Říkali mi Leni

2 04. května

Dojemné...

6 26. dubna

Krásná kniha, kterou jsem prvně četla jako povinnou četbu na ZŠ, a ke které jsem se musela vrátit a připomenout si ji.

8 15. dubna

Asi nejsmutnější kniha mého dětství. Ale tak krásná! I když jsem ji četla později svým dětem, brečela jsem na konci jak želva.

21 01. dubna

Nevšední, dojemný a smutný příběh o křehké dětské duši, o bolestném poznání, o touze někam patřit, o lásce a prostém lidském pohlazení...

Četla jsem mnohokrát, ať už jako dítě, dospívající či jako dospělý. Svět malé Leni byl všechno, jen ne dokonalý - a přesto, přesto jsem se do něj čas od času ráda vracela.

Opustit jeden svět a vkročit do jiného, neznámého - to chce obrovskou odvahu.

Je to hořké, to vybírání mezi Němcem a člověkem.
Můj Raul nevybíral. On to spojoval.
...to by bylo nejkrásnější...

Lenin svět je všechno, jen ne šťastný. A přece, přece se nevzdává. Bojuje. Ptá se. Naslouchá.

...protože to je nejhorší hoře, když jsi dítě a nejsi ničí...

Teď, s odstupem let, jako matka, i jako dítě, jímž jsem bývala, mě to zlomilo nějak víc. A přesto vím, že jsem se k Leni nevrátila naposledy. Protože -

...až se mi bude chtít plakat a umřít - musím tomu utéci!

A o tom to je. Naděje schovaná v neskutečně živém, nestárnoucím příběhu jednoho malého děvčátka. Naděje pro nás pro všechny...

7 16. března

Na tuto knihu jsem si vzpomněla, (jsem hrdá na svou paměť), četli jsem ji ve škole, před mnoha lety jako povinnou četbu. A na mysl mi přišla při čtení knihy Hitlerovy ukradené děti.
Je to stejné téma, dítě zavlečené za války do Německa, zde popisované malou dívkou Leni. prožíváme teď nelehkou dobu, ale s tímto to nejde srovnat.

6 04. března

Věnovala mi ji maminka a je to kniha, ke které se moc ráda vracím, a kterou čtu opakovaně. Zcela pokaždé ji přečtu na jedno posezení. Víc netřeba dodat...

4 16. února

Měla jsem jako audioknihu, kterou čte Tereza Marečková, a bylo to naprosto výborné, její procítěný projev, mladistvý hlas, prostě bomba.