Říkali mi Leni

7 30. června

Četla jsem ji jako dítě a vůbec jsem si nepamatovala o čem je. Ani nevím zda jsem ji tenkrát dočetla. Nic. Pusto.
Nyní mě příběh zcela fascinoval. Nevím jestli děti, které by to četli by v současné době dočetli a zda by jim to něco říkalo. Myslím, že bez rodičů a doplňkových informací to ani nemohou chápat. Pro ně to musí být něco jako fikce... musejí k tomu znát souvislosti.
Mě jako, ženě ve středním věku, příběh úplně uhranul. To vnitřní napětí, kterou jsem celou dobu cítila, ta netrpělivost jak se to bude vyvíjet a jak to dopadne... Velmi silná kniha. Odkládám po dočtení se slzami v očích. Úžasné dílo.

6 05. června

Jedna z knížek, kterou jsem jako malá milovala a četla jí pořád dokola.

6 30. dubna

V dětství, respektive v dospívání mě tato kniha neoslovila a já ji nedočetla. S dcerou jsem si ji však ujít nenechala. Předčítala jsem ji před spaním a bylo nutno vysvětlovat. Uznávám, že pro jedenáctileté děti je to náročná četba a domnívám se, že pokud by měla číst dcera sama, také by nedočetla.

11 22. března

Knihu jsme četli na základní škole někdy v páté třídě a většina jí moc nechápala. V té době jsme druhou sv. válku ještě neprobírali. Kdyby jsme jí dostali k četbě někdy kolem té osmé třídy a v hodinách dějepisu se zároveň probíralo toto téma, tak by to dávalo mnohem větší smysl. To, že je hlavní hrdince 11 let ještě neznamená, že se do ní současní vrstevníci dokáží vcítit. Jak my před 25 lety, tak naše dnešní děti, jsou úplně jiné než generace našich babiček a prababiček. Nezažili jsme válku, bídu, neměli jsme takové povinnosti, třeba kolem hospodářství atd.... mohli jsme si užívat dětství. Ke knize jsem se vrátila v nějakých těch 14 letech. Vzpomněla jsem si na ni právě, když se válka probírala v dějepisu. Zanechala ve mě úplně jiné pocity a prožívala jsem ji úplně jinak. Mám ji doteď ráda, četla jsem ji jako dospělá a zasáhla mě zase jinak, jako mámu. Už tenkrát jsem si řekla, že do povinné četby je zařazena ve špatném ročníku. Bohužel se nic nezměnilo... dcera je v páté třídě a aktuálně ji má na řadě ve čtenářském deníku. Kniha ji nebaví, hlavní hrdinku nechápe a čte to doslova na sílu. "Vtipné" je, že doteď měli číst samé pohádky, pověsti, bajky a najednou bum takový příběh. Takhle školy dětem to čtení akorát znechutí. A to mě jako milovnici knih hodně mrzí. A tato kniha si to vůbec nezaslouží.
PS: v dnešní napjaté době je to o to horší. O válce na Ukrajině se baví ve škole, obě dcery dostali do třídy nové spolužáky, vidí zprávy a pak ještě tato povinná četba. Na doraz rodičů, jestli by se nedala zařadit jiná kniha, byla odpověď taková, že je součástí osnov a hotovo.

9 10. března

Určitě jsme se k této knížce dostali, když jsem byla malá v rámci čtení ve škole. Vůbec jsem si to ale nepamatovala a využila toho teď. Rozhodně mě kniha zasáhla více, než tehdy na základní škole. Nechápala jsem to natolik, abych pochopila, jaké to mohlo být pro dívku, která cítí, že je jiná a neví proč, která v hloubi duše tuší, že je to všechno trochu jinak. Velmi silný příběh.

40 05. března

Jedna z mých oblíbených knížek z dětství (už je tomu dobrých 55 let), kterou jsem četla několikrát. Tentokrát jsem ji poslouchala jako audioknihu - také velmi pěkné.

9 19. února

Přečteno po mnoha letech na základě čtenářské výzvy a jsem nadšená a mile překvapená. Knížku jsem četla ještě jako malé dítě na základní škole na doporučení jedné učitelky a hned jsem věděla, že téma 2. sv. v., holocaust a tomu příbuzná témata mě budou zajímat. Knížka je krásně napsaná z pohledu milé dívky a na konci se nevyhnete slzám. Doporučuji dětem i dospělým!