Říkali mi Leni

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Leni je 11 let a žije v poválečném Německu. Sama však cítí, že se sem nějak nehodí. Je jiná, citlivá, ve škole nemá kamarádky. Nechápe jejich fašistické náboženství. Žije s maminkou, babičkou a bratrem Raulem, ale ani doma to nemá lehké. Touží po vlídném slově, po pohlazení, ale to se jí občas dostává jen od babičky. Leni má často kusé vzpomínky na nějakou jinou maminku i tatínka. Na rodiče, kteří ji drží v náručí, zpívají jí a ona cítí jejich lásku. Nakonec sama přijde na to, že není Němka, že pochází odněkud z Čech a byla ukradena svým vlastním rodičům. Ví, že tatínek už nežije, ale maminka určitě ano. Podaří se jí najít pravou maminku a dostat se zpět domů, do Československa?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/9037/rikali-mi-leni-8u0-9037.png 4.51068
Nahrávám...

Komentáře (211)

Kniha Říkali mi Leni

ViolettaCh.
12. června

Knihu jsem četla asi v sedmé třídě, buď to byla povinná četba, nebo mi ta kniha byla učitelkou přidělena, ale určitě jsem to četla v souvislosti s požadavkem školy. Všechny ty okolnosti na mě působily tehdy dost depresivně. Kniha ale není špatná. A mám ten dojem, že to bylo i zfilmováno a že jsme na tom byli v kině se třídou v rámci výuky. No, návštěvu kina jsme ocenili vždy, ať už by hráli sebevětší blbost! :-)

tittanie
21. května

Knihu jsem našla až díky databázi. Prostě na mě vyskočila, tak jsem si říkala, proč si ji nepřečíst? Pustila jsem se do ní a za chvilku přečetla. Téma je velice zajímavé. Něco jsem se i dozvěděla, ale co si z knížky asi budu pamatovat je, že historie není černobílá.


Štěpkovač
12. května

Nooo... knížku jsem měl jako společnou četbu ve škole a na přečtení jsme měli měsíc a dalo se to stihnout a teď už k hodnocení:
Knížka je dojemná a hezky se čte.
Příběhy jsou taky krásné ale nemám moc rád takové smutné knížky.
Ale každému se líbí něco jiného :)
Knížku doporučuji spíše těm co mají rádi dojemné knížky a dávám jí 3 hvězdičky.

jaja10
04. května

Dojemné...

verka5083
26. dubna

Krásná kniha, kterou jsem prvně četla jako povinnou četbu na ZŠ, a ke které jsem se musela vrátit a připomenout si ji.

Renatka11
15. dubna

Asi nejsmutnější kniha mého dětství. Ale tak krásná! I když jsem ji četla později svým dětem, brečela jsem na konci jak želva.

laura
01. dubna

Nevšední, dojemný a smutný příběh o křehké dětské duši, o bolestném poznání, o touze někam patřit, o lásce a prostém lidském pohlazení...

Četla jsem mnohokrát, ať už jako dítě, dospívající či jako dospělý. Svět malé Leni byl všechno, jen ne dokonalý - a přesto, přesto jsem se do něj čas od času ráda vracela.

Opustit jeden svět a vkročit do jiného, neznámého - to chce obrovskou odvahu.

Je to hořké, to vybírání mezi Němcem a člověkem.
Můj Raul nevybíral. On to spojoval.
...to by bylo nejkrásnější...

Lenin svět je všechno, jen ne šťastný. A přece, přece se nevzdává. Bojuje. Ptá se. Naslouchá.

...protože to je nejhorší hoře, když jsi dítě a nejsi ničí...

Teď, s odstupem let, jako matka, i jako dítě, jímž jsem bývala, mě to zlomilo nějak víc. A přesto vím, že jsem se k Leni nevrátila naposledy. Protože -

...až se mi bude chtít plakat a umřít - musím tomu utéci!

A o tom to je. Naděje schovaná v neskutečně živém, nestárnoucím příběhu jednoho malého děvčátka. Naděje pro nás pro všechny...

Sova15
16. března

Na tuto knihu jsem si vzpomněla, (jsem hrdá na svou paměť), četli jsem ji ve škole, před mnoha lety jako povinnou četbu. A na mysl mi přišla při čtení knihy Hitlerovy ukradené děti.
Je to stejné téma, dítě zavlečené za války do Německa, zde popisované malou dívkou Leni. prožíváme teď nelehkou dobu, ale s tímto to nejde srovnat.

1 ...