Jodi Picoult

Autorka píše moc čtivě. Mnohdy až dost náročná na čtení, ve smyslu, že jste tak pohlcení příběhem, mnohdy krutým příběhem až je vám z toho těžko. Rozhodně se ale nebudete u jejích knih nudit.

S Jodi Picoultovou jsem se seznámila před třmi lety knihou "Vypravěčka", která ve mě zanechala velkou stopu a na knihu často vzpomínám jako na jeden z velmi kvalitně zpracovaných příběhu o holocaustu. V té chvíli jsem měla za to, že jsem se seznámila s mistrovskou spisovatelkou, jejíž každou knihu budu hltat.
Další přečtená byla "Čas odejít", která se mi také velmi líbila, bohužel už ne tolik, překvapila mě míra mysteriózna a to natolik, že mi to pokazilo dojem z celého příběhu.
"Velké maličkosti" byl skvěle zpracovaný příběh s velmi složitým, ale přitom tak aktuálním tématem. Další velmi povedená kniha. Bohužel touto knihou mé nadšení z autorky lehce opadlo, další čtení bylo jako jízda na horské dráze, kde se bohužel snižuje výška každého následujícího kopečku. Autorka se pouštěla do dalších velmi náročných aktuálních témat/problémů o kterých se moc nemluví, bohužel provedení bylo chabé.
"Desátý kruh" byl sjezd na dno, těžko uvěřitelný špatně zpracovaný příběh a přitom o tak zajímavém tématu.
"Vlk samotář" byl zase jízda vzhůru, plná očekávání a napětí z toho co bude. Zde si mě autorka zase získala a já se těšila na další její knihy.
Následující "Záblesky života" byly takové poskočení, dobrý zajímavý příběh, ale špatný nápad s vyprávěním pozadu, bylo to matoucí.
Bohužel u "Nejsem jako vy" jsem z horské dráhy jménem Picoultová vystoupila a už se k ní nevrátím. Měla jsem obrovské očekávání a na knihu se dlouho těšila. A i když to opět bylo opravdu dobré a velmi poučné téma tak mě kniha strašně nudila, popisky byly zdlouhavé a zbytečné a knihu jsem nedočetla.

Ještě jsem sice od paní spisovatelky přečetla jen pár knížek,ale i to málo ve mě zanechalo citelnou stopu. Její knížky jsou pro mě lahůdky.

Jodi, to jméno se my vrylo do paměti hned po první knize. Nebojí se toho, a to se mi líbí. Bere svou práci vážně a je v ní vážně skvělá. Má to v sobě, to vidím už na pohled. Zpracovává náročná témata, která nejsou jednoznačná, která jsou kontroverzní a tabu a která vzbuzují mnoho nevyřčených otázek, a právě tím si mě získala na plné čáře. Navíc je to strašně čtivé, takže z toho času stráveného u jejích knih si vždy odnesu hodně. Jen tak dál.

Velmi jsem si tuhle spisovatelku zamilovala ikdyž jsem od ní četla teprve dvě knihy (Vypravěčka a Velké maličkosti). Její styl psaní o pohledu více lidí se mi moc zamlouvá. Co kniha to mistrovské dílo! Jsou hodně obsáhlé a někdy chcete aby měli i tisíc stran. Když už si myslíte, že Vás nemůže nic překvapit tak na další stránce se objeví šokující zápletka a Vy prostě musíte tu knížku dočíst... Autorka je v mém osobním žebříčku úplně na vrcholu a přeju si aby i nadále byla tak dobrá jako do teď....

Paní Picoltová je pro mě opravdovým vzorem. Je to paní spisovatelka, která si umí pohrát úplně s jakýmkoliv tématem a žánrem a dokáže knihu udělat čtivou, nepředvídatelnou, záživnou, napínavou a po jejím přečtením vám ještě dlouho uvízne v hlavě... a to jsou přesnými znaky dokonalých knih. Přečetla jsem od ní už téměř všechny díla a rozhodně se chystám na další. Za mě nejlepší knihou je Čas odejít a Vypravěčka, bez pochyb.

První knížku od Jodi Picoult jsem přečetl díky doporučení studentky někdy před pěti šesti lety - Nejsem jako vy. Zaujal mě pohled na autismus.
Následně jsem četl Je to i můj život - mnohem lepší než filmové zpracování.
Doma vlastníme i Desátý kruh (literární aluze a komiks pro mě byly trochu náročnější), Vlka samotáře, Čas odejít (motiv přírodovědců je parádní), Vypravěčku, Velké maličkosti a obě "dívčí" knížky - Lásku mezi písmenky a Lásku mezi řádky.
Když jsem Vypravěčku doporučoval kolegům - češtinářům, měl jsem trochu obavy, jak knížku přijmou. To, že teď dostávají knížky od Jodi Picoult jako dárky, dokazuje jejich nadšení.
Je bezva potkat maturanta s Vypravěčkou, ke které se dostal díky doporučení rodičů.
Jodi Picoult je skvělá vypravěčka.