Říkali mi Leni

Hodně jsem u knihy plakala, emotivní a silné.

Je to tak známý příběh, ale vždy zamrazí. Jako mnoho jiných jsem knihu poprvé četla na základní škole. Pamatuji si pocit smutku a strach, že bych na něco důležitého mohla zapomenout. Po letech, již se svými dětmi, cítím úplně jiné strachy. Smutek ale stále zůstává. Hlavně z toho, že lidstvo je nepoučitelné a dále toto dětem dělá.

Krásný a silný příběh o převýchově českých dětí na Němce s německým smýšlením. Kolik rodin bylo takhle roztrženo a už se nikdy neshledalo. Opravdu zrůdné válečné praktiky.

Přečteno v rámci výzvy. Situace Leni skrývá mnohem více než malé tajemství. Četla jsem ji kdysi dávno, na základní škole. Nepamatovala jsem si podrobnosti, jen pocit smutku. Ten se postupně prohluboval s pokračujícím čtením. Jak si někdo může dovolit brát děti.......nechat je zapomenout řeč, rodinu, vlast.....Všude kolem tajemství, šeptání v noci, náznaky, nedostatek lásky a pohrdání. Méněcenná rasa. Kéž se již nikdy nevrátí tento čas a příběh Leni zůstane výstrahou pro budoucí generace.

Četla jsem jako dítě ve škole.Po dlouhé době jsem se ke knížce vrátila a to poselství tam stále zůstává....

Další z kousků povinné četby do mé sbírky. A ačkoliv jsem tohle četla už kdysi, dnes mi knížka dává jiný rozměr...

Příběh malé Leni Freiwald, která po válce postupně odhaluje svou skutečnou identitu, má svou hloubku a kouzlo.

Okolí zná pravdu dávno – jen ona sama ji musí krok za krokem složit ze vzpomínek, pocitů a střípků minulosti.

Jako dítě jsem tento aspekt tolik nevnímala, dnes ale vynikne psychologická hloubka i tragika ztraceného dětství.

Přestože kniha nese místy patrný ideologický tón doby, kdy byla napsána, dokáže i dnes oslovit svou upřímností, sílou tématu a hlavně osudem dítěte, které bylo vykořeněno a musí znovu hledat samu sebe.

Knížka, která se s věkem čte jinak a tak si myslím, že je dobré se občas vrátit i ke knihám z dětství....

Dojemne cteni. Krute osudy lidi za valky a i po ni. O techto vecech je potreba psat a cist.
Ale bohuzel je to psano stylem a jazykem, ktery dnesni deti uz neuctou.

Uf, uf, to bylo dojemné čtení z mého dětství a mládí. Jak bylo tehdy těch zajímavých knih přeci jen málo, tak jsem i tuhle četl mockrát. Lecčemu jsem v dětství až tak nerozuměl ale tomu základnímu ano. Leni nežila s vlastními rodiči, žila s cizími a ještě ke všemu v cizí zemi. Jak jen mi bylo té malé Leni líto, jak jsem s ní trpěl a jak jsem jí fandil, aby se dozvěděla pravdu. Jak jsem byl pak vždy šťastný, že ten příběh nakonec dopadl tak jako v pohádce. Tedy, měl dobrý konec!!!

V poválečném Německu žije 11letá Leni, která si připadá jiná. Nerozumí spolužákům, její rodina jí opovrhuje, dokonce ani rodičům není podobná. Jen její babička je laskavé světlo naděje, které ji provází zasmušilým životem. Leni však hlavou probleskují vzpomínky, které jsou jako z jiného světa, jiného života.
Vše se změní, když Leni zaslechne rozhovor mezi babičkou a matkou o svém původu. Začne pátrat po tom, kdo doopravdy je a jestli je nějaká šance najít své pravé příbuzné.
Silný příběh vlivu druhé světové války očima dítěte, které vycítí, že je někde navíc.

Knihu jsem četla jako dítko školou povinné do čtenářského deníku. Copak tomu může dětská duše rozumět? Až teď v dospělosti, když čtu příběhy z Osvětimi nebo dalších míst plných smutných příběhů, vzpomněla jsem si na ní a přečetla ji už se zkušenějším pohledem na tehdejší svět. Jako dítě jsem si nemohla nemohla uvědomovat sílu takovýchto příběhů. Krásné čtení.

Je zvláštní číst v dospělosti knížku z dětství. Tahle neztratila nic na své hloubce, jen mi teď přijde ještě mnohem varovnější než dřív. Dějiny mají tendenci se opakovat a lidé dělají stále stejné chyby.

Na to jak je tato kniha stará je stále aktuální. Příběh vyprávění z dětského pohledu není tak drsný. Všechno ostatní bylo tíživé, smutné a pravdivé.

O této knize mi vyprávěl syn, četli ji ve škole a přišla mu zajímavá. Abych věděla, co ho zaujalo, tak jsem si knihu taky přečetla. Kniha byla opravdu zajímavá, dojemná, přečetla jsem ji jedním dechem. Psáno z pohledu desetileté odvážné dívky, takže pro děti vhodné, jen si myslím, že některé výrazy nebo styl psaní pro ně může být trošku těžší.

(SPOILER) Když mi bylo asi deset let, tuto knihu mi darovala moje maminka, abych si ji mohla přečíst v rámci povinné četby ;-). Bohužel jsem od té doby úplně zapomněla, o čem byla, proto jsem si ji nyní chtěla nutně zopakovat. A bylo to hodně smutné čtení. Hlavní postavou je malá holčička, které její matka a babička říkají Leni. Má ještě bratra, ale otec již nežije. A ani ve škole se necítí právě dobře, protože nemá v podstatě žádné kamarádky. Kromě toho je jí nápadné, že vypadá jinak, než ostatní v její rodině. A také jí chybí matčina náklonnost a láska, protože jediný člověk, který ji má přece jen trochu rád, je babička. Když tedy po několika letech Leni najde malý kufřík, není k zastavení a začne pátrat po svém původu a své minulosti...
Přestože se jedná spíše o knihu pro děti, domnívám se, že si ji může přečíst i dospělý. Autorka zde napsala silný a zároveň dojemný příběh, ve kterém se dost možná nechala inspirovat nějakým skutečným osudem jednoho malého děvčátka. Jen tento knižní měl docela šťastný konec...

Dojemný příběh malé holčičky z Čech, kterou za války odvlekli nacisté do Německa na převýchovu do německé rodiny. S knihou jsem se poprvé setkala na základní škole v rámci mimočítankové četby. Nyní jsem na knížku narazila v knihobudce a díky Čtenářské výzvě si ji opět přečetla. Určitě doporučuji přečíst nejen dětem, ale i dospělým.

Velmi silný a přitom srozumitelný čtenářský zážitek pro žáka základní školy na přelomu 80. a 90. let. Čekám, až mi ta kniha přijde znovu pod ruku v dospělém věku, rád si ji přečtu znova.

Poprvé jsem četla někdy na druhém stupni základní školy a už tehdy mě to hodně zasáhlo a ovlivnilo. Pak jsem měla knihu v ruce ještě několikrát a naposledy teď, kdy jsem jí objevila v knihobudce. A opět jsem jí přečetla jedním dechem. Jestli je něco protiválečného, tak tato kniha, i když se tváří jako obyčejné vyprávění o malé holčičce. A kdo ví, kolik dětí s podobným osudem, neláskou "nové" rodiny se nikdy nedozvědělo, že nejsou těmi, za koho se považují....

Přečteno s dcerami.
První půlka dost těžké na pochopení. Občas jsme ubezpečovali jedna druhou, že jsme správně pochopily nebo pamatovaly.
Každopádně silný příběh "odcizené" holčičky.

To byla pěkná knížka, která se dobře četla, i když jste už "dospělák". Já se ke knížce dostala díky "čtenářské výzvě" a jsem za to ráda, protože jinak by mi asi unikla z "knižního hledáčku". Bylo mi Leni líto, z toho jak osaměle se cítila a moc jsem ji přála, aby vše dobře dopadlo.

ČV 2023 = Kniha, která má žlutou obálku (přiřazená zpětně 9.2.2024 = vydání Albatros 2012)