Nahé slunce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po úspěšném objasnění vraždy Vesmířana na Zemi je Elijáš Baley požádán, aby vyřešil další případ – vraždu na Solarii, světě izolovaných panství, jejichž obyvatelé se spolu fyzicky téměř nesetkávají. Baley pozoruje první známky úpadku Vnějších světů. Stagnace dlouhověké kultury závislé na robotech je zřejmá a na Solarii je situace nejvážnější. Země poprvé svitla naděje vymanit se z nadvlády Vesmířanů a začíná snít o nové expanzi…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2315/big_nahe-slunce-JLo-2315.jpg 4.5310
Série:

Romány o robotech 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Triton
Originální název:

The Naked Sun, 1957


více info...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Nahé slunce

jirijanovotny
19.06.2022

Vražda, nahota, detektiv, cestování nadsvětelnou rychlostí, roboti… prostě vše, co má správné sci-fi mít.
Není to ani tak brutální (jak jsem byl v poslední době u sci-fi zvyklý), nestřílí se, nenadává a mozky netvoří novou výzdobu stěn.

Zato se pěkně zamyslíme nad přešlechtěným člověkem a eugenikou, přečváchneme pár stereotypů a planetismus (asi tak bych nazval rasismus na planetární úrovni).

Málokdy mě u knihy nadchne už samotný úvod. Tady se to však povedlo.

SONP
25.03.2022

Detektivní linka je v Nahém slunci jen pomocí k vykreslení pokročilé lidské společnosti, která začíná ztrácet to, co je nám lidské. Spolupráci, náklonnost, setkávání. Jako by se Solariáni stávali sami těmi roboty, které dodávají celému vesmírnému společenství.

A stejně jako v prvním díle samotné vyšetřování celou knihu neutáhne. Bailey se tu aspoň tolik neplete jako dřív, ale pořád mě víc, než kdo vlastně spáchal vraždu zajímalo to, jak solariánská společnost vlastně funguje a kam bude tato větev lidstva směřovat dále. A jako by tohle autora taky zajímalo mnohem více, než psaní detektivky. A tak nejcennější byl pro mě byl samotný závěr, z nějž čišel ten krásný optimismus 50. let o dobývání vesmíru lidstvem.

Toto čtení Nahého slunce bylo ještě okořeněno nedávnými zážitky z pandemie, které jako by se odráželo v solariánské realitě... Nosní filtry... Rukavice... Lidé zavření doma a procházející se jen po svých soukromých pozemcích s holografickými obrazy svých přátel.

Přes značnou naivitu detektivní linky (roboti s výměnnýma rukama? WTF?) musím dát 90% za skvělé vykreslení nám zcela cizí, ale přece jen něco připomínající společnosti.


hetzerjoke
20.01.2022

(+ SPOILER) "Co je první věc, kterou musí člověk udělat, aby se stal člověkem?"

Forma Sci-fi detektivního příběhu je možná trochu nezvyklou kombinací, ale Asimov dokazuje, že umí čtenáře nejen napnout vražednou zápletkou a vyšetřováním, ale také poučit o robotice a její problematické interpreatci. A v neposlední řadě nám představuje svou vlastní, příjemně prostou filozofii, která dokáže zvednout ze židle. K příběhu nemám mnoho výtek, snad až na občasnou nepřehlednost a ztrácení se v jménech a povoláních (což je u detektivek tak trochu standart). Asimov není Doyle, jeho Bailey není Holmes, připravte se tedy na to, že cesta k odhalení pachatele nebude až tak větvená a více než o "kdo kde mohl být a kdo má jaké alibi" půjde o to "jak a proč".

Hvězdu ale strhnu. A proč? Eliáš Bailey je občas až přespříliš umělý, na konci knížky bych nedokázal říct, jestli je povahově chladnokrevný nebo naopak emotivní, chová se vážně nebo rozpustile. Jeho charakter je takový nepravděpodobný kočkopes, což v důsledku způsobuje, že při rozhovorech nemá žádné přírodní mantinely a nikdy se nestane, že se nechá protějškem přehrát.

Nahé slunce je výborná, dějově příjemně pomalá a rozvážná knížka, která navnadí čtenáře, aby si rychle přečetl roboty Úsvitu.

"Musí opustit mateřské lůno. Jak je jednou opustí, už se tam nemůže nikdy vrátit."

DivnýJanko
22.11.2021

veľa aktuálneho, veľa medzi riadkami, čo nám asi chcel autor povedať? takéto útle počiny môžu mať veľkosť monumentu pre myseľ, ktorá je pripravená. pre zbytok to ostane minimálne zaujímavá sci-fi krimi. je jasné, že autorove vízie sa napĺňajú. na scénu nám pomaličky nastupujú Vesmírčania a nám ostane otázka s Van Allenovým radiačným pásom... a rozprávky /ani nie sci-fi/ budú nakoniec vedecké tipovačky a mýty, rozprávky čo uspali naše mysle. a staré dobré sci-fi, starej školy oprášime a vykročíme do budúcnosti voľnejší. knihu odporúčam /prvé slovenské vydanie, preklad až na zo tri chybičky výborný

Terva
06.09.2021

„Na Solárii
je každý v něčem
buď jediný
nebo nejlepší,
nebo obojí.“

Druhá kniha, druhý příběh detektiva Eliáše Baleye a R. Daneela Olivawa, který mistr Isaac Asimov napsal již v roce 1957. Už v té době dokázal pan spisovatel s roboty takové divy, že se nám nad tím tají dech. Dokonce už vymyslel i kolonizaci 49 světů. A ačkoliv se všichni skoro vyvíjejí, Země naopak čelí přelidnění a nemocem. Ale i tak si vnější světy sem tam s něčím neví rady. Proto vraždu na Solárii musí přiletět vyšetřit pozemský detektiv. Sci-fi a detektivka možná nejde dohromady, ale pan spisovatel to dokázal.

Citát: Ale já přeci nemůžu opustit Zemi!

Líbí se mi ten obrovský paradox, pozemšťan, který se bojí oblohy a slunce je nucen řešit případ na planetě, kde se naopak strašně bojí pozemských nemocí a doslova se štítí pobytu mezi dalšími lidmi. Geniálně vymyšlená situace, u které si čtenář říká „to přece nemůže fungovat!“. Nakonec zjistíte, že to funguje a Lie Baley i R. Daneel Olivaw se na Solárii ocitnou. To, co tam prožijí je nádherná detektivní spolupráce a skoro po vzoru Sherlocka Holmese se vydávají k cíli. Tedy vraždu vyřešit.

Malá ochutnávka:
Bylo to přece naprosto směšné, dětinské, tohle předstírání, že Pozemšťané můžou ovládnout vesmír. Dobývání Galaxie! Galaxie byla Pozemšťanům uzavřena. Měli ji už zabranou Vesmířané, jejichž předkové byli sami před staletími Pozemšťany.

I když je to o tři roky dál od Ocelových jeskyní, je tu poznat, že se Isaac Asimov se svým dílem hodně posunul. Jeho technika je propracovanější a logičtější. Ano, sice je tu stále lidstvo závislé na jaderné energii, která určitě byla, za dob života pana spisovatele, vrcholem technologií, ale i on už pomalu chápe, že s jaderným štěpením to prostě dál nepůjde. Proto se už tady (napsáno 1957) dostává do popředí solární energie jako záchrana. A k tomu ještě další věci, které ale nebudu prozrazovat. To by jste měli moc jednoduché.

Citát: Člověk přeci ani nemohl přátelsky milovat Daneela Olivawa, který vůbec nebyl člověk, ale robot.

Musím přiznat, že Nahé slunce se mi líbilo mnohem víc, než Ocelové jeskyně. Je tu náznak možností cestování na jiné planety a upozornění na to, že i tyto Vnější světy mají své chyby a nedostatky. Je to mrazivé, hlavně poslední kapitoly této knihy. To, co v nich Isaac Asimov rozvíjí je šílené až geniální. Rozhodně mi z toho čtení vstávají chlupy na těle i dnes. Tohle si zaslouží plný počet.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Robot uvažuje logicky, ale ne rozumově.

berry1009
08.03.2021

Další skvělá záležitost, která možná i překonová první díl. V roce 2021 navíc velmi aktuální téma: blížíme se osudu Solárie, kde se lidé nebudou vůbec stýkat a jediný kontakt bude online? Nebo se spíše blížíme osudu Země, kde se budeme bát otevřeného prostoru? I z tohoto hlediska klobouk dolů před Asimovem a jeho vizemi.

ziriant
20.09.2020

Knihy od pana Asimova stále k člověku promlouvají a troufám si tvrdit, že to tak ještě dlouhou dobu zůstane, jelikož věrně a možná i trochu děsivě přesně popisují problémy lidské společnosti a života vůbec. Moderní doba "čučení do obrazovek" a koneckonců i nyní aktuální koronavirová situace a sociální distancování, v tom všem můžeme hledat souvislosti s životem na Solarii a s poselstvím knihy. Mohla bych se v tom více šťourat, ale nechci. Zapřemýšlím si jen sama v soukromí své hlavy, jak to má po dočtení každé (dobré) knihy být. Četlo se to samo a hurá na další díl!

puczmeloun
30.04.2021

Méně detektivní atmosféry, kde si člověk hádání pachatele moc neužije, zato však zajímavý pohled na společnost složenou z jedinců, kteří se rozhodli pro život v dobrovolné izolaci a péči všelikerých robotů specializovaných na všemožné činnosti. Ano, pozemská (myšleno reálná) technika se od doby napsání knihy docela posunula, a tak je toto sci-fi svými popisy někdy docela mile legrační. Z pohledu originality je ale stále nejzajímavější hříčka s individualistickou společností – trochu jsme si to teď rok v přerušované izolaci zkoušeli taky, setkávání na dálku, většina kontaktů přes "projekci"... Teď ještě aby nám roboti podobně zjednodušovali život. A hezký to kontrast (neskrývaný a cílený) s fiktivní pozemskou společností zavřenou do ocelových jeskyní obřích městských komplexů prvního dílu Románů o robotech.

1