Broučci

Dětská knížka, kterou asi všem četli rodiče nebo se dívali na kouzelný seriál...

Rozhodně návrat do dětství, podle mě i hezká česká tvorba ke které vznikla i filmová adaptace, která byla také moc povedená. Broučci pro mě vyjadřují trochu melancholii, protože jsou tak křehcí, ale zároveň životaplní.

Krásná kniha přečtena v dětství a potom jsem ji četla dětem

Bylo hezký se ke knížce vrátit, v rámci výzvy.

Tato kniha patří k mému dětství.

Kdysi dávno to možná byl 'nejkrásnější květ české literatury dětské', dnes už jen těžko a já dost žasnu nad tak vysokým hodnocením zde.
Jako dítěti mi to nikdo nečetl, ale pro dceru jsem ji koupila.
Ovšem číst to bylo utrpení kvůli těm věčně se opakujícím pasážím, z toho 'poslouchání' a 'neposlouchání' a pánbíčkování se mi už protáčely panenky.
Nicméně ilustrace pěkné, za to ta jedna hvězda.

Naprosto vyčerpávající komentář: jatox

Hodně divná knížka. To množství brutality a úmrtí mi nějak nevadilo, bylo to podáno přirozeně jako součást života. Jen na to autor poněkud spěchal, protože v jedné kapitole je Brouček dle svých projevů stále ukňourané dítě, ale jde se ucházet o nevěstu a vzápětí hned přijde o rodiče. Líbilo se mi poetické vykreslení vztahů komunity, která kromě Broučkovy rodiny zahrnovala rodinu kmotříčka a milou rodinnou přítelkyni Janinku. Záporem knihy je množství náboženských žvástů. Některé opakující se děje jsou popsány úplně stejně třeba ve třech od sebe nepříliš vzdálených odstavcích, což dělá čtení trochu otravné. A také si přiznejme, že mnohé kapitoly jsou naprosto o ničem.

Poslouchej, sic ti bude dobře tak, až tě žluna sezobne!

A protože asi nějaký nezdoba řádně neposlouchal, i našla ho velká silná paní s fialovými kadeřemi rozmáznutého na straně 38...

Myslím, že by to mělo celé být o něčem trochu jiném... Ale, ó, Trnkovi černoocí cik... ach, Verunkové mě hodně pobavili!

V dětství moje opravdu oblíbená knížečka ze života milého hmyzu. Jeden si úplně ten jejich svět se světničkami a světélky úplně snadno představil a zapůsobil na mě tak, že jsem si dával sakra pozor kam šlapu. Díky datu vydání může dnes působit lehce úsměvně, s těmi všemi Pány bohy, ale i dnešní prťata v ní určitě mohou najít své kouzlo, i když sem tam nějaká ta drobotina zemře - A spali a spali :-) - 85 %

Naprostý skvost mezi knihami!!!

Nejmilovanější kniha mojí maminky, četla nám ji , když jsme jako malé se sestrou stonaly .... a já ji znovu otevřela, když jsme se s mamkou loučili ... a prostě nedám na knihu dopustit. Vzpomínky spolu s nádherným vyprávěním ve mně zůstávají a doporučuji. Jemné a něžné vyprávění o životě tak, jak s námi jde a přirozeným způsobem seznamuji děti nejen se zrodem, ale i s odchodem "na druhý břeh"... a spali a spali a spali.... a dobře se jim spalo

Kniha je sice stará, ale stejně jako mi ji četla moje maminka, já ji už několikrát četla mým dětem a pořád je to jedna z mých oblíbených knih a mé děti ji mají také rády, takže jim nevadilo, že jsem ji četla už po sedmé, nyní kvůli výzvě.

Už je to opravdu staré...

Tak jsem si s touto knížkou zavzpomínala na to,jak jsem byla malá a mě ji četla babička...Tak jsem jí teď povečerech četla svých dvěma klukům:))

kniha se mi líbila

Ano možná je tam zastoupená hodně víra,ale dětství si bez této knížky neumím představit.

Trochu přeslazené a dost depresivní, poetické a na mně mnoho odkazů na víru. Samozřejmě že vím, že autor byl evangelickým farářem, takže čekat něco jiného by bylo naivní. Ve své době byla kniha určena dětem a určitě u nich slavila úspěchy. Potom se z pochopitelných důvodů nehodila soudruhům, protože by bylo dost absurdní, aby broučci létali s lucerničkou a pionýrskými šátky. No a ty dnešní děti už by jen těžko oslovila, takže po ní sáhnou ze sentimentu spíš jejich rodiče a prarodiče. Vypravěčský jazyk je krásný, ale pochybuji, že bych se do příběhů ještě někdy začetl.

Knihu jsem četla pouze kvůli čtenářské výzvě. Asi budu jediná, ale víc se mi líbil večerníček než tato kniha. Jedine, co na knize bylo krásné, byli ilustrace.

Jako malá jsem Broučky nikdy nečetla. Prohlížela jsem si u nás v knihovně pouze krásné ilustrace pana Trnky. Ty se mi moc líbily. Dnes vlastním tři vydání. A pak si vzpomínám na večerníček. Kouzlo této knihy je v jazyku, popisu a stylu vyprávění. I když nám pan Karafiát předkládá vážné a drsné věci a klade velký důraz na až skoro slepou poslušnost, tak je celé jeho vyprávění velmi přívětivé a poetické. To se mu upřít nedá. Uměl kouzlit s jazykem a slovy tak, aby se čtenář vcítil do příběhu. Jsou tu ale i jiné hodnoty, které jsou taky velmi důležité. Kupodivu mi vůbec nevadilo ani náboženství a víra, která tu vylézá téměř z každé věty. Broučci žijí zbožnou vírou a mravními závazky. To může působit až přehnaně a urputně. Dá se to ale přehlédnout. Nechala jsem se tímto příběhem svatojánských broučků unést. Ten konec s chudobkami pod jalovcem mě dostal. Bůh dal, bůh vzal. To je koloběh života a patří k němu samozřejmě i smrt. I děti smrt vnímají, i když asi úplně nerozumí tomu, co se stalo a že je to definitivní.