Rybář
John Langan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468495/bmid_rybar-mYo-468495.jpg
3
247
247
Na severu státu New York vytéká z přehradní nádrže Ashokan potok, o kterém se mnoho neví – vlastně ani to, jak je tam dlouho. Dutchman’s Creek je prudký a zrádný, má strmé břehy, a za příslib hojného úlovku v něm už údajně nejeden sportovní rybář zaplatil cenu nejvyšší. A pak kolují mezi místními ještě jiné příběhy – tak fantastické, že snad ani nemohou být pravdivé. Abe a Dan, kolegové stižení krutými ranami osudu, kteří v rybaření hledají lék na své ztráty, je nejdříve považují jen za další historky, jakými se to kolem vody odjakživa hemží. Brzy jsou však i oni vtaženi do příběhu staršího než samotná přehrada, do příběhu o tajných úmluvách, dlouho skrývaných tajemstvích a záhadné postavě známé jako Der Fischer, Rybář. Každý z nich se musí znovu vyrovnat s tím, co už jednou ztratil, a s cenou, jež se platí za šanci získat to zpět.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2021 , FobosOriginální název:
The Fisherman , 2016
více info...
Přidat komentář
U Rybáře jsem měla hodně velká očekávání, ale nebyla jsem vůbec zklamaná. Kromě úžasně mrazivé atmosféry a krásných popisů hrůzných krajin autor umí také velmi stručně, ale přitom do hloubky popsat psychologii a motivy postav. Deprese byla místy tak temná a intenzivní, až byla téměř hmatatelná. Děj byl velmi hezky ucelený a jednotný díky motivu rybaření, ať už toho klasického, nebo toho které provozoval Der Fischer.
Když jsem děj knihy vyprávěl ženě, po chvíli mě zastavila a řekla promiň, tohle je hrozná blbost. A v podstatě s ní musím souhlasit, ona to hrozná blbost je. Blbost přitažená za vlasec. Jenže ta blbost je zatraceně dobře napsaná. Literárním pojetím přesahuje žánr, budováním atmosféry se do něj zase vrací. Rychle sekanými kapitolami během vyprávění příběhu uprostřed příběhu kniha nabyla neuvěřitelný spád a než jsem se rozkoukal, blížil se závěr, kterej už prakticky nešlo nedočíst.
Rybář mě na pár dní přinutil pozorně se dívat do vody, jestli tam neplavou nějací mrtví se zlatýma očima, kteří by se mnou nejdřív pokecali a pak mě stáhli ke dnu.
Dlouho jsem se do ni nutila, bala jsem se zklamani vzhledem ke komentářům. Přišla mi extrémně bohatá dobře napsaná, překvapivá... neváhejte!
Docela mě pobavila autorova hláška v poděkování, kde zmiňuje, že některým žánrovým nakladatelům připadal román příliš literární, některým literárním nakladatelům příliš žánrový. Ono to totiž vlastně i sedí. Popravdě, úplně bohatě by stačila střední část knihy, první a třetí je v podstatě jen ukotvující nadstavba pro současné (až se mi chce napsat Kingem zkažené) čtenáře a čtenářky (kteří potřebují vědět o každém uprdnutí postavy před a po vyvrcholení příběhu), nijak dojem nekazí, ale vlastně mu ani nijak moc nepomáhají. I jako celek je to však příjemná četba, v oné střední části nádherně mrazivá. Na „lovecraftovský“ horror začínám být poslední dobou lehce alergický, ale tohle se povedlo. 3,5*
Zajímavá hororová knížka v Lovecraftovském stylu. Členěna je na 3 části, přičemž prostřední část reprezentuje vyprávění příběhu, který se údajně udál v minulosti.
Oceňuji pěkně vykreslenou atmosféru, slušné napětí v některých částech a aspekty hororu kosmických rozměrů. Bavila mě i první část, která by pro někoho mohla být jako úvod příliš rozsáhlá.
Naopak nepříjemné bylo podivné střídání používání přítomného a minulého času. Zejména vyprávění minulosti v přítomném času mi moc nesedlo. Líbilo by se mi, kdyby závěrečná část byla méně chaotická a o trošku mysterióznější. Možná mi trochu scházelo zpochybňování vlastního vnímání reality, které je dle mého zcela na místě, když někdo zažije to, co Abe. Bylo i pár scén, jejichž smysl mi unikl nebo připadal marginální(např. nalezený kámen, nebo erotická scéna).
Myslím, že tato kniha nijak zvlášť nevybočuje z kvality, na jakou jsem v tomto žánru zvyklý. Považuji ji za mírný nadprůměr, ale ke čtvrté hvezdičce něco málo chybělo. Možná malinko lepší forma vyprávění v prostřední části by dokázala s celkovým dojmem udělat hodně. Každopádně Rybář není špatný a Langanovi se nebráním dát v budoucnu ještě šanci.
Ačkoli se v knize nachází část, kterou jsem si nedokázala moc živě představit (hlavně z toho důvodu, že to bylo absolutně nereálné a přitažené za vlasy - ano, beru v potaz, že se jedná o smyšlený horor, ale i tak), hodnotím knihu velmi pozitivně. Četla se jedním dechem a má představivost jela na plné obrátky!
.
Ať už jste fanoušky Stephena Kinga, Jennifer McMahon nebo zkrátka dobrých temných příběhů, vřele vám Rybáře doporučuji. Jsou tam sice pasáže u kterých budete mít chuť knihu odložit, ale za dočtení tento příběh opravdu stojí. :-)
Rybář symbolizuje děsivá, temná zákoutí lidské duše. Samotná hlavní dějová linka sama přitom jakoby ustupuje do pozadí před strašidelným příběhem dávno zapomenutého rybáře z 19. století a německého profesora, který přijede do Ameriky budovat přehradu. Příběhem, pověrou, mýtem... který má odradit případné současné zájemce/rybáře od hledání tajemného místa, Dutchman`s Creek. Až na to, že, že ten děsuplný příběh si v onom bistru nevyslechne ta správná osoba, ten správný pozůstalý, zastrašovací metoda se tak jaksi míjí účinkem, protože past sklapne nad úplně jiným návštěvníkem... Počátek tohoto příběhu přibližující život dvou mužů ve fázi života, kdy tragicky přišli o svou rodinu, mě přes veškeré autorovo úsilí příliš nevtáhl. To spíš onen strašidelný, hororový příběh rybáře zahalený do metafyzična, zdá se představuje vzhledem ke svému rozsahu těžiště příběhu. Posun v čase a volné navázání v době současně pak osvětluje řadu otázek, které Rybář v oné mysteriózní fikci nadhazuje. Langan nabízí atraktivní souboj křesťanské racionality, pohanství a prastarého čarodějnického umění. Jenom jeho vyprávěcí schopnosti by potřebovaly vylepšit. Obálka je ovšem bez chybičky.
K Rybářovi jsem se dostal přes Lairda Barrona, kterého jsem předtím četl, a jenž Langana uvádí jako svého spisovatelského souputníka. Nemám příliš v oblibě tento typ "lovecraftovského" hororu, ale napsané je to velmi dobře a čtivě. Kniha má tři části z čehož první a třetí je příběh Abea a Dana a druhá je vyprávění jedné hodně dlouhé a zamotané historie místa zvaného Dutchman´s Creek.
První část je asi nejlepší, to když ještě nevíme, o co přesně půjde. Navíc truchlení a psychologie obou hlavních protagonistů vystihl autor dost hodnověrně. Druhá, historická část, je podstatně slabší, a to jak stylem vyprávění, tak celkovou pozvolna notně béčkovou atmosférou. Tahle část má okolo 150 stran, ale mě přišlo, že i 50 by bylo až až. Skoro bych chtěl napsat, že kdyby tam tahle část nebyla, nebo jen pár stránek z ní, tak by to bylo jen ku prospěchu věci. Třetí část se vrací k našim hrdinům a uzavírá tenhle hororový spektákl.
V rámci žánru asi velmi dobré. Já se ale řadím spíše k občasným čtenářům hororů, a když už horor, tak preferuji spíše kratší a zhuštěné příběhy, jaké píše třeba Brian Evenson, které nejsou tak spektakulární. Ti kdo mají rádi HPL ať si přidají hvězdu navíc. Za mě jsou to jen silnější tři hvězdy.
První část knihy mě hodně bavila a nemohla jsem se odtrhnout a čekala jsem, co z toho vyleze. Druhá část, tak to šlo pomalu dolů a říkala jsem si, co to sakra čtu. Třetí byla zase opět čtivá. Celkové pozadí příběhu bylo absurdní, jak se ale dá očekávat u hororu.
Tragédie! Jak po stránce řemeslné, tak i obsahové. Souvislost s Lovecraftem je patrná, to souhlasím. Ale jinak, než čekáte. Jde totiž o vykradené Lovecroftovy povídky Barvy z kosmu a Stíny nad Innsmouthem. Obě doporučuji, narozdíl od Rybáře.
Lovecraft se obecně soustředil na povídky a kratší rozsah jeho dílu svědčí, zatímco Rybář je rozvleklý a i děj je nesmyslně zamotaný, nelogicky vystavěný. V typickém Lovecraftově rozsahu se tohle prostě nemůže stát.
Strašně mi vadilo nepochopitelné využití přítomného času pro vyprávění toho, co bylo v nejhlubší minulosti, narozdíl od přítomnosti / nedávné minulosti, která je v čase minulém.
Kapři nejsou dravci, takže se nechytají na přívlač. I když je v závěru poděkováno hned několika lidem z rybářského prostředí za revizi, jak mohlo něco takového proboha uniknout?
Není poprvé, co lituji, že celou knihu nenapsal autor anotace.
Čekala jsem tedy lepší příběh.
Je v letošním roce teprve třetí knihou. Kvůli téhle jsem si dávala velké přestávky. Nutila jsem se do jejího dočtení, ale mám ji konečně za sebou.
Styl psaní mi asi nějak nesedl a příběh neoslovil.
Tak trochu Lovecraft z Lidlu. Všechny suroviny tam jsou, akorát ne ve vrcholné formě. Monstra a skutky tak hrůzné, že se vymykají lidskému chápání, nejsou popsané dost působivě, abych si z nich sedl na zadek. Temná magie překračuje hranu horroru a cachtá se ve vodách fantasy a skoro soubojích čarodějů. Navíc je to podivně napsané. Nikoliv komplexně a náročně, jen divně. Často se lítá v ději sem a tam, nejdřív se popíše konec, pak začátek, následuje střed a pak se pokračuje v začátku. K tomu neintuitivní střídání časů, za které asi může 13 let psaní, během nichž se autorův styl zákonitě vyvíjel.
Přes to všechno je Rybář v dnešní době, kdy se za horor považují pohádky od Darcy Coates, nadprůměrná a vybočující kniha. Sice mi z ní nespadla čelist, ale nelituji.
Horor podle mého gusta - atmosféra plíživého čehosi skrývající se za oponou všedních dní, temné legendy maloměsta, prokreslené postavy a dokonce i popisy, které dost prozrazují o kvalitě spisovatele, mi nijak nevadily.
Poslouchal jsem tedy jako audioknihu v originále, tak překlad nehodnotím.
Přirovnala bych tuto knihu k matrjoškám. Začnete číst příběh a najednou je v něm další příběh a v tom příběhu další příběh. Musím uznat, že dobře napsaný. Jak už tu někdo přede mnou zmínil, popis duševních stavů člověka, který prožil osobní tragédii, je hodně intenzivní. Ono vůbec popisy všeho ( a že jich je) jsou intenzivní.
Líp, než Lenka.Vílka to stejně nenapíšu, takže přidám své 4 a odkážu k jejímu komentu
Ačkoli jsem přečetla 200 stran, knihu jsem odložila. Nechytlo mě to, zkusím za pár týdnů znovu....
Obří potenciál čerpající z lovecraftovského vesmíru, ale bohužel ho pohřbívá autorova neschopnost vystavět dramatický děj. Škoda, že se před vydáním nedostal román do ruky přísnějšímu editorovi.
Kniha je rozdělená do tří částí. První nám představuje hlavní hrdiny, v druhé se odvíjí příběh z minulosti a ve třetí současnost. Minulost se mi líbila nejvíce a kdyby celá kniha byla jen o ní, tak by nebylo co vytknout. První část byla příliš zdlouhavá, třetí ušla ale úplný závěr byl zklamáním. Ale i tak dávám 3,5*.
Hodně dobré setkání s mně dosud neznámým autorem. Lovecraft je v mých očích otcem toho nejlepšího druhu hororu, takže odkaz na Lovecrafta na obálce... to byl v knihovně impuls popadnout a už nepustit. :)
No, tu lovecraftovinu jsem tam hledala dost dlouho, vlastně až do poslední části, tam se nějaké stíny mihly. Do té doby mi nejlovecraftovatější přišlo jméno vypravěče děsivého příběhu o potoku. Spíš jsem tam viděla motivy faustovských evropských čarodějnických příběhů, případně Kingovo To... anebo ještě spíš Simmonsovo Temné léto. Tahle část mě celkem trápila, byla psána jaksi nečtivě, divně, starobyle, měla jsem s ní co dělat a říkala jsem si, že to bude na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli.
První a poslední část to ale vytáhly o hvězdičku výš. První je výborná, poctivá sonda do smutku opuštěného staršího chlapíka a jeho snahy žít dál. A poslední.... musím přiznat, že tam jednoznačně vidím Stephena Kinga, a to je skoro vždy záruka kvality. Motiv zoufalých pozůstalých, kteří pro "návrat" svých blízkých udělají skoro cokoli, vede na Řbitov zviřátek. Obrovská prastará entita, ukrývající se pod slupkou reality, občas prosakující ven, k níž můžou dojít jen ti, kdo mají dost odvahy nebo zoufalství... to je To. A nemůžu si pomoct, ale bezvěkého mytického Rybáře na nekonečném břehu černého oceánu, toho jsem viděla jako Rolanda z Temné věže.
Tohle je hodně, hodně zajímavá věc. Myslím, že si to pořídím do své knihovničky inspirativních hororů, které by se daly spříst do super-fantasy-hororové teorie všeho. :-)
Skvělá kniha - orignální příběh i nápad - ale dost mě rušil nepovedený a kostrbatý český překlad - doporučuji raději číst v originále, pokud máte možnost
Štítky knihy
New York horory voda rybolov, rybářství, rybaření lovecraftovský horor
Rybář
Rybář - Dva romány za cenu jedného, alebo fanúšik Lovecrafta znovu objavuje hranice žánru. Čo keby sa poviedkový námet stal knihou?
Recenzia:
John Langan je na našom trhu pomerne nový spisovateľ, ktorý má zatiaľ preložené dve publikácie. Netají sa tým, že je fanúšikom H.P. Lovecrafta, k čomu sa otvorene hlási aj na prebale knihy Rybář. Kedže som sám členom fanklubu, neváhal som vykročiť do neznáma. Dokáže však fanúšik prekonať predlohu? Zamotá sa v žánrovom klišé? Prekvapivo oboje.
Na začiatku románu sa zoznamujeme s dvojicou mužov, ktorých spája spoločný žiaľ. Robia si nedobrovoľnú spoločnosť, prekonávajúc predčasnú stratu členov rodiny. Čas v životoch, ktoré pre nich stratil zmysel vypĺňajú spoločnou záľubou… Rybárčenie.
Úvod románu sa rozbieha v dobrom tempe. Postavy majú hĺbku a sú dobre vykreslené, včetne svojich komplikovaných emócií. Zoznamujeme sa s ich životmi a Langan zručne buduje hustú, bezútešnú atmosféru.
Vzápätí však začne autorove dielo zakopávať.
Príbeh je pripravený na rozbeh, v momente kedy sa preruší. Naša dvojica sa vydá na rybi a po ceste na nové tajomné miesto, si vypočujú jeho príbeh. Pozadie Dutchmans Creek im vyrozpráva samotný Lovecraft, ktorý v románe vlastní pohostinstvo pri ceste. Ignorujem prvé zakopnutie, aj keď takúto vsuvku nedocení ani fanúšik ako ja.
Tu zrazu kniha búra štvrtú stenu a prehovorí priamo na čitateľa. Postava nám vysvetlí, že opustíme jej dejovú líniu. Máme si predstavovať, že sleduje rozprávanie s nami… Tomu hovorím zakopnutie, priam až salto.
Autor na nás vybalí svoj druhý román, ktorý podáva ako kontext miesta, kam sa hrdinovia vybrali. Príbeh v príbehu ma bezmála 180 strán a je vlastne skutočným obsahom Langanovho románu. Zoznamovanie sa s postavami a budovanie atmosféry úvodných 60 strán stráca zmysel a začíname od nuly. Zakopneme až začneme krívať a to rozbiehame nový príbeh.
Aby som sa vyhol odhaľovaniu deja poviem len, že v ňom figurujú nemŕtvy, čierna mágia a samozrejme bytosť hodná kozmického hororu.
Nieje to napísané zle, ale postavy už nedosahujú hĺbku našich pôvodných hrdinov a vo vzduchu je cítiť klišé. Stredná časť knihy pôsobí kvalitatívne horšie a zdá sa ako keby bola písaná menej skúseným autorom. Je oddaná snahe priblížiť sa dobovo, atmosférou a štylisticky svojmu obdivovanému vzoru. Langan zručne pracuje s atmosférou, aj s našou predstavivosťou a predvedie viacero dobrých nápadov, ktoré osviežia tento inak konzervatívny žáner, ale celý čas hráme povedomú melódiu podla nôt Lovecrafta. Horšie je, že príbeh nieje napísaní ako Howardovo rozprávanie a nemá ani snahu tak pôsobiť. Táto krátka novela, počas ktorej sa k pôvodnému deju vôbec nevraciame, má kompletnú dejovú líniu, včetne vlastného záveru a očividne bola napísaná zvlášť.
Po 180 stranách sme späť a autor sa tvári ako keby sme boli preč päť minút… Príbeh pokračuje tam, kde sme ho opustili. Snažíme sa spomenúť si na postavy a vybaviť si atmosféru, ktorá je už dávno preč. Našťastie to Langan s atmosférou vie a toto kaskadérske zakopnutie zvláda bez pádu.
Hrdinovia sa pochopiteľne vydávajú práve na oné miesto, pred ktorým boli neskutočne obsiahlo varovaní… Správanie postáv by nedávalo zmysel a tak autor pracuje s motívmi a okolnosťami, aby nás presvedčil o uveriteľnosti ich rozhodnutia.
Zakopnutia už apaticky nevnímame a kráčame smerom k cielu.
Predvídateľný sled udalostí už neprekvapí… Napísaný je dobre až do konca a opäť nás zaujme tajomnou atmosférou, ale už tušíme záver a nezbavíme sa pocitu Déjà vu.
Epilóg sa mení na ďalší krátky príbeh o "živote po". Autor sa pokúša ešte do tretice variť z tých istých surovín, ale atmosféra je už dávno vyťažená a tento záver s nejedným klišé už príbeh vôbec nepotreboval. S podlamujúcimi sa kolenami dorážame do cieľa.
Záver:
H.P. Lovecraft nikdy nenapísal román, ktorý by sa približoval 328 stranám Langanovho Rybára. A ako sa ukázalo ani Langan vlastne nie… Lovecraft vo svojej tvorbe pred hororom vždy volil terror. Namiesto lacných snáh šokovať čitateľa, budoval skľučujúcu atmosféru hrôzy, ktorá dusila od prvých riadkov až do konca. Toto John Langan zvládol výborne. Sugestívna atmosféra býva jednou z najťažších disciplín kozmického hororu.
Lovecraft si však mohol dovoliť natiahnuť terror ponad celú svoju poviedku, mohol nechať veci otvorené, mohol pracovať s neznámom oveľa slobodnejšie, práve preto, že išlo o poviedku. Na 300 stranách jedna konkrétna atmosféra stratí moc, získa pachuť a terror sa postupne stráca v dlhom príbehu. Otvorené konce, nevysvetlené neznáme bytosti tiež viac zamrzia, keď do nich investujete toľko času. Langan teda uspel až príliš dobre, pretože preniesol prvky poviedok do románu, kde ale neurobili až taký dobrý dojem. Napínavý román potrebuje emócie striedať, aby udržal ich intenzitu a nestal sa monotónny. Tu skôr striedame romány.
V neposlednom rade sa teda musíme postaviť samotnému príbehu a jeho stavbe. Násilné vloženie románu do románu je nezmyselný zásah, ktorý nepriniesol ovocie. Pôvodná dejová línia, ktorú sme tak nerozumne opustili mi príde oveľa lepšie napísaná, ako druhá napodobenina Lovecrafta. Asi autor začal centrálnym príbehom, ktorý z poviedky rozpísal do krátkej novely. Neskor vo svojej kariére, keď sa ju rozhodol publikovať dotvoril úvod a záver, aby dosiahol rozsah románu. Publikácia je preto rozbitá a nezmyselne postavená.
Knihu som si napriek kritike prečítal, pretože som fanúšikom žánru, ktorý nevie volaniu kozmického hororu odolať. Nemýľme si to však s pozitívnym hodnotením. Ako fanúšik dávam tri hviezdy(***), ale civilné hodnotenie je tak dva a pól(=**). Ak sa chcete s žánrom zoznámiť určite siahnite po poviedkach majstra a Rybára nechajte skalným fanúšikom. Nevylučujem, že sa vám nezmyselné zloženie románu môže páčiť ale… Ak máte niečo iné, čo by uspokojilo vaše kozmické chúťky nenahadzujte návnadu. Je to zmetený zážitok s viacerými koncami, začiatkami, závermi, ktorým sa ťahá jednotvárna, aj keď dobrá atmosféra. Presne ako na rybách.