kiki11 komentáře u knih

Neskutečně silná kniha. Jedna z těch, od kterých se nemůžete odtrhnout. Bylo mi Báry hrozně líto, její rodiče by zasloužili ránu - nesnesitelná a vzteklá matka, neustále protěžující druhou dceru, a násilnický otec s chlípnými sklony. Nejhorší je představa, kolik dětí asi ve skutečnosti zažívá takové útrapy a nikdo to neví.
Konec mě překvapil, čekala jsem nějaké racionální řešení celé situace. Knížka se mi ale četla moc dobře, protože autorka píše velmi čtivě, takže nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem hvězd, i když jsem si zakončení představovala jiné.

74 09.01.2021

Nemůžu se rozhodnout, jestli mi byla postava doktora Grábla sympatická či ne. Byl to slaboch, který si za všechny své problémy mohl jen a pouze sám, na druhou stranu v jádru nebyl špatný člověk a s trochou vůle by šlo některé věci změnit.

Autorce se podařilo hlavní postavu vykreslit velmi autenticky a reálně. Hodně se mi líbil styl, jakým je knížka napsaná, četla se úplně sama a já ji zhltla za velmi krátkou dobu. Tuto knížku jsem si vybrala díky ČV a bylo to mé první setkání s Petrou Dvořákovou, ale jistě ne poslední.

73 02.01.2021

V prvé řadě bych chtěla ocenit odvahu paní Mornštajnové, že se do takového složitého tématu vůbec pustila. Podle mého názoru se jí podařilo vykreslit období po roce 1989 opravdu bravurně, sugestivně, a kdyby tehdy komunismus nepadl, klidně by tohle mohla být naše realita. Člověk si při čtení uvědomí, jak dobře se dnes máme a taky má pocit, že by si toho měl víc vážit.

MALÝ SPOILER
Vytkla bych jen jednu věc. Přišlo mi, že Maja úplně zapomněla na svého syna, pořád řešila jen Lenku a Kubík jako by nebyl. To mi přišlo trochu zvláštní. Taky mi chyběla nějaká zmínka o tom, jak se mu vlastně v Americe dařilo. KONEC SPOILERU

Jinak se mi ale knížka líbila, bavila mě a sice se budu opakovat, ale už se nemůžu dočkat další tvorby paní Mornštajnové.

70 26.06.2021

Tuto knížku jsem měla doma hodně dlouho a jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla. Karin Lednická nás provádí světem lidí, kteří měli život tak těžký, jak si málokdo z nás dnes umí představit. Vypráví nám příběh několika generací podobným způsobem jako třeba Alena Mornštajnová. Moc se mi líbí její styl psaní, to, jak dokáže čtenáře vtáhnout do děje a vyvolat v něm spoustu emocí. Už se nemůžu dočkat druhého dílu.

68 21.11.2020

Nevím co říct. Nádherná knížka, prostě úžasná. Miluji tyto příběhy z pohledu několika generací, je to přesně ten žánr, který píše i třeba Alena Mornštajnová. Paní Körnerová píše neuvěřitelně poutavě, dokáže si čtenáře podmanit hned od první stránky. Podařilo se jí skvěle vykreslit charaktery postav, nejvíce jsem si oblíbila Irmu, celou dobu jsem obdivovala její nezdolnou sílu a statečnost. Hlas kukačky je moje druhá knížka od této autorky a díky ní ji řadím mezi oblíbené.

60 08.01.2021

Skvělé, skvělé, skvělé od začátku až do konce. Žádný utahaný rozjezd, ale skok rovnou do akce. Ani na chvilku jsem se nenudila, prostě jízda od začátku až do konce. Chris Carter umí vtáhnout do děje takovým způsobem, že jsem začala číst a najednou jsem byla v půlce, venku byla tma a já vůbec netušila jak se to stalo. :D Robert Hunter je takový ten klasický detektiv moderních kriminálek, který nemá daleko k sarkasmu, alkoholu a kocovinu léčí černou kávou. Jeho postava je ale sympatická a spolu s parťákem Garciou tvoří příjemné duo. U tohoto autora ještě chvilku zůstanu a hned jdu na další díl. Snad bude stejně dobrý jako ten první.

58 25.04.2023

Hned po přečtení prvních stránek jsem věděla, že dám téhle knížky plný počet. Příběh je napsaný čtivě a autenticky, postavy jsou výborně vykresleny. Styl psaní mi hodně připomínal Alenu Mornštajnovou. Je to moje první knížka od této autorky, narazila jsem na ni náhodou, ale velice mě překvapila a mohu říci, že je to jedna z nejlepších knížek, které jsem četla. Určitě doporučuji. Ráda si od paní Körnerové přečtu něco dalšího.

57 17.04.2020

Tohle je přesně ten druh knížek, který miluju a kterou budu mít ještě nějakou dobu v hlavě. Autorka nám postupně servíruje střípky vzpomínek, kdy nevíme, jak a proč se co stalo, ale v průběhu čtení nám vzniká obraz, který umožňuje čtenáři porozumět Sářině ztrápené duši poznamenané traumatem. Autorčin styl psaní je úžasně čtivý a rozmanitý a připoutal mě ke knížce na celé hodiny. Moc ráda si od této autorky přečtu něco dalšího.
Zajímavý byl také náhled do světa hub, dozvěděla jsem se spoustu nových informací.

56 14.11.2020

Další úžasná detektivka, možná se mi líbila ještě o kousek víc než první díl. Je tady o něco víc krve a brutality, vraždy jsou provedeny dost odporně a slabší povahy by s tím mohly mít problém. Autor umí všechno popsat opravdu sugestivně, někdy možná až moc. :D Každopádně dvojka Hunter a Garcia opět nezklamali a já si tyto dva sympaťáky moc oblíbila. Na této sérii začínám být pomalu ale jistě závislá, takže se hned pouštím do dalšího dílu.

53 27.04.2023

Nádherná knížka. Nejdřív mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem se zamilovala a nedokázala se odtrhnout. Všechno jsem prožívala spolu s hlavní hrdinkou, viděla jsem ten dechberoucí příběh před očima a hrozně mě mrzelo, že jsem na konci a musím se rozloučit s nevrlým panem Reedem a ironickou a příliš zvědavou Animant. Tohle je přesně ten druh romantiky, který miluju, žádné hups do postele po pár stránkách, ale postupné oťukávání a poznávání toho druhého. Úplně jsem si rochnila blahem. :D Jen škoda toho unáhleného konce, autorka se mohla trochu více rozepsat. Ale i tak jsem nadšená, moc jsem si knížku užila a klidně si ji někdy přečtu znovu. :)

51 15.03.2021

Pěkné, odpočinkové počtení. Nečekejte žádné zvraty ani napětí, je to jen popis obyčejného života v jedné moravské vesničce vyprávěný krásným tamním nářečím. Ač jsem sama městská holka, všichni moji předci pochází z vesnice a spoustu slov, která byla v knížce použita, znám od prarodičů ze svého dětství, takže jsem si krásně nostalgicky zavzpomínala. :) Petra Dvořáková opět nezklamala.

48 05.12.2021

Jelikož jsem na tuto knihu v poslední době slyšela jen samou chválu, musela jsem si ji přečíst, abych věděla, jestli je skutečně tak dobrá. Už chápu všeobecné nadšení, protože Hana opravdu stojí za to. Autorka příběh vypráví zajímavě a s citem, na konci mě dojala k slzám, což se mi často nestává. Její styl psaní je čtivý a nutí čtenáře číst tak dlouho, až se ocitne na konci. Za mě tedy velký palec nahoru a můžu jedině doporučit.

48 09.09.2018

Další suprová detektivka nesoucí se ve stejném duchu jako ty předešlé, ale opět stejně dobře napsaná, čtivá a poutavá od začátku až do konce. Díky knihám Chrise Cartera posouvám své hranice v rychlosti čtení, tuto jsem zvládla skoro celou za jeden den, což se mi ještě nikdy nepodařilo, přečíst tak dlouho knihu tak rychle, ale opravdu se nedalo odtrhnout. :D Vždycky si říkám, že dočtu kapitolu a končím, jenomže skoro každá kapitola končí tak, že se prostě nedá přestat číst a já se musím dozvědět co bude dál.

Tentokrát jsem některé věci odhadla celkem brzy, protože už mám odkoukáno z předešlých knih na co se zaměřit a co bude asi tak důležité, takže jsem nebyla tolik překvapená z vysvětlení jako v minulých dílech. To ale nic nemění na tom, že jsem si čtení opět nesmírně užila (i přes ty brutality) a nejspíš se co nejdřív pustím do další části.

47 30.04.2023

Další naprosto skvělá knížka ze série o Robertu Hunterovi. Opět zde nechybí brutální vraždy, geniálně vymyšlený děj a pořádná porce napětí a akce. Knížky Chrise Cartera je téměř nemožné odložit z ruky, začnete číst a najednou jste v půlce. Tohle je asi nejlepší detektivní série, co jsem kdy četla, nestává se mi běžně, že bych četla takovou rychlostí jeden díl za druhým a hned po přečtení rozečítala další... Takže opět skvělé dílo a doufám, že mě další díly nezklamou.

45 29.05.2023

Ani nevím, proč jsem se dříve vyhýbala českým autorům. Ne že bych proti nim něco měla, ale asi mě vždycky více lákaly příběhy z cizích měst a s cizími jmény. Pak jsem ale objevila knížky od paní Mornštajnové a ta můj pohled úplně změnila. Miluji její styl psaní, slovní obraty a atmosféru, která prostupuje všemi jejími knížkami, a přestože píše o těžkých a smutných tématech, nemůžu se jejích knížek nabažit.

Slepá mapa je další úchvatné dílo, na které jsem se vrhla hned po přečtení Tichých roků. Obě knížky jsou si formou hodně podobné, obě vypráví příběh několika generací, ale mně to vůbec nevadilo. Od začátku jsem si čtení užívala a mrzelo mě jedině to, že přišel konec. Slepou mapu jednoznačně doporučuji a už se těším na další díla této autorky.

45 06.09.2019

Jodi Picoult je mistryní nečekaných a šokujících rozuzlení, která mě vždy překvapí v každé její knížce - a jinak tomu nebylo ani tady. Opět jsem koukala jak puk, co si to pro nás čtenáře autorka vymyslela. Tohle jsem teda nečekala.

Vyprávění o slonech bylo velmi zajímavé a poučné. Začátek byl pro mě trochu zdlouhavější, ale když se příběh rozjel, jeden zvrat střídal druhý a já se nedokázala odtrhnout. Jodi Picoult je prostě sázka na jistotu. Jsem zvědavá na její další dílo.

44 28.11.2021

Konečně jsem se dostala k tomuto nádhernému a nadčasovému vánočnímu příběhu. Jelikož mám moc ráda film, který je pro mě v době Vánoc samozřejmostí, už dlouho jsem si chtěla přečíst i předlohu. A líbila se mi úplně stejně. Příští Vánoce se k této knížce moc ráda vrátím.

44 25.12.2020

Tiché roky jsou mou druhou knihou od Aleny Mornštajnové. První byla Hana, která byla skvělá, ale Tiché roky se mi líbily snad ještě o chlup víc. Je to příběh ze života, který ale autorka popisuje tak procítěně a do hloubky vykresluje charaktery postav, že mě okamžitě chytil a už nepustil. Kniha se čte sama a přestože nelze očekávat žádnou velkou akci, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a musela jsem vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne. Paní Mornštajnová je spisovatelka s velkým S, řadím ji mezi své oblíbené autory a už se těším na její další dílo.

44 30.08.2019

Tak tohle byla jednoznačně jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem četla. Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějaké knížky tak často brečela, že by mi postavy tolik přirostly k srdci, že bych jejich příběh prožívala tak silně. Autorka má nádherný sloh, začtete se a už vás to nepustí. I přes tu délku mě hrozně mrzelo, že už jsem na konci. Popisy Aljašky byly dechberoucí, hned bych se tam jela podívat. Doporučuji a ráda se k této knížce někdy vrátím.

43 17.09.2020

Další super detektivka, kde Chris Carter posunul své hranice brutality - větší krvák jsem asi ještě nečetla. :D Opět ale skvěle napsané, napínavé, nervydrásající... Ty kratké kapitoly, které končí tak, že musíte okamžitě číst dál, protože se prostě musíte dozvědět, jak to bude pokračovat, mě neskutečně štvaly, vždycky jsem chtěla dočíst kapitolu a jít něco dělat, ale ne, to se prostě nedalo. :D Na druhou stranu díky nim stránky úžasně ubíhaly (opět) a četlo se to skoro samo.

Jednu věc jsem ale nechápala a do poslední stránky jsem doufala, že bude vysvětlena - nebyla, ale hezky ji osvětlila ve svém komentáři Shaxx, za což děkuji.
Jinak opět super čtení, už se těším na další díl.

41 25.05.2023