Z deníku kocoura Modroočka

Přečteno kvůli čtenářské výzvě, jinak bych po knize nesáhl.

Překvapivě jsem si z ní pamatoval docela dost, i když od prvního čtení uplynula dlouhá doba. Příběh není nijak složitý a to, že je vyprávěný z pohledu kočky, je zajímavý nápad, který dokáže mladší čtenáře zaujmout. Dokonce bych řekl, že kniha skoro nezestárla, vzhledem k tomu, jak je stará. Některé části jsou povedenější – hlavně začátek. Ke konci mi ale přišlo, že je děj až příliš zhuštěný a pár stran navíc by příběhu prospělo.

Ilustrace jsou pěkné a celkově knihu pro dětské čtenáře určitě doporučit můžu.

Knihu jsem si přivezla z rozebírané rodičovské knihovmy. Maminla mi ji čítávala před spaním a já se Dvounožce děsně bála. Nevím proč. Možna i proto, jak byl autorem nádherně popsán a ještě lépe namalován. I mým klukům ji mamka, vlastně již babička četla. Zkusím ji po letech číst vnoučkovi, nelíbí se mi dnešni doba mobilová a doba děsivých příšer, kdy nějaky potrhly poneranč křičí z mobilu kafekafekafééé . Děti se smějí, ano, ale rozhodně neusnou v klidu a pohodě..
Tak se moc těším, jestli uspěji v roli babičky, jako moje maminka.

Tenhle skvost jsme četli ve škole s třeťáčky. Děti z něho byly opět nadšené. Prožívaly s Modroočkem jeho dobrodružství a fandily mu. Mnohdy se tak začetly, že ani nechtěly přestávku.
Myslím si, že tuto knihu by měl přečíst každý a také by ji měl mít ve své knihovně. Aby nezapomněl …
(29. 3. 26 - 5 384 - 19)

Deník kocoura Modroočky zůstal v knihovně mých rodičů s očtenými stránkami a mnohokrát prohlíženými krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Když byli synové větší, kniha se přestěhovala k nám. Veselé a laskavé příběhy koťátka a čtyřnožce a celého klanu koček z okolí přilákala i vnučky, velké milovnice kočiček. Je to oblíbená knížka mnoha generací.

Miluju tuhle knížku.

V detstve mi ju naši čítali, spomínam si na ilustrácie, ale súčasne aj na to, že tam čosi bolo, prečo som ju toľko nepreferovala oproti iným. Možno ku mne prišla, keď som bola na ňu priveľká a hltala som rozprávky Dobšinského, Glocka alebo Němcovej. Dávam teda úprimné hodnotenie 4 hviezdičiek.

Oblíbená knížka z dětství. Nebyla jsem velký čtenář, ale tento milý příběh a hezké obrázky jsem měla ráda a měly jí oblíbenou i moje děti.

Vrátila jsem se k Modroočkovi a jeho dvounožci po opravdu hodně dlouhé době. Jako dítě jsem viděla animovanou verzi z vlny od Hermíny Týrlové. Geniálně vyrobeno, zpětně oceňuji a podívala jsem se teď na kousek jako vzpomínku. Roztomilé a moc povedené vyprávění, které doporučuji všem číst a pustit svým dětem.

Jako dítě jsem kocoura Modroočka milovala a tentokrát jsem knihu četla svým dětem, kterým se jeho dobrodružství také moc líbilo.

Nádherná dětská kniha, vyprávění pohledem roztomilého kocourka.

Je to krásná dětská kniha. Moc se mi líbí pohled kocoura Modroočka, jak popisuje náš lidský svět a vy můžete hádat o čem to asi mluví. Probouzí to tak v dětech smysl pro predstavivost, domýšlení si věci do kontextů....za mě skvělé

Knihu jsme četli se syny před spaním a i pak chtěli ještě pustit Modroočku na CD na poslouchání! Krásný a jemný přiběh. Miluji to oslovení "kočky".
Z dětství knihu neznám, ale teď si to vynahrazuji!

Nádherná knížka s nádhernými ilustracemi. Milovala jsem jí už jako dítě.

Kniha mého dětství a teď i mého syna. Úžasná knížka o koťátku Modroočkovi, jak poznává svět, stárne a zakládá rodinu. Čtenářská výzva. Dvě mouchy jednou ranou. Mňau! :)

Knížku jsem četl oběma svým dětem mnohokrát, tak jako nám ji četla paní učitelka a určitě ji budu číst i další generaci. Je to "Milá knížka" a mám ji moc rád.

Něha. Neskutečná něha v Modroočkově vztahu k jeho člověku. PŘESNĚ tak, jak to umí jen ty frkotací mechulky.

Ale taky jsem se dost nasmála, ale jakože regulérně nahlas.

"Když už byl skoro u mne, když už mne skoro držel, udělala větev 'prásk'. Letěli jsme oba. Já po kočičím spadl na všechny čtyři, on po člověčím všema čtyřma vzhůru."

Jako děcku nevím, jestli by se mi knížka tak líbila, ale určitě by mě dost poučila. Fakta střídaj informace, až jsem se divila. Ale každopádně četla jsem až nejčko a jen si rochnila i nad krásným jazykem.

A večerníček? Pletenýma (!) košiškama se paní Hermína překonala a pan Höger..., to je bez komentáře. Ale u mě jednoznačně vítězí nad knížkou ten knír!

Tohle je prostě klasika. Už jako dítě jsem četl některé části, nicméně celé dočetl až teď. Dětské knihy už tady většinou neloguju, ale tato se mi hodila do čtenářské výzvy.

Hezké ilustrace a moc pěkné příběhy.

Na knížku jsem narazila díky čtenářské výzvě a jelikož syn miluje kočky, bylo rozhodnuto. Krásně napsané příběhy, tak akorát dlouhé před spaním.