Konec Věčnosti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po miliony let si pozemšťané vyprávějí zkazky o podivném, nedosažitelném místě, které se nazývá Věčnost. Lidská fantazie opředla bájný svět závojem mýtů a legend – ale pravda je ještě podivnější. Věčnost, to je sídlo všemocné korporace, která ovládá cesty v čase a s fanatickou vírou ve vlastní poslání upravuje lidské dějiny. Každý zásah do historie je veden snahou vymýtit veškeré zlo, zbavit lidstvo válek a utrpení. Andrew Harlan až dosud tomuto úkolu oddaně sloužil. Jenže teď odhalil podivnou chybu v samých základech Věčnosti. Zdá se, že Věčnost vůbec nemohla vzniknout – jak je tedy možné, že existuje…?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12552/big_konec-vecnosti-Cms-12552.jpg 4.4329
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Albert
Originální název:

The End of Eternity, 1955


více info...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Kniha Konec Věčnosti

petr_
06. listopadu

Tuto knihu jsem už četl minimálně čtyřikrát, možná vícekrát. Líbí se mi na ní, to, že to, co v ní autor popisuje je naprosto srozumitelné. V některých sci-fi jsou používány často termíny, které čtenáři, nic neříkají (možná proto, aby autor nemusel nic vysvětlovat), u některých se četbou knihy dopracujete k pochopení a často vůbec ne. V tom je Asimov mistr, protože si čtenář umí dobře představit prostředí, které popisuje.

puczmeloun
11. března

Tak takovéto hrátky s časem jsem asi ještě nečetl. Kam se hrabe klasické cestování časem a tamní paradoxy. Kde ostatní končí, Asimov jde dál. Vyřešení známé otázky, co dál, když jsem "zabránil narození vlastního dědečka," je oproti udržování stovek tisíců let vývoje lidské civilizace brnkačka. Ostatně letopočty v knize nejsou v rocích, ale ve staletích. A to vše doplňuje pěkná teorie organického fungování času (jak by se toto přírodní vyvažování "nemožného" dalo vyjádřit ve fyzikálních zákonech?) a v Nadaci nacvičená práce se sociologickými rovnicemi vyjadřujícími fungování světa. Čtenář Asimova sice ono největší překvapení odhalí ještě před koncem, nic to ale nebere na zážitku z četby. Naopak. Na podobných knihách mám totiž nejradši, když autor otázky a námitky vyskakující při čtení jednu po druhé přirozeně vysvětlí a vyvrátí.

Ano, text už s léty v některých společenských tématech trochu zestárl, ale ústřední děj, zvraty a nápady jsou skvělé. Nemluvě o základní (až cimrmanovské) myšlence, že na hledání slepých cest není nic špatného (kdo se nespálí, nemůže vědět, že si má příště dát před ohněm pozor) a přílišná pohoda těžko člověka dovede k hledání cest nových (vědecky revolučních). Zajímavé, že od autora jsem v dětství přečetl kde co, ale na Konec věčnosti došlo až teď. Přitom bych ho bez váhání zařadil mezi autorovy nejlepší kousky.

PS: Úplně bych si po letech přečetl Zloděje času. Neříkejte mi, že Pratchett neznal tohle dílko.


jaroiva
27. února

Mistrovský kousek! Určitě jedna z Top 10 sci-fi, které jsem četla. Cestování časem, něco romantiky, ale hlavně skvěle vypracovaná konstrukce příběhu. Jen z toho měřítka skoro až oči přecházejí. Trochu jsem si vzpomněla na Návrat do budoucnosti, oblíbenou filmovou sérii.

Usire
26. ledna

Skvělá kniha. Je zde opravdu jednoduchá složitost, což mám na sci-fi moc rád. Příběh je originální a velmi dobře zpracovaný s řadou úchvatných detailů.

bukiet
25. ledna

Coda, čili úplný závěr.
Román Konec Věčnosti napsal Isaac Asimov v roce 1955 někde mezi Ocelovými jeskyněmi a Nahým sluncem a dlouhá léta to vypadalo, že je to jeden ze samostatných Asimovových románů. Jenže, je tomu opravdu tak? Svým dějem si celkem logicky Konec Věčnosti stojí alternativně k ostatním příběhům z cyklu Nadace. Pro porozumění, celý cyklus Nadace začal v roce 1982, kdy se narodila Susan Calvinová a zároveň byla jejím otcem ustavena společnost pro výrobu robotů a končí dějem v románu Nadace a Země v roce 520 éry Nadace, což je rok 25 087 našeho letopočtu a celá sága tak trvala 23 105 let. A teď si představte, že v románu Konec Věčnosti ze běžně pohybujeme v datech 100 000 století (ne roků – století!). Hlavní hrdina se narodil v 95. století a ve své praxi operoval v čase od roku 1932 až do roku 111 394 000. Jak jeden román dokáže zrelativizovat celý cyklus příběhů.
Ač se tedy zdá, že je příběh románu zcela samostatný a nezávislý na cyklu Nadace, přece jen se v něm objevují informace, které naznačují, že se odehrává ve stejném vesmíru. To ostatně Asimov nenápadně potvrdil v románu Na hranicích Nadace, kam umístil několik narážek na Věčnost.
Tímto románem končí celý cyklus Nadace, který jsem začal číst 2. ledna 2020, v den stých narozenin autora Isaaca Asimova a s četbou jsem skončil 25. ledna 2021 v den stoletého výročí premiéry hry Karla Čapka R.U.R. v Národním divadle.

Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
15. Druhá Nadace (Asimov)
16. Nadace na hranicích (Asimov)
17. Nadace a Země (Asimov)
17,1. Přátelé Nadace (Greenberg)
18. Konec věčnosti (Asimov)

ziriant
13. ledna

Klasicky příjemný Asimov, který se čte sám. Chtěla bych zdůraznit, že se mi zde líbí ta myšlenka nečinit svět, život, skutečnost příliš dokonalými, jelikož se pak vytrácí efekt poučení se z vlastních chyb a vážení si toho, co máme.

Teredo
10. ledna

Ne nadarmo je Asimov označován jako mistr svého oboru, protože napsat knížku o cestování časem, která by dávala hlavu a patu je dost složité a takovým knížkám se vyhýbám. Přesto nevím proč, ale první dvě třetiny jsem se musela do knihy vyloženě nutit, teprve poté se začne vše rozuzlovávat a knížka má spád. Takže ty čtyři hvězdy jsou především za poslední třetinu.

muf-rodrigo
06. ledna

Tuhle knížku jsem měl v knihovně hodně dlouho a jednou koukám, nepřečtený Asimov, to není možný. Originál, jak je u Asimova běžné, přes půl století starý, ale neztratil nic na zajímavosti. Příběh, jak je též u Asimova zvykem, pěkně odsýpá, taková oddychovka, ale doteď mi v hlavě leží nosná myšlenka, o které často přemítám - musí být snaha o minimalizaci ztrát za každou cenu opravdu nejlepším řešením? Asimov tu nastínil překvapivou odpověď, která - když se nad ní trochu zamyslím a třeba i zabrousím do historie - vůbec překvapivá není.

1