Je to i můj život

Kniha mne velmi zaujala tématikou a byla má první od této autorky. Po přečtení si myslím, že nebude poslední. Ale až zase za nějaký čas. Knihu jsem četla dlouho, nebylo příliš času a nějak mi to nešlo. Líbilo se mi ale vyprávění příběhů z více pohledů, návraty do minulosti, vzpomínky a závěrečné rozpletení vzpomínek a příběhů. Co mi vyrazilo dech, byla poslední část knihy. Tím u mne o dost vzrostlo mé osobní hodnocení knihy...

Kniha rozebírá velice silné téma - život skleněných dětí. Tedy sourozenců postižených dětí. A v tomto díle jde autorka do ještě větší hloubky - "skleněná"sestra to má ještě těžší - nejde jen o přehlížení. Jak je u této autorky zvykem, skvělá psychologie postav - hlavně obou sester. A také jejich rodičů. Velice se mi také líbil advokát.
Co se mi nelíbilo - byl konec. A navíc mě to naštvalo. Já vím, že život je nespravedlivý, ale až tak...proto dávám o hvězdu méně

Skvělá kniha, smutné téma a film měl jiný konec než kniha!

Znala jsem filmovou verzi tohoto silného příběhu, která se od knihy místy odlišuje, ale oboje bych doporučila. Kniha je jednoduše strhující.

Je to přesně ten příběh, který člověku polechtá mozkové buňky otázkami na to, co je a není morální, co je lepší rozhodnutí... velkou část knihy zabírá vykreslování rodinné atmosféry; z toho jak jsou rodiče obětaví, ale zmožení z toho nekončícího boje, z toho jak jsou sourozenci nemocné dívky přehlížení a její zdraví je dáváno jako priorita nad jejich zájmy. Bonusovka je pak Campbellův a Juliin příběh na pozadí toho všeho a proč je vlastně velice dobře, že u tohoto případu oba z nich skončili, a vlastně i příběh Soudce a soudce, jako kdyby patřil k tomu všemu. Co se stalo po závěrečném soudu bylo však něco, co by zlomilo kohokoliv, obzvláště pak rodiče.

Zajímavé a pro matku těžké téma. Konec byl překvapivý.

Velmi zajímavá kniha, poutavě popisující postavení rodičů při utrpení těžce nemocné dcery, které se snažili pomáhat tím, že druhá dcera se stala pro ni dárkyní a pokud se zdravotní stav zhoršil, musela být k dispozici svou pomocí, i když ona sama také tím trpěla. Když dorůstala do let, uvědomovala si své postavení a bránila se rodičům, kteří to jistě neměli lehké. I když to i pro Annu, dáryni to také nebylo lehké, u soudu se shodli všichni na tom, jak je statečná.
Nakonec se vše vyřešilo ve prospěch nemocné Katty, ale to již nebudu prozrazovat. I když tím rodina jistě hodně trpěla, spojovalo je to. Není to lehké čtení, ale často je takový život a jen vzájemná pomoc dá sílu překonávat těžkosti
Andrea"12 - 10. 2. 2023

Uff. To téma je naprosto šílené. Jako matka dvou malých holčiček absolutně nechápu, kde autorka (matka 3 dětí) našla tolik síly se do tohoto příběhu ponořit a rozpracovat ho doslova až na dřeň (v tomto případě kostní). Cítím se tak emocionálně rozšlapaná a vyždímaná, jak už dlouho ne. Jodi Picoult prostě dokáže vytěžit téma etických otázek a morálních dilemat až na dno.
Asi to mělo svůj důvod, proč mi trvalo téměř rok, než jsem kolem této knihy přestala chodit a přečetla ji. Sice pochybuju, že bych po ní někdy v budoucnu sáhla znova (nejsem masochista), ale rezonovat ve mně bude pravděpodobně do konce života.

(SPOILER) Konec mě naštval - protože v návaznosti na celý děj je vyústění velmi nepravděpodobné. Bez toho konce bych dala plný počet hvězdiček. Kniha nám ukazuje, jak je možné vnímat jednu věc z několika stran. Každý má svou pravdu a přitom jsou navzájem neslučitelné.
Dotaz matky na Jesseho, jestli bere drogy a jeho odpověď...

Kniha na kontroverzní téma s nečekaným závěrem. Z literárního hlediska trochu slabší, ale leccos možná způsobil i překlad, který byl (v 2. vydání v Ikaru) takový nedotažený, bylo tam i dost překlepů.

První, ale určitě ne poslední kniha od této autorky.

První, co mě zaráželo, byla profese Briana. Byl to hasič, nebo záchranář/zdravotník? Protože v jednu chvíli jeli i sanitkou..
Druhé, co mě překvapilo bylo, že si rodiče mohli vybrat embryo s genetickou shodou? Je to vůbec možné?

Ale jinak... nevím ani, co napsat, jsem toho tak plná. Na tenhle příběh už asi nikdy nezapomenu.
Sama se nedokážu rozhodnout co bych dělala, být v kůži Anny, Kate, Sary, Briana nebo i Jesseho, kohokoliv v této knize.. Všichni to měli tak těžké. A ten konec zabil určitě nejednu částečku i ve mně.

Tak smutný. Tolik emocí. Nemohla jsem přestat číst.

Překrásný příběh, silný, bolavý, s koncem, který absolutně nebudete očekávat. Nevím, jak to Jodi dělá, ale vždy vymyslí něco, co mi vezme dech. Zprvu jsem si říkala, že jsem si neměla nechávat tuto knihu ze čtenářské výzvy na adventní čas, ale po dočtení mám opačný pocit. Vždyť je to čas, kdy myslíme více,než kdy jindy, na své blízké. A přejeme si pro ně hlavně zdraví a spokojený a šťastný život. To dilema rodičů Anny, Kate a Jesse se mě emocionálně velmi dotýkalo. Na co jako rodič mám a nemám právo, když se snažím zachránit život dítěte. Jaká rozhodnutí v těžké situaci jsou správná a která už za hranou. Od příběhu jsem se nemohla odtrhnout, ale ten konec, ach, ten mi vzal dech. Nádherná kniha, která zůstane v mém srdci.

Překrásně napsané, plakala jsem...

Velmi krásná a velmi těžká kniha. Viděla jsem film a myslela si, že mne kniha nezaskočí, ale dočítala jsem v slzách. Příběh o tom, jak těžká nemoc ovlivňuje fungování a vztahy celé rodiny. Kdo ví, jak by se zachoval, být v jejich kůži.

Silný dojemný příběh, který mě zaskočil svým koncem. Ač jsem viděla dřív film, musím uznat, že kniha byla mnohem lepší. Situace popsané v knize se hodně těžko představují a konec jsem dočítala v slzách.

Jedna z nejtěžších knih, jakou jsem kdy četla, bez ohledu na váhu.
Rušilo mě skákání mezi postavami, někdy mě mátlo, než jsem si zvykla, ale na druhou stranu člověk získá komplexnější obraz, ví jak stejnou situaci vnímá každý člen rodiny.
Téma je k neuneseni těžké. Dobře se rozhodnout, není možné . Myslela jsem na to celou dobu. Konec je překvapivý až osudově neúprosný. Tak ráda bych si myslela, že je to celé jenom fikce, ale nějak mi to nejde.
Bylo mi všech moc líto.
PS. Celkem ráda teď, pro získání duševního rozptýlení, kouknu na Kulhánka, jeho kruťárny fikce jsou. (doufám)

Strašně jsem se trápila s touto knihou. Vlastně příběh je to velmi krásný a bolestný zároveň, ale četba byla zvláštní. Vůbec jsem se nemohla začist, abych četla delší časové úseky než pár stránek denně. Těšila jsem se na závěr a chtěla se ho dočkat, protože to bylo to jediné co me lákalo. Dozvědět se, jak to dopadne.

Opakovaně jsem přemýšlela, že knihu odložím. Vůbec mi nesedělo přeskakování myšlenek a vzpomínek jednotlivých postav a ještě k tomu i příliš rychlé přeskakování z osoby na osobu. Nicméně jsem dočetla, protože v podstatě byl příběh až příliš poutavý na to, abych to vzdala. Celý obraz rodinných vztahů byl pojat velmi realisticky, bez příkras, ale i jakéhokoliv hodnocení. Vztahy v rodině nejsou nikdy jen procházkou růžovým sadem a tam, kde je k tomu jako zátěž vážná nemoc, je to ještě o hodně složitější. Musím uznat, že jsem se nejednou zastavila a musela uspořádávat myšlenky o tom, že si člověk 10x může myslet, že druhého chápe a rozumí mu a ona to vlastně vůbec nemusí být pravda. A tohle pro mě bylo vlastně to hlavní a velké kouzlo knihy. Nevnucuje čtenáři představu toho, co je dobré nebo správné, ale podněcuje, aby si vytvořil vlastní názor a převedl si spoustu těch myšlenek do vlastního každodenního života. To, že se mi nelíbily konkrétní kroky postav a konec mi to trochu zkazil, protože se mi prostě nelíbil, nemění nic na tom, že celkově se tématu autorka chopila velmi citlivě a poutavě.

Uf, tak to bylo hodně náročné téma. Kate mi bylo moc líto a Anně jsem strašně fandila. O to víc mě šokoval pro mě nečekaný konec.