Cujo

Léto je v plném proudu, teploty lezou ke třicítce a já se potím víc než hlavní postavy v kingovkách. A protože mi vedro evidentně nestačí, rozhodl jsem se přitopit si menším psychickým nátlakem – a sáhl po Cujovi. Hororu, ve kterém není nic nadpřirozeného. Jen pes, který měl fakt smůlu, jedno rozpálené auto – a hodně špatný den.

V ospalém městečku Castle Rock žije rodina Trentonových – Vik, Donna a jejich malý syn Tad. Vik se potýká s tlakem v práci v reklamní agentuře, Donna zase čelí nespokojenosti v manželství. Nedaleko na farmě žije Joe Camber s manželkou Charity, synem Brettem a obrovským bernardýnem jménem Cujo, kterého všichni znají jako klidného a přátelského psa. Jedno parné léto ale přinese sérii událostí, které naruší zdánlivý klid malého města. Cujo, obvykle mírumilovný pes, se kvůli nešťastné shodě okolností začne chovat podivně – a z běžných letních dní se stane boj o přežití.

Na to, že si Stephen King údajně ani nepamatuje, že napsal Cujo, je to silná kniha. Rozjezd je sice typicky kingovsky pozvolný a hodně prostoru se věnuje vedlejším linkám, jako jsou firemní starosti nebo rodinné vztahy, které mě osobně moc nebavily – ale jakmile se do popředí dostane Cujo, příběh pořádně ožije. Nejvíc mě bavily právě pasáže s ním a jeho postupná proměna, kdy sledujete, jak se z obyčejného psa stává neovladatelná hrozba. Dusivá atmosféra horka, izolace a bezmoci funguje skvěle a dává příběhu realistickou tíhu. Závěr byl opět takový, že jsem jen zíral, co si to King dokázal dovolit.

Pokud hledáte realistický horor – Cujo je skvělá volba. A pokud vám váš bernardýn právě zničil nejdražší boty, po téhle knize mu to možná snáz odpustíte.