klokan.1905 komentáře u knih

Hana...
Několikrát jsem uvažoval, že si tuto knihu Aleny Mornštajnové přečtu... Kouknul jsem na obal a viděl jsem žloutkový věneček s cukrovou polevou... Přiznávám se, že nemám moc rád sladké... Možná i proto jsem knihu v knihkupectví vždy zastrčil zpátky mezi ostatní... Chybami se člověk učí... Celý život... Pod obálkou se žloutkovým věnečkem s cukrovou polevou na mě čekalo neuvěřitelně silné a skvělé čtení... Kniha má v současné době naprosto zasloužených 95 % od více jak 8000 hodnotících a je zde více než 2500 komentářů... Dovolím si tedy napsat pár řádků, které mi z hlavy jen tak nezmizí...
... Polské vězeňkyně nám všem tužkou s ostrou špičkou, kterou namáčely do barvy, vytetovaly číslo. Během několika minut se náš minulý i budoucí život rozplynul a z lidských bytostí jsme se změnily v bezvýznamná čísla na seznamu. Naše životy už nám nepatřily...
... Byla jsem ráda, že jsem do Březinky dorazila sama, protože nejhorším okamžikem pro ženy oddělené od rodin byla ta vteřina, kdy pochopily, že všudypřítomný hnusný nasládlý pach spáleniny, který jsme od svého příjezdu do tábora vdechovaly, je to jediné, co z jejich blízkých zbylo...
.... Vyléčili mě z tyfu, vykrmili z třiceti na čtyřicet dvě kila. Holenní kosti, které mi přerazil voják strážní hlídky, mi špatně srostly a omrzliny na nohou se nikdy nevyléčily. Zuby mi vypadaly, a když mi znovu začaly růst vlasy, byly řídké a úplně bílé. Bolest se mi usadila v kloubech i svalech, ale nikdy nebyla tak silná jako trápení, které mi působily střípky roztříštěné duše...
Děkuji a hluboce smekám paní Mornštajnová...

199 25.10.2020

Tiché roky...
Druhá kniha Aleny Mornštajnové, která se mi dostala do rukou (první byla Hana) a opět naprostý skvost... Opět až neuvěřitelně čtivá kniha...
Patřím mezi Husákovy děti, vyrůstal jsem v totalitním režimu... Musím říct, že jsem měl nádherné dětství, a když vidím dnešní děti... Opravdu bych za nic neměnil... Na mě ta doba ze stran knih chvilkami doslova dýchala...
Paní Mornštajnová si pro nás v knize Tiché roky připravila dvě dějové linky... Otec (Svatopluk Žák - oddaný komunista)... Dcera (Bohdana Žáková - uzavřená dívka)... Nechci nijak více k ději knihy prozrazovat... Zkrátka si ji přečtěte... Až ji dočtete a zavřete... Budete litovat... Litovat, že to paní Mornštajnová alespoň o pár stránek nenatáhla... ;-)
Na databázi knih je tato kniha označena, mimo jiné, jako román pro ženy... Nevím kolik chlapů si tuto knihu přečetlo, ale mně se strašně moc líbila... Nemusíte se bát, chlapi, není to žádná červená knihovna... ;-)
Paní Mornštajnová to má u mě opět za pět... Hvězdiček... ;-) Mně nezbývá než opět smeknout a hluboká poklona...

186 24.01.2021

Šikmý kostel...
Kniha od Karin Lednické... Dámy a pánové, tohle že je prvotina autorky?! V tom případě hluboce smekám... Neuvěřitelně čtivá kniha...
Román se odehrává v časovém rozpětí let 1894 až 1921... Začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje... Barbora, Julka a Ludwik jsou v knize představiteli tří dějových linií, které se však postupně propletou... Nijak více nebudu k ději knihy prozrazovat, zkrátka si ji přečtěte... ;-)
Dovolím si citovat názor paní Göthové z deníku Právo ke knize... "Karin Lednická to zvládla napsat natolik autenticky, že máme na konci chuť utřít z čela černý pot, loknout si piva... a začít tleskat..."
Zcela oprávněně je tento román knihou roku 2020...

Moje manželka se v Karviné narodila a v okolí vyrůstala... Při určité pasáži knihy jsem se musel smát... Když jsem se já, kluk z Čáslavi, pracující v Praze, objevil na Ostravsku...
.... mluví strašně divně... Slova se mu v hubě protahují do směšných krucánek, občas to zní, jako by napůl zpíval, a některé věci vyslovuje či nazývá úplně jinak, než by měl... :-D

172 30.10.2020

Neviditelné kořeny...
Moje první čtení v roce 2024 a hned taková bomba... Milí knižní přátelé, jestliže jste ještě Neviditelné kořeny nečetli, tak po nich co nejdříve sáhněte... Byla by neskutečná škoda, abyste o tento čtenářský skvost přišli... Hynek Čapka byl pro mě absolutně neznámý autor... Teď budu s velikým očekáváním vyhlížet jeho další knihu...
Knihu na Databázi knih doposud hodnotilo 1276 čtenářů s výsledkem 96 procent... Absolutně zasloužená procenta...
Něco málo k samotné knize....
Připravte se na to, že budete hodně cestovat v čase... V době sametové revoluce se seznámíte s Pavlem Klánovským - studentem vysoké školy... Dále pak zavítáte do třicátých let, kde se seznámíte se ševcem Augustinem Hanulíkem a jeho synem Tomášem... Poté i s Anežkou Vágnerovou - dcerou stavebníka... Postupně se budete z třicátých let přesouvat dál a dál...
Proč neviditelné kořeny? Náš hlavní hrdina Pavel Klánovský v době sametové revoluce přichází o otce - příslušníka StB, který spáchá sebevraždu... Pavel se následně dozvídá, že je adaptovaný...
Moji knižní přátelé, zcela bez obav sáhněte po této knize... Je neuvěřitelně čtivá a zatraceně dobrá... Ke konci jsem měl slzy v očích...
Takže naprosto jasných pět hvězdiček, ale tady bych klidně sáhl do knižního nebe a nějakou bych k tomu přidal...

166 09.01.2024

Slepá mapa...
Slepý jsem byl já, protože jsem se dlouho knihám Aleny Mornštajnové vyhýbal... Byla to veliká chyba, kterou jsem již stačil čtyřikrát napravit... Začal jsem Hanou, která je druhou nejlépe hodnocenou knihou zde na databázi knih... Té jsem se vyhýbal kvůli obalu!! Nicméně pod obalem knihy, na kterém byl věneček s polevou, který já prostě nemám rád ;-) , byla tak skvělá kniha, do které jsem se doslova knižně zakousl... Následovaly u mě Tiché roky, Listopád a nyní Slepá mapa... Jedna lepší než druhá... Mně už zbývá v současné době ke čtení z tvorby paní Mornštajnové jen Hotýlek, který budu muset teprve zakoupit... Ještě tedy literatura dětská, ale do té se pouštět nebudu... ;-) I když kdoví, třeba se za pár let dočkám vnoučat a pak... ;-)
Hodně jsem odbočil... :-)
Zpět ke knize...
Můžete se těšit na příběh jedné rodiny - tří generací, který začíná v období před první světovou válkou a končí až v období po sametové revoluci... Anna, Alžběta, Anežka... Nebo chcete-li babička, maminka, dcera...
Slepá mapa je velice čtivý románový příběh... Že je kniha označena jako román pro ženy? Není to žádná červená knihovna, ale skvělý román, který by neměl uniknout ani mužským očím... Pánové, knihy Aleny Mornštajnové Vám mohu jen doporučit k přečtení...
Paní Mornštajnová smekám klobouk a hluboká poklona...

166 24.01.2022

Heřmánkové údolí...
Má první kniha od Hany Marie Körnerové... A hned trefa do černého!! Někdy je prostě pět hvězdiček málo... Toto je jeden z těchto případů... Román, který je označen jako čtení pro ženy... No, jsem chlap a čtení jsem si neskutečně užíval... Pánové, nemusíte se ničeho obávat, není to žádná červená knihovna... ;-)
Příběh sedmnáctileté Anny, kterou repatriují z Ruska do poválečného Československa... Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat... Více neprozradím, prostě si knihu přečtěte, opravdu to stojí za to... Jediné, čeho mi bylo líto, byl počet stran, kterých má kniha pouhých 256... :-(
Neuvěřitelně čtivá knížka... Hluboká poklona autorce... Možná by bylo pěkné i filmové zpracování...

164 09.01.2022

Listopád...
Od autorky jsem doposud přečetl Hanu a Tiché roky... Obě tyto knihy ve mně zanechaly hluboký dojem... Listopád, ten u mě jenom podtrhl zjištění, že paní Mornštajnová je vynikající autorkou...
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo vše jinak?
Budete číst příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích v listopadu 1989 zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení... Uvidí ještě někdy svého manžela, své děti? Odpovědi nejenom na tyto otázky naleznete v této, pro mě neuvěřitelně čtivé, knize...
Patřím mezi Husákovy děti... Vyrůstal jsem v totalitním režimu, převrat přišel v době, kdy jsem byl v prvním ročníku střední školy... Byl jsem mezi Jiskry a poté i mezi Pionýry... Když si vzpomenu na své dětství, tak na něj vzpomínám moc rád... Na druhou stranu, k moři jsem se mohl podívat až v letech po převratu...
... Život není to, co chceme, ale to, co máme... Tak jednoduché to je...
Děkuji paní Mornštajnové za tuto knihu...

154 19.01.2022

Les v domě...
Těžké čtení, řekl bych až depresivní čtení, ale neuvěřitelně čtivé... Chtěli byste vidět světlo na konci tunelu, ale tunel jakoby byl nekonečný... Ani jiskřička naděje...
Paní Alena Mornštajnová zvolila pro svůj další román velice citlivé téma...
Pro mě bylo zajímavé už jen to, že jsem se vlastně po celou dobu románu nedozvěděl jméno hlavní hrdinky...
Nechci nic psát k samotnému ději knihy, protože bych Vás mohl připravit o nějaké to překvapení...
Až se Vám kniha dostane do rukou, tak ji prostě otevřete a čtěte... Nepátrejte předtím po nějakých recenzích a článcích, případně rozhovorech s autorkou ke knize...
Po přečtení knihy mohu konstatovat, že paní Alena Mornštajnová prostě umí... Ať už sáhnete na jakýkoliv její román, tak nemůžete udělat chybu...

150 28.05.2023

Šikmý kostel...
Románová kronika ztraceného města (léta 1921-1945)... Již na obálce knihy, která je mimochodem kouzelná - už jen z ní na Vás ta doba doslova dýchne, je uvedeno, že se jedná o druhý díl... V případě, že byste nečetli díl první, tak tento druhý na pár dní odložte a sáhněte nejprve po tom prvním, který se odehrává v letech 1884-1921... O hodně byste totiž přišli... Už v něm se totiž seznámíte s hlavními postavami této plánované románové trilogie...
Jestliže jste měli po přečtení prvního dílu chuť setřít si z čela černý pot a loknout si piva ... a začít tleskat (jak uvedla Zora Göthová, deník Právo), tak po druhém k tomu na Vás bude dopadat střelný prach a budete mít chuť si loknout pálenky... a opět začít tleskat... To uvádím pro změnu já... ;-)
V případě, že bych měl uvést, který z těchto dvou, dosud vyšlých, dílů je lepší, tak bych si zkrátka nevybral... Oba dva jsou naprosto skvělé...
Karin Lednická rozdělila knihu na celkem devět dílů, které jsou pojmenovány podle hlavních postav knihy... Ženka (celkem tři díly), Julka, Barka, Anuška, Wojtek, Fanka, Halka... Po přečtení knihy si určitě prohlédněte obrazovou přílohu a přečtěte i doslov autorky...
K ději samotné knihy nebudu vůbec nic prozrazovat... Prostě si ji přečtěte... Zaručuji Vám, že nebude litovat... První díl měl 398 stran... Druhý díl měl stran o dost více - celkem 606... Na konci však budete litovat, že jich nebylo ještě o pár více... Při čtení knihy nezapomeňte z jejich stránek občas sfouknout uhelný a střelný prach... ;-)
Vždy mi vadilo, když se v nějaké knize objevily řádky v cizím jazyce a nebyl u toho, alespoň v zadní části knihy, překlad... Nevím proč, ale u knih Karin Lednické mi občasné polské nebo německé věty vůbec nevadily... Prostě tam patří... ;-)
Knihu jednoznačně doporučuji všem k přečtení... Mně nezbývá, než doufat, že si Karin Lednická udělá co nejvíce času, aby se mohla věnovat třetímu dílu Šikmého kostela... Budu ho netrpělivě vyhlížet... Snad se dočkám ještě letos... Třeba na Ježíška... ;-)

145 16.02.2021

Dva proti říši...
Jedná se o knihu, která by rozhodně měla, dle mého názoru, patřit mezi povinnou školní četbu...
Naprosto strhující historický román, který je založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury...
Dne 27. května 1942 byl v Praze proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha - třetího nejvyššího nacistického představitele po Hitlerovi a Himmlerovi...
Zpravodajské odhady mluvily o čtyřech až pěti tisících lidí popravených Němci v odvetě za atentát na Heydricha...
Co ke knize, která má v současné době již přes 300 komentářů, více jak 1000 hodnotících a hodnocení 97 %, napsat?
Snad ještě pár řádků, které mi z paměti jen tak nevymizí...

... "Co je to za drobnosti?" zajímal se Willi Leimer podezřívavě.
"Musíme kontaktovat velení wehrmachtu v Praze a půjčit si od nich někde ve městě malou střelnici. Bude zapotřebí pro popravy, věznice nám stačit nebudou. Také si musíme ověřit, že si místní krematorium poradí s velkým počtem mrtvol... Logistické věci, nic zásadního." ...

... "Já nevím, co víc bychom mohli udělat. Už jsme zkusili všechno, co známe. Bití, kopání, ledovou vodu, elektrický proud, nehty, prsty, drcení varlat, oheň, drogy jehly..." Zavrtěl hlavou, jako by nevěřil tomu, co říkal. "Já nevím. Skoro se začínám bát, že ho nikdy nezlomíme."...

Mně nezbývá, než dát pět hvězdiček, i když tato kniha by si jich zasloužila určitě více... Rozhodně sáhnu i po dalších knihách autora...

141 21.04.2021

Dívka v ledu...
Opravdu dlouho jsem se knihám od Roberta Bryndzy vyhýbal... Doteď nevím proč... :-) Nyní, po přečtení prvního dílu ze série Inspektorka Erika Fosterová, vím, že to byla chyba... Moc dobré počteníčko, stránky se snad otáčely samy... :-D No a vzhledem k tomu, že jsem s knihami od Roberta Bryndzy tak zahálel, tak jsem si objednal, po přečtení Dívky v ledu, další dva díly z této série... Určitě jsem neprohloupil... Ale vysvětlete to někdo mé peněžence... :-)
K samotné knize... V parku v jižním Londýně je pod vrstvou ledu objeveno tělo mladé ženy... Již při zběžném ohledání těla je zřejmé, že se jedná o vraždu... Na místo se dostavuje detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, která je pověřena vyšetřováním tohoto případu... Vzápětí je zjištěno, že obětí je Andrea Douglasová - Brownová, dívka z bohaté a mocné rodiny... Více neprozradím... ;-)
Já jsem s prvním dílem této série maximálně spokojený... Robert Bryndza to má u mě z tohoto důvodu za pět... ;-) Hvězdiček ;-) Těším se na další, mnou objednané, díly - snad brzy dorazí...

138 14.04.2020

Hlas kukačky...
Jedná se o druhou knihu od Hany Marie Körnerové, která se mi dostala do rukou... Po jejím přečtení mohu jen potvrdit svoji poklonu, kterou jsem věnoval autorce po přečtení Heřmánkového údolí...
S autorkou zavítáte do období před druhou světovou válkou, ale i do období válečného a poválečného Československa... Vše se bude týkat složitých rodinných vztahů... Ke knize Vám nijak více neprozradím... Prostě si ji přečtěte, stojí to za to... ;-) Kniha má momentálně hodnocení 91 %, takže téhož názoru by byla asi většina čtenářů...
Trošku mimo knihu...
Milé dámy - maminky, všechny máte moji hlubokou poklonu a obdiv, za to, co všechno zvládnete, abyste daly život někomu dalšímu...

136 13.01.2022

Nazvat knihu Chrise Cartera amatérismem a úchylnou slátaninou? Hmm, také názor...
Představte si, že Chris Carter vystudoval psychologii se specializací na kriminální chování... Poté několik let pracoval jako kriminální psycholog - studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů, odsouzených k doživotním trestům.
Všechny jeho knihy mají hodnocení kolem 90 procent, přičemž je hodnotilo v průměru kolem 2000 čtenářů - jenom zde na Databázi knih... Momentálně je pět jeho knih v TOP 100 v hodnocení všech žánrů zde na databázi... Patří tam i Noční lovec, je lehce za padesátkou...
Takže Chris Carter je TOP spisovatel, vždy se neuvěřitelně těším na jeho další čtenářský kousek... Všechny jeho knihy mám vyrovnané v knihovně a dovolím si tvrdit, že nejsem úchyl... ;-)

136 16.09.2021

Kladivo na čarodějnice...
Kniha má momentálně 92% od 2 208 hodnotících čtenářů... Tím je asi řečeno vše...
Jindřich František Boblig z Edelstadtu byl rakouský právník, který vedl čarodějnické procesy na Šumpersku, zvláště pak ve Velkých Losinách. Má na svědomí přes 100 upálených, včetně Kryštofa Aloise Lautnera, děkana šumperského. Většinu majetku upálených (teoreticky měla připadnout státu) si rozdělil s losinským panstvem...

... Pobouření pánů měšťanů ještě vzrostlo, když se dověděli, jaká odměna byla tomu člověku vyměřena: slunný byt, týdně tři rýnské a půl vědra piva, ročně dvanáct sáhů dřeva na otop, kromě dobře honorovaných diet... Advokát věru nebyl laciný...

... za celou tu dobu jste ani jednou nenařídil torturu. Něco jiného by bylo, kdybyste ráčil nařídit výslechy s torturou. Za palečnice nebo španělské boty mám osmnáct krejcarů, za stržení zasucha pětatřicet krejcarů...

Smutné čtení, ale u mě si zasloužilo pět hvězdiček...

136 24.08.2020

Vypravěčka...
Co napsat ke knize, která má v současnosti téměř 3700 hodnotících a průměr hodnocení 92 procent...
Jedná se o mou první knihu od Jodi Picoultové, která se mi dostala do rukou... Po přečtení mohu konstatovat, že se určitě nejednalo o setkání poslední... Hodnocení knihy je naprosto zasloužené...
Můžete se připravit na příběh, který Vám bude vyprávěn v podstatě od čtyř osob - Sage, mladé pekařky s jizvami ve tváři, dále pak od více než devadesátiletého Josefa Webra, poté i od více než devadesátileté Minky (jedná se o babičku Sage) a v neposlední řadě i od Lea Steina, který vyšetřuje případy válečných zločinů z druhé světové války...
Ke knize Vám více neprozradím, snad jen pár řádků, které mi z mysli jen tak nezmizí...

.... Po každé akci jsme se opili. Pili jsme, abychom dokázali vymazat z mysli ty příšerné výjevy země nasáklé krví a rudého potoka zaplavující těla v jámě. Pili jsme, až jsme zahnali pach těl. Snažili jsme se, abychom se zbavili obrazu dítěte, které se vyšplhalo na hromadu propletených rukou a nohou, pobíhalo po jámě a volalo matku nebo otce, dokud jsem nás nezbavil té hrůzy a nezastřelil ho...

Za mě si kniha zaslouží plné hodnocení, tedy pět hvězdiček...

135 30.12.2021

Muži, kteří nenávidí ženy...
Kniha od Stiega Larssona... Pro mě bylo celkem zajímavé už to, že trilogie Milénium, vyšla až po autorově smrti... Autor, bohužel, zemřel ve věku pouhých 50 let na těžký infarkt... Zanechal po sobě i tři hotová, avšak nikdy nepublikovaná literární díla... Snad ho alespoň - tam, v tom čtenářském nebi, těší, jaké měly, a stále mají, knihy úspěch...
K samotné knize...
Novinář Mikael Blomkvist je požádán průmyslníkem Henrikem Vangerem, aby se pokusil vyřešit téměř čtyřicet let starý případ, kdy beze stopy zmizela Harriet Vangerová...
V průběhu knihy se Mikael seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou ženou, která je vynikající hackerkou... Společně postupně rozkrývají tajemnou a krvavou rodinnou historii Vangerových...
Mně se kniha četla moc dobře, určitě se pustím i do zbylých dvou dílů autora...

Celém smutné statistiky...
- 18 procent žen ve Švédsku bylo někdy napadeno mužem
- 40 procent švédských žen bylo vystaveno násilí ze strany muže
- 13 procent švédských žen bylo vystaveno hrubému sexuálnímu násilí mimo sexuální vztah
- 92 procent švédských žen vystavených sexuálnímu násilí svou poslední násilnou zkušenost neohlásilo na policii

135 09.04.2020

Chladnokrevně...
Autor Robert Bryndza v poděkování zmiňuje, že mimo jiné děkuje i svému manželovi Jánovi... Celkem by mě zajímalo, jaký vliv toto mohlo mít na vsazení postav do této série, a to forenzního patologa Isaaca Strong, který je gay... Dále pak policistka Kate Moosová je pro změnu lesbička... V minulých dílech nás Robert Bryndza seznámil i s jejich partnery... V celku zajímavý pohled do jejich života...
Jinak zpět k této knize... Jedná se v pořadí o páté pokračování ze série Inspektorka Erika Fosterová... Určitě bych Vám doporučil číst tuto sérii postupně tak, jak ji autor vydal... V některých pasážích se autor věnuje událostem z předchozích dílů...
Řeka Temže vyplavuje na břeh velký zrezivělý kufr... Po jeho otevření je v tomto objeveno rozřezané mužské tělo... Dva týdny předtím byl na břehu Temže objeven jiný velký kufr, ve kterém bylo nalezeno rozřezané ženské tělo... Náhoda? Nebo oběti něco spojuje? Bude mít Erika Fosterová a její tým co do činění se sériovým vrahem? Neváhejte a čtěte... Další famózní knižní představení autora...
U mě to má Robert Bryndza opět za pět... Jeho knížky jsou hodně návykové... :-) Těším se na další pokračování, které má název Smrtící tajnosti...

132 24.06.2020

Do posledního dechu...
V pořadí čtvrté pokračování ze série Inspektorka Erika Fosterová... Erika a tým kolem ní, tedy zejména James Peterson a 'topmodelka" Kate Mossová, se mi dostávají pod kůži víc a víc...
V tomto pokračování se bude Erika a její tým snažit dopadnout vraha mladých žen... Oběti jsou nalezeny vždy v kontejneru na odpad...
Vrah si vytváří falešné profily na Facebooku a různých internetových seznamkách s cílem vylákat dívku na schůzku...
Autor tímto způsobem upozorňuje na skutečnost, kolik toho lidé o sobě prozradí na různých sociálních sítích, aniž si uvědomují důsledky...
Opět vynikající čtení a celkově fantastická série... Mně nezbývá, než knihu ohodnotit pěti hvězdičkami... Nicméně čekají na mě ještě dva díly... ;-) Doufám, že ne poslední...

131 18.06.2020

Zuzanin dech...
Přemýšlím co napsat ke knize, která má momentálně 804 komentářů, 2 871 hodnotících uživatelů a 91 procent za hvězdičky...
Jedná se o první knihu od Jakuby Katalpy která se mi dostala do rukou a v brzké době určitě sáhnu i po dalších... Tato kniha by měla být povinnou četbou... Jednak abychom nezapomněli jak se lidé chovali k lidem, člověk k člověku... Zadruhé pak proto, že si tato kniha rozhodně zaslouží pozornost všech čtenářů...
Něco málo k samotné knize...
Autorka Vás zavede do třicátých let minulého století, jmenovitě do městečka Holašovice... Zde se, mimo jiné, seznámíte i se Zuzanou Liebeskindovou - dcerou místního cukrovarníka... Dále pak i se zhruba stejně starými chlapci - Hanušem (syn účetního v cukrovaru) a Janem (syn opraváře automobilů)...
Společně s nimi budete prožívat dětství, dospívání i dospělost...
Neuvěřitelně čtivá kniha... Někdy je opravdu pět hvězdiček k hodnocení málo...

129 13.12.2023

Matčin hrob...
Třetí pokračování ze série Josie Quinnová... Musím se přiznat, že jsem knihu otvíral celkem s obavami, protože mně první dva díly až tolik nesedly... Po přečtení třetího kousku musím však konstatovat, že se mi vyplatilo vydržet... Tento díl byl naprostá paráda...
Určitě bych Vám doporučil, abyste sérii začali číst postupně... Chybělo by Vám totiž předchozí dění kolem náčelnice místní policie - Josie Quinnové, zejména pak z jejího osobního života... K tomu se budete v tomto pokračování občas vracet, vracet se budete i mnoho let zpět... S Josie budete pátrat po totožnosti mnoho let staré mrtvoly, kterou objeví dva chlapci při hře v lese...
Nebudu nijak více prozrazovat k ději, kniha si zcela jistě zaslouží Vaši pozornost...
Podle mě tomuto pokračování nechybělo vůbec nic a dávám za něj Lise Regan zcela zaslouženě pět hvězdiček...

128 12.12.2022