem nejnevyzrálejší součástí Asimovova světa, jelikož ale po obsahové stránce fungují bezchybně, rád jim odpustím krátké věty a občasný patos.

LahoferRose
19.10.2021

V práci jsme měli hodiny ruštiny s Běloruskou a ta miluje Asimova. Doporučovala mi zejména Nahé slunce. Až při čtení jsem zjistila, že jde o druhý díl. Kniha se dá číst i bez znalosti Ocelových jeskyní, nicméně po přečtení první knihy je vše jasnější. Baley není zrovna nejbystřejší policista, takový normální chlap se smyslem pro spravedlnost a vedení. Způsob života, který vede mu přijde dostačující, ale nikdy se nad ním moc nepozastaval. Dokud díky případu nepřišel do Vesmírného města.

V knize bylo pár zajímavých nápadů, které mne bavily. Ač se kniha odehrává v daleké budoucnosti, je mnoho drobností, které autor nijak nevylepšil a to mne trochu mrzelo. V mnoha ohledech se život Pozemšťanů nijak nezměnil nebo hodně málo.

Asimovi se ale nedá upřít obrazotvornost u Vesmířanů. Zločin byl zapeklitý, ač ne tolik jako v Nahém slunci. Vraha jsem neuhádla a tak to má také být. Příběh plyne pomalu, nikam se nespěchá, přesto jsou scény, kdy Baley 2x obviňuje vraha dramatické.

R.Daneel Oliwav je vyobrazen jako velmi přitažlivý, bylo by zajímavé ho potkat :-)


Terva
30.08.2021

„Na Vnějších Světech
neznají nemoc
v pozemském významu
a strach z neznámého
je vždycky chorobný.“

Možná si někdo pamatuje na povídku Důkaz, která vyšla i ve svazku Já, Robot. Jeden politik je tam konfrontován a obviňován tím, že je robot. Dlouhodobý plán Isaaca Asimova nazvaný Nadace s podobným robotem v hlavní roli mě skoro ubezpečuje, že R. Daneel Olivaw je tímto robotem, touto spojnicí mezi Asimovovo příběhy. Rozhodně to nikde není vyvráceno a robotovo jméno je zmíněno i v několika knihách o Nadaci. Sám Isaac Asimov za svého života napsal přes 400 !!! knih. A ve spoustě R. Daneel figuruje.

Citát: S prací robotů k vyšší produktivitě.

Když jsem četl Ocelové jeskyně poprvé, což bylo někdy v roce 1995, bral jsem to za geniální dílo. Asi po deseti letech jsem příběh četl znovu a musím přiznat, už to nebylo tak fascinující, ale geniální stále. Teď, třetí pokus, s velkým odstupem od napsání tohoto příběhu jsem zase o něco jinde. Geniální to je už jen na půl, protože jsem si všiml, že Asimov sice dokáže myslet tisíce let dopředu, ale jen, co se týče jiných světů a hlavně robotů. Ostatní věci se tak nějak neposouvají.

Malá ochutnávka:
Zvedl se, otočil a přistoupil ke stěně za svým stolem. Stiskl nenápadný vypínač a část stěny se stala průhlednou.
Baley zamrkal v nenadálé záplavě šedivého světla.
Komisař se usmál:
„Dal jsem si to loni schválně udělat, Lije. Asi jsem vám to ještě nepředvedl. Pojďte blíž a podívejte se. Za starých dob to bylo ve všech místnostech. Říkalo se tomu „okna“. Věděl jste to?

Lehce jsem zaznamenal jistou stagnaci v jiných nástrojích a přístrojích. Asimov například v příbězích stále používá radiové vlny, lidé jsou závislí na uhlí, dřevu a atomové energii, a například syn detektiva Baleye, Ben používá VHS. Dnes už je VHS dávno historií, a po DVD jsou zde už SDHC. Což nesporně dokazuje, že Asimov zas tak moc techniku neposouvá. Avšak jeho roboti jsou geniální. Zanechme tedy polemizování o tom, co nevymyslel, a spíš se soustřeďme na to, co dokázal ve svých příbězích vymyslet.

Citát: Šestitýdenní kotě je plné zvědavosti, ale jak může být zvědav stroj, ačkoliv se tolik podobá člověku?

Detektiv Baley není zrovna nějaký génius a než vyřeší případ mrtvého Vesmířana udělá pár kiksů. Navíc mu ve vyšetřování pomáhá, jemu přidělený pomocník. Také detektiv, ale tak trochu někde jinde a ještě k tomu ze Solárie. Je krásné sledovat jejich myšlenkové postupy i s těmi nepodařenými obviněními. Krok za krokem se dostávat ke konci, k vyřešení vraždy a zabránění možná ještě většího průseru, než je nějaká vražda. Už zde můžeme tušit počátky a úkol Nadace. I po tak dlouhé době to je fascinující příběh.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Robot nesmí ublížit lidské bytosti, pokud nemůže dokázat, že to nakonec vede k jejímu dobru.

switch.man
04.05.2021

*Audio
Spojení detektivky se scifi, proč ne, pro mne první případ tohoto druhu, líbilo i když nejsem fanda detektivek. Jsem trochu smutný, že ať se bavíme o vizionářích jako je Asimov či Clark, v obou případech je v jejich očích společnost v daleké budoucnosti stále xenofobní (sága Ráma). Přemýšlím, zdali se v jejich dílech "jen" zrcadlí obraz doby vzniku těchto děl, nebo je lidstvo opravdu odsouzeno být navěky xenofobním společenstvím chytřejších zvířat.

Patrik02
23.04.2021

Ocelové jeskyně jsou skvělým příkladem toho, že dobrá detektivka nemusí nutně pocházet z mrazivého severu a povedená sci-fi nemusí obsahovat dekadentní výrazy a stovky mrtvol (Kotletu mám rád, ale změna čas od času rozhodně neuškodí)
Asimovův svět je originální, v roce vydání knihy bych si troufl říct, že byl dokonce převratný. Postavy nejsou ploché a každá z nich má svou hloubku. Rozuzlení pak zcela nečekané.
5/5

TaNya_
16.04.2021

A tady začala moje opravdová láska ke sci-fi. Už dřív jsem něco málo přečetla, ale Daneel a Elijah se pro mě stali srdcovou dvojicí. A Asimov si nádherně pohrává s myšlenkou xenofobie.

LiberX
15.04.2021

Lehce obstarožní sci-fi, není ze severu a hrdina není rozerván životem. Přesto je to až nečekaně povedená detektivka.

Vražda jednoho z Vesmířanů, která může vést ke konfliktu mezi Zemí a společenstvím vesmírných kolonií. Nastupující robotizace. Přelidnění. Námět není vůbec špatný a jednotlivé konspirační teorie Elijáše Baleyho mi vysloveně dělaly radost, až jsem litoval, že nejsou s příběhem více propleteny.

Přesto jsem opakovaně četl na autopilota a představoval si německého turistu, který se opile potácí Prahou, drže turistickou mapu nohama vzhůru. Tak nějak mi totiž připadalo počínání hlavní postavy, její přešlapy a způsob, jakým celé vyšetřování probíhalo. To však byla jen hra se čtenářem a vše vynahrazuje závěr, díky kterému do sebe jednotlivá kolečka skvěle zapadnou.

Lenka.Vílka
14.04.2021

Ocelové jeskyně mám doma už delšího dobu a teď se to vážně hodilo na rozředění knih. A hned v úvodu napíšu: skvělé!

Zápletka je skvělá. Mám ráda sci-fi a detektivky. Takže tohle spojení je pro mě dokonalé. Navíc svět, ve kterém se to odehrává je děsivě chladný.

Co se mi moc líbilo, bylo jak autor zapracoval minulost. Na začátku kapitoly a potom děj samotný. Ať už svého hrdiny nebo Země a jejího současného stavu. Prostě, věděli to dřív a ví to všichni i teď. Lidstvo vždycky dopadne stejně, pokud se snaží něco, někoho, přechcat. Skončí samo mokrý. A ještě ho všichni předběhnou, protože po tom uklouzne...

Protože leč budoucnost, nelíbilo se mi tam. Lije žije v hnusnym světě, kde se lidi vrátili do na hlavu postavených šablon a pravidel, které jsou nutné k přežití, protože "lidská nenažranost". Líbil se mi tedy ten svět. Což vůbec nevylučuje předchozí tvrzení "nelíbilo se mi tam". To se za mě shodovat nemusí.

Samozřejmě, jsou důležité obě složky. Ta jak, se lidi dostali tam, kde jsou, a taky ta detektivní. Zde je mi jasné, že pokud jste detektivkáři, zde budete brblat asi nejvíc :D

Ale taky je pravda, že jsem se tak do třetiny nemohla začíst. No, má to málo stran, takže to nebylo takový peklo :D Skvělý svět, ale těch keců kolem! A to nejhorší na tom? Já se vyžívám v kecech kolem, ale tady mi prostě chvíli trvalo, než jsem se začetla :( možná proto, že jsem knihu do rukou brala s velkým očekáváním. Bylo prostě obrovské. Asi jako úplně každého, kdo od autora čte první knihu...

PS: díky za info během čtení, že jsem knihu ještě neměla číst, je to moje první od autora, tak jsem nevěděla, že i tohle má propojení :D

1