Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 1.vydání...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369655/big_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-Vls-369655.png 4.51260
Nahrávám...

Komentáře (366)

Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři

Vivetkav
10. července

Velmi zajímavá kniha a rozhovory.. silné příběhy .. Smekám nad odvahou a rozhodnutím těchto lidí a asi jim i závidím

Runinka
29. června

Naprosto perfektní rozhovory se samotáři. Každý osud je tak jiný a přece si jsou tak nějak podobné. Touha po svobodě a boj proti zajetým stereotypům dýchá z každé strany. A teď už jdu na pokračování této knihy...


Daniel.F
27. května

Při tom, jak to vypadá v dnešní společnosti, nakonec v té divočině (ne)dobrovolně skončíme všichni. Skvělé čtení.

Pítrs85
04. května

Říkal jsem si, že do divočiny jdou zešílet lidi na kraji společnosti, bývalý alkáčové, fetky, pacoši z pavilonu 17B apod., jenže pak narazíte na rozhovor s paní, co založila úspěšnou společnost Natural, a celá tahle teze jde do kopru. Takže kdo dokáže ukázat záda dnešní společnosti a odebere se do lůna přírody? Lidi, co maj koule. To každopádně. A lidé, co jim sotva sejde na tom, co si o nich druzí myslí. Lidé, co jsou bohu (ať už je tím bohem kdokoliv/cokoliv), magii přírody a vůbec tomu, co nemáme my, městské děti, šanci vidět/slyšet/cítit, tak nějak blíž. Oba palce nahoru Aleši Palánovi za to, že se nesnažil tyhle člověky nijak soudit, nebo z nich tahat nějaké šokující bulvární příběhy, ale naladil se na jejich frekvenci a vyšlo z toho nadmíru zajímavé povídání, co přinutí jednoho si zapřemýšlet. No možná se tam jednou sejdeme všichni.

escritor
09. dubna

Myslim, že drsné prostředí formuje lidi nejvíce. V příbězích lidé pojmenovávají to zásadní, co pro jejich život mělo význam. Žádné okecávání, ale život prožitý na dřeň.

hanoule
08. dubna

Přečteno jedním dechem, tahle kniha opravdu stojí za to.

Akana
06. dubna

Jednoznačně obdivuhodný počin. Originální i atraktivní téma, působivé zpracování nepostrádající pečlivost i emotivní vklad. Fascinující je různorodost typů, které Aleš Palán zpovídá. A taky to, jak se k nim pokaždé dokázal přiblížit, získat si jejich důvěru. Často na sebe říkají věci, které by asi jen tak nějakému literárnímu zvědavci nevyklopili. A jeden každý z těch rozhovorů dokáže strhnout, přestože míra sympatií k jednotlivým aktérům je samozřejmě různá. Cítíte respekt, soucit, smutek, obdiv i údiv, ale občas samozřejmě i odpor nebo aspoň nesouhlas. Duševní vesmíry těch lidiček jsou někdy hodně excentrické, jako v případě vymítače s mečem (překvapilo mě, že hrával v relativně známé kapele Rány těla) nebo extrémního vyznavače zdravého životního stylu a konspiračních teorií, který neváhá svým názorům podřídít i instinkty svého psa. V otázkách je patrný Palánův zájem o duchovní rozměr životů zpovídaných, což mi přijde zcela v pořádku. Myslím, že k takovým lidem silná spiritualita patří. Buď je sama nasměrovala do jejich nynějšího ústraní, nebo ji právě v tom ústraní našli a rozvinuli.

agatakristi
19. března

Přečetla jsem jedním dechem. Jak ztratit všechno, vzdálit se všem a konečně najít sám sebe. Hodně inspirativní, léčivé. Jsme tak vzdáleni přírodě, že i ti poslední z posledních, když poslechnou její volání a vrátí se do jejího lůna, stávají se rázem krály, filozofy, básníky. V nudné šedi dnešních existencí bez chuti a vůně, co jenom přežívají v honbě za prázdnotou, před všemi hrdiny téhle knihy smekám klobouk. Šumava léčí, jak dlaně maminky, ale člověk musí být nejdřív člověkem, aby mohl její sílu cítit. Děkuji za pohlazení po duši.

1 ...