Nejsem jako vy

2 09. května

Nejprve se dozvídáme o životních útrapách Jacoba, chlapce trpícího Aspergerovým syndromem, a jeho rodiny-matky a bratra, kteří musí svůj život podřídit Jacobovým potřebám. Kniha je vyprávěná z pohledu více osob v ich formě, a to vždy po částech, což mám poměrně ráda, protože mě to udržuje v napětí, co bude následovat příště. Zmizení Jacobovy terapeutky vše zamotá, protože v den zmizení se na místě ocitly min. 3 osoby, včetně Jacoba, a pak to začne být opravdu napínavé pátrání. Značnou část knihy pak tvoří myšlenkové pochody Jacoba a zúčastněných osob, takže je to někdy trochu zdlouhavější, ale většinou je to poutavě popsané, takže jsem se nenudila. Tak od půlky knihy jsem už tušila, jak to asi celé bylo, přesto mě ten konec dostal. To jak autorka dokázala v knize zachytit bezpodmínečnou mateřskou lásku je úžasné.

1 04. května

Moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední. Jodi Picoult si vybrala neuvěřitelně těžké téma, které opravdu mistrně zpracovala a rozšířila svým čtenářům obzory. Líbilo se mi zakončení, protože to jsem rozhodně nečekala.

40 01. května

Když řeknu "krásná kniha", tak to zdaleka nevystihuje, jak mimořádná a skvělá kniha to je. Hluboká poklona spisovatelce, vybrala si těžké téma, které brilantně literárně zpracovala. Příběh je plný emocí, Jodi opravdu mistrně přibližuje život, názory a pohled na svět 18letého Jacoba s Aspergerovým syndromem, popisuje obrovskou sílu, energii a lásku jeho matky Emmy i chování ostatních lidí. Příběh je střídavě vyprávěn Jacobem,který je obviněn z vraždy, jeho obhájcem, matkou a bratrem . Je to kniha, kterou můžete číst ještě jednou a znovu vás vtáhne do děje a nedovolí odejít. Jodi téma autismu skvěle zpracovala, je vidět, že nestudovala jen literaturu, ale hovořila také s řadou lidí, kteří pracují s autisty. Zajímavé je, že knihu tvořila s dívkou Jess, která tento syndrom měla, knihu po ní četla a opravovala. Je to skvělý, emotivní a neuvěřitelně čtivý příběh.
"Rodičovství není podstatné jméno, ale sloveso - nikdy nekončící proces, nikoli dosažení nějakého cíle. Ať strávíte plněním rodičovských poviností jakkoli dlouhou dobu, křivka na grafu vašich úspěchů se drží - no, dost při zemi."
"Jednu věc matce, která nemá autistické dítě, těžko vysvětlíte: samozřejmě, že milujete svého syna a nikdy bych nechtěla žít bez něj. Přesto to ale neznamená, že nejsem každý den naprosto vyčerpaná. Že si nedělám starosti o jeho budoucnost i o to, že já žádnou budoucnost nemám. Že si někdy nepředstavuji, než sama sebe okřiknu, jaký bych měla život, kdyby Jacob neměl Aspergera. Že si někdy nepředstavuji - jako Atlas -jaké by to bylo, kdyby někdo aspoň na chvilku převzal moje břemeno na svoje bedra."

2 21. dubna

Napínavá kniha, která se dobře čte a nenechá vás vydechnout do poslední stránky. Moc se mi líbilo popsání světa člověka s Aspergerovým syndromem, více se mi přiblížilo. Bylo mi líto matky Jacoba a zároveň jsem jí nesnášela za to, že zanedbávala druhého syna. Ale nic není černobílé a otázky, které knížka klade, jsou náročné. Jak píše artlucie: Díky za můj "nudný" život.

2 03. dubna

Hodně silné a fascinující, jak bývá u Jodi Picoult zvykem. Hlodalo mě to ze všech stran, že jsem do poslední vteřiny nevěděla, co se přesně stalo. A nakonec člověk stejně skončí s hlavou plnou otázek bez odpovědí. Ale bavilo mě to, moc. Člověk je najednou vděčný za svůj úplně obyčejný, nudný život.

05. března

S autorkou jsem dosud neměla tu čest, ale po přečtení této knížky jsem si jistá, že si přečtu i její ostatní počiny. Prakticky od první stránky jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout. Byla napsána velmi čtivě. Konec jsem sice vytušila poměrně brzy, ale i tak hodnotím velice kladně. Celé téma bylo zajímavé, dobře uchopené a člověk si i trochu rozšířil obzory.

25. února

Další skvělá kniha. Zaujme již od začátku Už se těším na další ...