Vypravěčka

Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/218323/vypravecka-Yk9-218323.jpg 4.61957
Originální název:

Storyteller (2013)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (562)

Přidat komentář
slunicko1958
včera

Poutavý příběh, doporučuji. Nejzajímavější byla vyprávění Minky a Josefa. To jsem tajila dech a stránky knížky přímo hltala.

SakuraLuci
předevčírem

Velice citlivý, procítěný příběh. Právě jsem knihu dočetla, nemohla jsem od ní odtrhnout pohled a při psaní tohoto komentáře mi kanou slzy a nedají se zastavit. Nevím, jak dlouho mi bude trvat, než příběh vstřebám. Vypravěčka je jedna z top 3 knih které jsem letos četla, možná úplně nejlepší.

Dominika21
12. prosince

Přesto, že příběh jako celek je fiktivní, tak čtenář, který se zajímá o tématiku židů (třeba jen okrajově) pozná, že prvky v knize jsou postaveny právě na faktech. O to více je příběh pozoruhodný. Samotná zápletka příběhu je pak jen třešničkou na dortu. Jodi Picoult je vynikající spisovatelka, která umí podat čtenáři jedinečné příběhy. Vypravěčka je jednou z nich a patří mezi mé nejoblíbenější. Je to jedna z knih, na kterou se opravdu nedá zapomenout a v edici světového bestselleru má své opodstatněné místo.

Juliatta
11. prosince

Úžasná kniha, závěr jsem sice od určité části trochu předvídala, ale to já mívám docela často :-D .

iveetka
06. prosince

Čtivé, oddechové, zajímavé, ale úplné ohromení z příběhu jsem nezažila. Nicméně ztráta času to nebyla.

LucaDusa
02. prosince

Kniha mne zasáhla, jako už dlouho žádná jiná. Nádherný příběh.

Eduarda
01. prosince

Přála bych si vymazat mozek - abych mohla jakoby nic otevřít tuhle knížku a znova zažít tu radost a stesk a rozpolcenost a víření otázek a vůbec všechny ty emoce, které dobré čtení doprovázejí. Jen tu upířinu bych trochu zkrátila.

katerina9582
30. listopadu

Perfektní, Jodi je užasná a určitě si přečtu další její knihy... mimochodem, tohle je asi nej kniha, co jsem letos přečetla

veverka@ořech
29. listopadu

Můj první román od Jodi Picoultové a jistě také ne poslední. Autorka předkládá velmi propracovaný příběh - ano, smýšlený, ale čtivý a zajímavý. Na příkladě Josefa plasticky ukazuje genezi nacisty, který byl schopen sloužit své vlasti a páchat tolik zla. Na druhé straně vypráví příběh Minky, která je obrazem všech obětí holocaustu.
Myšlenky, které z tohoto vyprávění vyvstávají, jsou skutečně silné - téma odpuštění, dobra a zla, viny, ... Oceňuji na celé knize především to, že nepředkládá černobílý pohled, ale naopak velmi plastický, který nutí čtenáře k zamyšlení.
Je vidět, že autorka si musela hodně věcí nastudovat, reálie popisuje velmi věrně, nicméně pár drobných nepřesností v polských reáliích a reáliích koncentračních táborů jsem tam našla.

klarisssa
25. listopadu

Knížku jsem nemohla odložit,poutavě napsaná od začátku do konce. Silný příběh co vás jen tak nepustí.

ivdol
24. listopadu

Úžasná kniha.
Dovolím si citovat babičku Minku: "Proč se snažit vypsat na papír pocity, které jsou příliš propletené, obrovské a ohromující, než aby se daly spoutat abecedou? Láska není jediné slovo, které selhává. Stejné je to i s nenávistí. Válkou. A nadějí. Ano, nadějí. Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla. Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat. A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."

Pavouček2
23. listopadu

Nádherná kniha a jsem moc ráda, že vyprávění babičky Minky bylo v kuse a neprolínala se tam současnost.

Evaho73
21. listopadu

Úžasná kniha, ktorá má pre mňa veľkú výpovednú hodnotu a nejde tu iba o samotný holocast, jeho strašné následky pre celé ľudstvo, pre mnohých jednotlivcov, ktoré sú nezvratné a nezpochybniteľné. Autorka tiež upozornila na stret dvoch generácií, tej vymierajúcej, ktorá buď priamo alebo nepriamo zažila holocaust a tej dnešnej, ktorá ho nezažila, uvažuje o ňom skreslene a dokonca niekedy až spochybňuje jeho existenciu.
Ďalej sa dotkla otázky viery.....nie vždy sa nám vyplatí, keď sa snažíme zobrať spravodlivosť do svojich rúk...
Páčilo sa mi spracovanie príbehu, prelínanie minulosti so súčastnosťou, spomienok s príbehom o upíroch, ktorý bol zároveň podobenstvom tej doby.
Jednoducho úžasná kniha, ktorá vás nutí premýšľať....

P. S. Milo ma prekvapilo, že autorka vie kde sa nachádza Humenné

sonča94
20. listopadu

Na začátku mi chvíli trvalo než jsem se do příběhu začetla. Hlavně ta první část, nebyla až tak záživná krom vyprávění z deníku o Anie. Ale jakmile v druhé části přišlo na řadu vyprávění babičky Minky, kniha mě pohltila a začetla jsem se. Neuvěřitelný příběh, při té představě běhá mráz po zádech, co si lidé museli prožít. Jaké hrůzy se děly na světě. A konec knihy, doslova posledních pár stránek kde Sage zjístila, že Josef nebyl Reiner mě hodně překvapilo. A zalíbilo se mi jak ten konec autorka obrátila. Takže co dodat? Knihu určitě doporučuji a hodnotím jako velice dobře napsanou. Bylo tam napětí, příběh co se v době holokaustu dělo, nenávist, bolest, strach o rodinu, příbuzné a strach co se odehraje další den. Ale kniha taky byla s příběhem o lásce.

katerina.l.
20. listopadu

U dobře napsané knihy nepřemýšlím o tom, že postavy i děj jsou fikce. Příběh, který mi autor nabídne, prožívám s hrdiny od začátku do konce. A Vypravěčka pro mě je takový typ knihy.

Autorka podlle mě věrohodně vystihla tehdejší náladu i uvažování lidí.. Strach o sebe, své blízké (na obou stranách) a pohnutky, které vedly k některým nepochopitelným činům. Kniha plná lásky, odvahy, odpuštění na jedné straně. Kniha ještě plnější nenávisti, bolesti, pohrdání, zla a nelidských činů na straně druhé.
Vina a trest. Odpuštění. Smrt.
Pro mě to je jedna z těch knih, která se vtiskne do paměti a už nezmizí.

Jediné, co mě trochu rušilo, byl příběh upíra - ale chápu, že tam měl svou “roli”.

Současná dějová linka mi vyhovovala už proto, že jsem se po líčení hrůz koncentračních táborů ráda přesunula k jednoduchému nekomplikovanému příběhu.

Pavlina.13
20. listopadu

Osobně mám jedno kritérium pro to jak poznat kvalitně napsanou knihu - něco ve mně zanechá. Jen stěží dokážu popsat co to vlastně je. Otázky, úvahy, zvláštní pocit? Když otočíte na poslední stránku, přečtete poslední větu a pak ... prostě sedíte. Hlavou vám víří proudy myšlenek a otázek.
Co mi kniha dala? Smutek a zamyšlení. Hrdina a padouch, dobro a zlo, černá a bílá. Nic není jednotvárné a přesto máme tendenci vše škatulkovat. Dnešní generace vidí události 20. století už jen jako historii. Ale poučili se? Je tak lehké, jen někoho slepě následovat. Ale copak jsme ovce? To co je pro jednoho bílé, je pro druhého černé a pro třetího šedé. Někdo odpustí, někdo má vztek, někdo se ponaučí, někdo se snaží něco změnit a někomu je to jedno. Každý má právo na svůj názor, ale ne každý toto právo využívá.
Avšak to my rozhodujeme, jak bude vypadat 21. století. Tím co uděláme ale i tím co neuděláme. Vše má následky. Dobré? Zlé? Někdy jsou následky prostě jen následky ... a budoucnost bude, ať už s námi nebo bez nás.

adrika20
18. listopadu

Musím říct ,že čtení této knihy mě vzalo dost za srdce.Osvietim,jsem kdysi navštívíla,takže při čtení této knihy , jsem si toho hodně dokázala i živě představit .
Myslím,že Vyprávěčka je kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene.Tak jako Zlodějku knih i Vyprávěčku bych navrhla do povinné četby.

MirijamFrankl
18. listopadu

Vypravěčka mě upřímně dostala. Chvíli mi trvalo se začíst, ale circa po sedmdesáté stránce se četla sama! Děj plynul rychle a zajímavě se zde proplétalo několik dějových linek spojených zajímavým filozofickým podtextem. Postavy byly jako z masa a kostí, některým člověk strašně fandil, jiné zatracoval a zatracoval. Celá kniha byla napínavá od začátku do konce a skončila opravdu nečekaně. Líbily se mi i mnohé myšlenky díla. Samozřejmě se zde našlo pár chybiček, ovšem ty byly vskutku zanedbatelné. Celkově to ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem.

maličkán
15. listopadu

Velmi poutavá kniha, až ke konci, když přestala Minka vyprávět svůj příběh, tak už trochu zdlouhavé. Závěr překvapil.

Nestorkea
11. listopadu

Pozor, SPOILERY:
Poslední dobou mám nějaké štěstí na knihy s pomalejším rozjezdem, jako bylo u této. Velmi dobře se četly kapitoly vyprávění Minky a Josefa. Co jsem moc nepochopila, proč byl tak zamotaný příběh bratrů esesáků. Proč se Franz tvářil, že je Reiner? Copak mu jeho vlastní vina a spoluúčast na hrůzných činech nestačila?
Hezky popsaná myšlenka byla, že pokud byly děti odmala vychovávány v nesnášenlivosti vůči "podřadným" rasám a bylo jim opakování, že jejich rasa je ta lepší, prostě to braly jako fakt a chovaly se tak i v pozdějším věku. Je to v podstatě stejné, jako když jsou některé děti odmala vychovávány v prostředí třeba lidí věřících. Jako malí věříme rodičům a okolí že to, co nám říkají, je pravda. Když rodiče věří v Boha, bereme to tak, že existuje. Bude-li nám od útlého věku okolí tvrdit, že Slunce obíhá okolo Země, budeme tomu věřit také. Později, ve věku, kdy máme vlastní hlavu a díváme se na věc i z jiného pohledu, je potom velmi těžké vystoupit z davu a jít proti proudu. Tím neomlouvám hrůzy, které byly vůči židům a dalším skupinám lidí napáchány, ale ledacos mi to pomáhá pochopit.
Příběh upíra se mi v knize zdál samostatně vedený jako trochu navíc, býval by mi stačil být shrnutý jen v Minčině vyprávění.
Sage a Leo byli trochu vystřižení z růžové knihovny. Oba trochu outsideři- ona sebelítostivé ošklivé kačátko, ze kterého se nakonec vyklube v podstatě krásná, sexy a žádaná žena. On-ženami odmítaný nezajímavý intelektuál, který je v závěru popisován jako přitažlivý a úžasný chlap. Ale jo, bylo to takové odlehčení smutného příběhu Minky.
Celkový dojem z knihy je pozitivní, za mě 3,5 hvězdičky.

prestiggio
11. listopadu

Krasny a smutny pribeh. Koniec som cakala iny ale som rada ze to autorka napisala takto.

papaja
06. listopadu

Nemohu uvěřit výši hodnocení. Pokud jde o vyprávění babičky, tak nebylo úplně špatné, ale bylo z toho cítit, že autorka je z USA a nemá k tomuto tématu blízko. Chyběly tomu propracované detaily/podrobné vnitřní pocity, které vytvářejí autentičnost příběhů, celou dobu jsem se nemohla úplně začíst, příběhu jsem nevěřila. Pokud jde o 1. a 3. část - vyprávění pekařky a vyšetřovatele, tak to byl velmi slabý a naprosto předvídatelný příběh. Jediné, co v knize hodnotím opravdu kladně je vyprávění přerodu malého kluka v důstojníka SS. Váhala jsem mezi ** a ***.

swon
06. listopadu

Nepochybně je to čtivé, člověk se do děje ponoří, ani neví jak. Nejlépe hodnotím příběh Minky v Polsku během války, živoření v ghettu a doslova boj o život v Osvětimi.
Dějová linka ze současnosti byla taky fajn, ale nic co by člověka posadilo na zadek.
Nicméně, nedokážu si odpustit jednu poznámku: to, že bude bývalý nacista na stejném místě v malém americkém městě v Nové Anglii jako jeho oběť z války - to je prostě přitažené za vlasy. Chápu ale, že tím se příběh stává atraktivnější.
Stojí za přečtení, hrůzy, které se děly, je potřeba neustále připomínat.

Pampelda
05. listopadu

Velmi čtivá ač místy velmi drsná kniha.

Lucinkaaa
04. listopadu

Doporučuji tuto knihu přečíst.

knihovnička007
04. listopadu

Skvělý příběh, výborně napsáno.
Co víc napsat... Popsaná doba je prostě nejhorší v dějinách. Už toho bylo napsáno hodně (a určitě ještě bude), ale tohle se mi hodně líbilo. Nádherná, smutná. Prožívala jsem život s Minkou a její rodinou... Škoda, že nepoužila ty doklady...
Velmi se mi líbí, jak si autorka hraje se slovy. Kniha se čte velmi rychle, i když ne vždy s lehkostí.

Safienka
03. listopadu

Čím víc knih od Jodi čtu, tím víc se ujišťuji v tom, že je to naprosto úžasná spisovatelka, která má široký záběr témat, o kterých umí dobře a čtivě psát. Do Vypravěčky se mi moc nechtělo, protože mám radši lehčí čtivo, kde není tolik mrtvých a tolik zla. Tentokrát jsem se hecnula a přečetla ji jedním dechem. Musela jsem si dávat pauzu jen na to, abych rozdýchala vyprávění obou stran barikády v období druhé světové války a vyvražďování Židů. Konec mě stejným způsobem zklamal a zároveň nepřekvapoval. Jsem moc ráda, že jsem se překonala a knihu si přečetla a ještě víc šťastná, že už ji mám přečtenou.

Tirisa
02. listopadu

Než jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, co čekat a musím říct, že se začtením se jsem neměla sebemenší problém. Příběh mě vtáhnul a musím přiznat, že několikrát i srazil na kolena, jelikož jsem ho četla v době, kdy jsem doma měla čerstvě miminko. I přesto jsem ale knihu půjčila všem svým příbuzným i kamarádkám, které si přišly postěžovat, že nemají co číst a nenašla se jediná, které by se nelíbila.

Danca196
01. listopadu

V knize se prolíná několik příběhů - z historie, fiktivní a ze současnosti a i přesto se člověk v ději neztrácí. Za to autorce opravdu upřímně smekám, protože tohle dokáže málokdo. Od knihy se nešlo odpoutat, jedná se o pěkný příběh, i když plný hrůz, které se staly v minulosti. A autorka dokázala překvapit i zvratem v závěru knihy, kdy už jsem si na posledních pár stránkách říkala, že je jasné jak to dopadne.

petkab
31. října

Silná kniha, silné téma... Pátá hvězdička mi ale chybí, protože narozdíl např. od Sofiiny volby je příběh ze současnosti trochu slabší. Jasně, chápu, že Sage hrůzy Osvětimi nezažila na vlastní kůži, ale něco mi tam prostě nesedělo. Možná to byl příběh o upírovi...
Nicméně část s vyprávěním babičky je dechberoucí, stejně jako vyprávění Josefa. Plus dávám i za vypsání atmosféry při pečení chleba, jako nadšená pekařka-samouk se mi tyhle pasáže líbily.
Stoprocentně stojí za přečtení!