Je to i můj život
Jodi Picoult
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. Nemilovaná, nadbytečná, pouhý stroj, který udržuje sestru při životě. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a vlastní život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka... nebo velmi, velmi špatná? Kontroverzní téma podává autorka citlivě, bez přehnaného sentimentu či kazatelského poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (CZ)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě. A jsem za to moc rád, protože tak silný příběh stojí rozhodně za přečtení. Kniha řeší téma téměř nemožné volby, kde ať se rozhodne člověk jakkoliv, tak nemůže zvolit správně ani špatně. Takové možnosti tu prostě nejsou.
Autorka tento příběh podává úžasně a skvěle pracuje s postavami, které jakoby byly opravdové. V knize mi vadila jen jedna jediná postava a to matka Sára. Části s ní jsem neměl nijak rád a proto jsem původně chtěl dát o hvězdu méně, ale když jsem o knize chvilku přemýšlel, tak nakonec připouštím, že to v té knize muselo být, aby byl vývoj postav ucelený.
Závěr knihy naprosto famózní, strhující a dál nebudu psát, abych nespoileroval. Neskutečná kniha, u které nejedno oko nezůstane suché. Doporučuji.
hodně zajímavý román přečtený díky čtenářské vyzve a doporučení sestry
Pojednává o o dvou sestrách jedna je zdravá a druha těžce nemocna leukemie ta zdravá která byla počata se zkumavky aby sloužila svoji sestře jako dárce orgánu proti se jednou proti tomu postaví a rodinu zažaluje u soudu a žádá mít právo rozhodovat o svém těle . Velmi působivý román nelituji že sem si ho přečetl.
Miluju ten film – viděla jsem ho snad stokrát. Netušila jsem ale, že existuje i knižní předloha. Narazila jsem na ni úplnou náhodou, jako slepá k houslím, a okamžitě jsem ji musela přečíst.
A stálo to za to. Silný a dojemný příběh, který nahání husí kůži každému rodiči. Některé pasáže se čtou opravdu těžce a neubráníte se slzám.
Celkově je to ale výborně napsané – autorka píše poutavě, nic zbytečně neprotahuje.
Závěr je jiný než ve filmu, což bylo zajímavé pro srovnání a přineslo to příběhu další rozměr.
Neuvěřitelně silná kniha, která mě mockrát dojala k slzám (konec jsem vyloženě probrečela). Jsem ráda, že jsem ji četla až nyní jako matka dvou dětí, o to citlivěji jsem toto téma vnímala. Někdo si tu stěžoval na nečekaný konec a změny chování hlavních postav, ale není právě o tom život? Všichni se vlivem životních zkušeností měníme. Život umí nejlépe "plánovat" šokující zvraty. Příběh mě zasáhl od začátku až do konce a ano, třeba Saře bych místama dala nejradši do dr*ky, ale svým způsobem jsem ji chápala. Zamilovaná linka mi většinu knihy lezla spíše na nervy a obešla bych se bez ní, konec byl ale vcelku milý. Během čtení jsem neustále myslela na to, jak neuvěřitelně vděčný by měl být rodič, jehož děti jsou zdravé. Jak důležité jsou všechny okamžiky v jejich dětství, i ty, které nás rozčilují a při kterých se těšíme jen na jediné, až večer usnou. Mohla by totiž kdykoliv nastat chvíle, kdy nám tyhle okamžiky budou chybět a dali bychom cokoli za to celý den poslouchat křik a dokola uklízet hračky po celém domě. Život je neuvěřitelně křehký a pomíjivý a tato kniha mě mockrát donutila se nad tím zamyslet. Zní to jako šílený klišé, ale asi si podobný věci občas potřebujeme uvědomit.
(SPOILER)
Do doby, kdy Anna byla dítětem, které bojovalo za možnost nakládat se svým tělem, jak uzná za vhodné, byla kniha skvělá! Anně jste drželi palce, matku odsuzovali a děkovali bohu alespoň za otce, který chápe, že dělat si „dítě na náhradní díly” je tak trochu nemorální.
Od doby, co se z knihy (bůh ví proč) vytratí boj za svoje tělo a vlastně jakýkoli boj obecně, jde kvalita strmě dolů. Najednou se všichni milují a objímají a vedou dlouhé monology o tom (včetně soudce!!), jak právo není to jediné, na čem záleží.
Linka s Julií a Alexandrem mi nevadila, i když tam opravdu nebyla potřeba. Vadil mi ale totálně nesmyslný „skoro konec”, který v podstatě shazuje veškeré snažení, kterého postavy dosáhly v příběhu knihy.
Úplný konec to nakonec přeci jen trochu zachránil. Narodila se jako dárce, zemřela jako dárce.
Věta, která se mi v paměti uchovala nejvíc a jen tak na ni nezapomenu, byla věta matky Sary, když se v salonu bavily o výběru jména pro dítě: „Nad tímhle dítětem jsem vůbec nepřemýšlela.” Nemít v 9. měsíci vybrané jméno pro dítě je naprosto v pořádku, ale čekat dítě a myslet jen na to, jak se stane dárcem pro jiné mé druhé dítě? Strašný. Možná i proto jsem se nemohla naladit na tu závěrečnou smířlivou a milující vlnu. Ještě víc mi ale vadil ten totální obrat u všech postav tolik typický pro americké filmy a jak koukám tak i literaturu. Samotářský sobecký právník, který se celou dobu stará hlavně o sebe, je najednou celý rozněžnělý a je vděčný za to, že může rozhodovat o osudu cizího dítěte. Naštvaný teenager, jehož „volnočasové aktivity” daleko přesahují pouhý rozmar dospívajícího dítěte trpícího nedostatkem pozornosti se stává vzorným občanem. Naopak otec, který je po celou dobu knihy vyobrazován jako ten, komu nejvíc záleží na spravedlnosti, nesmyslně „mávne rukou” nad trestnými činy, který jeho syn páchá (nebo možná nemáchne, ale v knize o tom není ani zmínka).
Je taky velká škoda, že Kate dostala prostor až na úplném závěru. Kdybychom měli možnost nahlédnout do její mysli už v průběhu knihy, sice by na konci nemohl vzniknout ten „nečekaný zvrat”, ale možná by to z knihy udělalo daleko uvěřitelnější příběh. Takto to zkrátka působí, jako by psaní autorku přestalo bavit a snažila se to prostě nějak ukončit. Promarněný potenciál knihy, která mohla být opravdu dobrá.
Moc hezká kniha, je k ní i film. Co k tomu říct? Já mám autorku ráda a tohle je jedna z jejích nejlepších knih. Jak je zvykem, červenou nití je společenskýproblé/fenomén, který všichni považují za zpracovaný. Většinou ale tak zpracovaný není a autorka dává pěkný námět k zamyšlení, jak se na věc dívám já. Každopádně očekávaný neočekávaný zvrat se koná i tady na posledních stránkách knihy a tak nebudu nic prozrazovat, ať ti to překvapení užijete taky
85%
Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!
William Shakespeare
Hamlet
___________________________________________________________________________
Úžasný, silný a velmi smutný román. Ještě ho rozdejchávám. Při čtení jsem měla skoro pořád slzy v očích. Rodiče jsem odsuzovala, na druhé straně jsem je zase občas chápala. Bylo to jako na houpačce. Konec, jakkoli se nabízel, mě nenapadl.
Rozhodně doporučím, patří k těm knížkám, které se nezapomínají. Je to moje první knížka od této autorky, teď když vím, jak píše, určitě se pustím do další.
To byla zase nálož na psychiku. Jak to Jodi dělá, že dokáže napsat tak složitý příběh, který nemá jasně dáno, co si myslet. Etické dilema, co je správné a co špatné, tady neplatí. Nikdy bych po této knize nesáhla nebýt čtenářské výzvy a o hodně bych se ochudila.
Jsem ráda, že díky čtenářske vyzvě jsem si zase přečetla knihu i když jsem právě kdysi viděla film..vím, že i ten mě dost šokoval a tak jsem nečekala velké překvapení, protože kniha plynula ve stejném duchu nicméně to byl šok a velké slzy .. a říkala jsem si tohle ve filmu ale nebylo .. nechápu proč tam zase nadáli podstatnou věc, která by dodala úplně jiný rozměr.. nicméně kniha úžasná četla se dobře.. určitě dám ještě další tento rok
Velmi smutná kniha na těžké téma. Pro rodiče obzvlášť. Konec byl na mě příliš, proto půl hvězdy dolů.
Přečteno v rámci ČV. Silný příběh s nečekaným koncem.Ač nemám děti, dost mě to zasáhlo. Oba rodiče na zabití, matka asi víc.
Veľmi silné... vlastne mnoho vecí, čo mám na jazyku, už bolo napísané, tak inšie uvediem do svojej recenzie. Tento príbeh je aj naším. Akurát jeho "rakovina" nejde transplantovať, lieky nezaberajú a zlyhávame v očiach spoločnosti my ako "zbabelci" a "slabosi", pretože by sa mal "viac smažiť, keď dostal druhú šancu a má všetko". Ibaže minulosť nejde vymazať, nejde zabudnúť... Pre rodinu Anny a Kate a Jesseeho nastala tiež sociálna smrť ako pre nás. Je to vlastne prosté. Ľudia opakujú, akí sme silní a že oni by to nezvládli a ako nás obdivujú... Lenže potom čím prv preč od toho! Preč od tragédie do normálneho života, kde sú problémy akože manžel nezhasne svetlo v obývačke a že deti nechajú potraviny po dátume spotreby v chladničke. Postupne ostávate sami, pretože sa to nepočúva pekne. O smrti nechce nikto počuť a už absolútne nie, keď "umierajúci" sa k nej upína ako k vykúpeniu a "opatrovník v prvej línii" bojuje neustále o život... a s úradmi... a s lekármi... Je to 53 mesiacov. Čítajte a dávajte... dávajte svoj čas, to je najväčší dar...
Lépe bych komentář nenapsala,jak jej napsal Timkim.
Bylo tam ,jak píše hodně té " zbytečné omáčky ", která se často opakovala,proto jsem hodnotila méně,než jak jsem zvyklá. Konec byl velice smutný.
Přibližně od poloviny tušíte, jak to celé dopadne. Nějak si jako táta tři děti nedokážu představit, že bych měl jedno jen jako na "náhradní díly" pro to druhé. Sobeckost rodičů mě rozčilovala. Stejně jako právník a ten jeho čokl. Dopadlo to jak to dopadlo a nebýt té zbytečně omáčky okolo, bylo by to za plno. Jen nezapomínejme, že všichni jsme automatickými dárci, pokud se písemně nevyslovíme proti. Solidní. 85%
Pro mě,jako mámu byla ta kniha velmi těžká a ja u ni několikrát brečela.Pribeh je velmi silný.
Silný a smutný příběh na velmi těžké téma. Na můj vkus v něm bylo až příliš mnoho vrstev. Chápu, že se autorka musela vrátit do minulosti a "ich" forma je asi nejlepší, ale obešla bych se bez Campbella a Julie. Chvílemi jsem se ztrácela a nevěděla kdo je kdo, proto nedávám plný počet hvězdiček.
Tohle bylo fakt smutný. Matka vyloženě na ránu. Chápu, že péče o nemocné dítě musí být náročná, ale totálně ignorovat ostatní děti? Zejména když jsou tam poměrně dlouhá období remise. Je až fascinující, že sourozenci mají mezi sebou hezký vztah.
Konec je podle mě zbytečně moc.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Moc hezký napsaná knížka. K zamyšlení nad tím, že i když děláme všechno s nejlepším vědomím a svědomím, né pro všechny je to dobře.