Nadace

Další z klasik sci-fi, do které jsem se pustila, a na rozdíl od třeba Enderovy hry či Ready Player One si moc ráda přečtu i pokračování. Vize budoucnosti je zde podána zajímavě, přičemž však řešení problémů vždy vyžaduje brilanci jednotlivce, jak manipulovat s masami lidí.

28.04.2026

Recenze: Nadace - audiokniha
(aneb když matematika předpoví pád galaxie… a ty s tím stejně nic moc nezmůžeš)
Ve spolupráci s OneHotBook

Nadace není klasické sci-fi. Nečekej vesmírné bitvy na každé stránce ani akční hrdiny, co zachraňují galaxii v poslední vteřině. Tady se hraje jiná liga. Isaac Asimov přichází s myšlenkou, která je sama o sobě brutálně silná: dějiny se dají předpovědět. A když víš, že se civilizace řítí do temného věku, můžeš ten pád aspoň zmírnit.

Zní to suše? Možná. Ale funguje to překvapivě skvěle.

Příběh je rozdělený do několika časových skoků a sleduje různé postavy, které řeší krize Nadace. Nejsou to klasické „hrdinské momenty“, spíš politické tahy, intriky a rozhodnutí, která mají obrovské následky. A právě to je na tom tak návykové.

Asimov nestaví na akci, ale na myšlenkách. A i když je to místy víc o dialozích než o ději, má to zvláštní tah. Jakmile se naladíš na jeho styl, začneš v tom vidět tu genialitu – jak všechno zapadá, jak se jednotlivé krize řeší jinak, než bys čekal.

Martin Myšička tomu dává přesně ten správný feeling. Jeho přednes je klidný, inteligentní a skvěle sedí k „chytřejšímu“ sci-fi. Nehraje to zbytečně dramaticky, spíš tě nechá soustředit se na obsah – a to je přesně to, co Nadace potřebuje. Poslech je plynulý a příjemný, ideální na dlouhé večery, kdy chceš zapojit hlavu.

Nadace není pro každého. Pokud čekáš akční sci-fi, může tě minout. Ale pokud máš rád chytré příběhy, které tě nutí přemýšlet, tohle je přesně ono.

Shrnutí
Sci-fi postavené na myšlenkách, ne na akci
Epický koncept pádu civilizace
Politika, strategie a chytrá řešení krizí
Skvěle padnoucí přednes Martina Myšičky

Hodnocení: 8,75/10
(Protože genialita je tady obrovská… jen to chce správnou náladu a trpělivost.)

Za sledování na IG budu rád -> milan.kope.knihomol https://www.instagram.com/milan.kope.knihomol?igsh=MXd5bHJoeXMyZnl0Yg==

#kniznirecenze #bookstagramcz #isaacasimov #kniznitip #kniznispoluprace @onehotbook Ivan Dachs Hladík @kniznizavislaci Audiolibrix

Ale jo, kvalitní dílko. :-) Je tedy poznat, že to vyšlo už před více jak 70 lety. Úsměvná je všudypřítomná jaderná energie, jež je ve 12. tisíciletí považována za technologický vrchol, ale chápu, že v roce 1951 to byla horká novinka. Za nejlepší část celé knihy považuji vyřešení tzv "druhé Seldonovi krize". To byly opravdové 4D šachy.

Jako takhle... dávám 70 %. Z nostalgie a za výborný nápad. Také mě baví ty stereotypy americké společnosti konce 40. let. Cigarety, že když si dívka zapálí, tak z toho je pohoršení atp. Ale proč ne, kdo ví, co bude za 12 000 let, vše se pořád vyvíjí k nějakých kruzích. Zábavná je také ta strnulost na úrovni techniky půlky 20. století, kde vývoj 12 000 let se projevil jen v tom, že vše pohání atomová energie, včetně otvírače na konzervy. Ale! Je to space opera, tak proč ne. A co si kdo asi můžeme vymyslet, že bude za vynálezy za 30 let, že? Ale hvězdy dolů za, řekněme, užvaněnost. V prvním díle se to ještě snese, ale 15x za 250 stran znovu a znovu číst, co to byl Seldonův plán? Ta série by chtěla radikálně přepsat. Já nejsem spisovatel, ale vím, že se dá nějak nový postavám osvětlit, co to ten plán byl, aniž by se to znova rozepisovalo. Když už to hybatelé Galaxie vybavení jinak těmi nejlepšími špióny atd. nevěděli.

25.10.2025

Hodně špatně se to čte, člověk je hozen do děje a musí se nějak zorientovat. Jakmile se zorientuje, tak skončí část a v další části už jsou zase úplně jiné postavy a jiný čas. Možná zkusím ještě dvojku, ta je prý víc dějová.

"There will be other crises in the time to come when money power has become as dead a force as religion is now. Let my successors solve those new problems, as I have solved the one of today."

Asimov's writing is like watching a documentary on the Roman Empire, if the Roman Empire had spaceships and predictive science. The characters feel at the same time as players and figures on a 4D spacetime chess board. If you'rea fan of big ideas and grand narratives it's definitely worth a read.

Kniha mě vůbec nebavila, nedokázala jsem se zorientovat v množství postav. Stále se vynořovaly nové. A vlastně vůbec nevím, o čem kniha byla. Pokračovat v sérii rozhodně nemám v plánu.

Další "klasika", která mě nijak nenadchla. Nápad napsat pomocí několika dialogů dlouhou historii obrovské galaxie je zajímavý. Děje se tak bez použití jakékoliv větší akce a až na lehkou neuvěřitelnost (ega jim rozhodně nechybí) hlavních hrdinů to celkem funguje. Představa, že skupinka lidí nejprve pomocí vědy, pak ideologie, následně techniky a později náboženství a obchodu ovládne mnohamiliardovou soustavu tisíců planet je skutečně hodná sci-fi staré přes sedmdesát let. Zažil jsem ještě dobu, kdy nám soudruzi slibovali, že všechno bude jednou "atomové" a tak jsem se při představě jaderných myček, praček a propisek docela pobavil. Jinak, upřímně, spíše nuda. Možná jsem leccos z nekonečných rozmluv nepochopil, možná by mi něco došlo až po třetím nebo desátém díle, ty ale rozhodně už číst nebudu.

(SPOILER) Zacatek byl dost nezajimavej ale nastesti netrva dlouho nez prijde prvni zajimavej zvrat. Co je potreba zminit ze je knizka smesna z hlediska technologii. Coz je zaroven zajimavy co si v ty dobe predstavit dokazali a co ne. Tisice let po dnesku a pouzivaj..no :)
Jestli se pres to nekdo nedokaze prenest tak at to necte. Jinak je to kulisa k necemu zajimavejsimu. Osobne mi prijde smesny predvidani budoucnosti na tisicileti ale jinak je to zajimavy. Skvely je ze vzdycky nastini jak se to stane ale stejne se pak clovek divi a je to cely super a prijme mu ze to dava smysl. Nejhorsi jsou vzdycky zacatky novych casti kdy nas proste musi uvest do nove situace. SPOILER. Docela me stvalo vyuzivani nabozenstvi k ovladani lidu jako jedinej prostredek. A proto se mi strasne libilo kdyz to pak splachnul do zachodu. Fungovalo to nekdy do nejake miry ale dal to nefunguje. To same penize a pocitam ze i dalsi veci. Mozna to tak nevypada ale fakt je to skvela knizka. Neni to uplne TOP. K tomu chybi trochu lepsi forma i jednotlivosti ale jako celek to funguje krasne. Jestli jsem si z tohohle neco odnes tak to ze chci dalsi Nadace!!
Moje prvni knizka od Asimova a urcite ne posledni.

Poslouchal jsem jako audioknihu a hodně mě to bavilo. Děj rychle ubíhá bez zbytečných odboček a nudné výplně. Opravdu je to mistrně napsaná sci-fi. Vůbec se mi nechce věřit, že už je to tak stará kniha. Ten věk na ní absolutně není vidět. Těším se na další díly

(SPOILER) Asimovovo dílo mne potkávalo pouze v audiovizuální podobě a toto je mé první setkání s knihami. Už dlouhou jsem nečetl žádnou pořádnou sci-fi povídku a to na nich byl založen celý časopisecký žánr. Povídky tvořící tuto knihu jsou krásně kompaktní, vymazlené, lze v nich sledovat dějovou linii napříč stovkami let. Nevím, jestli tohle je to nejvhodnější místo, kterým vklouznout do Asimovova knižního univerza. Každopádně ta chuť pokračovat dalšími díly a doplnit si tak tušenou mozaiku gigantických rozměrů, je veliká. A věřím i tomu, že při druhém čtení to pak bude dávat ještě další potěšení z toho, jak je to promyšlené a propracované....

Přečteno podruhé. Kdysi dávno v předaleké galaxii s názvem Gymnázium I jsem byl knihou unuděn téměř k smrti. Myšlenky mi při čtení zmateně odbíhaly k rašícímu poprsí spolužaček, Doomu (nebo co se tenkrát nejvíc pařilo), fotbalu na čt 2, nhl na OK3, sakra, možná i k té středoškolské matematice.. Tak moc mě ta pidiknížka nebavila.

Nyní mě již povislá poprsí bývalých spolužaček tolik nerozptylují, proto jsem si Nadaci užil o mnoho lépe. Jedná se vlastně o kvartet povídek, s různými HH (hlavními hrdiny), chronologicky na sebe navazujících a zároveň doplňujících skvělou mytologii. Kniha, děj i HHové se tváří dospěle a inteligentně, zároveň však neupadá v patos a přílišnou důležitost. Odlehčené a obohacující bez zbytečných vycpávek!

Pletichy, slovní přestřelky, komplexita. Atom už po nějaké době tahá za uši, ale jinak jsem si knihu vezkrze užívala. Možná mě trochu překvapilo, že právě díky tomu, že je román postavený hlavmě na rozhovorech, působí trochu jako divadelní scénář.

Právom klasika žanru. Vlastne ide o sociologickú štúdiu v románovej forme.

Kdybych před čtením neviděla seriál, byla bych asi ztracená. Svět, který Asimov vytvořil, je komplexní, propracovaný, s motivy, které z jiných sci-fi neznám. A když se navíc dozvíte, že Seldon nevytvořil jen jednu Nadaci na jednom okraji galaxie, je jasné, že v dalších dílech se příběh ještě zamotá. V knize jsou všechny postavy muži, mě se ale do paměti tolik vryly stejnojmenné ženské postavy ze seriálu, že je při čtení nemůžu nevidět. A Hari Seldon, je to génius, který chce pomocí té své psychomatematiky, nebo co to bylo, opravdu zachránit galaktickou říši tím, že upozorní na budoucí krize? Těším se na další knižní díly, i když příběh už znám v upravené podobě z obrazovky.

Četla jsem po opravdu dlouhé době, ale přesto mě to znovu nadchlo. Když zvážím, kdy tuhle knihu napsal, tak prostě míra epického rozhledu budoucnosti, kterou byl Asimov schopen vytvořit dosahuje nevídaných rozměrů. Samozřejmě, že už je to dávno překonané, ale líbil se mi rytmus knihy, styl i celé její vyznění. Jednou za čas není nad klasiku.

Monument. Psychohistorické krize dávají Asimovovi možnost budovat rozdílné tématické oblouky, které navazují v mnohem větší paraboly. Autor s nimi jemně pracuje a skládá tak v oddělené historické epizody do uceléno vesmírného dějepisu. V době psaní Nadace neměl potuchy, kam až nadační linky povedou, ale přesto si vybudoval epický základ celého asimovského vesmíru takto neochvějně.

Je to silný Asimov - skvěle načrtlé postavy jsou budovány přímo, bez zbytečných příkras, bez zbytečných zastávek na nepodstatných detailech. Knihou projíždí přímá energie táhnoucí čtenáře kupředu, předhazuje mu sic kusy - nicméně vždy uzavřené a přitom dostatečně dynamické na to, aby si divák dával otázku - kam až toto povede? Asimov samozřejmě přemýšlel dopředu, tak - jak se časem ukázalo - hlavně dozadu.

Epický vstup do nadačního universa.

Stáří se na Nadaci skoro vůbec nepodepsalo. Nadace je nadčasová, čtivá a myšlenka i provedení této Asimovovi vize úpadku galaktické říše mi náramně sedlo.

Zajímavě pojatý "dějepis" budoucnosti. Konečně jsem si to přečetl v kvalitním překladu.