Pod kupolí

Neda sa inak,ako chrochkat si blahom.Uzasne psychologicke predstavenie.Uzasny vyvoj postav,napätie,kazda postava premyslena az do morku kosti.Roman ktory chyti a nepusti od prvej do poslednej strany

(SPOILER) Tak tohle bylo něco! Enormní množství postav jsem si vyloženě užila, Stephen se v knize nedržel zkrátka, od prvních stran se stav obětí rychle zvyšoval a konečná statistika přeživších byla dosti štíhlá. Fascinující a zároveň dost děsivý byl dopad izolace - chování obyvatel a zbídačené prostředí a pokrytec Jim Rennie, který chtěl tak moc ovládat obyvatele Chester’s Millu, že se neštítil umazat ruce odpornostmi všeho druhu. Snad jen škoda, že se Jim dočkal “večeře s Hospodinem” tak jednoduše, mohla tu zapracovat “karma” a trochu mu trápení protáhnout.

V extrémních situacích, např. při katastrofách, apokalypsách apod. nebývají největšími nepřáteli lidí zvířata nebo příroda, ale obvykle zase jen lidé. Aspoň se to tak často popisuje v románech. Nejinak to dělá i King - i v tomto románu použil známé Homo homini lupus. Nevím, zda takoví magoři jsou jen v USA, nebo se najdou všude po světě, ale je fakt, že z té lidské stupidity a přehnané nemorálnosti mi bylo občas zle. Celým románem se táhla linka boje jedněch (těch lepších) proti druhým (těm horším). Nepozemský úkaz, podivná oddělující kupole, byla jen kulisa. King si v tomhle libuje, rád vytváří prostředí plné nenávisti, zla, nemorálnosti. Proto je z toho horor, nejen román o pouhém boji oddělené skupinky lidí o přežití v extrémních podmínkách. Nějak mě tento Kingův druh románů už tolik nebere, mnohem radši bych četl o skutečném boji lidí proti extrémnímu prostředí. 60%

Chyběl malý krůček k dokonalosti. Kopule mě naprosto obklopila svou surovostí a bezprávím. Absolutní kolaps společnosti a psychologické drama. Ten chybějící krůček je pak úplný závěr, za který půl hvězdy strhávám, i když chápu jeho roli.

Pan King nám zde naservíroval lupu. Lupu, díky které můžeme zahlédnout nejšpinavější kouty městečka Chester’s Mill. Lupu, se kterou za pomoci Slunce můžeme pálit mravence, v tomto případě obyvatele města. Nad městem se záhadně objeví silové pole a městečko se ocitá odstřihnuté. Ať už se jedná o boží zásah, sílu mimozemšťanů či vojenský experiment, nikdo neví, jak se dostat ven, dovnitř, či zda kopule někdy zmizí. Během několika dnů vyvěrají na povrch všechna tajemství. Jsme svědky násilí, bezpráví, komplexů nadřazenosti i hrdinství. Jednoduše řečeno, kniha je zážitek

Dočteno! Stephen King napsal novou verzi Pikniku u cesty. Jak v originále bratrů Strugackých, tak zde je mimozemská návštěva pouhou hypotézou.
Zlovolní extra terestriální smradi s potěšením lupou upalují hemžící se mravenečky, zavírají párek roháčů obecných do krabice od bot. Ovce vyčkávají, až budou moci povečeřet se svým Spasitelem rostbíf, šťouchané brambory a hrášek.
Čerstvý vzduch proudí dovnitř a žene špinavý vzduch pryč. Druhý nádech je lepší, třetí ještě lepší a čtvrtý přímo božský!

(SPOILER) "Spálit redakci Demokratu, jak se ti to jeví?" – "Proč?"
"Protože pro budoucnost městečka není v nejlepším zájmu mít noviny."
"Tati napadlo tě někdy, že jsi třeba šílený?"

Kingovi se podařilo vytvořit jednoho z nejodpudivějších záporáků, politika, který nosí masku sympaťáka a lidumila. Jak doopravdy vypadá Velký Jim Rennie? Nedaří se mi nasadit mu obličej. Kdyby mluvil hatmatilkou na pomezí češtiny a slovenštiny, nebo měl příbuzné v Japonsku, posílilo by to moji představivost! Vážně, takových je všude kolem nás spousta, ve vládě, v úřadech, firmách, ale Big Jim je unikátní hajzl. A špatně skončí. Naštěstí!

Kuchyňská váha ukazuje 1240g, takže Pod kupolí s rezervou splním téma č.1 letošní Čtenářské výzvy. Hodí se i téma č.5, protože uzavřeným prostorem městečko Chester's Mill je! Každopádně King rozjíždí svůj obvyklý mega giga nářez, alespoň na prvních dvou stech stránkách, které jsem od včerejška přelouskal. A jede se dál!

Musím uznat, že tahle kniha se mi blbě hodnotí. Prvních 200 stránek jsem krutě trpěla (a kdyby ne moje nutkání dočíst vše co začnu - bych se na to vykašlala už na začátku). Pak už se to dalo, ale stále jsem se musela trochu nutit. A posledních 250 stránek jsem zhltla na posezení. Nevím teda zda jsem potřebovala vědět o každém nádechu všech 2000 postav v tomhle městečku :D. Ale je fakt, že kniha vyvolává emoce, a to je vždycky důležité. Třeba tak moc jak jsem nenáviděla Velkého Jímá jsem ještě v životě nenenavidela žádnou knižní postavu. Ale měla jsem trochu pocit, že “ty špatné” v knize byli víc “3D”, než “ty hodné”, které mi přišli docela ploché. Co se týče často kritizovaného konce - mě se líbil (rozhodně vic než v seriálu), bylo to nepředvídatelné i když víc jak do poloviny knihy jsem měla pocit, že King ještě v té části sám nevěděl jak to skončí.
Podtrženo sečteno - byla to moje druhá kniha Kinga a to že jsem ji dočetla jsem vnímala jako vysvobození. Asi přece nebudeme s autorem kompatibilní. Nebo si od sebe musíme odpočinout.

Čteno podruhé a jsem naprosto nadšená. Znáte ten pocit, když dočtete knihu a chybí vám, protože jste se po dobu čtení ocitali přímo v ději a žili spolu s hlavními postavami? Tak přesně tak. Já tak miluju Kingovy rozsáhlé romány. Tenhle byl jeden z nejdelších a bylo tam úplně všechno... Hlavně to, co nikdy nechceš zažít...

Některé knihy tohoto autora jsem nedočetl, ale tato silná publikace mě zaujala i svým hlubším smyslem.

Velmi dobře napsaná knížka, jako vždycky skvěle vykreslené postavy a vystavěný příběh. Začala jsem číst, a i když je to pořádná bichle, nešla odložit :-)

Pred 880 stranovou knihou som mal rešpekt, hlavne po prečítaní pár komentárov ohľadom množstva postáv. Pravda, na jednej strane som narátal aj 35 vlastných mien! A to je už čo povedať. Napriek tomu ma kniha vtiahla do deja. King je majstrovský rozprávač ale našlo sa aj kopec vaty, ktorá mohla byt z knihy vyškrtaná. Záver pomerne rýchly. Kniha je akousi sondou do duše ľudí, ktorí sú vystavení katastrofe, uzatvorenému priestoru, dochádzajúcim zásobám... Obdobné, reálne experimenty (hra na väzňov a bacharov) ukázala, čoho sú ľudia naozaj schopní a to presne ponúka Kingova kniha...

Nakonec jsem přece jen 0,5* ubrala za až moc akční scénář. Ale věřím, že za zoufalých okolností dělají lidé věci, kterých by se jinak nedopustili, a ztráta “dohledu” musí vyústit ve vytvoření bojiště, kde se každý snaží utrhnout co jde. Všechny dobré i špatné rysy by najednou byly viditelné.
Super nápad s kupolí, musím za něj Kinga pochválit!

Opět tradiční King se všemi "artefakty" (citlivé děti, maloměstší sígři apod), a zase jsem mu to sežral i s chlupama. Výborná charakterová studie.

„Mariňáku," odpověděla, „vezměte si ty svoje rozkazy, smotejte je pevně do ruličky, předkloňte se a zastrčte si je tam, kde je otázka kvality ovzduší velmi pochybná."

Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší.
944 stránek a 1,25kg to je kniha Pod kupolí. Začátek masakr, který jsem u Mistra Kinga nečekal. Teda alespoň na začátku. A pak už se autor rozjíždí ve svém mistrovském vyprávění. .
Seznámení s městečkem Chester's Mille v Maine. To co pak rozpoutá na svých stránkách je neskutečné. Co se stane když musí jít na chvíli osobní svoboda stranou, co se stane když jste uzavřeni na jednom místě,když se moc a odznak dostane do nesprávných rukou. Když už nemůžete dělat věci, na které jste obyčejně zvyklí. Morálka se rozsype a člověk přestává být člověkem . A jak málo stačí k tomu ovládnout lidi, tady musí každý vědět, na které straně má namazaný svůj krajíc, jinak zaplatí. Začnete se pod kupolí dusit a Stephen King vám naruší morálku. A co může být ještě děsivější? Nevědomost toho co vás uvěznilo, nebo jen lidi okolo vás? Docházejí zásoby a není to hra. Strach, nejistota je tu hlavním tahounem. Tady jde o život, vnější svět totiž vybledne jako sen po probuzení.

(SPOILER) Epická kniha! Chystala jsem se na ni už velmi dlouho, ale až Čtenářská výzva (Kniha od Jane Austen nebo Stephena Kinga) toto veledílo posunula výše v mém to-read listu. O námětu knihy jsem slyšela už dávno, a to v jedné epizodě The Simpsons. Nápad je to geniální: co se stane, když jste jakousi podivnou kopulí uvězněni v městečku spolu se všemi, kteří se na jeho území právě nacházejí? Očekávala jsem obrovské množství postav, ostatně sám autor o svých románech mluví jako o “bohatě zalidněných”, a nebyla jsem zklamána. Samozřejmě, zpočátku se mi jednotliví obyvatelé městečka pletli, ale po pár set stranách (:D) už víte naprosto přesně, s kým máte tu čest. A autor nezklamal a jako vždy představil celou plejádu zajímavých osobností: hrdiny, bývalé vojáky, odvážné děti, tupé ovce, hnusáky a diktátory, prosté farmáře, pastory, blázny odtržené od reality, sociálně slabší jedince, náboženské fanatiky, je to tam všechno. S takto skvěle připraveným hřištěm pak King rozehrál dokonalou hru, děj šlape a nezastavuje, a i přes obrovský rozsah knihy téměř tisíc stran se ani na chvíli nenudíte a hltáte, co přijde dál. Po dočtení zažijete to, co alespoň pro mě vždy značí knihu, kterou si budu pamatovat navždy: hlavní hrdinové vám chybí!

Bez detailnějšího popisu děje bych zde ještě zanechala pár poznámek, které si chci uchovat.

- Zmíněný náboženský fanatismus a obecně velmi časté zmiňování Boha mě rušilo, až otravovalo. Přístup Američanů k Bohu je naprosto odlišný od toho našeho niterného a křehkého, naopak svoje činy často vysvětlují citáty z bible a vlastně ospravedlňují všemožné nepěknosti právě Bohem.

- Co můj milovaný King umí skvěle? Střídat styly vyprávění, moc jsem si užila pár kapitol z pohledu psa Horáce! :) Taky mě baví, že se neštítí ničeho, kniha je plná nechutností a odsouzeníhodných činů a myšlenek vyšinutých jedinců. Nadužívá je? Nemyslím si to, ostatně ve společnosti je to bohužel dost podobné, nebo ne? King rovněž dokonale pracuje s dětskými hrdiny, a rovněž s vyprávěním o dětství hrdinů dospělých, některé pasáže mě až dojaly. A na co nikdy nezapomenu, je příběh rodiny Dinsmorových, ach, tolik trápení chudáka chlapce.

- Konec mě nepřekvapil, od autora jsem nečekala nic menšího. Nicméně připomněl mi Nezbytné věci, příběh jiného městečka Castle Rock s nadpřirozeným vyvrcholením. Trochu mě mrzí, že nebylo více rozpracováno pozadí Juliina rozhodnutí a postupu. Nosnou myšlenku ubližování ostatním pro radost a chybějícího zájmu a soucitu chápu, ale to, jak k ní hlavní hrdinové došli, zabralo přece jen o trochu méně stran, než bych si přála.

- A osobní fun fact na závěr: tuhle knihu jsem četla hodně dlouho, vzala jsem si ji s sebou do porodnice, a dokonce i na porodní box, kde jsem ji logicky ani jednou neotevřela, jen jsem s ní bavila personál. Pak byla kniha na nějakou dobu odložena a dočtena v šestinedělí, často namísto spánku, tak moc jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne. Kniha pro mě tak navždy zůstane připomínkou té největší transformace mého života.

Bichle atakující tisícovku stran, ale Kingovi jsem dal rád šanci a nezklamal. Umí prostě načrtnout uvěřitelné charaktery postav, i přestože sám v doslovu říká, že je to bohatě zalidněný román. V podstatě je to taková postapo vyprávěná od "ground zero", bodu zlomu, a můžeme sledovat, jakým tempem se společnost stihne vykolejit ze zaběhlých pořádků. A mám obavu, že rychlý spád jaký to v knize nabere, by nemusela být u našeho lidského pokolení vůbec žádná fikce.

Toto byl zatrpatrceně dobrý poslech audioknihy! A dokonce mě to namotivovalo ke zkouknutí seriálu. Doufám, že se nebude příliš odlišovat od knihy.