Janadvorackova komentáře u knih

Doporučuji milovníkům krysích choutek. A vlastně choutek i zvrácených kriminálních živlů. Příběh plný tekutin je proložen celkem běžnou životní storkou policejního vyšetřovatele, který má co dočinění s pomateným zloduchem. Ten se dostal do sběratelské fáze, a pokaždé, když "něco provede," pošle policii balíček.
No, je to zajímavé, napínavé, bez zbytečných keců fajn.

49 26.04.2021

Mělo se to jmenovat "Paní Tichá u královského dvora :)."
Marie je trochu na pěst, ale v její situaci docela přirozený vývoj.
Na téhle sérii mi vadí snad jen to, že je krátká.

49 30.03.2021

Smíšený vztah máme doma (ne s muslimem, i když jeden u nás též kdysi opruzoval - ne moc dlouho), takže kulturní odlišnost mám z první ruky. Je to na pěst. Chce to asi nějakou kombinaci naivity s blbostí, jinak si fakt nedokážu představit, že do toho někdo půjde dobrovolně.

Tuhle Betty, zamilovanou, pitomou, nejde hodnotit ani kladně, ani záporně. Sama píše, že viděla nějaké signály změny ještě před odjezdem. Nevěřila, že by se její vzdělaný, roky v USA žijící manžel mohl změnit. Asi bych tomu též nevěřila, navíc její příběh se stal dávno před tím, než západní svět začal muslimy vnímat "trochu jinak." Měla asi k nevíře v takovou změnu mnohem méně důvodů, než bychom měli my dnes.

Popsané charaktery členů jeho rodiny mě naprosto odpuzovaly. Nevím, jestli to byl záměr, nebo jestli ti lidé opravdu takoví byli, protože autorka několikrát zmiňovala, že jeho rodina byla vzdělaná. Ale i tady je spousta vzdělaných blbců a inteligence není ukazatelem pro toleranci ani tady, proč tomu nevěřit.

Naprosto mě šokovala popisovaná špína v domácnosti, brouci v rýži, švábi na záchodě, upatlaná kuchyň, zablemcané všechno. Neznali ručníky, uterky, koupali se ve veřejných lázních jednou za čas (tam to taky muselo vypadal luxusně).
Já bych tam chcípla jako pes, a protože tohle se autorce nestalo, je pro mě - ani ne hrdinka, spíš dítě štěstěny.

Kulturní rozdíly jsou zkrátka tak velké, že je nejde pochopit. Jejích přesvědčení stojí na úplně jiných základech, než naše. Životní filozofie také docela jiná. Jen jaksi nechápu, proč, přes tu nenávist, se jich do Evropy hrnou takové spousty?

49 24.02.2019

Křehký a smutný příběh.
Při popisu snů a vzpomínek, které jí samotné nedávaly smysl, (košík s květinami, panenka a někdo, kdo jí zpíval), bych brečela.

Podobné knihy by se měly číst pořád. Každý čtenář, pokud není hlupák, v ní najde minimálně něco jako poselství. Maximálně by si mohl třeba uvědomit, co je v životě důležité.

Podarujte děti papírovou knihou.
Ne elektronickou, ničím, co by vyžadovalo modernější technologie. Hezky papír a večerní klid, společné čtení třeba :). Mně to přijde důležité, ale třeba jsem už moc stará :).

48 10.10.2020

Nejponuřejší a v podstatě velmi reálný postapo scénář, pokud by nastalo to, co v příběhu.

Můžeme si představovat, jací velcí hrdinové by z nás byli. Co bychom dokázali pro obnovu civilizace a tak. Jo, houby. Vrátili bychom se k přirozenosti nikterak nekontrolované neexistujícími mravními kodexy. Ty by nám vydržely do doby, než by došel chleba. Věřím, že i z těch neosvícenějších naivků by se rychle staly krvelačné šelmy. A pokud ne, sežraly by je jiné šelmy.

Dřímá to někde pod povrchem - vzpomínka na chuť krve, touhla značit si území a uhájit ho za jakoukoli cenu.

47 23.12.2022

Příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodli vyměnit nám známý běžný městský život za něco jiného. Jejich domovem se stala odlehlá šumavská místa.
Někteří přebývají v maringotce, většina v chatách. Ne všichni k životu potřebuji elektřinu. Chovají zvířata, něco pěstují, žijí v přírodě a naslouchají jejím rytmům.
Dokazují nám ostatním, že když se chce, člověk si dokáže splnit i sen o samotě, sní-li takový.

Jako by mi mluvili z duše. Jen nevím, jestli ta moje už nezarostla plevelem a dokázala by se přizpůsobit přirozenosti našich předků.
Naši předkové přeci žili dost podobně jako vypravěči šumavských příběhů. A pak se, v průběhu životů odebrali jinam. Jejich děti už za domov považovali jiná místa, řídily se jinými pravidly.
Ale říkám si, když občas i městský člověk zatouží po divočině, jestli on to není důkaz nepřerušitelného spojení s minulostí. Jako když sedíte na okraji pavučiny. Uprostřed je všechno důležité, co byste měli vědět o životě. Ale tím, že lezete po špatných vláknech, většinou v jakémsi, svou vlastní uzavřeností utvořeného pomyslného kruhu, nemáte šanci se do středu dostat.
Leda byste udělali krok do neznáma :).

47 30.01.2021

(SPOILER) Příběh ve stylu Akt X, Anihilace a Matrixu, Záhady Blair witch, Kruhu a... vuáááá!!!
Hned bych se šla projít ve třech, nebo i v pěti do lesa, v horách. V zimě. Po stopách tajemna :). Už balím. Přidáte se?

Audio obsahuje znepokojivé zvukové efekty ťapkajících a smějících se dětí, různého šramocení a divných zvuků. Poslouchala jsem to v noci, jak jinak. Doporučuji zhasnout a chodit po bytě hlavně ve chvíli, kdy se hlavní hrdina vrací do domu pro desky. V okamžiku, kdy vzpomíná, jak se za ním ve tmě něco rozběhlo, doporučuji sedět na záchodě :).

Nejděsivěji působila výpověď z nalezeného záznamu (to jsem zrovna lezla do pelechu).
Bloudění a různé objevy působí tak, že na vás teprve něco čeká. Že vše, co se děje, se děje z nějakého důvodu. A přejete si, aby ten důvod stál zato.
A ono jo. Vysvětlení na konci sice půdosí zmateně, ale ve výsledku mě uspokojilo a vlastně proč ne :).


SPOILEROIDNÍ ZAMYŠLENÍ:
Kluk v modré větrovce: viděla parta jeho. Uvědomoval si kluk, koho vidí on?
Sníh a listí.
A nejdůležitější věc: jak to že tam nebyl dvakrát???
Jako na konci, když se nad tím zamyslíte. Protože ostatní nepřekvapilo, že tam je, znali ho, existoval.
A pokud se minuli, kam šel ten původní? (domeček k bydlení - fotka).

47 23.08.2019

Anotace mě moc nevzala, ale jsem hrozně ráda, že jsem svůj názor přehodnotila. Vlastně díky zdejším dalším čtenářům. Na knihu jsem totiž přišla až ze seznamu někoho z vás :).

Příběh má neskutečnou atmosféru. Trochu mi to pocity, které z toho mám, připomíná Simakovo "Město," jenom to mi připadá mnohem optimističtější.

Zpěv drozda je obraz naší budoucnosti. A i když ta je z pohledu příběhu vzdálena čtyři století, připadá mi hrozně blízko. Děsivě blízko.
Lidé degenerují už teď - myšlenkově strašně.
Nečtou, ač to stále dovedou.
Hromadí nesmysly a zapomínají na hodnoty, které z lidského soužití, byť v rámci příbuznosti, dělá tu nejpřirozenější věc na světě - podstatu člověčího života na Zemi.
Za přátele považují lidi ze sociálních sítí, které v životě neviděli. A tohle přátelství považuji za podstatnější, než hmatatelné objetí někoho, kdo jim ho dokáže nabídnout.
Takoví se mi hnusí.

Já třeba dost často miluju samotu, ale z tohoto příběhu jsem posledních pár desítek hodin tak jako divně sklíčená, že si nedokážu odpustit myšlenku "až zemřou všichni ti, na kterých záleží, nebudu chtít následovat příkladu jednoho z hrdinů?"
Přestože námět na mě působí takhle, celek řadím mezi takových pět, deset nejlepších knih, které jsem kdy četla.
S nadějí doufám, že nezmizí sny.
Těším se na další ptačí zpěv.

A víte co? Jeden z hrdinů má kočku -:))).
Starost o někoho je úžasná.

47 17.09.2018

Dnes jsem poslechla všechny tři díly.
Bylo to psycho. A hustý.
Pokud se potřebujete zasmát, několikrát se vám to přihodí.
A šup na další díl.

Audio načteno fakt dobře.

46 28.03.2021

Dalo by se říct, že kniha je spíše pro ženy, i když tady ne kvůli naivnímu romantickému obsahu, jak to u podobné literatury bývá. Já teda tohle označení fakt nemusím - pro ženy, pro muže, trhněte si. Ale obsahem a faktem, že i autorka v příběhu s muži buď nepočítala, nebo hráli druhé housle, se knížka pánům líbit nemusí.
Ani akci nehledejte, leda snad zarputilý vnitřní boj všech tří hrdinek.
A o to jde.

Indka má fakt nechutnou práci. Narodila se do společenské spodiny, čímž je předurčena k vynášení latrín honorace. A ne, že by na to měla lopatku. Rukama - do koše - šup. Dojde jí, že pro svou dceru stejný osud nechce a rozhoupe se k rozhodnutí, které tak trochu ovlivní ostatní dvě hrdinky příběhu, což ale platí, kouknete-li se na věc ze všech tří pohledů.

Italka je dcerkou majitele fabriky na úpravu vlasů. Ono se to řemeslo i nějak jmenuje, ale jsem líná to hledat. Zkrátka firma vykupuje vlasy a upravuje je a barví, aby z nich pak vznikly paruky, které z nejrůznějších důvodů člověk sem tam potřebuje.
Holce je dvacet a má ráda svého tátu. Jenomže něco se stane, něco zjistí a ještě se zaplete s cizincem.

No a Kanaďanka je bohatá právnička - svobodná mamča, která až do určité chvíle netušila, v jak mizerné realitě žije.

Konec je jako hluboký nádech po hodně dlouhé době intenzivního dušení.
Náhodný knižní výběr mi tentokrát vyšel, hurá!

46 23.02.2021

Dolores vypráví svůj příběh na policejní stanici.
Jde o takový dlooouhýýý monolog, který je ale nesmírně zajímavý, barvitý a zase s trochou té kingovské hororové mystiky.

45 31.01.2023

Milý a přítulný pejsek je devadesátikilový bernardýn s trochu hravou povahou. Právě ta ho jednou zavede k jakési prohlubni ve skále, zaječí noře, prostě díře v zemi, kde merčí nějaké malé zvíře. Jenomže hafík se tam zaklíní a mezi tím ho do čumáku kousne netopýr nakažený vzteklinou. Blouznící okřídlené zviřátko po setkání se psem vyletí z úkrytu do jasného dne a zjistí, že to zrovna nebyl dobrý nápad…

Mezi tím, malý čtyřletý kluk, právě ten, který bude posléze terorizován psem, řeší příšeru ve skříni, jeho táta nepovedenou reklamní kampaň a jeho máma zase poněkud choulostivější záležitost.

A majitel psa, násilnický opravář aut, který má také ženu a syna, si nevšimne, že pes onemocněl a v alkoholovém opojení přežívá jeden den za druhým.

Autor, jak je jeho zvykem, si i do tak jednoduchého příběhu neodpustí přimíchat trochu mystiky. Pes působí jako nějaké mýtické stvoření. Bytost ve skříni chlapce je jako by skutečná. A nad městem, krom letního vedra visí něco zlého.

45 26.01.2023

Děláte si srandu :). Takové množství logicky vysvětlených absurdit jsem snad ještě nikde nečetla... Paráda :)!

45 30.03.2021

Dočista jsem zapomněla hodnotit. Poslouchala jsem v létě a můžu doporučit. Je to tak sugestivní a napínavé, že se vám ani nechce spát. Tehdy mi u toho utekly tři dny v práci, ani jsem nevěděla jak.
Hrdinové perfektní, zápletka - pečlivá mozaika, napětí krásně dávkováno. A konec - pecka.

Skvělá je nejen celá trilogie, pozornosti si zaslouží i dvě další pokračování.

45 26.12.2018

Než jsem zjistila, co představuje kostlivce ve skříni, se mi příběh zamlouval víc.
Sára žije v lese a chodí na houby, které prodává do restaurace.
A vzpomíná na minulost, respektive ta se prolíná s přítomností. Ani jedno období nic moc, chvílemi mě i velmi štvala. Ale v jejím stavu nemohla jinak.
Znám osobně některé úzkostné typy se spoustou snů. Největší problém je k nim udělat ten první krok :).
A nejen pro úzkostné typy :).

44 03.03.2021

"Vidím mrtvé lidi :)."
Pamatujete na klučinu ze Šestého smyslu? Tak hlavní hrdina této knihy si na něj také vzpomene. Protože on také vídá mrtvé lidi. Třeba toho chlápka v parku, co si vystřelí mozek z hlavy. Malou holčičku s dírou v krku, nebo hromadu dalších, kteří jako mrtví nevypadají, protože umřeli úplně normálně.
Všichni ale mají po smrti jedno společné - za každou cenu mluví pravdu.

Jeho máma - literární agentka - mu to věří.
A od té doby se příběh hezky rozjede.

Nechybí typicky kingovské hororové "něco." Ty jeho záhrobní bytosti, které se ukazují, když se na potvoru někdo kouká. Táhne z nich chlad, drápky věčnosti ohmatávají svět smrtelníků a snaží se v něm zůstat.

43 30.01.2023

Je fajn, že autorova žena část příběhu vytáhla z koše a donutila ho jej dopsat.
Jeho pozdější věci jsou někdy dost zmatené a divně pánbíčkářsky líznuté. U Carrie je ještě vše v pořádku. Uvěřitelná, děsivá, definitivní.
Umět se pomstít hezky osvobodí duši.

43 06.01.2023

U této knihy mě nejdřív děsila délka. Ale protože jsem poslouchala, šlo to trochu zrychlit, aniž bych si upírala zážitek. Ten byl hutný a určitě si někdy v budoucnu dám opakování.

Bude to tedy další kousek od Kinga, který jsem dočetla. Námět byl lákavé postapo, mňam. A obsah, s ohledem na vlastní minulé, většinou neblahé zážitky s knihami autora, stravitelný. Až moc. Dokonce jsem měla někdy pocit, že obsah sežere mě.

V devadesátých letech byla natočena mini série na motivy knihy. A teď se snad plánuje další... to jsem zvědavá.
První shlédnutí u mě tehdy, ne teď, i když jsem si to samozřejmě pustila... ehm, vyvolalo nechuť v noci zhasínat. Všechny ty hnijící mrtvoly, představa smradu, vůbec představa smradu ve městě... brrr. Korunu tomu nasadil zážitek z tunelu (nebojte, v knize je popsán překrásně). Poslouchala jsem to samozřejmě v noci :) a usnula při takové noční mžurce, protože šmátrající mrtvé ruce, číhající ve tmě, kde čekají, až dám nohu na zem, až se otočím :), najednou byly jaksi reálné :). Tohle autor umí výborně. Řekne nahlas to, na co se bojíte jenom pomyslet. A co nakope do zadku i racionálně uvažujícho člověka. Jasně, že by na vás mrtvoly ležící ve ztemnělých chodbách nemocnice nezaútočily. Ale já bych do takové chodby prostě vlezla jen v případě krajní nouze :).
Do toho tunelu bych ovšem nevlezla nikdy :).
Když prostě nevíte, kam šlápnout... po čem se sveze noha... do čeho čvachtne botka... No nic.

Podobný pocit "ještě nezhasínej," byla kapitola o pohřbu otce Fran. Ta holka si, takhle na sklonku června a července, sedí v kuchyni a poslouchá, jak ve výrobníku ledu odpadává jedna kostka za druhou. Elektřina jí ještě jde a led a klimoška budou brzy nedostatkovým zbožím. V domě má mrtvého otce. A ona vážně uvažuje o tom, že pohřeb odloží :)... Popis osobní samoty a všech tichých společníků skrytých za dveřmi okolních domů, to byla ta pravá tíseň.
Být sami ve městě. Nebo v jeho velké části. Dnes nejspíš sen většiny z nás. Ale vážně tak lákavý?

Některé filmové postavy jsou směsicí několika knižních. To bylo zajímavé. Třeba Nadine, kterou Larry potká v New yorku, se v knize objeví až dýl. Ve městě potká Larry jakousi Ritu, kterou... ne, to nechcete vědět. Každopádně čtenář si užije několik připomínek jejího černajícího těla kdesi o samotě... Nadine je ovšem také případ.

Zkrátka se strašně vyplatí přečíst knihu, protože vypravěč nešetří detaily a zajímavými osudy.

První, dejme tomu polovina, byla výborná.
Zákeřná kapitola o osudech smolařů, kteří přežili chřipku, ale umřeli vinou "své vlastní blbosti, nebo blbé náhody," by zasloužila samostatné pětihvězdičkové hodnocení.

Druhou půlku mi trochu kazily věčné narážky na "Boží," boha jeho, přítomnost. Na druhou stranu lidé po takové apokalypse asi začnou věřit všemu.

Napadnou vás samozřejmě takové věci o možnosti změny vlastní osobnosti. Myslíte, že byste byli stále "lidmi." Ne, že jako lidožrouty. Ale co vy víte, co všechno byste udělali pro přežití, hm? Já bych na humanitu moc nesázela.
A normálně mi z toho hrabe. Přemýšlím o velikosti batohu a dělám si pomyslný seznam nutných věcí. A fakt se mi tam nevejdou :)!
Nejspíš teď zkusím "Temnou věž," možná.
Jo, že to není dobrý nápad?
Hádám, že ale na Svědectví a Řbitov zviřátek už nic nemá.

Když jsem u zviřátek - chřipku nechytly kočky :). No, to mě potěšilo :)!
Jenomže... taková hladová kočka, když narazí na mrtvé tělo... ta se neptá, přátelé. Ovšem zajímalo by mě, jestli u toho přede.

43 08.01.2020

Další smutný příběh z doby Druhé války.
Všechny mají podobné scénáře: rodinu odvezou do tábora, kde přežívá a trpí.
To, co je na podobných příbězích "přitažlivé," není fakt, že se to stalo. Ale skutečnost, že se to stalo milionkrát. A tak snadno. A vy nechápete, jak je to možné.
Že podobné knihy lidé "rádi čtou?" Je to divné?
Ne ne, buďme rádi. Miliontý první příběh může být ten (v)náš.
Dobrou noc, hezky spěte, jezte a... sbírejte papírové fotky.

Ale vážně, přemýšleli jste někdy o tom, jak by podobné situace vypadaly dnes? Myslím v maličkostech. Vězni by plakali, že jim došla baterka v mobilu a už se nepodívají na fotku rodiny?
V příběhu byli rádi, že mají jednu v rámečku.
Jo, jsem fakt trapná, co? No ano, mobil by nikomu nezůstal. Ale čím víc knížek na podobné téma, tím víc funguje představivost. Protože tenhle námět se nedá slepě konzumovat, prostě ne.

43 20.10.2019

Opět další silný příběh. Kukačky máma to neměla lehké. A ona vlastně také ne, i když mě místy štvala. Vypočítavá? Zoufalá? Bez vědomostí? A kdo za to může?
Hrozně moc otázek, ale tohle se stává a za vším je něco, co my ostatní prostě nevíme.

42 25.04.2023