Broučci

Broučci https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2521/bmid_broucci-oQN-2521.jpg 4 1105 219

Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Dotisk v r. 2009 - ISBN 978-80-00-01373-2... celý text

Komentáře (219)


xninax
xninax
13.02.2024 1 z 5

Dceři (7let) se Broučci líbili a jen kvůli ní jsem knihu dočetla celou. Mně se jednoduše nelíbilo neustálé podsouvání náboženství.

jatox
jatox
25.01.2024 odpad!

- Část 2 - i dále spoileruju, ale doporučuju přečíst...

Pokračování je taky zajímavý. Z knihy tak trochu vyplývá, že nejen, že byl Brouček mrzutej z toho, že se jim neroděj žádný děti, dokonce je na Berušku vyloženě hnusnej. Janinka (rodinná přítelkyně) broučka zklidní, že kdyby Bůh chtěl, aby měli děti, tak by je měli, ať se o tohle nestará, protože pán Bůh si ho objednal na svícení, ne na to, aby příliš přemejšlel, nebo měl nějaký emoce, žejo. A že teda Bůh asi nechce, tak ať jsou pokorný a poslušný. A najednou se jim začnou rodit caparti. Maminka prvního hned naučila nejdůležitější modlitbu: "Ó můj milý Bože, dej, ať jsem pěkně poslušný." - Sorry, jsem prostě musela. No a s tou rodinou teda otec Brouček jaksi zmoudří, přestane býti neposlušný, počne býti poslušný, a učí svejch 10 dětí, aby byli taky poslušný, protože on jak někdy nebyl, tak se měl zle, skoro zemřel atd, ale pán Bůh ho sám naučil poslouchat. A tak jsou všichni poslušný a dobře se maj, jen se pořád musej poučovat, aby byli dost poslušný.
Když si je zavolá Janinka na rozloučení, že se chystá umřít, tak oni jsou z toho smutný, načež ona je sjede, že snad oni budou neposlušný? Nebo nedejbože snad po ní chtěj, aby snad ona byla neposlušná? (chápej - bránila se smrti) Tak vidíte, prostě ticho, Bůh si mě chce vzít, tak pokorně šla umřít. Dál ještě důraz na to, že byla pannou, a proto její sedmikráska (která vždycky vyroste, když nějakej brouček někde umře) měla červenou krajku jako krev. LOL.
Jo a tohle je taky dobrý téma... Když se rozebírá ne/nutnost ženění. Prej kdo může, tak se musí oženit. (Může, a tedy musí každej chlap vlastně.) Ale některá žena se vdát nemusí, když nemůže (jakože ji nikdo nechce.) Protože věc se má tak, vážení. Ženská může jen doma sedět na zadku a čekat, až se jí někdo přijde vyznat, a bude si ji chtít vzít. Když se tak nestane, musí umřít jako panna, protože to tak Bůh chtěl.

Konec je ovšem taky mazec. Takže v poslední kapitolce je hláška, že kdoví, jestli ti broučci přes zimu nezmrznou. Ale tak což... když zmrznou, tak zmrznou POSLUŠNĚ. (Ne, fakt si nedělám humor.) A ano, umřeli. Ale určitě poslušně. Co je ale na tom zajímavý, odstaveček před tím se řeší, že rodina Broučkova má na zimu nasysleno hodně dřeva, a tak budou v zimě v pohodě. Nicméně jejich řekněme sousedi dřeva moc nestihli nachystat. A tak jim rodina broučkova část svýho dřeva daruje. No a pak teda ten konec, že umrzli. Co z toho jako plyne? Mám dvě verze, jednu horší, než druhou. Zaprvý, Karafiát chtěl říct, že pomáhat bližnímu svému se nevyplácí, možná to vlastně je i neposlušnost do světa vůbec zasahovat, žejo. Ale řekněme, že by tohle někdo, kdo si říká křesťan, nevymyslel. Tak druhá varianta. Celá rodina broučků (2+10 dětiček) umrzli proto, že se obětovali pro ty sousedy. A smrti se nesmíš protivit, protože to tak Bůh chce, takže... je to křesťanskej nonsens. Obětuj se, a nebudeš spasen, nýbrž.... no vlastně asi jo, po smrti možná jo. Ha ha. Jenže k tomu, jak autor v knize neustále opakuje, že "jen poslušný broučky má Bůh rád a má je na starosti a nic se jim nestane", je to teda konec s olbřímím COŽE.

Jo a kdyby snad někdo chtěl vyzdvihovat dílo po stránce jazyka, ani čeština není nijak úžasná... Skoro každá věta začíná na A, a v knize se pořád objevujou hodně podobný fráze, věty, někdy úplně stejný, a někdy i stejný odstavce. Výrazivo je někdy voleno vzhledem k publiku opravdu velmi svérázně, např. "bylo po něm", "byl s ním konec". Z čeho jsem taky nemohla, je způsob, jakým jsou napsaný přímý řeči. Prostě normálně vedle sebe, bez žádnejch popisů, kdo co říká. Předčítat se to teda nedá, pokud neměníte hlas na postavy v rozhovoru. Nicméně, to nepovažuju za nevýhodu, protože pokud to nepředčítáte někomu v rámci pobavení a úžasu nad tou hrůzou, pak to fakt nepředčítejte nikomu, a už vůbec ne dětem.

Knihy (žel bohu mám doma 2 výtisky) ani nechci dávat dál, nejradši bych je spálila jakožto nejvíc kacířství vůči samotnýmu životu, lidem, i tomu nejvyššímu - univerzu.
Na wikipedii mě velmi pobavila poznámka, že Karafiát, kterej byl i panebožetosnadnenímožný vychovatelem, je ceněnej pro to, že "počítal s psychologií dítěte. - Tak to je dobrej výsměch. Asi s ní počítal, a vypočítal si, jak co nejvíc děti a lidi traumatizovat, nebo nevim.
Zajímavý taky je, že se kniha proslavila za socialismu, kterej rozhodně takhle nábožný věci nijak nepodporoval... Vysvětluju si to právě tím brutálním prosazováním slepý poslušnosti, a důrazem na to, že prostě broučci se neptaj, nepřemejšlej, jen makaj. Co ale vede lidi k tomu to mít rád v dnešní době, to teda fakt netušim.

O nějakejch HODNOTÁCH ve stínu toho všeho výše se fakt jako mluvit nedá. A jako jediná výtka knize, že je moc smutná, že tam každej umře... To je fakt to nejmenší jako.
A jestli si myslíte, že přehánim, tak bohužel ani trochu. A to ani nešlo vylíčit všecko.


jatox
jatox
25.01.2024 odpad!

-Část 1-

Panebože... ano, doslova ty... jako předpokládala jsem, že takovou strašnost už tady věcně okomentovali za mě jiný. A taky tak nemnohý učinili, ale bohužel reakcí je tu příliš mnoho, tak se to ztrácí. Takhle to vypadá, jako by to snad byl opravdu "klenot český literatůry", takže... směle do toho.
(Jo a nevim, jestli jsou některý verze jiný, já četla z roku 71, a když jsem si našla pár pasáží ve vydání někde z levnejch knih kolem roku 2000, tak text byl úplně stejnej.)

Nelze komentovat, aniž bych neSPOILERovaala děj. Ale pokud se to snad chystáte číst dětem, fakt si to radši přečtěte, ať víte, do čeho jdete, probůh.
Takže o čem kniha vlastně je? Kdybych to měla shrnout v jedný větě, tak řeknu, že Broučci jsou o tom, že Bůh chce, aby všichni byli POSLUŠNÝ, protože o tom opravdu celá kniha je, a ještě je to vlastně nedotažený - viz níže. Slovo poslušnost se skloňuje opravdu snad skoro na každý stránce.
Každej náznak zápletky v týhle knize naprostejch........ blábolů končí rozuzlením, který souvisí s ne/poslušností. Takže těžko to v tom nevidět. Já se po přečtení nebo vyslechnutí slova poslušnost oklepávala vždycky, ale tady to nabralo úplně jinejch, květnatejch až karafiátovejch rozměrů!
Jakmile Brouček vyvine jakoukoliv touhu po poznání světa, je potrestán Bohem za tento svůj přečin, kterej ve skutečnosti žádným přečinem není. Ale autor to prostě vysvětlí jako neposlušnost, všichni to Broučkoj 4x zopakujou, že by ale měl být poslušný, protože to Bůh chce, ale on není.

Takže čekejte modlení a kecy o Bohu v každý kapitole, ale i složitější teologický spory (např. kapitola 5, otázka, zda je ve zbožným životě poslušnost důležitější, než obětování - úplně normální téma do knihy pro mrňouse...), 3x za knihu broučci zaletěj do kostela poslouchat kus kázání, kde je opět kus složitý teologie, kde se zmiňujou i ty dva další z Trojice, a zmínka o placení penízků církvi 2x za knihu už jen vyloudila na mojí tváři velkej úsměv údivu, čeho se ještě nedočkám.
Taky neustálý zvolání "pán Bůh tě naučí poslouchat". a "Jen poslouchej, však tě pán Bůh naučí!" nebo "Ach, on byl snad neposlušný!" se opakujou fakt o hodně víc, než je zkousnutelný. Jo a poslušnej chce bejt brouček proto, protože si to přejou rodiče, a aby se mu zas něco špatnýho nestalo. Po vnitřní motivaci ani památky. A nechybí samozřejmě i zmínka o peklíčku, kam má podle Verunky Brouček přijít, protože je - wait for it - jó, učíte se rychle! Totiž ne-po-sluš-ný! --- No já nevim, fakt nějak nechápu adoraci knihy v kontextu zvlášť český antináboženský společnosti. Krom toho všeho, že je to naprostá vymejvárna mozku a fanatismus, tak tomu děti nemůžou vůbec rozumět.

První modlitba v knize (mimochodem hned po prvních pár větách), z který se mi hned zatmělo před očima, stojí za samostatnou zmínku, nebo spíš rovnou citát.
Ó, náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.
Ještě to nestačilo?!? Dobře, tak co neustálý rozebírání rodičů, jestli brouček byl poslušnej (v nepřítomnosti otce), matčino žalování, a co reakce otce (na nedotaženou klukovinu) že tedy "Ať si ho u kmotřičky nechají, a my si vezmeme Berušku. Ta nepokouší." = jakože není neposlušná. Jo, úplně normální vyhazovat dítě z baráku za dětský škádlení.

Dobře, teď moje nejoblíbenější pasáž knihy ve třetí kapitole. Co říkáte na tu pohádku - spíš horor o koťátkách? Taky v pohodě? Přečetli byste to (nebo nedejbože /jste to) svejm dětem? Pro ty, co to nečetli, Brouček prosí o pohádku na dobrou noc. A matka mu začne vyprávět. Že žily byly koťátka. A maminka je jednou nechá doma, aby šla sehnat něco k jídlu. Před odchodem jim zatopí. Načež koťata se začnou kočkovat, nakonec hádat, vytahovat se a prát. Jak se strkaly, tak převrhly kamna, a všechno ve světnici začlo hořet. Koťátka křičely a chtěly utýct, ale nebylo kudy, a tak "oheň je přece sežral." A když přišli tatínek s maminkou, chaloupka byla spálená a koťátka byly spálený, a to všechno proto, že - wait for it - no jak jinak! Protože byly koťata NEPOSLUŠNÝ!!! Pak mě dorazilo pokračování po vylíčení tohohle hororu: "Brouček poslouchal. Líbilo se mu to." Tak tady si fakt ten Karafiát už dělal normálně srandu.

Další zajímavou kapitolou je vynucenej sňatek. Brouček by radši Verunku (která vypadá jako beruška), leč to je milí drazí asi jiná "rasa", nebo možná člověk - "fuj" - jinýho vyznání, s nímž poslušnej brouček přece nemůže nic mít. Když má brouček tendence za ní chodit a poznat ji, je skoro umlácen k smrti - samozřejmě za neposlušnost. Bůh chce, aby si poslušně vzal berušku (která není beruškou, ale tím samým jako brouček), protože proč? No protože je poslušná, a protože si to my rodiče přejeme, a nikoho jinýho už nenajdeš. Takže brouček jde, a žádá je o ruku tím způsobem, že "rodiče chtěj, abych si berušku vzal". Co otec berušky? No jasně, "my se bojíme, že budeš neposlušný a že by se měla Beruška s tebou zle. A tak my ti ji nemůžeme dát." - No jako fakt. Když rodiče svolej (na základě toho, že neposlušnosti Brouček lituje a že už bude poslouchat), takhle to taky říkaj rodiče Berušce, protože ta ho samozřejmě taky nechce kvůli tomu, že je neposlušnej. Tady musim citovat: "Ale Brouček přišel a říkal o tebe. A že byl neposlušný? On toho lituje a už poslouchá. A ty nechceš poslouchat? Nejsi-li ty desetkrát horší nežli Brouček!" (OMG) I když se dřív moc nemuseli, tak teď se samozřejmě lousknutím prstu maj rádi a pokorně se vezmou. No ještěže to stihnou, než broučkovi rodiče zemřou, aby mohli v klidu zemřít, že jejich dítě je správně poslušný, a splnilo jim jejich přání ohledně sňatku, žejo.
- pokračování v druhým komentáři -

Macope
Macope
24.01.2024 4 z 5

Knihu jako celek jsem poprvé četla asi před patnácti lety, nyní podruhé svým dětem. Skvělé jsou hlavně popisy přírody a sounáležitosti mezi broučky, pamatuji si, jak jsem v dětství opatrně našlapovala po louce a v lese, abych nějakému broučkovi nezničila domeček. :-) A při pohledu na chudobku jsem si vždy vzpomněla... Hodně se mi líbí opakování pasáží, které dětem usnadňuje pochopení textu. Samozřejmě pohled na výchovu a celkově bytí na tomto světě jde ruku v ruce s tím, že knihu napsal hluboce věřící člověk před téměř 150 lety.

markulina711
markulina711
16.12.2023 5 z 5

Broučci byli už za mých mladých let nemoderní. Navíc se závadnými náboženským pozadím. Právě proto jsem je podědila a poctivě četla. Rodiče se mi totiž starali o to ,aby se mi dostalo i jiného vzdělání než době poplatné nalévárny na základní škole. Po letech jsem je četla znovu svým dětem . Pro ně to musel být už úplně jiný vesmír,ale kupodivu se jim taky moc líbili. Proto mají pevné místo v dětském oddělení naší knihovny a seznámím s nimi určitě i vnoučata,jestli se jich dožiju. Když ne příběh,tak nádherné ilustrace budou fungovat dál .

Marie60
Marie60
02.12.2023 5 z 5

Úžasná dětská knížka.

yaoiyuri
yaoiyuri
29.11.2023 2 z 5

Strašně rozporuplná kniha. Na jednu stranu lyricky starosvětská, protkaná cyklickým plynutím času s důrazem na roční období a zakalená notnou dávkou nostalgie (i díky populárnímu večerníčku), na druhou plná škrobeného moralizování, ubíjející slepé poslušnosti a fatalismu, kdy vše je v rukou božích a za sebemenší prohřešek je zvídavý Brouček potrestán tak, že sklapne krovky a stane se prakticky kopií vlastního otce, do toho místní mravnostní policie, manipulátorka Janinka, která se nebojí ani victimblamingu a nejrůznějších podob citového vydírání. Negativa za mě bohužel převažují.

Osobně jsem zastáncem toho, že pohádky nemusí nutně obsahovat cukrkandlový happy-end (viz některé lidové pohádky, Grimmové nebo Andersen), ale tady?

„Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.“

Brr... Hnusý náboženský fanatismus.

Naďa2411
Naďa2411
27.11.2023 2 z 5

Tyto pohádky jako malé se mi nelíbily. Dala jsem jim šanci v aknize v dospělém věku. Bohužel mám stejný názor.

_Michelle_
_Michelle_
05.10.2023 2 z 5

Z dětství jsem si pamatovala jen střípky zfilmovaného příběhu o broučcích. Díky svým zkresleným (romantizovaným) představám o Broučcích jsem jedno starší vydání knihy pořídila. Dnes jsem knížku v rámci předčítání na dobrou noc dočetla a jsem smutná. Nejedná se o žádné veselé povídání, které člověku udělá radost. Kniha je především o víře v Boha, poslušnosti a smrti. Obávám se, že jsem toto věhlasné dílo četla poprvé a naposled.

Montague
Montague
20.09.2023 5 z 5

Překrásný příběh plný opravdové lásky, pokory a soudržnosti hladí duši jako vánek. Příběh broučka klidně plyne a zve ke ztišení, k přemýšlení a je v kontrastu s řadou dnešních "dětských" příběhů oplývajících násilím a zlobou, které rozvíjejí v dětech roztěkanost, agresivitu a sobectví. Toužím, aby mé děti byly poslušné, uměly si pomáhat v těžkostech a poznaly přirozený běh života. Proto jim budu číst tuto knihu, tento poklad.

Ayla767
Ayla767
07.09.2023 5 z 5

Krásné příběhy broučků. Maminka nám je četla vždycky před spaním. Veselé i smutné, ale to je život taky. Bohužel jsem o tuto knihu přišla a už ji neseženu s tak krásnými ilustracemi. Jako malá jsem vždycky začínala nejprve s obrázky.

Zemlja
Zemlja
27.08.2023 2 z 5

Milé postavičky. Ale je to celé takové křesťansky utažené a mravokárné. Už jako dítě mě vyžadování poslušnosti a služby opravdu naštvávalo.

heliiinka
heliiinka
03.08.2023 3 z 5

Milé dílko, které si pamatuju zfilmované. Přesto mě knižní předloha neoslovila. Věčné opakování o poslušnosti nebo že jinak broučky stihne trest a bude se mít špatně? No je to taková výchova strachem.
Jiné pasáže byly pěkné, jak si autor hraje s češtinou, zdrobňuje a nebo opakuje věty. Je na tom něco uklidňujícího.
"Byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo..."

BlaV.
BlaV.
30.05.2023

Kdo by neměl rád Broučky.

Kabuky
Kabuky
13.05.2023 5 z 5

Nádherné čtení.

jan.para
jan.para
11.04.2023 5 z 5

Čteno zamlada.

Víla
Víla
10.04.2023

Tuhle knížku jsem chtěla darovat dětskému hospicu, ale z technických důvodů to nešlo, tak jsem ji prodala do antikvariátu. Vyžadování slepé poslušnosti i kdyby člověku přikázali, že má zemřít, mě docela děsí.
V době, kdy žil autor, se průměrný věk pohyboval nesrovnatelně níž než teď a nejzastoupenější úmrtnostní skupina byly právě děti. Přesto mi hlavní myšlenka připadá nešťastná. Velmi cenná je naopak pro historika, který se snaží pochopit dobové myšlení, tomu poslouží parádně. Pamatuju si na doby, kdy se na knihu stály fronty a věčně byla vyprodaná. Četli ji kupci někdy předtím, než ji šli koupit?

ALLO_ALIgirl
ALLO_ALIgirl
26.03.2023 odpad!

To je fakt strašná kniha

DominaCZ
DominaCZ
19.03.2023 odpad!

Sorry ale kdo v tomto vidí něhu a miluje to, tak není normální.

Tohle není kniha pro děcka vzhledem ke svému fanatismu a násilí, kterému se téměř posmívá a mně to přijde něco jako K. Mařík, Hanyzka a Martínek atd. prostě sebemenší vyjetí z kolejí poslušnosti a hned dostat bití.
A kdo byl v těch knihách těmi náb. hysterózami? No ženský-matky!! Já bych čekala že přísní vzteklí chlapi ale ne, ať na kluka nebo holku absolutní citovej ignor od těch bab.
Ony milovaly víru.
To byly strašný časy a tato kniha je taky strašná a mně je to líto protože mám originál z roku 33 a Večerníček je tak něžné :(

BROUČEK MUSÍ POSLOUCHAT stejně jako tatínek, který musí lítat až ho křidélka bolí, jen aby byl poslušný. Poslušným broučkům že se nic nestane, a když stane, tak to tak Bůh chtěl a je to tak dobře... Čili ulíbej mu paty, beztak se ničemu nevyhneš ale vše je správně! To je mi náboženství!! Vymývání palic už na straně 14...

A to množení jsem taky nepochopila: jeden den si Brouk stěžuje že jsou sami, Beruně kapou slzy do polívky a hned další den mu běží naproti kluk-děcko?? Kde ho vzali, silou myšlenky??
Jedna z Berun byla "chromá na nožku, ani postavit se na ni nemohla, běhala však dost" WTF??
Takže ne nelíbilo

joanb
joanb
27.02.2023 2 z 5

Vždycky, když vidím sedmikrásku, tak si vzpomenu na broučky. Smrti je v knížce pro děti až moc.
Čeština byla zastaralá a hůř se to četlo.
Námět neposlušného a v lásce přelétavého broučka byl poučný v minulém století. Myslím, že už jsme dál a "manipulace" rodičů ohledně svatby a velkých nepřátel jsou dávno pryč.