Broučci

Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/2521/broucci-oQN-2521.jpg 4.3534
Žánr:
Literatura česká, Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno:, Albatros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (80)

Přidat komentář
hroneczek
31. října

V dětství nám ji četla mamka před spaním. Pamatuji si, že se mi to líbilo, ale už tehdy mi příběh přešel smutný a dost náročný.

Schamila
30. října

Když jsem se jako dítě koukala na seriál černobílý, nepřipadal mi tak smutný, jako četba této knížky. I když smrt představovaly chudobky, moc smutné pro děti. Mým vnoučkům ji již četl syn, ale podruhé už prý do toho nepůjde.

vonMalik
14. října

Nádherná kniha, kterou miluji už od dětství a snažím se jí předávat dál, dalším generacím. Karafiát krásným způsobem vysvětluje, že smrt je součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Pokaždé, když vidím sedmikrásky, vzpomenu si na Broučky a jejich osudy.

tygřík2
22. září

Broučky oceňuji až jako dospělá. Jako dítě jsem se bála žluny tak, že jsem odmítala se na knihu byť jen podívat. (A to nemluvím o kouzelném Večerníčku.) Dnes se podívám na trávník a hned vím, že pod růžovými sedmikráskami jsou hrobečky broučinek, pod bílými spí broučci. Dnes uvidím vřes a vím, že tam bydlí laskavá Janinka s kmotříčkem a kmotřičkou. A na zimu ucpáváme okna mechem, alespoň slovně. A když v se létě v trávě za zahradou začnou tetelit maličká světýlka, vím, že malí broučci poprvé rozžehli lucerničky a letí na službu... A přeju jim, aby nepotkali žlunu, i když se jí už dnes nebojím :-)

HDosoudilová
09. září

klasická dětská kniha, kterou by podle mě mělo znát každé dítě. V dětství jsem ji měla moc ráda. Stejně tak i stejnojmenný Večerníček.

Bublinka78
02. září

Milovala jsem televizní zpracování. Knihu jsem četla až teď svým dětem, máme na chatě vydání po babičce. Dětem i mně se moc líbila. Starší dcerka se dost vyptávala, bavilo mne vysvětlovat některé výrazy a to nejen ty zastaralé. Jsme spíš věřící rodina, ale i na mně byla ta nekritická a bezbřehá poslušnost trochu moc. Mrtvých broučků mi tam také přijde hodně. Na druhoustranu se mi líbí s jakou samozřejmostí broučkové smrt berou. Tady mi ta poslušnost vůbec nevadila. Kniha se dobře čte, ale dnešním dětem je třeba řadu věcí objasnit. Jazyk je půvabný.

slimáčik
22. srpna

S deťmi sme si ju čítavali a mohli mnohé smutné príbehy hneď aj preberať, dovysvetľovávať. To už mali viac ako 3 roky. Preto mi zostali milé spomienky aj na to, ako rozumne (primerane svojmu veku) dokázali ich spracovať a prijať.
V dobe, keď Ján Karafiát žil (Čo ešte jeho "dávne časy" spomínajúci rodičia, prarodičia!!!), vyvádzal týfus, neliečiteľná tuberkulóza, čierny kašeľ a mnohé pandémiou hroziace choroby a k tomu pre mnohých aj živorenie v biede bez ústredného, elektrického, plynového kúrenia bez možnosti zaobstarať raždie nieto ešte drevo alebo uhlie, iste takto vymreli aj celé rodiny. To bola ich vtedajšia realita...
Ak tu niekoho zaráža, že sú príbehy často smutné, tak si dovolím pripomenúť námatkovo rozprávky Hansa Christiana Andersena - Dievčatko so zápalkami, Malú morskú vílu alebo Oscara Wildea - Šťastný princ a lastovička. Tu možno deťom ukázať, k čomu vedie bezohľadnosť, ľahostajnosť alebo obetavosť.
V Dobšinského Prostonárodných slovenských povestiach padajú hlavy, krv sa leje potokom... Pred niekoľkými rokmi som ich čítala deťom našich známych a až som sa zdesila, s akým ľahkým srdcom na tej mnohej krutosti vyrastali moje deti v "posvätnej úcte Veď je to Dobšinský!"
Aj keď asi to už nie je až tak vnímané v dnešnej dobe, keď obrazovky, monitory a aj mnohé knihy sa doslova červenajú násilím prezentovaným dospelým ale aj deťom.

mysiouxsie
13. srpna

Je to milá kniha nejen o životě broučků. Ačkoli kniha káže velice tradiční hodnoty a jasně odkazuje na křesťanskou víru a poslušnost vůči Bohu , což je dle mého osobního názoru přežitek, je to stále hezké a nevinné čtení. Ale zajisté to není další naivní dětská pohádka. Sice to asi není pro četnost mrtvých broučků nejlepší vyprávění na dobrou noc, ale rozhodně bychom neměli děti přehnaně chránit před realitou života. A tahle kniha velmi laskavě ukazuje, že ne vždy všechno končí šťastně.

Hanjimka
07. srpna

Nádherná klasika a jejich - spali a spali a dobře se jim spalo, mě dodnes dostává do dětských let.

nemer
03. srpna

Snad jsme za mého dětství měli doma nějaké socialistické upravené "bezbožné" vydání, ale v Broučcích jsem nadpřirozeného boha, ani příkazy poslušnosti nikdy neviděla. Naopak jsem Broučky vždycky vnímala jako symboliku přírodních cyklů (po smrti z člověka/broučka atd. něco vyroste) Naštěstí každou knížku si každý může přebrat po svém, ačkoli asi zrovna Karafiátovi by se to dvakrát nelíbilo :) A už vůbec ne to, že za největší a nejakčnější pohádky jsem v dětství považovala právě biblické příběhy :)

Atanone
13. července

...pokud to jde,nešlapu na chudobky..

Jessica007
18. června

Broučci... Krásná kniha. Měla ji ráda moje babička, která ji četla mojí mámě - a té se taky moc líbila. Tu knihu, kterou měla babička, mám ještě dnes já, je to hodně staré a krásné vydání. Taky ji mám moc ráda, jako malé mi ji četla maminka, později jsem ji četla sama.. Když byly dceři dva roky, vyšla knížka Broučci s obrázky Ondřeje Sekory, dceři jsem ji koupila a byla to první větší knížka, kterou jsem jí předčítala. Moc se jí líbila. Výtisk po babičce zůstal v knihovně na pěkném místě a dcera si mohla prohlížet obrázky té nové. Běžel čas - a stěhovali jsme se.. A tu knížku po mojí babičce pořád mám, ale ta druhá se někam zatoulala... Dcera je už dospělá, koupila jsem nové vydání Broučků - opět s obrázky Ondřeje Sekory, dala jsem ji do knihovny vedle té knížky po babičce - a teď tam čeká - a těším se, jak ji budu číst vnučce nebo vnoučkovi... To už nezáleží tak na mně, ale Broučci čekají se mnou..

evke
15. června

Knihu si z dětství nepamatuji. Četla jsem ji teprve nedávno svým dětem. Mám na ni rozpoluplný názor. Na jednu stranu je kniha napsaná velmi pěkně, dobře se čte. Ale... Ne úplně mi sedlo neustálé podsouvání Boha, konec pohádky o neposlušných koťátkách jsem trochu rozdýchávala a na můj vkus tam bylo až moc postaviček, které zemřeli. Vím, není špatné číst dětem příběhy jako ze života, aby věděli, že ne vše musí dopadnout dobře, ale nechat umřít celou rodinu mi přišlo opravdu moc. Po přečtení posledních vět jsem chvíli jen tak seděla a přemýšlela, jestli to autor myslel opravdu vážně, naštěstí se děti na nic neptali..

kní
01. června

Z článku Petra Zídka "Broučci a česká povaha" (LN, 7. prosince 2016)

Před sto čtyřiceti lety, v roce 1876, vyšel největší bestseller české dětské literatury, i když zpočátku to tak vůbec nevypadalo. Karafiátovi Broučci, vydaní anonymně vlastním nákladem autora a v nepříliš pěkné úpravě, zpočátku zcela zapadli. Teprve po sedmnácti letech knihu objevil spisovatel Jan Herben, který pověřil svého kolegu v časopise Čas Gustava Jaroše (známého pod pseudonymem Gamma), aby o Broučcích napsal. Jarošův nadšený článek vyšel v Čase 2. září 1893 a zahájil hvězdnou kariéru díla, které kritik označil za "nejkrásnější květ naší české literatury dětské".
(...)
Hlavní "ideové poselství" Karafiátova díla by se přitom dalo formulovat spíše slovy "slepě poslouchejte Boha a další autority". Celý děj knihy je možné shrnout do věty: Brouček neposlouchá tatínka a je za to potrestán, pak se poslouchat naučí, ožení se, má děti a nakonec všichni umřou. Karafiátova posedlost poslušností, kterou na počátku 20. století kritizoval i Masaryk, je skoro maniakální: v textu, který má v prvním vydání 146 stran, je slovo poslouchat či poslušnost použito 110krát, Bůh či Hospodin pak 105krát.
(...)
Sto čtyřicet let poslušnosti ale stačilo. Pokud chcete mít z dětí sebevědomé lidi s vlastním názorem, nečtěte jim Broučky, ale třeba Pipi Dlouhou punčochu. Konformistů máme dost, potřebujeme rebely!

martas006
29. května

Knížka se mi líbila i obrázky, co byli v knížce.

havranice
08. května

Poprvé jsem se s knihou setkala až jako dospělá, když jsem ji předčítala 3 letému synovi. Byla pro něj srozumitelná, identifikoval se s broučkem a líbilo se mu to. Mně se to také líbilo, mělo to své kouzlo, laskavost, líbil se mi ten závan starých dobrých časů, líbila se mi tam křesťanská víra, laskavost i přísnost rodičů.

TheTara18
06. dubna

Kniha mého dětství. Vždy jsem se těšil k prababičce až si opět přečtu o životě broučků, jejichž životním posláním je svítit lidem na cestu. Za nostalgii a příjemnou četbu hodnotím pěti hvězdami.

PeťkaW.
21. března

Krásný poetický příběh. Bohužel já vždycky skončila u té pasáže, kdy se z Janinky stala po kruté zimě sněženka. Moje dětské srdíčko a hlava to nějak nechtěly přijmout a přišlo jim to až dost drsné na to, že jde o pohádku. Ale jinak jsem měla jejich příběhy moc ráda a kdykoliv jsem viděla nějakého broučka, tak jsem si představovala, že je to ten z knížky, což je pro dětskou fantazii velké plus :)

mazlak
08. března

U mne je to takřka úplně stejné jako u předchozího čtenáře. Maminka knihu milovala, tatínek nám ji předčítal, ale nám se moc nelíbila. Byla na nás docela moc smutná. No kdo by rád poslouchal pohádku, kde skoro všichni umřou.

110022
03. března

Broučci - to byla nejoblíbenější knížka mé maminky. Knížku jí četla její babička, na kterou maminka s velkou láskou stále vzpomínala. Já jsem Broučky v oblibě nikdy moc neměla, protože mi to přišlo smutný, a vždy jsem u nich bulela.

Emilie1906
25. února

Tuto knížku mi dali prarodiče k přečtení až po revoluci, ačkoliv ji děda měl ještě ze svého dětství. Zhltla jsem ji jedním dechem ve 12 letech.

bábuška
25. února

Knížka mého dětství, stále opatrovaná.

babicka_amalka
19. února

moc jsem tu knížku neměla ráda, zejména kvůli mrtvým broučkům.....

Jitka_Roškotová
04. února

Broučky si pamatuji již jako povinnou četbu ze školy. Vždycky se mi moc líbily Trnkovy obrázky, ale příběh jako takový mi k srdci moc nepřirostl. I když chápu, že knížka malé děti seznamuje s koloběhem života, připadá mi, že je tam těch mrtvých broučků až moc. K pochopení toho, že každý jednou zemře, přece nemusí zemřít všichni... Navíc mi trochu vadí ta přehnaná zbožnost, poslušnost a odevzdanost. Vždyť Brouček je jen jako každý jiný malý kluk a je až zbytečně moc kárán a trestán. Přes tyto výtky je knížka psána krásným jazykem a kapitolky ukončené spánkem jsou jako dělané pro čtení před spaním. Jen prostě občas něco poupravím nebo vynechám, hlavně pohádku o uhořelých koťátkách...

pejty
04. února

Jako malé dítě jsem tuto knížku zbožňoval. Když jsem si ji přečetl teď (jen kvůli čtenářské výzvě), tak jsem byl zklamán. Pro mě až moc nábožensky založená.

alef
27. ledna

Trápení, smrt a trochu radosti ze života ... spojené v neobyčejnou pohádku. Mnozí se nejspíš zamýšlejí, jestli tenhle příběh je ještě pohádka i pro malé děti. Jsem přesvědčená, že tenhle příběh je pohádkou pro každého, jen se prostě i těm nejmenším snaží ukázat všechny "verze života", ... tedy i takový život, který není zrovna radostný, a taky, že i to prostě k životu patří ... a v tomto směru před panem Karafiátem smekám ... příběh je napsaný tak krásně a poeticky, že i dospělému na konci ukápne slzička a malé děti ... nevyděsí :-). Myslím, že přesně tohle je ideální knížka pro předčítání ... příběh, který bychom měli prožívat s dětmi ... pohromadě :-).

LenaBilkova
25. ledna

Klasicka knížka. Občas složitá slova a misty smutna.

ZuzziŠ
30.12.2016

Schválně jsem se ke knize vrátila - přece jenom, od dětství jsem urazila kus cesty - a dobře jsem udělala. Moc dobře jsem udělala ( :-) ).

Andvejka
27.12.2016

Knížku jsem četla (nebo mi byla čtena) několikrát, ale při posledním čtení dětem ve školce jsem občas musela vynechávat pasáže týkající se Boha a závěrečnou pasáž o smrti. Přeci jen nevím, jestli jsou rodiny dětí věří, případně jakého vyznání a nechat broučky umřít... Raději jsem je nechala jenom spát...

veronie
05.12.2016

Knihu jsem četla jako malá a už si ji moc nepamatovala. Nyní jsem jí předčítala dcerce a bohužel.. Nelíbilo se mi to. Respektuji autorův názor a vztah k bohu, ale v tomto směru opravdu moc tlačil na pilu. Neustálé podsouvání modlitbiček a víry celkově.. Další co mi neskutečně vadilo bylo přílišné opakování některých vět. Připadala jsem si jako kolovrátek. Co se týče umírání postaviček během příběhu, to bych ještě brala, ale ten konec už byl vážně moc. Asi jsem cíťa, ale mě to vzalo.