Komentáře knihy Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Přidat komentář
Letos jsem si dala za cíl dokončit co nejvíce rozečtených sérií, tedy i Aristokratku. Tento díl mi přišel trochu slabší, hlavně kvůli tomu, že v příběhu vystupují většinu času nové postavy. I tak jsem se ale velmi bavila a těším se na další díly.
(SPOILER)
Tenhle díl mě přišel trochu slabší. Je pravda, že stále je zábavný, přesto už ne tolik.
Nicméně, zklamaná určitě nejsem a pustím se do dalších dílů.
Deníková forma vyprávění mě stále neomrzela a věřím, že ani neomrzí.
Tenhle díl je tedy trochu jiný v tom, že hlavními postavami jsou dvě skupiny zlodějů, o kterých vypráví autorka deníkových zápisů, tedy Marie III.. O humorné situace stále není nouze a nepřijde mi (alespoň zatím), že by se autor opakoval. Určitě můžu doporučit čtenářům, kteří nehledají nic náročného u čeho by museli příliš přemýšlet. Ideální dílo k odpočinku.
Stále se bavím a bavím. :-DD
P.S. komu připadá přitažené za vlasy veškeré šílení kolem Helenky Vondráčkové a princezny Di, vězte, že já sama osobně jsem více než rok musela pro babičku napjatě sledovat kauzu "Agáta a Jaromír Soukup",
včetně předplatného jejich 2 časopisů
( nejlepší dárek za celých 90.let života ),
sledování Holčiček a kupování denního bulvárního tisku.
Takže tak.
Autor vykazuje velkou znalost nátury českého člověka.
".... ZDA LZE HIMMLERA POVAŽOVAT ZA NĚKOHO, KDO BY JE UDAL " kde by člověk čekal tuto větu :-D
Co do počtu na sebe navazujících víc než bizarních příhod tato kniha zatím nemá konkurenci. I tak velice pobavilo.
Asi zatím nezajímavější díl z celé série. Bylo to hodně bizarní, ale po předchozích dílech bych řek, že se to klidně mohlo stát. Jen mi přišlo, že audiokniha začala a hned skončila, jak mi ten díl rychle utekl.
Za mě úplně nejlepší díl. Tady jsem se opravdu bavila, sama sebe jsem několikrát přistihla, že se směji nahlas. Naprosto skvěle vymyšleno a popsáno.
Tento díl mi přišel nejvtipnější, jen tak mě něco nerozesměje, ale to jakým způsobem autor skoulel celé to chaotické bizarní klubko šílených příhod mi nejednou způsobilo hlasitý záchvat smíchu s křečovitým svíráním téměř neexistujícího břišního svalsva Oproti tomu další díl mě nechal naprosto vlažnou.
Toto je také bizarné, že sa to pokojne mohlo aj stať.
Ale podobne ako druhá kniha, aj táto je skôr ako taký dovetok. Hoc zábavný.
Po delší době mám opět zvláštní pocit po dočtení knihy. Bohužel čtu jen zřídka, takže je pro mě těžké objektivně posoudit kvalitu, ale tentokrát jsem se s knihou opravdu pral.
Osobně jsem měl velký problém se začíst. Ačkoliv je kniha poměrně krátká, četl jsem ji asi měsíc. Neustále jsem od ní odbíhal a musel se spíše nutit, abych se k ní vůbec vracel. Myslím, že to nebude spoiler, když napíšu, že je kniha napsaná výrazně jiným stylem než předchozí tři díly – ty byly tvořeny jako deníkové zápisky hlavní postavy. Tentokrát začíná zápletkou, která je následně retrospektivně rozplétána skrze vyprávění. Nedokážu ale pochopit, jak může mít hlavní postava tak detailní přehled o motivech ostatních postav, o jejich plánech a dokonce i o průběhu samotného „zločinu“.
Z mého pohledu se kniha příliš neopírá o již známé postavy z předchozích dílů, které mě relativně bavily. Místo toho přináší nové postavy, ke kterým jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah – bohužel mi nebyly vůbec sympatické. Vyprávění se navíc střídá mezi dvěma skupinami postav, což mě po pauzách v četbě často mátlo a znesnadňovalo orientaci. Místo přidané hodnoty jsem měl pocit, že se tím příběh jen rozmělnil. Celkově jsem knihu spíš přelouskal s námahou a na konci jsem si říkal, že jsem se jen dozvěděl, co a proč se vlastně stalo – ale celé to působilo tak absurdně, že mě to ani nebavilo.
S hodnocením jdu opět níž – víc než 2 z 5 tomu dát nemůžu, a i to je možná až moc štědré. Stále ve mně převládá zklamání, že jsem si raději nezačal číst něco jiného, obsahově zajímavějšího a celkově víc poutavého. Tahle kniha mě zkrátka nebavila.
Měla jsem problém se začíst, na chvíli jsem knihu i odložila. Naopak na konci čtení jsem se smála i nahlas
Líbilo se mi to víc, než Aristokratka ve varu. Angelika se Sonym příběh hodně oživili. Výborná oddechovka.
Čtvrtý svazek aristokratické série páně Bočkovy je vyprávěn poněkud jiným stylem a osazenstvo Kostky není po celou dobu tak úplně v centru dění, jak jsem byl dosud zvyklý, takže jedna pěticípá padla za oběť mému zarezlému konzervatismu. I přesto mohu zodpovědně prohlásit, že jsem si v textu našel dostatečné množství humoru, abych se mohl bavit.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Evžen Boček také napsal(a)
| 2012 | Poslední aristokratka |
| 2013 | Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Externí recenze
- Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka / Veronika, Deník mladé historičky
- ARISTOKRATKA a vlna zločinnosti na zámku Kostka: Milovníci muflonů budou zklamaní / www.barawalterova.com
- Evžen Boček – Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka / Na kávu s knihomolem

81 %
56 %
79 %


Vedela som, do čoho idem a nahlas ma rozosmiala scénka žiadosti o ruku a následného prevozu snúbenca s horúčkou do nemocnice, takisto aj popis ako majú zločinci postupovať. Marie III. je super, a vôbec. Popis návštevníkov, ktorí sa strácajú a objavujú, či dostávajú halucinácie z predávkovania sa liekmi, alkoholom, alebo ich postihne milosrdný spánok a potom zase panika… bolo to fajn. ;)