Říkali mi Leni

2 17. dubna

Krásná kniha. Líbil se mi přístup houževnatého děvčátka, které se touží vrátit zpátky ke své mamince.

1 10. dubna

Kniha mého dětství. Nedávno jsem po ní sáhla znovu a je pořád stejně působivá.

2 01. dubna

Držela jsem palce Leni, aby odhalila svůj původ a oblíbila jsem si pana učitele Brauma a jeho laskavý přístup. Trochu mi dělalo problém začíst se. Možná to je stylem psaní. Ze začátku jsou to kratší věty a vše se až moc vysvětluje a děj plyne pomalu. Knihu jsem ale přečetla za jedno odpoledne. Jarmila Konopasek a hraběnka Esterházy mi ještě teď zní v uších..

2 26. března

Je smutné, když dítě násilím vezmou z rodiny, ještě smutnější, když ho dají do rodiny, kde ho nemají rádi a navíc je pro ně jako člověk podřadné. Leni je naštěstí zvídavá a díky pár vzpomínkách dokáže pomoct sama sobě, aby se vrátila tam, kam patří. Bohužel si ale myslím, že dnešní děti už tento příběh nepochopí.

5 21. března

Kniha, kterou jsem doslova zhltla.
Pamatovala jsem si ji ze základky. Sice jen na kufřík na půdě, panenku a že se dívka jmenovala Alena.
Co k ní dodat, je to smutný příběh desetileté dívky, který se snad nebude nikdy opakovat.
A mé vzpomínky z dětství, že jsem vždycky byla ráda, že mám světlé vlasy a modré oči...

2 12. března

Pri poslednich strankach mi ukapla slza! Tim ze je to psane z pohledu ditete, se dokazete vic vcitit do vseho, co mala Leni proziva. Me ji bylo tak strasne lito. Velmi smutny pribeh.

5 03. března

Četla jsem ji kdysi dávno a teď znovu do Čtenářské výzvy. Nevím, jestli ji paní Bezděkova napsala podle osudů nějakého skutečného dítěte nebo si příběh vytvořila pod vlivem válečných událostí. Poválečným dětem, i nám měla určitě pořád co říct, dnešním dětem asi už ne, spoustu věcí už nepochopí.